2006-12-14

Do Tesca nejen pro baked beans

Letošní rok je bezpochyby rokem změn. To je neoddiskutovatelné... :-)

Je mi ctí představit dalšího skokana roku 2006, (hned po Jaroslavu Rudišovi, jehož olbřímí skok až na titulní stranu periodika zvaného Kaufland je trefně načrtnut kolegou V. tady), kterým se stává miláček „novodobého folkového písničkářství“ Xavier Baumaxa.

Důkaz tohoto tvrzení je prostý:

Image Hosted by ImageShack.us

PS: Co na tom, že je umístěn v sekci zahraniční tvorba, a navíc hned vedle Mobyho (narážka na cca říjnový koncert v ostravském Boomerangu, kterou ale asi nechytne nikdo jiný než XB a publikum onoho koncertu... :-)

PPS: Ještě asi ve volné chvíli zaskočím do Baumaxu ověřit, je-li to tam obdobné. Snad by se ke Xavimu jeho předchozí chlebodárce nezachoval tak macešsky... :-)

PPPS: A všichni fandové, současní i budoucí, hledíme vstříc 1.4.2007, tedy termínu vydání nové desky.

2006-12-13

Advertising space

Když jsem před časem žasnul u Rihanny, kolik reklamy se vejde do jednoho klipu, tak teď bych měl přinejmenším omdlít, ale člověk zřejmě časem otupí. =) Přesto musím uznat, že Pharrell už tak vysoce postavenou laťku dokázal ještě o kus zvednout.

Celý klip pro That Girl je totiž založený na tom, že tzv. Skateboard P. čumí do (noname? =) mobilu, takže to vypadá jako další neplacená reklama na mobily. V TV to ovšem vypadalo jinak - ten mobil byl vlastně jediná věc, která v tom klipu rozostřená nebyla (alespoň jeho větší část). Zato pokud bych měl soudit podle televize, tak posledním módním výkřikem jsou rozmazaná trička s rozostřenými logy výrobců - to tam měli na sobě snad úplně všichni. Náhrávka na YouTube je ovšem naprosto nerozmazaná a ta loga tam stejně nepoznávám. Holt asi neznám sortiment všech hip-hopových oděvních firem. =)

(Mimochodem jsem jediný, komu připadá, že ten smích v té písničce je vykradený z filmu Amadeus?)

Jestli to tu bude číst obchodní zástupce nějaké oděvní firmy, tak ať mě klidně kontaktuje - takový klip bychom určitě taky zmákli. Sice nemáme žádnou hotovou hudbu, videotechniku a zkušenosti, ale s rozpočtem na "běžnou čtyřminutovou reklamu" (8 MKč?) se takové drobnosti určitě dají nějak vyřešit. Trochu to vykomunikujeme, pak se to zfinalizuje a nakonec natlačí do kanálů. Jenom potřebujeme cítit podporu!

2006-12-11

Demokracie ano, ale s mírou, soudruzi!

aneb "Don't trust any statistics you did not fake yourself."
(Winston Churchill)

Další rok, další Český slavík, další zápis na blog. =) Žádné větší překvapení se opět nekonalo, ale přece jenom je to naše nějvětší hudební anketa a mě většinou zajímá, jak se veřejné mínění vyvíjí, a tak jsem oslaben nachlazením a posilněn dálkovým ovládáním (bylo ho často potřeba =) přečkal většinu sobotního programu a ještě jsem si zaskočil pro přídavek (totiž kompletní výsledky) na web.

Takže co je nového od loňského zápisu? No, skoro nic. Oceán i Shalom víceméně drží pozice (81. a 97. místo), stejně tak se drží Karel Zich (+2004, 58.), Petr Novák (+1997, 80.) a v kategorii zpěvaček Zuzana Navarová (+ 2004, 29.!)

Největší nepříjemné překvapení na mě ale čekalo na úplném konci výsledků v podobě dodatku:

V průběhu hlasování byly na internetu zveřejněny výzvy k organizovanému hlasování ve prospěch skupiny Walda gang a Eva a Vašek SURF a ve prospěch zpěváka Záviše.
Vzhledem k tomu, že formou kterou se tak stalo došlo k závažnému porušení pravidel ankety, byly tyto subjekty ze sčítání vyřazeny.
Stalo se tak v okamžiku, kdy tyto subjekty překročily 50. příčku ankety.


(Mimochodem v té druhé větě chybí dvě čárky, ale takhle to tam napsali pořadatelé, takže jim do toho nebudu zasahovat. =)

Tak to bychom měli! Když se v první třicítce umístí mrtvá zpěvačka, tak je to v pořádku, ale když se někde v první padesátce (takže kde vlastně?) umístí naprosto živý "porno-folkový" zpěvák nebo důchodcovské idoly, tak to v pořádku není, protože existuje podezření, že si někdo dělá legraci. Nebo dokonce srandu?!

Ale na základě čeho vlastně pořadatelé poznali, že se jedná o "pokus o ovlivnění"? Na základě výzvy? A kolik lidí ta výzva skutečně ovlivnila? Kolik důchodců četlo nějakou výzvu? Nemohlo se stát, že většina hlasů pro Evu a Vaška byla myšlena naprosto upřímně? Já to samozřejmě netuším, ale Musica Bohemica zřejmě ano. A to nemluvím o tom, že všichni hlasující do svého hlasu investovali pár korun za sms. Peníze za hlasování se pořadatelům jistě hodí, takže by MOHLI mít alespoň tolik slušnosti, aby započítali všechny hlasující - i ty, kteří se jim nehodí do krámu.

Právně je to zřejmě v pořádku, protože pořadatelé postupují podle svých pravidel, která předem zveřejnili na webu, ale co takhle příští rok "uveřejnit na internetu výzvu k organizovanému hlasování ve prospěch Karla Gotta"? Myslíte, že po překročení 50. příčky ankety bude taky ze sčítání vyřazen? (...moment, čekám na výsledky hlasování... =)

Vlastně mě překvapuje, jak vážně samotní pořadatelé výsledky berou - vždyť je to proboha jenom anketa popularity zpěváků, nerozhoduje se tam o vstupu do NATO nebo o postavení raketové základny, a přesto cítí potřebu si výsledky upravit, aby nedejbože nedopadly jinak, než si nalinkovali. To má být boj za svobodu a demokracii?! =)

2006-11-22

Zaoceánská družba

Tak jsem si musel zase trochu upravit svá měřítka.

Minulý týden jsem jako domácí úkol pátral po tom, jak je to tedy s původem příjmení Mikea Miloshe. Nezjistil jsem bohužel nic, ale zato jsem našel něco jiného. Tak třeba Mike kromě nahrávání desek taky fotí. I akty. A kromě jiného fotil i na natáčení klipu Imogen Heap (to akty ovšem nebyly =). To je ale náhodička!

A nejen to! Jak se píše zase jinde (ale to záhlaví... ehm?!), tak v Torontu dělal Mike s posilou na koncertu Imogen předskupinu. Svět je malý, jak říká David Lodge.

V každém případě je to zajímavý protiargument pro obvyklé nářky, že česká nezávislá (elektronická, indie, emo, ... dosaďte si co chcete) scéna je malá a každý zná každého. Zdá se totiž, že pokud nejste zrovna Madonna nebo U2, tak ono to jinde funguje podobně (zvlášť od doby co existuje internet, myspace a podobné výmoženosti), takže z Anglie do Kanady to je někdy možná blíž než z Ostravy do Prahy.

(Co na to Richard K.? "Praha je dál a nebe blíž"? =)

2006-11-21

Dobude Sacha Baron Cohen i Čechy?

Je zvláštní v těchto měsících sledovat v českých médiích kampaň na poslední S. B. Cohenovo dílo. Vlastně na jakékoliv jeho dílo - v Čechách... :-) V Anglii ta "mediální tlačenka" probíhala, někdy počátkem roku 2000, podobně. Tedy až na to, že Ali G byl takříkajíc na domácí půdě, a střílel až na výjimky „do vlastních“. Tam a tehdy jsem mu také podlehl... :-)

O několik měsíců později, maje na VHSce několik z oněch šesti dílů jeho první samostatné večerní Da Ali G Show na Channel 4, jsem se doma v okruhu svých známých stal něco jako jeho zvěstovatelem. :-) (tímto zdravím své apoštoly Čondyho, DD i všechny další...)

Nemá smysl rozepisovat se blíže k aktuálnímu Boratově Nakoukaní a ani předchozím Ali G “dílům”, článků na toto téma je více než dost... Neodpustím si ale jednu výtku k nepřesnosti, kterou obsahuje valná většina materiálů které jsem četl, naposledy třeba 13.11. v Lidových novinách. (Neopisují od sebe tak trochu autoři všech těchto článků? :-). Totiž, že postava Borata se poprvé objevila v roce 2004 a že to bylo v Da Ali G Show dělané pro HBO. Není tomu tak, Borat jakožto Cohenovo alter ego se objevilo již v roce 2000 na Channel 4. (Důkazy předložím na požádání :-).

Otázkou zůstává: dobude Sacha Baron Cohen i Čechy? Uvidí se již brzy, česká premiéra je 23.11.2006.

Jedno je jasné, svět už má, snad z výjimkou Kazachstánu =), v kapse...

2006-11-20

RIP 96-06, aneb konec legendy

ze Konce bývají vždy nepříjemné. O to víc, když se jedná o konce legend (kterou by se ememvoodoopöká dozajista za dalších 10 let stala :-)...

Níže následuje tisková zpráva agentury krasnej.net, v původním znění...

Ahoj vsem,
vcera jsme se rozhodli, ze po deseti letech rozpustime kapelu Ememvoodoopoka - mame k tomu k tomu silny osobni duvody. Vsechny domluveny koncerty jsme zrusili, nebude zadna akce na rozloucenou, nic takovyho. Raritni suvenyry (tricka, placky, spodary atd.) by se mohly objevit na eBayi nebo blesacich, normalni nahravky najdete na www.silver-rocket.org.
Moc dekujeme za pomoc a podporu, bylo to skvely.

Bourek / Emems

Co dodat?
V Praze si o tom možná vrabci už nějakou dobu štěbetali, ale k nám na severní Moravu to přišlo jako blesk z čistého nebe.
Ještě aby tak byla tuhá zima...

2006-11-17

Reach out and touch something

Před chvíli viděl klip Jamelie Beware of the Dog (ano, vím, že už to není úplná novinka) a zanechal ve mně tak silný pocit, že se o něj prostě musím podělit. =)

Jamelia tedy není zrovna něco, co bych si sám od sebe pustil, takže toho o ní moc nevím, ale celý ten kytarový spodek z Personal Jesus od Depeche Mode, který je v použitý v téhle písničce, jsem od ní opravdu nečekal. Okamžite se mi vybavilo S.O.S. od Rihanny (s vykradeným Tainted Love od Soft Cell - to jsem tady řešil v dubnu), ale zachoval jsem klid.

Když se ale písnička dopracovala k mezihře (kolem 2:00), kde v originále Gahan zpívá "reach out and touch faith" a Jamelia trumfovala "reach out and touch me", tak už jsem se nevěřícně smál. Podobnou krátkou místní shodu s originálem totiž měla v té své skoro-coververzi i Rihanna.

Takže co přijde příště? Slyšela Paris Hilton Closer od Nine Inch Nails (jasně, zase moje oblíbená reference =)? Tam je taky jeden fajn slogan, kolem kterého by se dala postavit "nová" písnička a který by ji dokonale seděl... =)

2006-11-13

Reklamní reklamace

Ta reklama na jedno auto (pšt! =) už sice běží v TV poměrně dlouho, ale já se s tím pořád nedokážu vyrovnat.

Totiž jak je možné, že někdo použije kus písničky Headlock od Imogen Heap (klip je bez auta, ale zato s kolem =), ale schválně jen ty části, kde není zpěv? Ti lidi z reklamek nemají rozum - vždyť její hlas je tam to nejlepší! Tak ať se to příště neopakuje! =)

2006-11-02

Jen pro ten dnešní den...

Insania - Zimní varování
(Crossfade, Malárie Records, 1994)

Oblohu mi černá křídla vraní zakrývají
Propadám se zlou krajinou k běsným vidinám
Ty se s fantastickou realitou prolínají
Takhle u nás v našem kraji zima začíná

Stromy svoje suché hnáty k obloze vzpínají
Zem pod jejich mrtvým listím dýchat přestává
Často nyní z dálky slýchám zimní varování
Takhle u nás v našem kraji zima začíná


Garlands - Sněží
(Bdícím, vlastním nákladem, 1997)

Kde jsi se vzalo - třpytivé štěstí,
jež pokrýváš - střechy věží.
Ve víru vloček - razím si cestu
a děti křičí: "Sněží"!

Zaváté stopy - na večerních lukách
v jiskřivé tmě - se ztrácí.
Kdo tady prošel, poskvrnil plátno,
ta myšlenka - se mi vrací.

Zmodralá ústa - sněží
Zaváté ruce - sněží
Vyhaslo tělo - sněží
Dobilo srdce - sněží

2006-10-17

Něco na tom blogu je

Violacore nevede komentáře a ani přímé linky na jednotlivé zápisy, a tak si komentář napíšu sem.

Možná by mohl mít pro těžkou situaci (a ty tlaky! =) profesionálních hudebních publicistů, jako je Radek Bureš, trochu větší porozumění, ale jinak je to vtipný zápis (2006-10-10). I já jsem si tu otázku musel položit: Kolik zvířat je schopných vyprodukovat solidní pop? =)

Nesnesitelná lehkost analyzování

Dlouho tu nebyla žádná rozvleklá úvaha o knížkách, že? Naštěstí jsem si vzpomněl, že mám jednu skoro dopsanou v záloze. Původně jsem ji rozepsal někdy v sprnu, ale pak jsem uvolnil pole I. (Ahoj! =), která měla na srdci a na jazyku Irvingovu větu "Dokud tě nenajdu". I. už sice mezitím asi našla, ale pořád tady ještě nic nepublikovala, a tak si beru literaturu pod patronát zase já.

Jenom by to chtělo na úvod nějaký hudební oslí můstek...

Co jste naposledy četl?
Valčík na rozloučenou Milana Kundery.

(Roman Holý (!), Reflex 2006/32)


Kolem pirátského publikování románu Totožnost na internetu se objevilo poměrně hodně dohadů. Jedena z teorií dokonce tvrdila, že překlad publikoval přímo Milan Kundera, aby vzbudil rozruch. To mi tedy nepřipadá příliš pravděpodobné, ale v každém případě celá akce rozruch opravdu vzbudila a zapůsobila jako reklama - alespoň na mě.

Nebýt celé vlny, tak bych se nedověděl, že se někde na webu dá stáhnout taky Nesnesitelná lehkost bytí (ale už tam není), ani bych si pak nestáhnul tu ilegální Totožnost ("Taktéž! Říkal taktéž!" =) a nakonec bych si nebyl při bloudění knihkupectvím koupil Valčík na rozloučenou. Jenomže tohle všechno se stalo, a tak na mě nakonec trochu vydělalo i nakladatelství Atlantis a tím pádem i Milan Kundera, takže by vlastně všichni mohli být spokojeni a doufám, že jsou!

Valčík na rozloučenou

Mimochodem málokdy vidím knížku, na jejímž obalu by bylo jméno nakladatelství větším písmem, než jméno autora (výrazně menší) nebo samotné jméno knihy (těsně, ale taky menší). Vypovídá to o něčem?

Motivická analýza aneb Jakuba Češku jsem nečetl =)

Vzhledem k tomu, že jsem po první knížce s Kunderou neskončil, se asi dá uhodnout, že mě to bavilo číst, ale trochu mě překvapilo, že už z těch tří knížek začaly vystupovat některé společné nebo podobné motivy. Tak například týrání zvířat (potlučená vrána a pasáž o komunistické surovosti ke zvířatům v Lehkosti versus organizované chytání psů ve Valčíku), staré ženy, které urážejí mladé dívky, protože "tělo nakonec nic neznamená", zvláštní pozornost věnovaná francouzskému polibku a vůbec fyziologickým detailům ("… slina nebyla opojným nápojem, nýbrž rodnou sestrou plivance."- Valčík, "Jejich sliny neměly nic společného s touhou nebo potěšením…" a vlastně i „… vidím ten pohyb víčka po rohovce, a zažívám pocit hnusu, …“- Totožnost) a další drobnosti, které se mi nechce dohledávat.

Vždycky to bylo pojato trochu jinak, takže se asi nedá mluvit o sebevykrádání, spíše jsem z toho měl pocit návratu po letech na stejné místo, kde se mezitím ledacos změnilo. Je to vlastně jak ukázka názorové kontinuity autora, tak i jeho omezenosti - ačkoliv to tak podle některých hodnotících článků občas nevypadá, i Milan Kundera je jen člověk a musí být tou skutečností omezován. =)

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Kundera v doslovu Valčíku mluví o tom, že záměrně vytváří místo detailního prostředí šerosvit, aby v centru dění byly postavy a ne historické okolnosti, a v románu to taky důsledně dodržuje, ale ta důslednost, se kterou se snaží vyhýbat jakýmkoliv reáliím, je místy až směšná. I tam, kde by asi každému stačilo jedno skutečné jméno (pro jistotu případně doplněné hvězdičkou a poznámkou pod čarou), Kundera raději použije krátký popis (tedy vlastně tu poznámku pod čarou) a jméno úplně vynechá. ("Ten váš běžec, který vyhrál na olympiádě tři medaile")

To je hodně zvláštní přístup, protože spousta autorů se naopak snaží záměrně používat cizí pojmy, aby text oživili a rozšířili čtenáři obzory (kolik místa v cestopisech autoři obětují na popisy místních zvyků, zvířat a nástrojů!). Kundera vlastně místo oživování své romány naopak raději umrtvuje. =)

Vzhledem k tomu mě překvapuje, že stejně důsledný není i u postav v ději - sice se na ně ve Valčíku často odvolává jen pomocí jejich profesí (trumpetista, doktor), ale všechny mají i svá jména (ovšem některé postavy mají jen křestní jména a jiné jen příjmení), která místo děje poměrně přesně zaostřují (přinejmenším jména František a Růžena jsou jako symboly českých maloměstských tradic velice místopisná). Že by úplné vypuštění jmen připadalo moc i jemu?

Todlencto pochopí každej

Možná, že to zdůvodnění minimalistických kulis kvůli důrazu na postavy a děj je pravdivé, ale současně mi to připadá jako poměrně praktický trik pro globalizovanou společnost. Japonský čtenář se alespoň nemusí zbytečně rozptylovat čtením vysvětlivek a uváděním věcí do kontextu, protože Kundera mu všechno vysvětlí přímo v samotném textu. Srozumitelnost a úspornost textu je pro něho na prvním místě. (Z toho je mimochodem vidět, že by nemohl psát na současné české hudební servery. =)

Paradoxem tak je, že přestože jsou jeho knížky poměrně intelektuální, tak se je snaží psát tak, aby byly srozumitelné co nejširšímu okruhu čtenářů. Kundera od čtenářů neočekává (téměř) žádné předchozí znalosti, což je docela v rozporu s postmoderní hrou s odkazy a citacemi, která je v posledních letech převažujícím trendem.

(Ačkoliv ono se je možné to "opisování" postav a událostí taky brát jako variantu té hry s odkazy, protože čtenář může u každého popisu hádat, co konkrétně měl Kundera na mysli - ovšem podle doslovu se nezdá, že by měl autor z takového detektivního přístupu čtenářů radost. =)

Spotřebujte do ...

Kunderovi ale nestačí jen mlha kolem jeho postav, on ji vytváří i kolem svých knih:

...mé česky psané knihy (...) jsou dnes staré sedmadvacet, devatenáct a patnáct let. [To už mezitím samozřejmě neplatí.] Což je míra životnosti i mnohem lepších románů, než jsou ty mé. Konstatuji to denně na příkladu těch nejzajímavějších francouzských autorů: kdo dnes čte jejich knihy napsané před dvaceti lety? Ty knihy sehrály svou roli ve své době...

Jsem v pokušení tvrdit, že Kundera se snaží zamlžit místo a čas nejen kvůli postavám, ale aby prodloužil životnost svých knížek - reálie v ději nebo používání módních termínu v textu vždy prozradí stáří knihy, a tak se jim Kundera vyhýbá. Nejde mu totiž o nic menšího než o Nesmrtelnost. =)

2006-10-11

V minulém díle jste viděli

Možná to teď bude vypadat, že tenhle blog už je tématicky uzavřený, protože každý nový post je jenom pokračováním některého předchozího, ale je to fakt jenom náhoda! (Aspoň doufám. =)

V květnu jsem si stěžoval na koncepci pořadu "Jak já to vidím" na Óčku a vida - Jakub Kuba tu je s novým pořadem Bomber Plays, kde už bude výběr klipů plně v rukou "hosta". Otázkou je, "nemoderovaný (!) playlist sestavený známou osobností" nebude postrádat nějaké průvodní slovo, ale uvidíme, až uvidíme. =)

Samozřejmě si nemyslím, že by pořad vzniknul na základě mých připomínek, ale i tak mě to potěšilo. Možná dokonce skousnu i ten podivný název. ("Bombarďák hraje"?! =)

2006-10-04

Přehmaty přetrvaly

Rok se s rokem sešel a stejně jako loni, i letos máte stále šanci v Českém Minerálním Slavíku hlasovat na internetu pro skupinu "Peneři STRÝCE Homeboye". =)

Přijímám tipy, ve kterém roce (pokud vůbec) organizátoři jméno konečně uvedou do správného stavu.

2006-09-22

Už se bojím otevřít ledničku

Je zvláštní, že jakkoliv se v poslední době neustále mluví o tříštění společnosti na uzavřené skupiny, které se prý zabývají jen svými tématy a zbytek je nezajímá, tak v médiích se projevuje spíše opačný trend. Možná to je pochopitelné - média se snaží nacházet témata, která by oslovila co největší počet lidí, takže když se objeví cokoliv výraznějšího, tak se to jako epidemie šíří do okolí a najednou o tom mluví, píšou a točí všichni.

Tento týden se do médií vrhnul Grandhotel.

Raději se nebudu snažit spočítat, kolik článků, ve kterých bylo použito slovo "grandhotel", jsem za poslední týden viděl, ale občas mě ještě něco dokáže překvapit i na poměrně nečekaných místech.

Tak kupříkladu pořad styl. Člověk by si třeba povrchně řekl, že z této strany nebezpečí nehrozí, ale chyba lávky. Když se objevila Lenka Trčková (v šatech?!) a oznámila, že dnešní díl pořadu bude věnován hotelům, bylo mi jasné, odkud vítr vane. Z Ještědu. "A co myslíte? - Měl ho tam!"

Za prozatimní mediální vrchol Grandhotelu ovšem považuju něco jiného.

Rudiš + Kaufland

Ano, Jaroslav Rudiš s Grandhotelem dosáhl spisovatelského Olympu a dostal se na titulní stranu magazínu Kauflandu! Opakuji - žádné Literární noviny nebo Host, tam se dostane kdejaký pisálek (nic proti Jiřímu Dědečkovi! =), ale Kaufland! Tam se z českých spisovatelů mohou dostat jen ti nejslavnější - Michal Viewegh, Václav Havel a s trochou štěstí snad i Jiří Stránský. Jaroslav Rudiš je rozhodně v dobré společnosti.

Blahopřeji! =)

PS: Samozřejmě opět zdravím "člověka, který kdysi udělal ilegální stránky k Šeptej"! =)

2006-09-20

Je to rebel!

Když nemám chuť řešit něco důležitého, tak raději řeším nepodstatné drobnosti. =) Třeba tohle:

Minulý týden se Timberlake objevil jako host v populární talk show Davida Lattermana. (sic!) Během večera musel odpovědět na řadu nepříjemných otázek, dotýkajících se například incidentu s Janet Jacksonovou, které během přenosu z finále amerického Superbowlu v roce 2004 odhalil ňadro.

Byl nucen také vysvětlovat, proč při rozhovoru pro hudební časopis Rolling Stone v Amsterdamu kouřil marihuanu s novinářem magazínu. "Slibuji, že se už nikdy nedotknu drog," odvětil zpěvák, rudý až za ušima. V roce 2004 se při předávání cen Grammy veřejně omluvil i za kauzu s Jacksonovou. V tom světle je téměř k nevíře, že tenhle holomek dokáže nahrát tak jemnou desku.


napsal Jaroslav Špulák na Novinkách.

Ehm... cože? Za prvé jsem nepochopil tok jeho myšlenek (Timberlake je tak drzý, že se omlouvá za cokoliv a dokonce - považte! - rudne =) a za druhé mě zaujalo, co všechno Špulák po nocích sleduje. Tedy - sleduje? Nebo to jenom odněkud opsal?

Dnes se dá naštěstí rychle pátrat pomocí YouTube a kousek ze zmiňované The Late Show with David Letterman tam je taky a mi z toho vyplynuly dvě možnosti - buď ten záznam někdo dodatečně odbarvil, nebo si Špulák naopak přibarvil tu historku (a vlastně i Timberlaka =). (Třetí variantu navrhnul P.S.: "třeba to je vidět jen na HDTV", ale osobně jí příliš nevěřím. =)

Musím přiznat, že Špulákovy informační zdroje mi to tedy příliš neodkrylo, ale nemusí všechno končit jasnou pointou. Kromě toho zbývá naděje, že si z toho čtenář něco odnese i tak. =)

2006-09-12

Roman a duchové

Vypadá to, že minulý týden jsem poslouchal skoro samé "české" interprety. Milosh, Smutny a Roman. Možná jsem mohl přidat ještě někoho (Jelinek, ...?), ale nemůžu stihnout všechno. A všimněte si, že kromě "českého" jména mají všichni jmenovaní společný obor - elektroniku. Že by jméno mělo rozhodující vliv na žánrové směrování? =)
Milosh je asi dostatečně známý, takže toho klidně opomenu, Smutneho pro změnu nechám na recenzi panu Smutnému, a tak mi tu na holení zbývá Roman.

Roman: So Ghost? (2005)

Toho bych vlastně asi taky mohl vynechat, protože to hlavní si můžete přečíst v recenzi (nebo průvodci?) desky "So Ghost?" Pavla Zelinky na Freemusic (i linky na ukázky tam jsou), ale Roman Podeszwa (takže na Čecha zapomeňte! =) u nás zatím není příliš známý, a tak jsem si chtěl přiložit vlastní polínko.
Jak napovídá příjmení, tak Roman je ze všeho nejvíc Polák, pak taky trochu Francouz, žije v Německu a zpívá (především) anglicky - vítejte v EU! =)

Deska "So Ghost?" původně vyšla už na přelomu roku 2005, ale za hranice se dostává pomalu, což dost dobře nechápu, protože kvalitu na to má a není to žádný nesrozumitelný experiment. Takhle nějak by mohla znít deska "Selmasongs", kdyby Björk byla chlap - Roman dokonce v některých pasážích podobně chraptí. Jinak je tam všechno - nasamplovaný orchestr, ticho, elektronické zvuky, energie i úlety, kdy se ke smyčcům sebejistě připojí archaický zvuk levného FM syntezátoru. Největší problém desky je asi v tom, že nejlepší písnička je hned na úvod (Saving Juno) a další tracky zůstávají trochu ve stínu, ale ten rozdíl není nijak kritický. Až na samém konci čeká úkrok stranou - polská smyčcová miniatura "Modlitwa", která mi po delší době opět dává příležitost zmínit Tara Fuki. (Už jsem se bál, že to nepřijde. =)

Hvězdičkovat nebudu, ale kdyby vám to bylo málo, tak nějaké hvězdičky můžete mimo soutěž připočíst za název písničky "True Love Owes Us Shit".

2006-09-10

Když jsem takhle po ránu...

Tahle poznámka vlastně souvisí s předchozím zápisem. Když jsem poslouchal "In the Morning" od Razorlight, tak mi ten titulní kousek textu začal připadat trochu povědomý. Po chvilce pátrání jsem zjistil, že to je proto, že něco podobného už použili Razorlight v písničce "Kirby's House", která před časem vyšla na jedné kompilaci. Moment...! "Kirby's House" je přece i na té nové desce, jen nahraná v trochu jiné verzi!

In the morning when you know he won't remember a thing (Kirby's House)
In the morning, you know you won’t remember a thing (In The Morning)


Není to tedy ÚPLNĚ stejná věta, ale rozhodně je hodně podobná a Razorlight ji použili v podstatě třikrát. Tak nevím - buď to má být symfonický způsob psaní textů, kde se motivy vracejí v různých variantách (vlastně i ta melodie je taková... hm...?), nebo v tom prostě mají bordel a ta věta se jim vnucuje odněkud z podvědomí. Osobně bych si vsadil spíš na druhou variantu.

In the middle of the night
It feels alright but then tomorrow morning


Nic? Mi to tedy připadá jako hodně podobná formulace nebo by na to Razorlight spíš mohli rovnou navázat. Pokud jste to nepoznali, tak tohle je Sorted for E's and Whizz od Pulp a myslím, že to vrhá nové světlo na výrok Johnnyho Borrela, že v "souboji" Oasis a Blur fandil Pulp. Vtipné. Jen jestli se na něm ten jeho vzor nepodepsal trochu moc... =)

Já vím - jako odhalení nic moc. Popravdě řečeno bych o tom asi vůbec nepsal, jenomže tento týden Karl na MS do Jukeboxu zařadil mimo jiné track "In The Morning" (!!!) od Junior Boys. To už je myslím trochu moc! Je to nějaké znamení (že o tom mám napsat) nebo to je spíš globální spiknutí? A co Jan Tleskač a Jarvis Cocker? =)

(A mimochodem lidé, kteří si myslí, že Live Bed Show je romantická písnička skutečně existují!)

(Tento zápis vznikl na základě podnětu S.B. =)

2006-08-29

Jak správně recenzovat desky

Poslední dobou zjišťuju, že smířlivý tón recenzí se nenosí a hodnocení mezi 50%-80% už vůbec ne. Odstíny barev byly soudně zakázány, smí se používat pouze černá a bíla, což povede k rozkvětu české kulturní scény a pokud se během tohoto společenského procesu bez stop ztratí některé komerčně úspěšné skupiny a jeden holič, tak si toho v těch kontrastních barvách ani nikdo nevšimne.

Z obavy, že se mi nepodaří nic takového napsat, jsem poslední dobou radši o žádných deskách nepsal, ale teď už jsem si to snad ujasnil, takže bych se do toho mohl zase pustit. =)

Razorlight: Razorlight

Vezměte Jarvise Cockera, trochu ho omlaďte a omlaťte, aby u něho došlo k vážnému poškození mozku, a pak ho na půl roku zavřete na Guantanámo. Až vyleze, vypadne z něho tahle deska. Deska pro lidi, kteří si myslí, že Live Bed Show od Pulp je romantická písnička o ztracené lásce.

1/5

Kasabian: Empire

Žila byla jednou jedna mladá skupina, která nahrála písničku, která na svou dobu docela zajímavě kombinovala elektroniku a kytary a stal se z ní hit. Pak nahráli další podobné písničky, ale už v nich bylo méně elektroniky a začínaly se jedna druhé dost podobat. Pak nahrávali druhou desku a rozhodli se, že tentokrát to bude víc "roknrol" a kytary, ale deska docela zapadla, protože se z ní vytratila veškerá osobitost. Pak začali zmatkovat, nahráli třetí desku, které zněla jako kombinace první desky a garážového dema a po zásluze se vrátili zpátky do mrňavých venkovských klubů. Mluvím o EMF, jasný?

1/5

The Prostitutes: Get Me Out of Here

Server NMM.cz je v poměrně složité situaci, protože celou svou existenci vsadil na jedinou kartu. Na to, že vytvoří nějakou českou (tj. anglickou) kytarovku. Pokud se to nepodaří, klesne návštěvnost serveru a celá jeho existence bude ohrožena, takže tahle deska prostě MUSÍ dostat vysoké hodnocení. (Je snad jasné, že se logo NMM objeví na obalu desky!) Já jsem sice desku ještě neslyšel, ale to snad ani není zapotřebí, abych věděl, že to bude amatérská kopie Jodie Vision.

1/5

Thom Yorke: Eraser

Tahle deska by možná zněla docela dobře někdy dubnu nebo možná ještě v květnu, ale teď už je naprosto po sezóně. Už od června se to vůbec nedá poslouchat, jak je to ohrané.

2/5

Nelly Furtado: Loose

Super! Nelly dala konečně zase průchod svému černošskému já! Všichni si ještě pamatujeme její hiphopové hity jako Hot in Herre nebo Ride Wit Me, takže rozhodně nejde o nějaký komerční kalkul nebo tak. A úplně super je, jak v tom singlu zpívá úplně to samé, co hraje takový ten syntetizátor. Víte co... takové to "o-o-ó-o-ó-o-ó". To kdyby slyšeli Bach nebo Michal David, tak by se z toho pos*ali, že je to nenapadlo dřív. To je úplně hudební revoluce! A zbytek desky je ještě lepší a hrozně chytlavý, jenom si z něho nic nepamatuju. Ale svoje body si určitě zaslouží!

6/5

Lily Allen: Alright, Still

Ty woe! Wodwaazaney UB40 rewival! A jako úplně bez reklamy woe fak!!! Je to slavný samo wod sebe páč je to dobrý! Moc dobrý!!! To nepotřebuje žádnou reklamu jako. A taky je to jako The Streac akorát že to zní úpně yinak páč wona jako fak vůbec nerappuye a nemá flow. Ale má supr klip jak tam toho machra jako dycky woyebe a won je pak úpney debil. Prostě fak drsná něco jako Avril Laviň. Jo a je to letní!

100/5!!!

Uf... už jsem se po tom zápřahu vydýchal. Bylo to tentokrát lepší? =)

PS: Pokud někdo dokáže správně uhodnout, jak bych desky hodnotil normálně, jedná se pravděpodobně o telepata. =)

2006-08-20

My Own Private Love Planet

Good news, everyone! =)
Osobně už mám letos festivalů poměrně dost a mám podezření, že případní čtenáři na tom nebudou o moc líp, takže tohle bude moje poslední letošní festivalová reportáž a navíc tentokrát zkusím omezit omáčku. (Netvrdím, že to vyjde. =) Snad mi v tom pomůže bodový seznam.

Pátek 11.8.

The Chancers
N/A

Julia
Když jste už docela známá rakouská skupina a přijedete si do Prahy udělat veřejnou zkoušku zhruba pro sto lidí rozprostřených na ploše pro několik tisíc, tak vás to asi moc nepotěší, ale chlapci to vzali docela sportovně a snažili se hrát naplno. Můj styl to ovšem nebyl.

Polemic
N/A

Vypsaná fiXa
Díky Petru Fialovi mám z médií u téhle skupina zafiXovanou (heh) pověst pokračovatelů Mňágy, ale osobně mi to tak nepřipadá. Hudebně mě Fixa nebaví vůbec a poměrně časté uctívání Márdího jako "svérázného textaře" mi taky připadá trochu přehnané. Musím sice přiznat, že občas se v textech objeví něco, co mě zaujme nebo překvapí, ale i Fialu z formy pořád řadím výš.

Art Brut
Od chvíle, kdy D. přišel s postřehem, že zpěvák Art Brut se snaží imitovat postavu doktora ze "Slunce, seno, ..." (a s tím přišel velice brzy), už se tohle vystoupení prostě nedalo sledovat jako koncert, ale jen jako slabší humoristický skeč. Ale zase jako taková sranda mi to nepřipadalo, takže když došlo na recitativ na téma "chápu, jak to Jay-Z myslel s těmi problémy, ale já nemluvím tak sprostě", tak jsme zmizeli.

Ministry
Jsou to už starší pánové, ale pořád ještě chodí v černém a pod oči si malují kruhy, které tam Richard Krajčo má od přírody. Navíc si nosí na pódium všemožné lebky domácích zvířat - asi ke své produkci potřebují útulné domácí prostředí.

Těžko říct, na kolik to byl problém zvukaře, ale koncert se skládal převážně z imitování zvuku startujícího letadla s poruchou motoru (i hlasitost souhlasila) a špatně viditelné projekce (bylo ještě příliš mnoho světla), kde více než padesát procent stopáže zabíral George W. Bush. (Možná, že prostě přejímali živé vysílání CNN. =) Dohromady mi to nepřipadalo zrovna skvělé, ale vydržel jsem tam myslím celou dobu.

J.A.R.
N/A

Franz Ferdinand
Tyhle čtyři mladíky sice doma moc často neposlouchám, ale musím uznat, že to bylo to výborně zvládnuté vystoupení. Přitom neobsahovalo žádné extravagance. Stačilo k tomu sehnat čtyři a půl hudebníka (místy totiž hráli posíleni o klávesy), čtyři trojhranné otáčivé sloupy jako kulisy (z každé strany jiný obraz), světla a nějaké ty hity zhruba posledních dvou let. Vlastně se mi na PSB ani moc nechtělo odcházet, ale úcta k tradici a nostalgie nakonec zvítězily.

Pet Shop Boys
Tady se musím trochu zastavit. Když totiž PSB v roce 1991 vystupovali v Ostravě, tak to byl vlastně první "velký" koncert, který jsem osobně navštívil. Dá se říct, že už tehdy měli PSB to nejlepší za sebou, ale taky to bylo poprvé, co se vydali na opravdové turné, takže to vzali dost prestižně a celá show byla hodně výpravná (a mám podezření, že taky ztrátová). Vzhledem k tomu, že za těch patnáct (sakra!) let se PSB posunuli do pozice "klasiků žánru", který je už ale jaksi nemoderní (nebo vlastně...?), tak jsem měl docela obavy, jak to bude tentokrát vypadat, ale nakonec to bylo docela slušné.

Zvuk nebyl úplně ideální, protože Tennant, který není bůhvíjaký pěvec, zněl ještě pisklavěji než obvykle a v některých místech bylo díky nevyváženému mixu příliš slyšet, že je to vlastně spíš karaoke s předtočenými základy, ale většinou to dokázala vyvážit doprovodná squadra, choreografie a různé triky na scéně. PSB tentokrát vystačili se dvěma tanečníky a dvěma zpěváky, ale největší personální posilou byla dlouholetá spolupracovnice "afrobritská" =) zpěvačka Sylvia Mason James, která hravě přezpívala všechny ostatní na scéně.

Základem scény byly čtyři rozkládací poloprůhledné hranoly, které průběžně měnily pozice a sloužily jako tunel, vchod na pódium, promítací plátno, model vězení a různé podobné věci.

PSB zařadili do programu asi čtyři písničky z nové desky (pobavilo mě propojení novinky Minimal, kde se v refrénu hláskují jednotlivá písmena, s prastarou a nesinglovou (!) písničkou S.H.O.P.P.I.N.G., kde se v trochu jiné podobě objevilo totéž), pro mě trochu překvapivě Dreaming of the Queen (s projekcí s pohřbem princezny Diany a uvedené slovy "jsme britská skupina a tohle je prý hodně britská písnička"), jinak to byla samá hitová klasika a to se ještě na spoustu známých písniček nedostalo.

Nemůžu tedy říct, že by mě PSB po letech nějak strhli, ale na druhou stranu jsem rád, že můžu napsat, že z toho vyšli se ctí. =)

Sobota 12.8.

Clou
N/A

Nierika
N/A (Sakra!)

Gaia Mesiah
Viděl jsem jenom konec, ale po dvou téměř shlédnutých koncertech už asi můžu zodpovědně říct, že tohle nikdy nebude moje oblíbená skupina. To chroptění na mikrofon jde sice zpěvačce výborně, ale hudba je mi naprosto vzdálená a nějakým osobním šarmem na mě dámy (a pán) taky moc nepůsobí - tedy pokud mluvíme o pozitivním vlivu. =) Po pravdě řečeno na první pohled mám problém určit, kolik je vlastně ve skupině chlapů. (Au - za tohle mě asi někdo zmlátí. A chlapi to nebudou. =) Ale ostatních posluchačů bylo poměrně hodně a tvářili se docela spokojeně, tak snad skupinu tenhle ojedinělý negativní hlas nerozhází a k setkání v průjezdu nedojde.

(Mimochodem mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, proč píšou slovo "Mesiah" ve svém názvu s jedním "s"?)

100°C
Díky špatně plánovaným přesunům jsem viděl jenom kousek, takže mě překvapilo, že pan Johánek zrovna neimitoval Shaggyho. Vlastně zpíval spíš tak, že mi to trochu připomínalo Molka (!). Tak já to s váma ještě zkusím. Někdy.

Priessnitz
Když Jaromír Švejdík na konci koncertu prohodil, že "včera jim zbyly žetony a museli je všechny propít", tak mě napadlo, že to hodně věcí vysvětluje, protože do té doby mi připadalo, že si Jaromír písničky za provozu upravuje ještě víc než obvykle a taky že působí nějak letargicky, ale vysvětlení jsem neměl. Tohle už by se jako vysvětlení uznat dalo. =) Playlist kopíroval vystoupení na Colours a víc se neodvažuju dodávat, protože Priessnitz už jsem viděl tolikrát, že nemůžu podat nezaujatý názor.

Loonaloop
Jako kulisa se z pivního stanu poslouchali docela dobře, ale na nohy mě nezvedli. Nejvíc vzruchu asi přinesl ten nafukovací klokan v publiku. (Kalhotky jsem na tu dálku neviděl. =)

Body Count & Ice T.
Jak že to přesně bylo? "This music didn't exist before. We have invented it and we call it gangsta-metal!" Ice T. toho vlastně vůbec dost namluvil. V tomhle směru to hodně připomínalo folkový koncert, ale tomu moc neodpovídal styl těch proslovů - tohle by na Portě asi nezabralo. =) Ice T. totiž buď nadával publiku, že není dost aktivní, nebo nadával tak nějak povšechně (Bush a spol. - však to znáte) a ve zbývajícím čas pokřikoval (rap bych tomu asi tradši neříkal) do toho kytarového nařezu něco, co obsahovalo slova jako "cop", "bitch", "nigga", "suck" a já nevím, co ještě. Nakonec jsem dospěl k závěru, že zvukovka Hooverphonic by mohla být i trochu zajímavější. =)

Hooverphonic
Když nepočítám různé personální tlaky, tak Hooverphonic byli hlavní důvod, proč jsem na Love Planet nakonec přijel. Ale jak už to tak bývá, když má člověk velká očekávání, tak skutečnost je nedokáže úplně naplnit. Vlastně se to dalo vytušit už při příchodu skupiny na scénu. Zatímco ve festivalové brožurce se psalo, že "Geike má vždy speciálně navržený model šatů. Pokud nás někdy uvidíte hrát v džínách, budeme k tomu mít sakra pádný důvod. Třeba ten, že se na festivalu musíme brodit blátem.", tak ve skutečnosti přišla Geike v džínách a ve svetru. A brodit jsem ji tedy neviděl. Ach jo...

Mírně rozladěný jsem byl i z koncertu, přestože skupina i v rozšířené sestavě dokonale ladila. Naživo se atmosféra všech písniček oproti deskám o kus posunula, takže místo zasněného plachtění vzduchem z prvních desek nebo elekronického bigbandu z desky Jackie Cane to vypadalo, že se koná vystoupení rutinérské barové skupiny. Největší ohlas tak měly dvě písničky, které tu rutinu přerušily tím, že je Geike odzpívala jen s klavírem (samozřejmě výborně), a pak samozřejmě zahajovací písnička z Jackie Cane "Sometimes", jejíž refrén zpívalo i pořádné množství lidí pod pódiem. Ale to už se koncert chýlil ke konci a do tempa se dostávali i hudebníci na pódiu, kteří nakonec přece jenom ukázali, že to taky umí slušně rozbalit.

Mimochodem ještě předtím (někdy ve dvou třetinách koncertu) na mě čekalo překvapení v podobě písničky "Mad about You". Hooverphonic ji totiž naživo hráli o kus pomaleji, než jsem zvyklý, a to mi nepřipadalo jako dobrý nápad, takže jsem si kladl otázku proč. Odpověď přišla ve slovech "Give me a reason to love you. Give me a reason to be a woman" - a heleme se! =) To (a ještě více) byl přece vsunutý kus z prvního hitu Portishead "Glory Box"! Připadalo mi to jako vtipná narážka, ale trochu překvapivě to nevyvolalo žádnou slyšitelnou reakci v publiku - že by to už nikdo neznal? Nebo to naopak všichni čekali? Aspoň že někteří publicisté si všimli.

The Rasmus
Přišel jsem zhruba v polovině a přestože je normálně vůbec neposlouchám, tak jsem měl z koncertu hodně dobrý pocit. Nakonec došlo i na nějaký humor, když si členové skupiny na první přídavek vyměnili nástroje a spustili nějakou finskou lidovku (nebo co to bylo). Jen Pepíček Zíma chyběl. =)

I Am X
Festival se chýlil ke konci, ale na tenhle koncert snad přišli všichni. Mně se už nechtělo prodírat se někam dopředu, takže jsem stal v bezpečné vzdálenosti od pódia a přesto mě koncert docela vtáhnul (asi mě potěšila hlavně taková mírná depešáckou příchuť), což se myslím dá považovat za slušnou pochvalu. =)

Corner sice taky drze rýpal do publika, ale nesnesitelnosti Body Count nedosáhl a hlavně to bohatě vyvažoval tím, že naplno zpíval. Naopak jsem mi nepodařilo přesně zjistit, čím si minule získala tolik přízně klávesistka, protože tentokrát hrát téměř nemusela a jako zpěvačka toho taky moc nepřevedla.

Kromě hudby hrála výraznou roli i projekce, která se měnila podle písniček. Zřejmě nejvíc pozornosti na sebe strhly záběry, kde něco, co mohl být jazyk, šťouchá do doširoka rozevřeného oka. Buñuel a Dalí se v té chvíli asi přímo neobraceli v hrobě, ale určitě byli celou dobu ve střehu. =) Další záběry byly například topení kohosi s přelepenými ústy ve vodě nebo zpomalené záběry býka, který před sebou rohy pohazuje toreadora. No prostě taková pohoda. =)

(Všimněte si, že jsem ani jednou nepoužil slova jako "dekadentní", "nanoru" nebo "živel"! =)

Konec dobrý, všechno dobré? No, pokud nebudu mluvit o žetonovém platebním systému, cenách za jídlo i pití, časovém harmonogramu a stavu areálu na Výstavišti, tak snad ano. Tak snad radši abych nic nedodával... =)

2006-08-16

Colours of Ostrava 2006 (vol. III)

Pozor, závěrečná část reportáže obsahuje převážně negativní dojmy, takže se připravte na nejhorší. Pokud se nemůžete připravit, tak snad raději ani dále nepokračujte. =)

Sobota 22.7. (pokračování)

Salif Keita mi začal být nesympatický už chvíli před tím, než vstoupil na pódium. Rosťa Petřík, který na hlavní scéně uváděl prakticky všechno, by zřejmě nedokázal Keitu dostatečně kvalitně popsat, takže musel přijít pan publicista Napsal-jsem-knížku-o-afrických-hudebnících Moravčík a ty tři pochvalné věty řekl on. Tak nějak takhle se prý uvádějí řečníci na akcích Herbalife.
Když pak Mistr přišel a teatrálně (už jsem myslím zmiňoval, že jsem byl zaujatý, že? =) se uklonil (nebyl jsem si jistý, jestli publiku nebo mikrofonu), tak už jsem si byl jistý, že já ho mít rád nebudu. Pak se spustil koncert a já jsem zjistil, že místo přírodní africké hudby přijel spíš africký pop a že Keita by se možná mohl jmenovat Karel - ačkoliv náš Mistr obvykle nemívá tolik černošských sboristek. Nejvíc mi to připomínalo koncert na zahájení olympiády - prostě jako něco, co by mohli plnému stadionu a "milionům diváků u televizních obrazovek" předvést Peter Gabriel, Phil Collins nebo třeba Sting. Uhlazený zvuk, jistý zpěv, všeobecná přístupnost a profesionalita. Jenomže to je taky styl koncertu, na co bych se sám od sebe vydal.
Když pořadateli chválené a všeobecně tolerantní publikum nacpané na parkovišti začalo od prvních (!) tónů jásat jako jeden muž, přestože vlastně ještě nemohlo vědět, co přijde dál, vzpomněl jsem si, že musím zůstat věrný svému alternativnímu přesvědčení a jít vždycky proti hlavnímu proudu, ale ještě jsem se nikam nepohnul.
Během první písničky jsem ale zjistil, že za mnou stojí jeden z těch nemnoha aktivních diváků, kteří při všech koncertech ječí své "Woooohoooooo!". To mi obecně připadá sympatické, ale jen pokud to slyším z dálky. Tenhle chlapík byl opravdu těsně za mnou, takže mi křičel přímo do pravého ucha, a navíc si vždycky dokázal vybrat moment, kdy se na scéně téměř nic mimořádného nedělo, ideálně v nějaké tišší hudební pasáži. Prostě to nešlo. Musel jsem své přesvědčení "proti všem" realizovat a odejít. A vůbec - vraťte mi moje elitářské koncerty pro dvacet lidí a možnost stěžovat si, že ostatní lidi nepoznají kvalitní hudbu! =)

Rozhodl jsem se pro Lenku Dusilovou, kterou mám zařazenou někde v kategorii "slušné", ale sólově jsem ji vždycky viděl jenom v TV. Teď jsem tedy dluh napravil, ale myslím, že tím taky na delší dobu skončím, protože koncert na mě působil poměrně rozpačitě. Lenka sice výborně zpívala a se skupinou hrála ledacos od téměř country po PJ Harvey (písnička "The Whores Hustle and the Hustlers Whore" mě potěšila, ovšem údernosti originálu nedosáhla), jenomže jsem z toho neměl pocit pestrosti, ale spíš roztříštěnosti. Navíc jsem získal dojem, že "Dusilenka" má vážný problém s texty. Ve spoustě pasáží raději zpívala beze slov a když už se nějaký text objevil, tak se mi nelíbil, protože na mě dělal dojem jen náhodně sestavené skládanky, ale samozřejmě je možné, že to je čistě můj problém. Opodál jsem v publiku zaslechl nějakou mladou paní, jak kohosi telefonicky organizuje slovy: "Přijďte, jsme na Dusilové a je to moc pěkné." Všechno je relativní. Koncert, na kterém jsem byl já, byl jenom slušný. Ale taky jsem ho neviděl celý, protože jsem musel "povinně" na EOST.

Oproti rozpisu jsem na zpátky na parkoviště dorazil trochu pozdě, ale o nic jsem nepřišel. Program na hlavní scéně se totiž někde kolem Salifa Keity opozdil, takže The Ecstasy of Saint Theresa začínali s poměrně velký zpožděním (na Colours neobvyklým), a tak jsem dokonce vyslechnul velkou část zvučení.
Extázi jsem letos viděl podruhé, takže jsem zhruba věděl, co mě čeká, ale nebylo to úplně pozivitní očekávání, protože z koncertu United Islands jsem si odnesl dost smíšené pocity. Koncert na Colours mi nakonec připadal zhruba o polovinu lepší - těžko říct, jestli to bylo vyváženějším zvukem, nebo tím, že jsem byl tentokrát blíže pódia - ale ke skvělému vystoupení v Boomerangu v roce 2002 pořádný kus chyběl. EOST se v poslední době vrátili spíše ke kytarám a všechno včetně starších písniček hrají živě (někteří publicisté si dokonce ani nevšimli, že starší upravené písničky tvořily valnou většinu playlistu =), což je chvályhodné, ale ta nová podoba mi bohužel příliš nesedí. Celkový zvuk skupiny mi teď připadá příliš syrový, což se příliš nehodí ani k samotným písničkám, ani k hlasu Katky Winterové, který je pro kytary příliš jemný. Nové písničky mi na koncertech zatím připadají příliš komplikované (ale to je vlastně pro EOST typické už několik let) a nechytlavé, což typické není a taky to není úplně dobré znamení, ale je docela dobře možné, že deska bude znít úplně jinak (mluvilo se třeba o smyčcích a ty na pódiu nebyly). Jako "hitovější" výjimka mi připadá nová písnička O.K., jejíž část jsme v rámci nevyhlášené soutěže "natoč si svůj vlastní klip" nahráli na dva digitální foťáky (představu o kvalitě záznamu už asi máte =), sestříhali a umístili na YouTube (zkuste! =), ale materiál na dobývání rádiových hitparád to taky asi nebude.
Z. se na rozdíl od mně po koncertě tvářil docela otráveně a prohlásil, že kdyby místo EOST hráli v tom čase na velké scéně OTK, tak že by ohlas publika byl zhruba stejný. To je možná trochu nadsazené (nebo "podsazené"?) tvrzení, ale přirovnání současné Extáze k OTK myslím není úplně mimo mísu, takže je otázka, jestli to je pro skupinu ideální směr. Naštěstí nejsem Moucha, takže jsem tenhle koncepční problém nemusel řešit a klidně jsem se doma uložil ke spánku. =)

Neděle 23.7.

Tentokrát jsme nechtěli opakovat stejnou chybu, a tak jsme zamířili nejdřív na oběd a vyplatilo se to. Hraniční závory Číny byly zvednuté a my jsem si mohli dát nějaké ty čínské speciality.

Naopak jsme si pak nemohli dát Wohnout, ze kterých jsme stihli jen asi poslední jednu a půl písničky. Musím se ale opět omluvit všem fanynkám - prostě se mi to nelíbilo. Možná že mi chybí kontext a ty přídavky byly myšleny jako parodie (no, nevím), ale wohnoutí humor mi asi z větší části uniká a hudba mi uniká téměř celá. Možná někdy příště.

O hodně lepší dojem jsem měl z Swordfishtrombones ve stanu, kam ovšem bohužel nedorazilo mnoho lidí. SFT (na last.fm známé pod jménem Tom Waits =) jsem naživo neviděl už opravdu dlouho (naposled v Hudebním bazaru?) a písničky z prvního alba už začínají dostávat historickou patinu, takže to bylo zajímavé, jenomže zasáhl osud (a pořadatelé) a na hlavní scéně začali hrát Priessnitz a v přímém souboji to u mě těsně vyhrál Jaromír & his boys & voice. Kdybych byl tušil, že Priessnitz uvidím ještě na Love Planet, tak by to rozhodování asi dopadlo jinak, ale bohužel...

Priessnitz je pro mě až příliš známá koncertní jistota. Nečekám, že by zklamali, ale taky se nestává, že by mě nějak výrazně překvapili. Tentokrát mě ovšem docela překvapila dramaturgie koncertu, kdy začínali klasikou s prověřenými hity a novinky ze Sterea si nechali až na konec. A mimochodem ono to fungoval i takhle.

Na konci koncertu jsem ale narazil na H. a v družném hovoru na téma dovolená jsme setrvali až do chvíle, kdy jsem si všimnul, že v našem táboře mezitím propukla akutní ponorková nemoc, pravděpodobně vyvolaná náročným programem. První skupina, která měla dosáhnout samotného festivalového vrcholu (přesnou nadmořskou výšku v metrech nemám změřenou), byla natolik vyčepaná, že se místo poslechu KOA nebo Monkey Business odložila do stínu a začala projednávat, co dál. Nakonec zvítězil kompromisní návrh: na všechno se vykašlat a rozjet se domů ke svým postelím. Tak se stalo, že hlavní hvězdu festivalu - Roberta Planta a spol. - jsem vůbec neviděl, ale - mezi námi - vůbec toho nelituju. Vsadím se, že tam byla spousta lidí a mnozí z nich navíc křičeli "woo-hoo", takže co bych tam vlastně dělal? =)

Souhrn

I přes subjektivně trochu rozpačitý poslední den mi Colours připadaly hodně vydařené. Osobně mi chyběly loňské kytarovky v Marley, ale předpokládám, že záměrem pořadatelů je zaměření téhle scény zaměňovat. Etno část festivalu je taky záměr pořadatelů (nemělo by se vlastně správně v množném čísle říkat "pořadatlů"? =), takže to taky nemá smysl hodnotit a v tom případě je program bez připomínek. Počasí taky vyšlo (až moc =), takže jaká jsou vlastně negativa?

Mi připadalo, že by se snad dala trochu lépe naplánovat synchronizace jednotlivých scén. Především ve stanu by bylo žádoucí, aby se hrálo v době, kdy se na hlavní scéně nic nekonalo, a to bohužel vždycky neplatilo (viz Orffové). S tím souvisí i podobný problém křížení zájmů posluchačů. Docela často se stávalo, že současně hráli proti sobě na různých místech spříznění interpreti, kteří mají podobnou skupinu posluchačů nebo nějaké personální vazby (EOST vs. DJ Blue, Priessniz vs. SFT, Khoiba vs. Longital a asi i mnohé další). Na tohle by asi taky bylo vhodné při sestavování programu myslet.

Hlavním negativem asi bylo v tom vedru to zabavování vody při vstupu, ale to už předem pitval Z., takže jenom dodatek: Zlata Holušová v rozhovoru pro ov-kluby.net kromě jiného zmínila, že pořádat festival je poměrně drahé, ale lístky jsou levné, takže peníze z prodeje nápojů tenhle rozdíl dorovnávají. Osobně si myslím, že kdyby byly lístky o padesát korun dražší a ochranka by dovnitř pouštěla lidi s nealkoholickými nápoji v PETkách, tak že by tržby pořadatelů byly v souhrnu zhruba stejné a my, diváci, bychom si ušetřili problémy s pašováním. (Tedy vlastně "oni, diváci" - třeba já jsem nic nepašoval a spořádaně jsem utrácel v areálu. =) Ale to si budou muset spočítat a rozhodnou pořadatelé...

Tak nashle příští rok! =)

2006-08-10

Colours of Ostrava 2006 (vol. II)

...tak ale rychle, protože skluz tři týdny je poměrně hodně! =)

Sobota 22.7.

Sobotu jsme kulturně zahájili v poledne na Černé louce na Úspěchu. Skupina se tentokrát sešla v menším množství než obvykle - jen ve čtyřech. Chyběla především hlavní pěvecká hvězda souboru Maroš (taktéž známý jako doprovodný vokalista But). Prý to bylo z vážných zdravotních důvodů, a tak ho alespoň všichni pozdravovali a s obvyklým programem se trochu prali. O co méně se zpívalo, o to více Rosťa Petřík mluvil a předčítal deníčky (dva jsem slyšel poprvé), ale vzhledem k tomu, že Úspěch není v pravém slova smyslu hudební skupina, to ani nevadilo a všichni se bavili. A Úspěch dokonce dokázal naplnit celý naplánovaný čas vystoupení.

Po Úspěchu jsme ještě stihli ve stanu kus vystoupení Selfbrush (opět v původní "jednočlenné sestavě" =). Vašek Havelka na mě zapůsobil pozitivně, ale pořád si kladu otázku, jestli má smysl vystupovat v ČR jako písničkář s kytarou a zpívat při tom anglicky. Vždyť ty písničky jsou z velké části založené na textech a myslím, že většina posluchačů bude mít s porozuměním docela problémy. Takhle to vypadá, že Selfbrush vlastně o posluchače ani nestojí, ale hraje si opravdu jen pro zábavu. To je na jednu stranu sympatické, ale na druhou stranu si říkám, jestli tenhle přístup už nepřesahuje pod nějaké jiné přídavné jméno. =)

Melouny
Zlata Holušová (vpravo) má melouny na nádvoří

Dalším kontrolním bodem na naší turistické trase bylo vystoupení Nieriky na parkovišti - tedy na větší scéně než posledně. I přes brzký čas a vedro se tam sešlo poměrně hodně diváků, ale zase nemůžu říct, že by bylo přecpáno. Kromě toho byli diváci unaveni sluncem, takže kolem poloviny koncertu, kdy Nierika hrála pomalejší písničky, to trochu vypadalo, že publikum usíná, ale v tu chvíli zasáhl pan pořadatel se zahradní hadicí a začal přední řady kropit, což náladu okamžitě zvedlo. =)
Nieriku mám rád (i dvě CD vlastním =), a tak mě mrzí, že pořád marně čekám, kdy pánové zpěváci dopilují svou anglickou výslovnost. Taky mi připadá, že Bugy má zvláštní moderátorský talent podat na pódiu docela vtipnout větu tak, že vyzní spíš rozpačitě, a pořád ještě se mi nepodařilo přijít na to, čím to přesně je. Ale když o tom teď tak přemýšlím, tak to mluvené slovo mi připadalo divné u více interpretů na festivalu, takže to může být jen nějaká moje fixní idea. V každém případě příště přijdu zas. =)
(Mimochodem mi připadá sympatické, že členové Nieriky se volně pohybovali po celém festivalu na všech možných vystoupeních - je vidět, že na festival přijeli kvůli hudbě a ne kvůli něčemu přízemnějšímu.)

Pak přišel čas na oběd. Plánovaná Čína (totiž Panský dvůr) byla okupovaná Tibetem nebo co (prý "soukromá akce", pche!), a tak jsme museli opodál do Netopýra, ale taky to tam nebylo špatné. (Neplacená reklama. =) Bohužel jsme kvůli tomu přišli o jedinečnou možnost vidět Anetu. Jedinečnou proto, protože na samostaný koncert určitě nepůjdu, a tak se podobná příležitost možná nebude dlouho opakovat.

Zpátky jsme se vrátili na Senses. Jak jsem si všimnul, tak Zlata Holušová se za pódiem zřejmě dobře bavila, ale mně osobně bohužel většina té "worldmusicová" větve v programu tzv. neoslovuje. Senses vypadali tak, že skupina francouzských hudebníku hrála francouzskou dance music, do které indický vokalista "vydával rytmizované zvuky". =) Rád bych jednoduše napsal, že scatoval, ale předpokládám, že v Indii se tomu nejspíš říká jinak. Vlasně to bylo docela zajímavé, ale když jsem zjistil, že písničky sice mají různé vznosné a mytologické názvy (Ahinsa, Woman Power a podobně), ale znějí téměř stejně, tak jsem opustil Indii a zkusil štěstí v Japonsku.

Jenomže štěstí je krásná věc, ale výhled si za něj nekoupíš. Papaya Paranoia hrála v cigaretovém stanu a bylo tam tak plno, že lidé volně přetékali ven, kde museli dýchat čistý ostravský vzduch. (Komunální satira. =) Z dálky to tedy vypadalo, že i na malé ploše pódia se dá udělat pořádná divočina, ale opravdu nemám tušení, jak to působilo zblízka.

No nic, ve střední Evropě může být taky hezky, tak co to zkusit se Zakopower? Za zkoušku jsem v tomto případě nic nedal, ale taky nic nedostal. Zakopower mi připadali jako další (a horší) polská verze Čechomoru - čili jako něco, čeho mají v Polsku takový přebytek, že mě překvapuje, že EU zatím nepřistoupila k nějaké formě regulace.

Ještě štěstí, že ve střední Evropě leží i jiné země. Například Slovensko, v něm Bratislava a v ní kopec Dlhé diely - tedy už vlastně Longital. Ti hráli poměrně v utajení v kostele svatého Václava, ale připadalo mi, že jim to prostředí sedí mnohem více než otevřená scéna. Zadumá atmosféra koncertu mě tak chytla, že nejen že jsem podle původního plánu neodešel dřív, ale naopak jsem si ani neuvědomil, že oproti papírovému rozpisu Longital vlastně skoro o třičtvrtě hodiny přetahuje. Kromě toho mě Z. pověřil nákupem CD Živých kvetou. Neměli, ale po zásahu přítomné J. do obchodního jednání to skončilo tak, že jsem odcházel s čerstvě koupeným CD Sveta diely a navíc s dobrým pocitem.

Stinnou stránkou bylo, že jsem neviděl ani údajnou velkou atrakci Gogol Bordello, ani Khoibu, u které jsem byl zvědavý, jestli se z nich už konečně stala divoká rocková skupina (moc s tím nepočítám =), ale to jsou bohužel běžné festivalové problémy.

Místo toho jsem viděl jsem kousek vystoupení MC Karoliny a Funset. Působili docela sympaticky a hudba byla v dobrém slova smyslu jednoduchá a přístupná. Jenom ty komentáře (zase?! =) zhruba ve stylu, že "hudba je lepší než válka" (já vím - Izrael, ale stejně...) byly jednoduché až příliš.

(Dokončení příště. Ne, fakt nekecám, delší už to nebude. =)

2006-08-07

Ještě k Rukopisům… ehm … festivalům

Marek Blatný

BOSKOVICE

Náměstí klesá od radnice ke kostelu.
V půlce je hotel, naproti knihkupectví.
Do oblohy obtištěn je hrad.

Chtěl bych to město zveršovat.

Tohle jsem teďka někde vyhrabal. Líbí se mi to hodně. A vám…

A druhá poznámka, či spíše kontrolní otázka:

Na kolik kilometrů od hudebního festivalu si myslíte, že neplatící "účastník" nejenže bezpečně pozná interpreta, ale dokonce i identifikuje tu kterou konkrétní píseň???

V sobotu, někdy kolem druhé ranní, hrál na Hrachovce (dědiny 2km na východ od Valašského Meziříčí) Moimir Papalescu a comp., a tyto bylo bezpečně slyšet v “centru” Rožnova, který je vzdušnou čarou vzdálen řekněme 10-11 kilometrů...

2006-08-05

Colours of Ostrava 2006 (vol. I)

Před dávnými časy jsem udělal jednu chybu - napsal jsem dlouhou reportáž z Colours (to byl myslím druhý ročník?) a od té doby mám dojem, že bych měl reportáž napsat každoročně, a tak se z toho psaní stává trochu nepříjemná povinnost, ale tradice je holt tradice a té se nedá odporovat. =)

Čtvrtek 20.7.

Z technických důvodů jsem celý den bulal. Technické důvody se skládaly převážně z nepořádku po bytě, který bylo třeba eliminovat, aby se byt dal po dobu festivalu použít coby penzion, a to se z velké části podařilo, takže jsem nebulal marně.

Pátek 21.7.

Festivalová skupina se sešla a ubytovala v 17:00, takže 17:15 jsme zdárně dorazili ke kostelu na Slezské, 17:20 přišli u vchodu o jednu PETku s vodou (o další dvě ne =) a ještě stihli Southpaw. Z toho, co jsem viděl, bych řekl, že odehráli přibližně totéž, co na United Islands. Na velkou scénu na parkovišti dorazilo poměrně dost lidí, ale v publiku převládalo spíš zvědavé očekávání a okukování, takže atmosféra koncertu byla taková umírněná. Mimochodem zdá se mi, že Gregory je čím dál tím víc podobný svému otci - ale nejsem si jistý, jestli by ho tenhle postřeh potěšil. =) My jsme ale mířili jinam.

Na Černé louce se totiž chystali k vystoupení Gipsy.cz, mohutně propagovaní účastníky letošních Boskovic (a vlastně i loňských Colours, kdy ovšem hráli tak brzo, že jsem je nestihnul). Musím přiznat, že propagátoři nelhali. Gipsy.cz nastoupili v počtu čtyř mužů a jednoho gramofonu s cílem zkombinovat romskou hudbu a hip-hop a zatraceně dobře se jim to dařilo. Z gramofonu se linuly bicí a vůbec různé hudební podklady, které doplňovalo bratrské duo (? - ach ta jména...) s kytarou a basou, ale za hvězdy tam byli především Gipsy a Vojta Lavička (stále vzpomínáme na Deep Sweden). Celý koncert vypadal, jako že se oba pánové přišli pobavit a při té příležitosti si taky trochu zahrát, zarapovat a zazpívat, takže i když se objevily i některé lehce aktivistické texty, tak převládala uvolněná nálada a nezávazný "roma hip-hop". Navíc mě překvapilo, jak se mezi písničkami oba frontmani slovně pošťuchovali ("Vojta skvěle tancuje!") a nakonec se pustili i do lehce politicky nekorektního vtipkování ("Vy, gádžové, máte peníze, to my víme. A my jsme ukradli našemu manažerovi pár našich CD, tak jestli je chcete, tak rychle přijďte, než nás chytí."), které mě u Vojty Lavičky - občasného moderátora pořadu Romále - trochu překvapilo. Celý koncert pak ukončil Gipsy kouskem, který podle vých slov dělá už dlouho a často - beatboxem na téma The Best of Michael Jackson. Celkově to bylo pohodové (nemám to slovo moc rád, ale nedá se jinak =) vystoupení bez snahy o nějaké "velké umění", ale myslím, že to nebylo na škodu. Jediná drobnost, která mi vadila, byl neustále opakovaný Gipsyho pokyn směrem ke gramofonu "Špin det šit, špin it!". Ale co - jsou i horší věci... =)

A zase zpátky na Slezskou stranu řeky na parkoviště u hradu, kde začínali The Frames pod vedením Glena Hansarda, touto dobou u nás široce propagovaného díky hudbě k filmu Kráska v nesnázích a vůbec celé desce The Swell Season, která je ovšem oproti The Frames nesrovnatelně klidnější. Po pravdě řečeno The Frames znám spíše podle názvu, takže o písničkách asi moc podrobně referovat nebudu, ale koncert se mi v každém případě líbil. Nejvtipnější i nejsmutnější mi připadalo, jak se Glen snažil donutit publikum zpívat, ale příliš se mu to nedařilo. Publikum buď nechtělo zpívat vůbec (kde sakra byli Baníkovci?), nebo neznalo slova (kde byli pravověrní fanoušci The Frames?) nebo Glen nasadil laťku příliš vysoko. Když začal vysvětlovat, jak sborově zazpívat "this simple tune", a přešel při tom do falzetu, tak mi to nepřipadlo jako kousek vhodný pro masový zpěv. =) Tak snad se publikum do příště zlepší, jinak z toho zpěvu jednička nebude a zatím to bylo tak za tři.
(Mimochodem - pokud sem zabloudí nějaký znalec - ten vložený kousíček Sabotage od Beastie Boys na konci jedné z písniček byl prostě momentální vtípek nebo je to delší a složitější historie? Odkud vlastně "three MCs and one DJ" berou samply?)

V další hudební pauze bylo možné teoreticky shlédnout "kultovní (skutečně?) představení" Bílého divadla "Ty, který lyžuješ", ale praxe byla poněkud jiná. Před divadelním pódiem bylo plno (to je později ukázalo jako téměř stoprocentní pravidlo) a navíc mě vůbec sledování české varianty Full Monty příliš nelákalo, a tak jsem si radši koupil první z mnoha půllitrových slazených mattonek za 20 Kč a vydal se na téměř povinné Bratry Orffovy.

Ti bohužel naši skupinu velice brzy posluchačsky rozdělili, což se později negativně projevilo na organizaci zbytku večera, ale nepředbíhejme. Orffové odehráli dost podobný koncert jako před časem ve Fabricu, což jsem čekal, ale nečekal jsem podobnou atmosféru v publiku. Vypadalo to, že celý Krnov nespí, ale přijel nábožně poslouchat a nadšeně aplaudovat mezi písničkami. =) Poměrně velkou vadou na kráse byly podivné zvuky, které se začaly ozývat zhruba v polovině koncertu. Nám, kteří jsme stáli na kraji stanu, byl původce jasný, ale pánové na scéně téměř dvě písničky signalizovali zvukaři, že je něco v nepořádku, a teprve ve druhé pauze zjistili, že ten hukot je hlavní scéna, kde zrovna začal další koncert (Delirious?). Něco takového otráví vždycky, ale u tichých a poklidných Orffů, kteří si na zvuku dávají záležet, to zamrzí dvojnásob.

Po Orffech jsme se s krnovskou rodačkou P. shodli, že bychom měli vypátrat, kam se poděla sedmá rota a zbytek naší skupiny, a tak jsme po krátké a naprosto zapomenutelné zastávce u Delirious? a neúspěšném průzkumu v klubu Marley (Rytmus a Kontrafakt si údajně jaksi zkombinovali vystoupení i čas) zamířili do externího klubu Templ na Stodolní, kam se prý ostatní chystali. Záměr ale bohužel nevyšel, protože pochod nám zabral tolik času, že jsme přišli přesně na konec koncertu (Rabasa) a z poslechu nebylo nic. Templ je ale opravdu malý klub, takže jsem stihli proběhnout skrz a zjistit, že tam skutečně nikdo není. Tak že by vedle v Boomerangu?
V Boomerangu vládlo těsno, dusno a hlavně duch Boba Marleyho (proč vlastně nahráli v klubu Marley? =) jménem Bingui Jaa Jammy and Jahman People. Vzhledem k přetlaku uvnitř klubu další pátrání nemělo smysl, ale koncert byl fajn a navíc u baru prodávali kofolu (aspoň lahvovou), tak jsme se zdrželi. Po doplnění tekutin nás ale horko vytlačilo zpátky do ulic. Chvilku jsme sbírali síly a debatovali u vodotrysku u Elektry, jestli by se tam dalo vlézt, ale po podrobném průzkumu vody skončilo u slov. Pak už jsme urychleně museli k hradu, protože na Nihilisty do stanu určitě přijde celá naše výprava!

Tip nám (prý) skutečně vyšel, ale kromě naší skupinky tam přišlo taky spoustu dalších lidí, takže shledání se nekonalo a mohli jsme být rádi, že alespoň dohlédneme na část scény.

U Nihilistů bylo zajímavé, že přestože hráli v tom samém stanu co Bratři Orffové, tak oni problém s rušením zvuky z hlavní scény téměř neměli - naopak mě napadlo, jestli spíš oni nepřehlušují hlavní scénu. =) Celá ta elektronická smršť plná tříštivých syntetických bubnů a zvuků byla tak nahlas, že se v ní naprosto ztrácel saxofon a jeho zvuk se dal vytušit spíš podle pohybů saxofonisty, ale o to víc vynikly vazby na prehistorii skupiny. (Mně se konkrétně vybavil jeden pradávný koncert Vanessy Gun ještě na Cihelně.) Jako poslechovka mě sice Nihilisti pořád moc nebaví, ale koncerty jim i přes jejich úspornou choreografii evidentně sedí. =)

Všichni jsme se znovu našli teprve před Oojami, ale na ty jsem v té době už nebyl moc zvědavý. (Ale taky je možné, že na ně bych nebyl příliš zvědavý ani odpoledne. =) Navíc jsem si vzpomněl, že jako pan domácí musím ještě něco nutně upravit v koupelně, aby se tam uprostřed noci nevytvářela fronta, takže jsem brzy po začátku zmizel. Alespoň že koupelnový zásah se povedl a hosté se pak mohli klidně osprchovat, takže ve tři už jsme asi všichni spali.

A spali, a spali... =)

2006-08-04

Televizní humor na pokračování

Causa Paskvil se (překvapivě) pořád ještě vyvíjí - tentokrát v Reflexu v článku Jana Potůčka.

Stojí zato si ho přečíst celý, ale nejlepší pasáž vybírám:

    Pravdou je, že dávno před tím, než se autoři Paskvilu dozvěděli o vynuceném konci, začalo zmiňované centrum uvažovat o jiném hudebním pořadu. Připravuje ho skupina okolo moderátora Pavla Anděla a ve vysílání by se měl objevit už v září. Na rozdíl od Paskvilu, který v podstatě nahradí, dostane lepší vysílací čas a nebude čtrnáctideníkem, ale klasickým týdeníkem.
    (...)
    Nový pořad se podle něj [Hubače] zaměří na širší cílovou skupinu, nebude jenom o alternativě. Vznikne přeformátováním jiného hudebního pořadu, Poprask, a ponese název Music blok.


Ehm... cože?!

Cože to ČT zatím odpovídala na dotazy?

    ...s podobným tipem pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu.


Teď ale čtu, že nový pořad, který Paskvil nahradí, vznikne "přeformátováním pořadu Poprask". Já sice nepracuju v televizi, takže možná dobře nerozumím televiznímu slangu, ale já si z toho odnáším informaci, že Poprask bude nahrazen pořadem Music blok (mimochodem už samotné jméno mě zrovna nenaplňuje nadšením) a Paskvil bude zrušen bez náhrady.

Tak to bychom měli.

2006-08-02

Festival pořádaný s láskou

Colours máme za sebou (což bohužel zatím nemůžu říct o tradičním reportu - ale určitě bude =), ale ještě máme před sebou Love Planet, a tak jsem se v rámci váhání, jestli ano nebo ne, pustil do zkoumání festivalového webu.
A co to nevidím - profil Hooverphonic. (dnešní kopie)

Hooverphonic hrají už osm let ve stejné sestavě – skladatel a producent Alex Callier na basu, je hlavním hnací silou, společně s kytaristou Raymonem Geertsem. Oba pocházejí z městečka Sint-Niklaas. V roce 1997 se k nim ve věku pouhých 17 let připojil Geike Arnaert, který propůjčil skupině svůj hlas.

No, není to zrovna žurnalistická perla. První věta je nepřirozeně šroubovaná, je tam chyba v interpunkci a navíc mi z té formulace není jasné, koho vlastně autor považuje za členy té "stejné sestavy". Taky výpočet těch osmi let trochu hapruje, ale nejvíc mi vadí, že jsem se z textu nedověděl, kdy Geike podstoupila tu operaci?!

To je TAK pěkné, když propagační text na web přeloží někdo, kdo o skupině vůbec nic neví. =)

Zaprvé bych čekal, že to po studentech na překladatelské brigádě ještě někdo zodpovědný projde a zkontroluje, jestli tam nepíšou úplné nesmysly, ale zadruhé tam je i fotka, takže i naprostý hudební ignorant si mohl všimnout, že tady něco nesedí. (Ledaže by považoval jednoho z členů za transvestitu? =) Nevšimnul si nikdo.

Prostě je vidět, že tenhle festival pořádají hudební fanoušci, kteří mají k vystupujícím interpretům vztah, a to je asi ta nejlepší pozvánka. =)

2006-07-21

Továrna na prachy!

Ať se mi už probůh nikdo nesnaží vymluvit, že akce typu Colours of Ostrava nejsou v prvé řadě (a pak dlouho dlouho nic) fabrikou na prachy.

Zlata Holušová (zosobnění hlavního Colours organizátora) se loni dušovala, že ty trapné scény se zabavováním vršků i celých PET láhví (žádné sklo) s čistou vodou (žádný alkohol) u všech vstupů do areálů do dalšího ročníku nepřežijou... Že však bohužel tohle nařízení nebylo v její moci v průběhu loňských tří dešťových dnů změnit...

Meteorologové hlásí na víkend rekordní vedra, a do toho si člověk v oficiálních diskuzi k festivalu přečte, že:

- Vlastni piti v PET lahvich nebude povoleno vnaset do arealu!

- Tak jako v minulych letech, tak i letos je zajisteno v arealu mnoho stanku a stanu s napoji. Nasi navstevnici ani navstevnici jinych velkych festivalu v zadnem pripade netrpi zizni...

A několik málo velice trefných komentářů komentářů z diskuze tamtéž:

- Návštěvníci jiných festivalů....nevím o kterých to přesně hovoříte, ale v neděli jsem se vrátil z Pohody v Trenčíně a tam nikomu vlastní PET láhve při vstupu nevadily. Naopak např. víno prodávané v areálu festu do vlastní přinesené PETky bylo levnější než do kelímku. Takže na Colours je to o penězích a ekologie a návštěvníci festivalu ať jdou do háje...

- Čtvrtek by byl skvělý, kdybych po dvou pivech nezjistila, že z nealko nápojů mám na výběr 1/2 pet láhve s coca-colou a jejími "sestrami", kterým se normálně obloukem vyhýbám, nebo vodu z korýtka. Pokud ani na hradě nebude na výběr nic jiného, zůstanu raději u piva... to budou následky! Nepřipadá vám to taky jako trapas?

Pokud je maximalizace zisku skutečně tím hlavním, doporučoval bych organizátorům zavedené postupy ještě lehce vylepšit zákazem vstupu s ochrannými opalovacími krémy a pokrývkou hlavy. Lékárenské řetězce tuhle skulinu na trhu v areálu jistě rády pokryjí...

Drazí zlatokopové, letos naposledy.
Maucta.

Boskovice 2006, part II.

Pátek začal, mimo těch technicky nepříliš vyvedených krátkých filmů Vyšší odborné školy Písek - sluší se však podotknout, že tyto byly v tomto stavu dodány přímo ze školy jak organizátoři po promítání objasnili - v 16hod autorským čtením Arnošta Goldflama. Svůj pocit z něj bych shrnul dvěma slovy: standardně morbidní...

A pak už hurá do amfiteátru, kde páteční program zahajovali v 19hod All Tomorrow’s Parties Band. Povedený úvod festivalu, ty hutné velvetovské plochy, a pro mě milý objev, neb o kapele jsem zatím jen slyšel. Škoda, že vystoupení bylo celkem krátké. Inu, přece jen je to festival.

Následoval briskní přechod ke kafírně, kde to ve 20:00 otevíral folk3mail aká Ondřej Pečenka za doprovodu klávesisty/akordeonisty Františka Štáfka.... Reportoár byl tak 2 ku 1 ve prospěch debutního Zrna, byť nových písní zaznělo také dost. Aby taky ne, nová deska už je na spadnutí. Jestli si dobře vzpomínám, plánovaná je někdy na říjen, a opět u kopřivnických Piper records. Celkem povedený set, dle mé přítelkyně nejlepší výkon dne. A byla potěšena ještě víc, když Ondřej prohodil, že má i nějaká trička, avšak pouze v dámských velikostech. Těžko říct, zda-li to byl záměr nebo náhoda, každopádně sympatické...

A úprk zpět do amfiteátru. Přišel jsem tak akorát, svůj part právě rozjížděl „ozajstný“ Xavier Baumaxa. Přišel jsem pouze o úvodní Pažitku, druhou - Pan farář - jsem už z konce chytl. Ohlas po písni ale asi nebyl takový, jak je X.B. zvyklý, a tak neváhal utrousit něco o baště KDU-ČSL. :-) Postupně se ale “do tempa” dostávali i ti, co dříve stáli opodál, a tak se X.B. postupně odvazoval a odvazoval, až se skoro odvázal. :-) Celé to pak glosoval tím, že ze začátku to vůbec vypadalo, že tu těch neoholených třicátníků je až tolik... A záverečná pieseň - Ozajstný hip-hop, téměř v a capella provedení podtrhla Xavierovu vyjímečnost. Kdo je schopný zároveň zpívat, bavit se na úkon sebe sama i těch okolo, po čertech dobře hrát na kytaru a k tomu ještě rapovat... Na pódiu beze všech diskuzí mužská persona dne...

A zpět ke kafírně, kde tou dobou už kralovali Atlantic Cable, metamorfózovaní do podoby dua kytara/zpěv a bicí. Ač jsem nepřišel úplně ze začátku, set se mi zdál (na festivalové poměry) příjemně dlouhý. Dlouhý až nepříjemně dlouhý se však zdál valné většině návštěvníků, takže závěrečná část produkce se odehrávala pouze pro hlouček takových patnácti dvaceti „vyvolených“, kterým hned v první řadě vévodil Ondřej Bezr (alespoň myslím). Tyson to chvílemi (jen s jednou kytarou a bicími!) rozjel tak, že zvukové stěny spíše připomínaly zkušebnu Sonic Youth (či Squall? :-) než poloakustický Atlantic Cable, ale bylo to výtečné.

Tím pádem to však odskákala Načeva. Po takové produkci nás nemohl nadchnout ani DJ Five, a už vůbec ne Michal Pavlíček kvílící na elektrickou kytaru do šílených Moničiných písní. Ta však procházela po pódiu jako kočka, a i ten mix stylů (přece jenom, co její deska to něco úplně jiného) jí nečinil sebemenší problém. A nejlepší nakonec, Pavlíček jenom s akustikou, a do toho Načeva se všema těma ledničkama a kočkama s devíti životy...

Jelikož jsem si poslední Skyline nechal klidně ujít, posledním vystoupením večera pro mě byla kopřivnicko-příborská Nierika. Už křest aktuální desky Poison on Your Spoon v kopřivnické Noře napovídal, že to je dobrá volba. Dlouho bych pátral v paměti než bych v českých luzích našel někoho, kdo umí vytvořit takový kytarový „průvan“, a přitom nezbořit mantinely konvenční popové písničky. A ještě jedna věc mě na téhle kapele baví - je to její demokratičnost. Neznám žádnou další, která by tak často měnila jak nástrojové obsazení, tak i post frontmana (dámy a Monika snad ten mužský rod promine). Jestlipak další deska (byť na tu je dneska ještě fůra času) přinese opět žánrový kotrmelec? A kam? Špatné zprávy se však nesou od „sesterských“ LU, jejichž vystoupení zde bylo minulý rok dle mého názoru celkem nedoceněné… Přejme, ať se kapela co nevidět otřepe, ať ji zase můžeme vidět/slyšet na podiích.

A po následném nezbytném “družení” se šlo spát…

Sobota nezačala jinak než kterákoliv sobota předchozích ročníků, totiž v místním kině Panorama takzvaným Putováním pohádkovým světem. :-) K vidění byla třeba Do lesíčka na čekanou, Jak dal sedlák študýrovat vola, Švankmajerovy Možnosti dialogu či O slavíkovi a růži. Jako obvykle příjemný začátek dne, byť některým termín 9:00 příliš nesedl.

Cyklovýlet ani autobusový výlet se letos opět nekonal, a tak zbylo vyřešit otázku, zda-li po obědě raději v 13:30 na další sadu pohádek (Fimfárum II.), a nebo letňáku na odpolední blok kapel. Já měl jasno od začátku (s úspěšností v přesvědčování ostatních to ale zas tak růžové nebylo), Bourka a comp. aká Ememvoodoopöku si nemůžu nechat ujít. Byť už je to tu v Boskovicích podruhé, kdy hrají téměř v pravé poledne... :-) Znalý posluchač mohl zaregistroval změnu na postu kytaristy, prý to byl první koncert v tomhle obsazení. Přehraný repertoár se tradičně skládal z vybraných písní aktuálního Dortu, a “hitů” z kolekcí předchozích. Ač zazněly i Kuci “…miluji ty stejný standardní výkony, všechny mí recenze jsou předem napsaný…”, mi konkrétně tohle vystoupení sedlo tak jako jejich žádné předtím. A to ještě začali o 15 minut později, prý kvůli nějaké objížďce… Závěrečný Mukl nekompromisně uzavřel vystoupení, podobně jako tak činí na tomto Andělem oceněném kulinářském Dortu…

Místo původně plánových UJD společně s Mikrochórem nakonec (z důvodu nemoci) vystoupili Psí vojáci. Tato záměna byla včas avizovaná, a tak nevypadalo, že by byl touto změnou někdo příliš rozladěn. Přestože neúprosné sluneční paprsky bez problémů dosahovali jak k čelu pódia tak k místu, kde byl klavír, Filip Topol hrál “jako kdysi”. I repertoár byl až na výjimky “ověřený”, k radosti pamětníků i mladších účastníků, kteří jej při běžných PVO koncertech nemají šanci zaslechnout. Můj interní závěr zní, že PVO ještě není třeba odepisovat, byť doby Kiliána Nedoryho nejsou už víc než zaprášenou vzpomínkou… :-)

Pražský underground v podobě BBP jsem z důvodů společenských povinností “společensky” proklábosil - teda ne že by si nebylo co říct. A závěrečné dvě tři písně až tak nepřesvědčily.

O to příjemnější bylo potom překvapení v podobě výkonu recitačně recesistického sdružení Vítrholc. Byť v sestavě chyběl Franta, jak jsme se v průběhu vystoupení v několika pauzách mezi písněmi vtipně dověděli (…Franta je v Chorvatsku, …vidím ho, stojí u trajektu v Dubrovníku a říká si, kurva je to drahý…), zábava to byla, možná až na trochu hlušší střední pasáž, celkem zajímavá. Byť zůstali jen ti otrlejší… :-) Nedá mi, abych něco málo tvorby sdružení Vítrholc neocitoval, pro přiblížení atmosféry...

INTRO
Vítejte na Vítrholci

nikdy nebyl rok tak dobrý
a na druhou stranu zas tak špatný
aby mělo smysl slavit jeho konec.

HARLEY MIX

nelíbili se mi v průvodech / a nelíbí se mi ani na kurtech
nelíbí se mi jejich filmový festivaly / a nenávidím jejich fotbalový kluby
a seru jim na jejich zlatý slavíky / a seru jim na jejich politiky
jsem proti elitě pražských debilů / podnikajících mediální výpady do našich domovů

je třeba zamezit / aby se z nevinných spoluobčanů
stávali členové jejich fanklubů

je třeba začít u sebe
a bránit se!

udělej to co nejdřív!!! / uchop dálkový ovladač
a zabij jirku bartošku.

ASTRONAUT

jeden šéf v praze / prý šňupe
možná se šňupe i na nejvyších místech / v praze se hodně drogy berou

my to nevíme / u nás se nešňupe
my si to jen myslíme

mám tajný plán / jak se dostat
do čítanek

našel jsem cestu / mezi literární elitu

za použití stroje času / se přesunu do poloviny 19.století
a pokusím se kvalitně opíchat / boženu němcovou.

Bohužel se dá říct, že tímto vystoupením byla (vzhledem k předchozím ročníkům možná trochu předčasně) ukončena hudebně alternativní část festivalu. Po přestávce byly na pódium vrhnuty Mandelbrotovy kostičky, a v jejich těsném sledu přisla persona Ester Kočičkové, hrající roli afektované dámy, na můj vkus až příliš barvitě. V půli druhé písničky jsem zmizel, tudíž s popisem co se dělo dál nemohu sloužit. Noční výstup na hrad (po asfaltu), a pak hlavně sestup lesní pěšinou dál na západ a poté Pilským údolím zpět do Boskovic byl však slušnou náhradou.

Slovenští Pressburger Klezmer Band mnou taktéž příliš nezacloumali, a to jsem je tu už na některém z předchozích ročníků jistě viděl.

To vystoupení Gipsy.cz bylo jiné kafe. Doposud jsem neměl tu čest, přece jenom je to trochu mimo mého zájmu. Ale to jsem se pěkně spletl. Naprosto sebevědomý projev, rozumné a přitom vtipné dialogy („...další píseň je znovu v rómštině, takže opět budete rozumnět hovno...“), a do toho živé housle (Vojtěch Lavička, jinak též Álom), akordeon a basa. Prostě pro mě osobně objev večera... Někteří z výpravy se dokonce neudrželi, a po vystoupení zcela fanouškovsky okupovali pultík se suvenýry, samozřejmě i včetně podpisů! :-)

A konec celého programu obstarali španělští Jaleo Real. No, ještě jsem vydržel, ale recenzi už po mě prosím nechtějte.

A to je taky konec, protože v neděli se toho po hudební stránce už moc nedělo a cesta domů byla suchá, místy mokrá, ale důvodu pondělního pracovního procesu rozhodně nutná...

Po celé tři večery probíhala ještě paralelně jazzová scéna v zámeckém skleníku. V mém přehledu se jak je vidět neobjevila, rozkrájet se na dva zatím neumím. :-)

Závěrem? Boskovice nezklamou. A když se vyvede i počasí (jak tomu ostatně bylo i loni), tak je to pro druhý červencový víkend to pravé. Byť na Pohodě v Trenčíně každoročně vystupují Bez Ladu a Skladu... :-)

Problém je v těch půstech, mezi jednotlivými ročníky, dodává autor...

Děkuji za poskytnutí některých zákulisních informací, jmenovitě Česťovi H., Ondřeji P. a Zbyňkovi M.

2006-07-20

Velká bitva o Velkou Moravu

Tak to vypadá, že letošní největší moravská "monstr" akce (ano, myslím tím pochopitelně Colours of OV) bude mít více než zdatného konkurenta. Po loňské velice slušné návštěvě 12 tisíc lidí se totiž organizátoři Hrachovky 2006 nechali slyšet, že letošní prodej vstupenek překonává veškerá očekávání...

Počkejme si tedy, jak tento souboj dopadne.

Na druhou stranu jedním dechem přiznávám, že mě osobně více baví festivaly typu Mikulova, Litoměřic, Valašského Špalíčku či Boskovic...

Boskovice 2006, part I.

Úvod do problematiky, aneb Česťa po roce opět zasahuje

Tak letos asi budu muset tvořit hru (rozumněj report) sám, pomyslel jsem si, když mi Česťa Huňát sdělil, že Tonda K., něco jako "živoucí legenda" festivalu, se letos neúčastní. Pro představu, jeho loňskou recenzi najdete zde. No snad má připravenou alespoň nějakou rozumnou omluvenku :-). A Gunny to zase vzdal neb rekonstruuje. Neoficiální prameny však uvádějí, že připravoval svůj hrad na reciproční festivalový nájezd Dua Sviní, povídaj že až z dalekých Čech. Ten je však podle posledních zpráv zrušen (což bych vám ale, svérázné blogerky, vřele nedoporučoval... :-)

Přiznávám se bez mučení, že tenhle festival je má srdeční záležitost. Nestydím se za to. Témeř všechny, kteří mi za to stojí, jsem už o kvalitách této akce přesvědčil. Tento příspěvek budiž dalším z řady pokusů jak zaujmout i ty poslední…

Boskovický festival pro mě znamená hodně. V dobách mého náctiletého “období” mi poskytl naproto unikátní přehled toho, co se děje v menšinových žánrech české, slovenské, maďarské a rakouské kotliny. Není to místo, kde by člověk strávil prodloužený víkend s jazykem na vestě, běhajíc mezi scénami se snahou nepropásnout nic důležitého… (Těším se vlastně na ty Coloursy a nebo se na ně netěším?) Jestli dobře počítám, tak jsem tam byl letos už podeváté, takže snad tak trochu vím, o čem to mluvím.

Koneckonců, Boskovice jsou pro mě důležité i jako město, mimo jiné jsem se tady naučil jezdit na tříkolce… :)

Než se dostaneme k programu, neodpustím si několik komentářů, které nebudou příliš korelovat s mým tvrzením, že Boskovice jsou pro mě ten nejlepší festival v Čechách… Zní to jako rouhání, ale letošní ročník měl své mouchy.

Lehkou komplikací se stal fakt, že tradiční, ale podle mnohých ta nejvychytanější - scéna za muzeem - se letos nekonala (díky tamním stavebním pracem). Jejím programem byla částečně pokryta nově zbudovaná scéna u kafírny (nebyla špatná, ale za muzea je to takové “sevřenější”), část “alternativního” programu byla přenesena na hlavní scéna do letňáku, se začátkem ve 14, respektive po změně dokonce ve 13hod. Nepříjemností byla i doslova otřesná kvalita filmového materiálu promítaného v pátek v 9:00 v sekci Filmové školy uvádějí... I.

Zbytečnou komplikací (až do letošního ročníku nevídanou) se stal taktéž fakt, že alternativní scéna (čili to co se až do loňského roku konalo za muzeem) se nikdy časově nekryla s programem na scéně hlavní (nějak mi neleze do huby Colours Music stage). To však letos až tak neplatilo, takže člověk si mohl z následujících dvojic vybrat vždy jen jednoho účinkujícího: folk3mail / Timudej, Atlantic Cable / Načeva + DJ Five + Pavlíček... Není to trochu škoda?

Naprosto fatální přehmat však byla absence jakéhokoliv popisu jednotlivých účinkujících ve festivalovém zpravodaji. Čtyři čísla tohoto čtiva (čtvrtek až neděla) dávala vždy spoustu prostoru pro vyjmenování členů, obsazení a styl účinkujících. A letos tůdle. A je to škoda, protože komu z běžných účastníků co říkají jména jako folk3mail, Vítrholc, atlantic cable atd.

Festival už tradičně zahajuje ve čtvrtek, oficiální úvod v 17hod jsem však už po několikáté v řadě nestihl. Vlastně, z celého čtvrtka se program smrskl na večerní Dvojí život Veroniky. Ač byl tento součástí letošního Projektu 100, stál za to i podruhé...

A popis dalšího programu festivalu bude brzy následovat...

2006-07-17

Z. o Z.Z.

Konečně zase nějaké téma, které spojuje kulturu a fotbal... =)

Vždycky mě zajímá pozadí věcí (věcí! =), a tak jedna z věcí, která mě pořád mrzí, jsou chybějící titulky o autorech u reklam. Fakt! =) U filmů se člověk může po autorech podívat na spoustě databázových serverů, ale reklama má zvláštní režim, takže je úspěch, když má člověk kde vypátrat aspoň použitou hudbu.

Třeba teď během MS mě docela zaujala reklama "jak dva malí kluci svolávají slavné hráče na plácek a hrají s nimi fotbal". Zaprvé moc pěkně a stylově vypadá a za druhé obsahuje několik vtipných drobností (především Beckenbauer ze stroje času a taky (téměř) rekonstrukce slavného nególu Anglie Německu z MS 1966 - tentokrát v provedení dvojice Lampard + Kahn). Po tom, kdo reklamu natočil, jsem sice nepátral, ale stejně jsem měl určité podezření... které se mi dnes potvrdilo (a bez pátrání =).

Zidanův příběh na iDnes
    ...
    Očima režiséra: Je to plachý aristokrat

    Před mistrovstvím světa jsem točil reklamu pro Adidas, jak dva malí kluci svolávají slavné hráče na plácek a hrají s nimi fotbal. Zidana jsme natáčel v Madridu, měl na mě hodinu dvě, takže jsem se pořád díval na hodinky, abych věděl, kdy už mi odejde. Choval se úplně klidně a působil na mě jako plachý aristokrat.

    Elegán.

    Jak na mě reagoval? Nezkřivil mi ani chloupek, fakt. *

    Mám s ním společnou fotku. Stojí mi na pracovním stole a hned tak asi nezmizí...

    IVAN ZACHARIÁŠ, český reklamní režisér
    ...


Vypadá to, že Ivan Zachariáš je v reklamě prostě u všeho a navíc mu to jde moc dobře, takže našeho mezinárodně nejúspěšnějšího režiséra (slovo "reklamního" vypouštím zcela úmyslně =) současnosti byste měli znát, i když nejste úplně trendy. =)

Asi nejlepší rozhovor z poslední doby vyšel v HN, ale zkuste se třeba podívat na nějaké ty Zachariášovy reklamy na YouTube. (Moje nejoblíbenejší je asi Stunt City.)

Vlastně mám jenom jednu připomínku - Ivan Zachariáš by si měl rozhodně pořídit nějaké osobní stránky, které by jeho reklamní i jinou tvorbu nějak integrovaly, abych to nemusel hledat po celém internetu. A hlavně aby tam byly titulky a seznamy spolupracovníků (nemyslím STB, ale štáb =).


* Neříká se obvykle spíš "nezkřivil ani vlásek"? No, nebudu se v tom raději moc patlat, pro Z.Z. by to mohlo být trochu citlivé téma a nerad bych dopadl jako Marco Materazzi... =)

2006-07-14

Mediální paskvil ještě jednou

Abych to tu měl pěkně kompletní, tak musím zmínit i to, že se dneska na BListech objevil rozhovor s "Paskvil crew" a taky článek o korespondenci s ČT. Bohumil Kartous byl sice vytrvalejší než já, ale o moc víc toho z ČT nevydoloval - tedy kromě informace, že práce PR oddělení ČT je založena na práci s clipboardem. Ten text je mi opravdu dost povědomý... =)

    Od podzimu už diváci pořad Paskvil neuvidí, protože se Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby rozhodlo pro dramaturgickou změnu, nicméně s podobným tipem (sic, správně česky je "typem", pozn. red. ) pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu.


Rozhovor je docela zajímavý pohled dovnitř ČT a myslím, že vůbec pěkně ilustruje nadšenecké podmínky, v jakých se v ČR vyrábí většina podobných projektů. Připomnělo mi to pár drobností, které kdysi někde zmínil Bedřich Ludvík (jinak dramaturg ČT). Když připravoval své autorské dokumentární seriály Rozhlédni se, člověče, Paměť stromů a Zpět k pramenům, tak si na natáčení musel vzít dovolenou a když se poslední seriál konečně dostal do vysílání, tak mu programové oddělení v polovině změnilo vysílací čas. Autor s tím už samozřejmě nemohl nic udělat a to je přitom dlouholetým zaměstnancem ČT. Z toho je možné si udělat obrázek, kolik toho může vlivnit redakce Paskvilu...

2006-07-11

Paskvil: Sbohem a dík za chyby

Asi týden jsem čekal, kdy konečně začne nějaká ta mediální kampaň (článek Bohumila Kartouse v BListech a komentář "dobře utajeného bloggera" to všechno nevytrhnou =) za zachování Paskvilu, ale samozřejmě marně, takže jsem se nakonec po dalším týdnu přemohl a zkusil udělat něco nemyslitelného - zeptat se v ČT. =)


    Dobrý den,

    rád bych tenhle email začal větou, že mě ukončení Paskvilu nepříjemně překvapilo, ale bohužel by to nebyla pravda, protože posledních pár let to neustále vypadalo, že se Paskvil stal v ČT nechtěným pořadem. Přesto je mi líto, že končí, a pořád mi není úplně jasné proč.

    V samotném pořadu a na webu se objevila věta, že důvodem je nízká sledovanost, ale to mi nepřipadá jako dostatečně průkazné vysvětlení. Nemám sice k dispozici oficiální údaje o sledovanosti, ale jako určité vodítko by se snad daly použít veřejně přístupné informace o návštěvnosti webových stránek jednotlivých pořadů, a tam jsou výsledky Paskvilu srovnatelné s dalšími hudební pořady ČT (Medůza, (Super)Pomeranč, Poprask) a například za měsíc květen byl Paskvil mezi hudebními pořady dokonce nejpopulárnější, takže zdůvodňovat ukončení nezájmem diváků snad není možné.

    Kromě toho ve prospěch zachování Paskvilu mluví i další argumenty - zatímco ostatní hudební pořady jsou si svou dramaturgií poměrně podobné a navíc nemají příliš daleko ani k jiným hudebním pořadům komerčních stanic (Eso a T-music), tak Paskvil byl svého druhu unikát, který se téměř nepřekrýval s žádným dalším českým hudebním pořadem - byl to jediný pořad pro fanoušky moderního a přitom inteligentního popu.

    Pokud je rozhodnutí ukončit vysílání Paskvilu už opravdu definitivní, zajímalo by mě, jestli ČT plánuje nějaký nový pořad, který by na Paskvil nějakým způsobem navázal. Reprízy pořadu Klip klap z roku 1987, které se teď začaly vysílat místo Paskvilu kolem sobotního poledne, totiž jako nástupce rozhodně nevypadají. =)

    S pozdravem

    Vít Čxxx
    (drobného protigooglovacího opatření si nevšímejte =)


A vida, korespondenční oddělení ČT poctivě odpovídá:


    Vážený pane Čxxx,
    Děkujeme za Váš zájem o vysílání České televize i za Vaše názory a připomínky. Ano, od podzimu už diváci tento pořad neuvidí. Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby se rozhodlo pro dramaturgickou změnu, nicméně s podobným tipem pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu. Bude včas avízováno.

    Hezký den

    Jitka Jelínková
    redaktor



Zajímavé... zájem o "podobný tip pořadu" (ehm) tady je, takže je za tím ukončením opravdu něco osobního? Jsem tedy opravdu zvědav, co přijde v zaří, ale obávám se, aby se nevyplnilo heslo tradicionalistů: "každá změna je vždy k horšímu".

2006-07-08

Mládí vpřed, my na svá místa

Ladí neladí
Bratři Orffové + Tucan
Fabric Ostrava
8.6.2006

Poslední dobou jsem se tady dostal do takového skluzu, že jsem se z oblasti aktualit přesunul do oblasti memoárové literatury, ale naštěstí mám po ruce i pod nohama hmatatelnou výmluvu (všude po bytě se roznášejí kusy barvy a rozdrolené omítky). Dneska bych ale snad konečně mohl zavzpomínat na dobu mládí (bylo to totiž před měsícem), kdy se ve Fabricu natáčelo další Ladí neladí. Možná to nebude úplně přesné, ale co byste chtěli po takové době… =)

Už když jsem přicházel k Fabricu, tak mě v okolí překvapily davy lidí a mohutné skandování, které se neslo daleko ze stadionu… ehm… pardon, to si asi pletu s fotbalem, který se mi poslední měsíc plete úplně do všeho. Pravda je, že návštěva na Orffy byla solidní. Jak jsem zachytil z debat, tak to bylo zřejmě způsobeno tím, že na koncert přišli do publika nejen všichni hudebníci z Ostravska, ale tentokrát dorazil i kompletní zájezd z Krnova =).

Kromě Bratří Orffů měla vystoupit ještě mladá slovenská skupina Tucan, o které jsem toho před koncertem moc nevěděl, ale i z toho mála jsem měl pocit, že to bude pěst na oko. A byla! =) Ale i kombinace pěst na oko může být zajímavá!

(Mimochodem na konci besedy jsem se dočkal i odpovědi na otázku, jak tahle kombinace vznikla – náhodou. To je tak, když má pořad de-facto dva dramaturgy =).

Tucan

Když jsem četl, že skupina (čti Tukan) má dva členy ve věku 12 a 13 let, tak jsem si udělal určitou představu. Klidně si ji taky zkuste udělat, ale nevěřím tomu, že by se vám povedlo přiblížit se realitě. Tucan jsou totiž něco mezi Bez ladu a skladu (ano, Mišo Kaščák zamlada! =), The White Stripes, Dresden Dolls, Deep Sweden, Dunaj a Tata Bojs z doby Šagali šagali. Všechna tahle přirovnání ten večer padla a zahrnují zhruba toto: polodeklamovaný zpěv, svérázné sloganovité texty, bubny + cello, brněnsky undergroundový zvuk a opravdu mladí hudebníci.

Přirovnání k Tata Bojs navíc sedí i proto, že skupina se dala dohromady opravdu spontánně, bez toho, aby je někdo z dospělých přímo naváděl nebo organizoval, ale prostě pocházejí z takového prostředí, že založení skupiny pro ně bylo jen otázkou času, a tak to zbytečně neprotahovali.

„Tucan - Adam Matej a Jonátan Pastirčák. Adam - Chvostík sa narodil manželke hudobného skladateľa Daniela Mateja, Renáte. A Jonátan čiže Chocholík Jarke, manželke farára, spisovateľa a výtvarníka Daniela Pastirčáka. A rozdelili si to takto: Adam bubnuje na bicie a Jonatán hrá na čelo, spieva a píše texty.“

Na pódiu oba chalani působí poměrně zakřiknutě (až na zběsilý sestřih, který má Jonatán na hlavě – zkuste fotky), ale poměrně nezakřiknutě hrají. Čekal jsem nějaké etudy z lidovky, kdežto oni naopak hrají dost rockově a zkoušejí používat i různé podivné zvuky a pazvuky (klepání do mikrofonu, vrzání po strunách). Jenom to mluvení mohlo být trochu pestřejší než neustálé „Teraz vám zahráme dve pesničky. Prvá sa volá X a druhá sa volá Y.“ (Jediná výjimka vznikla, když se Jonatán spletl a popletl pořadí. =)

V každém případě Tucan od první chvíle publikum chytli a všichni s nevěřícnými úsměvy sledovali, jak se do toho kluci na pódiu opírají a přitom "politicky působí". Texty jsou totiž docela vynalézavé, ale často zároveň působí kouzlem nechtěného, protože Jonatán je píše z pozice muže s rozhledem, který už ledacos zažil, takže jsme si vyslechli písničku o sebevraždě „Neskákaj“ (Milá neskáč, prosím ťa neskáč), úplatkářkou „Politika“, vyznání alkoholika „Nízký príjem“ (A já tak rád PIJEM, ale mám nízky PRÍJEM) a EU Error (Európská únia je celkom ako múmia … EHS si zlomila väz) a podobně. =) Ale angažované texty o oblastech, které pořádně neznají, vlastně píšou i mnohem starší autoři, takže tohle neberte jako kritiku.

Asi všichni v publiku se shodli, že „na to, jak jsou mladí, je to skvělé“ a „kdo ví, jak budou znít třeba za pět (deset) let?“ To by mě osobně taky zajímalo, ale tak trochu mám podezření, že za deset let už je hudba třeba nebude bavit a budou pracovat buď jako dramaturgové hudebního pořadu a organizátoři hudebních festivalů, nebo ještě pravděpodobněji budou sedět v parlamentu. =)

Bratři Orffové

Sourozenci Orffové (abych neopomenul jednu sestru =) nastoupili v rozšířené živé sestavě a vlastně mám tak trochu dojem, že už moc nemusím psát, protože všichni hudební fanoušci v ČR už je touhle dobou snad znají a ty ostatní asi nemá smysl přesvědčovat násilím.

Všichni hráli s přehledem a všechno živě, takže písničky samozřejmě ztratily i tu trochu elektroniky, která je na desce, a místo toho se stočily od elektrofolku spíše směrem k poklidnému kavárenskému jazzu, ale myslím, že to nikomu nevadilo.

Svým způsobem to přesně vystihovalo ty změny ve skupině pro živé vystoupení – samozřejmě úplně chyběl Matouš Godík a občas se z pódia nenápadně vytrácel i Lukáš Novotný, takže v některých písničkách byl na pódiu vlastně jediným členem studiové sestavy Ivan Gajdoš, a tak mě napadá trochu provokativní otázka, jestli by nebylo praktičtější Bratry Orffy přejmenovat na Ivan Gajdoš & Band. Ostatně Ivánek pak obstaral i většinu odpovědí na otázky, které na skupinu směřovaly při besedě, takže proč to vlastně komplikovat? =)

Beseda

Besedy se účastnili Vojtěch Lindaur („tak řekněte nezávislý publicista“), Marek Dvořáček (iDnes) a ještě někdo, kdo ke mně celou dobu seděl otočený zády, takže jsem ho pro jistotu pomstychtivě zapomněl. =) (Report?)

Publicisté si hned v úvodu vyjasnili svá stanoviska, takže Vojta Lindaur Orffy lehce opovržlivě zhodnotil jako "prostě pop, ten tenor mi připomíná Petra Nováka nebo Václava Neckář, jinak je to taková latina, ale kdyby se tohle hrálo v rádiu, tak zaplaťpámbu za to", kdežto Marek Dvořáček chválil a "Vzduchem je pro mě písnička roku".

Tucan vlastně všichni chválili a ptali se, kdo jim s čím hudebně pomáhá (nikto), jestli by nechtěli skupinu i zvuk personálně rozšířit (nie), jestli znají Plastic People (nie / ja áno), co poslouchají (Massive Attack, …), kde ty cizí písničky berou (na Internete =), jestli jim fandí spolužáci (im sa to nepáči, vraj je to trápne), co na to říkají učitelé (zakazujú mi ten účes - jak je vidět, tak některé věci se nemění) a proč se vlastně jmenují Tucan (najprv sme sa chceli pomenovať Trabant, ale zdalo sa mi, že už taká skupina existuje).

Osobně mi jako nejvtipnější část besedy připadalo, když Ivan začal rozebírat historii vzniku písniček z Bingriwingri a došel k tomu, že některé jsou staré přibližně třináct let - což je shodou okolností stáří Tucanů. Opravdu máme věřit tomu, že se v LN tyhle dvě skupiny sešly náhodou? =)

Na závěr se už jen omlouvám za pravopisné chyby při přepisování slovenčiny a hlavně děkuji H. za nejrafinovanější otázku večera, kterou hned po koncertě přivedla Tucan opravdu do úzkých:

"Kluci, uvědomujete si, jak jste jedineční?"

Co na to mohli odpovědět a nelhat? =)

Tak nashle na Colours! (S Orffy letos, s Tucan uvidíme... =)