Původně jsem tu chtěl kroutit hlavou nad historkou "Madonna prohrála soud s belgickým skladatelem", ale čím více podobných článků na tohle téma jsem přečetl, tím větší jsem v tom měl zmatek. Určitě by bylo dobré, aby se autoři shodli, jestli je ten originál z roku 1993, jak tvrdí většina článků, nebo ze sedmdesátých let, jak tvrdí menšina. A kdo se s kým vlastně zná? A kde studovala Madonna a ve kterém roce? Existuje Belgie?
Nakonec jsem se nemohl rozhodnout, jestli budu žasnout nad soudním rozhodnutím, které mi zhruba z poloviny připadá zvláštní (zákaz prodeje ok, ale zákaz hraní v rádiích u CD, která si rádia regulérně koupila před několika lety?), nebo znalecky kritizovat média, která si systémem tiché pošty deformují jednu původní zprávu a nikomu nevadí, že mají vyjádření jen jedné strany sporu (no jo, uznávám, že právníci odmítli komentovat) a že se jim do textu nevešlo téměř nic o tom, na základě čeho vlastně soud rozhodl.
Tak asi bude rozumnější zase nadávat na média. Sice přinesla zprávu, ale ta neobsahuje dost informací na to, abych si mohl udělat nějaký kvalifikovaný názor. Ale udělat si nekvalifikovaný názor to umožňuje už teď, takže pohoda...
A: "Ó pomoc, ona mě okradla. To je hrůza!!! Ať se jde ten debil vycpat."
B: "Tak takhle vykrádat druhé kapely. No to je síla! Ve většině písniček na nové desce je slyšet inspirace ve známých hitech z posledních let."
2005-11-23
2005-11-21
Jackson3
Poslední dobou se zřejmě příliš dívám na TV a už mě to začíná zmáhat. To je pořád samý filmový klub a Woody Allen, ale ty konce... Zaprvé se mi hromadí nedopsané blogy, které už přestávají být aktuální, a zadruhé hledám záhady i tam, kde nejsou.
Tak například když jsem zjistil, že dva dny po sobě jsou na Nově dva filmy Petera Jacksona (Dvě věže a Přízraky), tak mě napadlo, že to zřejmě signalizuje začátek propagační kampaně na King Konga.
Když jsem se nad tím trochu zamyslel, tak jsem tu myšlenku musel zavrhnout, protože Dvě věže prostě byly na řadě (rok od TV uvedení Společenstva už uplynul) a Přízraky skoro nikdo nezná, takže jako propagační prvek jsou naprosto nepoužitelné, ale stejně - to, že nejste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou, že... =)
Tak například když jsem zjistil, že dva dny po sobě jsou na Nově dva filmy Petera Jacksona (Dvě věže a Přízraky), tak mě napadlo, že to zřejmě signalizuje začátek propagační kampaně na King Konga.
Když jsem se nad tím trochu zamyslel, tak jsem tu myšlenku musel zavrhnout, protože Dvě věže prostě byly na řadě (rok od TV uvedení Společenstva už uplynul) a Přízraky skoro nikdo nezná, takže jako propagační prvek jsou naprosto nepoužitelné, ale stejně - to, že nejste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou, že... =)
2005-11-16
Aleš Bareš
Signifikantním itemem naší kontemporarity je medializování sekundárních informací, které tak maximalizují svůj impakt, ale současně metamorfují do nových identit, které nejsou zcela kompatibilní s jejich originální personalitou. Čiliže lidi furt kecají o tom, co viděli v telce, a nakonec to stejně nějak zmotají. Ale dneska to dělá kde kdo, tak co bych to taky nezkusil...
Totiž nedávno se v Reflexu Andrej Halada rozhorloval nad tím, že Leoš Mareš použil v BB obrat "Sofiina volba" a zřejmě ani neví, o co přesně jde. Ten komentář se mi zdál trochu přísný, ale teď se taky musím přidat. Vlastně nemusím, ale chce se mi. =)
V sobotu jsem si ke snídani pustil TV, a protože repríza Paskvilu s Living Room byla v tu chvíli ještě daleko, nakonec jsem zakotvil u Esa. (Sakra, teď jsem se podřekl, v kolik o víkendu snídám. =)
Úlohu hosta plnil Pavol Habera, ale ať plnil, jak chtěl, tak ji nenaplnil. Většinu času se tváři v tvář Pánovi kožichů tvářil zaraženě, a když už se vlivem vnitřního přetlaku (problémy s trávením?) odhodlal k nějakému komentáři, obvykle to skončilo televizní morseovkou. Ale alespoň jsme se dověděli, že Crazy Frog je "pekná píííp-čovina". =)
Zato Mareš nebyl k zastavení. Samozřejmě neví, že Habera není zákládajícím členem Teamu, ale to jsem ani nečekal. Dokážu pochopit, že nezná porotkyni slovenské Superstar Lenku Slanou (Nebo správněji Slanú? Pochopení mám asi proto, že ji taky neznám. =) a snad i to, že nezná Janu Hubinskou (přestože ta už hrála i v několika českých filmech), ale když mu Habera celou historii popsal a Mareš se na tu "Lenku Hubinskou" začal podrobněji vyptávat, už jsem zakolísal.
Kromě toho mi Leoš dopřál trochu escherovské závrati, kterou teď posílám dál. Budu totiž popisovat, že jsem viděl Mareše, jak Haberovi popisuje, co viděl v TV při předávání cen MTV. (A helemese - ona se mezitím vynořila aféra! / Díky FF!) Konkrétně ho zaujalo, že "kazašský moderátor Borat" používá češtinu.
Mareš se svou typickou důsledností všechny české citáty lehce zkreslil a pro jistotu hned v úvodu vysvětlil, že Borat nebyl opravdový moderátor, ale "jeden americký komik". Jméno "Ali G" vůbec nepadlo, takže nevyřčená otázka, jestli ho vlastně zná, zůstala viset ve vzduchu před televizí a hodnou chvíli se tam klepala. Teprve po několika minutách padla vyčerpáním a náš pes si ji odtáhnul za gauč k podrobnějšímu prozkoumání. Výsledky svého šetření ale zatím bohužel nedodal - to víte, podrobnosti jsou k dispozici vždycky až po pitvě.
Zpětně se nemůžu rozhodnout, jestli mám Barešův výkon zkritizovat nebo naopak pochválit. On totiž své neznalosti "všeobecného rozhledu" částečně přiznal, částečně zamluvil, část si vymyslel a u zbytku si asi ani neuvědomil, že mu něco uniklo - a to všechno podal takovým způsobem, že méně pozorný divák si žádných nesrovnalostí nevšimnul. Ovšem není právě tohle vlastně nejlepší ukázka Alešových moderátorských schopností? Vždyť od něho se pravdivé informace ani neočekávají... =)
Totiž nedávno se v Reflexu Andrej Halada rozhorloval nad tím, že Leoš Mareš použil v BB obrat "Sofiina volba" a zřejmě ani neví, o co přesně jde. Ten komentář se mi zdál trochu přísný, ale teď se taky musím přidat. Vlastně nemusím, ale chce se mi. =)
V sobotu jsem si ke snídani pustil TV, a protože repríza Paskvilu s Living Room byla v tu chvíli ještě daleko, nakonec jsem zakotvil u Esa. (Sakra, teď jsem se podřekl, v kolik o víkendu snídám. =)
Úlohu hosta plnil Pavol Habera, ale ať plnil, jak chtěl, tak ji nenaplnil. Většinu času se tváři v tvář Pánovi kožichů tvářil zaraženě, a když už se vlivem vnitřního přetlaku (problémy s trávením?) odhodlal k nějakému komentáři, obvykle to skončilo televizní morseovkou. Ale alespoň jsme se dověděli, že Crazy Frog je "pekná píííp-čovina". =)
Zato Mareš nebyl k zastavení. Samozřejmě neví, že Habera není zákládajícím členem Teamu, ale to jsem ani nečekal. Dokážu pochopit, že nezná porotkyni slovenské Superstar Lenku Slanou (Nebo správněji Slanú? Pochopení mám asi proto, že ji taky neznám. =) a snad i to, že nezná Janu Hubinskou (přestože ta už hrála i v několika českých filmech), ale když mu Habera celou historii popsal a Mareš se na tu "Lenku Hubinskou" začal podrobněji vyptávat, už jsem zakolísal.
Kromě toho mi Leoš dopřál trochu escherovské závrati, kterou teď posílám dál. Budu totiž popisovat, že jsem viděl Mareše, jak Haberovi popisuje, co viděl v TV při předávání cen MTV. (A helemese - ona se mezitím vynořila aféra! / Díky FF!) Konkrétně ho zaujalo, že "kazašský moderátor Borat" používá češtinu.
Mareš se svou typickou důsledností všechny české citáty lehce zkreslil a pro jistotu hned v úvodu vysvětlil, že Borat nebyl opravdový moderátor, ale "jeden americký komik". Jméno "Ali G" vůbec nepadlo, takže nevyřčená otázka, jestli ho vlastně zná, zůstala viset ve vzduchu před televizí a hodnou chvíli se tam klepala. Teprve po několika minutách padla vyčerpáním a náš pes si ji odtáhnul za gauč k podrobnějšímu prozkoumání. Výsledky svého šetření ale zatím bohužel nedodal - to víte, podrobnosti jsou k dispozici vždycky až po pitvě.
Zpětně se nemůžu rozhodnout, jestli mám Barešův výkon zkritizovat nebo naopak pochválit. On totiž své neznalosti "všeobecného rozhledu" částečně přiznal, částečně zamluvil, část si vymyslel a u zbytku si asi ani neuvědomil, že mu něco uniklo - a to všechno podal takovým způsobem, že méně pozorný divák si žádných nesrovnalostí nevšimnul. Ovšem není právě tohle vlastně nejlepší ukázka Alešových moderátorských schopností? Vždyť od něho se pravdivé informace ani neočekávají... =)
2005-11-15
Listopadové hudební drobky
(něco málo z převážně české hudební produkce, povětšinou na CD)
Před nedávnem se mi podařilo natrefit na koncert téměř místních (přece jen, Hranice na Moravě jsou kousek) Silent Stream of Godless Elegy. Přicházel jsem se smíšenými pocity; nepovažuji se za metalistu a škatulka doom metal mi nic moc neříká (v diskografii mám snad jenom The Gathering, a ten už dávno hraje jinak).
Odcházel jsem však zcela nadšen a obohacen nejen “živou” produkcí stále ještě dunící v hlavě, ale i s CD "Relic Dances" (tedy s posledním zářezem na pažbě SSOGE) v kapse. Mimochodem, desku produkoval "moderní folklorista" Tomáš Kočko, a hostovala na ní cimbálová skupina Radošov.
O roubování valašské melodiky na původní doommetalový základ SSOGE už bylo napsáno nespočetněkrát, a mnohem povolanějšími. Třeba jen ta škatulka ethnometalová fůze... :-) Proto se omezím jen na pouhé konstatování zajímavého faktu, že jedna z písní (Gigula) se kromě desky Relic Dances objevila taktéž na Kočkově (zatím posledním) počinu Do tanca, je ji tedy možno slyšet v obou verzích…
Třebíčtí FruFru konečně vydávají svoji druhou desku. Jmenovat se bude "Nevěř tichu" a tentokráte ji vydají Indies (první se jmenovala "Hmotný svět" a vyšla v roce 2003 u Leviathan Rec). Snad to bude ještě do Vánoc, tohle bych si pod stromečkem rozhodně přál.
A když už jsme u toho nadělování, tak 3. prosince bude křtít nové CD taky Bourek a spol. (čili ememvoodoopöká). Jak známo, rockový chlebíček nechutná každému, ale já se celkem těším. Bourek mi těsně po emems koncertě na letošních Coloursech sliboval, že osvětlí proč že má deska takové zpoždění (už začátkem července ho měla ;-). Ale dal jsem před touto jistě zajímavou nabídkou přednost ještě lákavější hudební produkci na ostatních scénách. Tak třeba ten příběh bude znát někdo z vás, našich milých čtenářů…
A teď něco pro pravé televizní frikulíny.
Jistě vás některé překvapí, že jsem od svého kolegy spolubloggera V. (prý o fous většího frikulína), dostal pod stromeček CD “Vítkovo kvarteto - Live 1995”. Je tomu už několik let (co byl tento titul k dostání v podnicích s velkým logem Levné Knihy, a.s.).
Deska téměř upadla do zapomnění (zlý jazykové dokonce tvdí, že podobné tituly uchovávám v krabici s visačkou “Šrot”), až mě tuším loňský či předloňský program festivalu Boskovice přinutil této opět dáti šanci. Od té doby jsem se na ni už nedíval tak přezíravě. Ale ke skutečné změně názoru dopomohlo až ono boskovické živé vystoupení. Bylo výborné! (přítelkyně tuto událost prospala, byla to tuším poslední kapela večera, a tak do této fáze ještě nedospěla).
Každopádně, zpět k tématu, všiml si z vás někdo nabídky prvního DVD této kapely v rámci teleshoppingu (!!!) České televize?!?!?
Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Snad se o to nepokouší “bodkový” Marek Doubrava, který zase “něco peče” se svou bývalou domovskou kapelou. Pevně věřím, že zůstane jen u těch aranží (přepracoval totiž některé Tatabojsí písně pro tuším smyčcové trio někde z Nového Yorku).
Hlavně aby nechytl některé “manýry”, kterými jsou TTB již téměř legendární: zvukovky většinou delší než samotné festivalové vystoupení, které navíc ještě zcela proti zákonům statistiky přivolávají přívalové deště - zeptejte se třeba Václava Bartoše; a nebo předchystané bicí zabírající třetinu hlavního pódia na letošních Boskovicích (přičemž TTB vystupovali ten večer až poslední)…
Bohužel, ten ústřižek novin jsem někde založil, a na víc detailů ohledně spolupráce si nevzpomenu :-).
Schválně, pozná někdo z vás, která česká kapela je autorem singlu s názvem "Kybernetická Babička"? Že nevíte?
Nebo že by snad slovenská?
Samá voda…
Vězte, že tohle je aktuální počin kapely Stereolab. Jak zní tento titul skutečně netuším, ale zato řadové desky rozhodně doporučuji, počínaje třeba Transient Random-Noise Bursts with Announcements (1993) přes Mars Audiac Quintet (1994), Emperor Tomato Ketchup (1996) až třeba po Margerine Eclipse (2004).
Před nedávnem se mi podařilo natrefit na koncert téměř místních (přece jen, Hranice na Moravě jsou kousek) Silent Stream of Godless Elegy. Přicházel jsem se smíšenými pocity; nepovažuji se za metalistu a škatulka doom metal mi nic moc neříká (v diskografii mám snad jenom The Gathering, a ten už dávno hraje jinak).
Odcházel jsem však zcela nadšen a obohacen nejen “živou” produkcí stále ještě dunící v hlavě, ale i s CD "Relic Dances" (tedy s posledním zářezem na pažbě SSOGE) v kapse. Mimochodem, desku produkoval "moderní folklorista" Tomáš Kočko, a hostovala na ní cimbálová skupina Radošov.
O roubování valašské melodiky na původní doommetalový základ SSOGE už bylo napsáno nespočetněkrát, a mnohem povolanějšími. Třeba jen ta škatulka ethnometalová fůze... :-) Proto se omezím jen na pouhé konstatování zajímavého faktu, že jedna z písní (Gigula) se kromě desky Relic Dances objevila taktéž na Kočkově (zatím posledním) počinu Do tanca, je ji tedy možno slyšet v obou verzích…
Třebíčtí FruFru konečně vydávají svoji druhou desku. Jmenovat se bude "Nevěř tichu" a tentokráte ji vydají Indies (první se jmenovala "Hmotný svět" a vyšla v roce 2003 u Leviathan Rec). Snad to bude ještě do Vánoc, tohle bych si pod stromečkem rozhodně přál.
A když už jsme u toho nadělování, tak 3. prosince bude křtít nové CD taky Bourek a spol. (čili ememvoodoopöká). Jak známo, rockový chlebíček nechutná každému, ale já se celkem těším. Bourek mi těsně po emems koncertě na letošních Coloursech sliboval, že osvětlí proč že má deska takové zpoždění (už začátkem července ho měla ;-). Ale dal jsem před touto jistě zajímavou nabídkou přednost ještě lákavější hudební produkci na ostatních scénách. Tak třeba ten příběh bude znát někdo z vás, našich milých čtenářů…
A teď něco pro pravé televizní frikulíny.
Jistě vás některé překvapí, že jsem od svého kolegy spolubloggera V. (prý o fous většího frikulína), dostal pod stromeček CD “Vítkovo kvarteto - Live 1995”. Je tomu už několik let (co byl tento titul k dostání v podnicích s velkým logem Levné Knihy, a.s.).
Deska téměř upadla do zapomnění (zlý jazykové dokonce tvdí, že podobné tituly uchovávám v krabici s visačkou “Šrot”), až mě tuším loňský či předloňský program festivalu Boskovice přinutil této opět dáti šanci. Od té doby jsem se na ni už nedíval tak přezíravě. Ale ke skutečné změně názoru dopomohlo až ono boskovické živé vystoupení. Bylo výborné! (přítelkyně tuto událost prospala, byla to tuším poslední kapela večera, a tak do této fáze ještě nedospěla).
Každopádně, zpět k tématu, všiml si z vás někdo nabídky prvního DVD této kapely v rámci teleshoppingu (!!!) České televize?!?!?
Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Snad se o to nepokouší “bodkový” Marek Doubrava, který zase “něco peče” se svou bývalou domovskou kapelou. Pevně věřím, že zůstane jen u těch aranží (přepracoval totiž některé Tatabojsí písně pro tuším smyčcové trio někde z Nového Yorku).
Hlavně aby nechytl některé “manýry”, kterými jsou TTB již téměř legendární: zvukovky většinou delší než samotné festivalové vystoupení, které navíc ještě zcela proti zákonům statistiky přivolávají přívalové deště - zeptejte se třeba Václava Bartoše; a nebo předchystané bicí zabírající třetinu hlavního pódia na letošních Boskovicích (přičemž TTB vystupovali ten večer až poslední)…
Bohužel, ten ústřižek novin jsem někde založil, a na víc detailů ohledně spolupráce si nevzpomenu :-).
Schválně, pozná někdo z vás, která česká kapela je autorem singlu s názvem "Kybernetická Babička"? Že nevíte?
Nebo že by snad slovenská?
Samá voda…
Vězte, že tohle je aktuální počin kapely Stereolab. Jak zní tento titul skutečně netuším, ale zato řadové desky rozhodně doporučuji, počínaje třeba Transient Random-Noise Bursts with Announcements (1993) přes Mars Audiac Quintet (1994), Emperor Tomato Ketchup (1996) až třeba po Margerine Eclipse (2004).
2005-11-06
Dupendo
Nevím přesně čím to je, ale vždycky mě zajímá, co si "o nás" říkají v zahraničí, takže když jsem si všimnul, že polský TV kanál TVP Kultura (via Astra) dává Pupendo, tak jsem se usadil u televize v očekávání...v očekávání něčeho... no prostě v očekávání. =) A rozhodně jsem se dočkal!
Nejsem si jistý, jestli se termín "polský dabing" používá i v českém vnitrozemí, a tak to raději vezmu trochu zeširoka.
V civilizovaných zemích existují dvě základní metody, jak divákovi přiblížt cizojazyčný film - dabing a titulky. Obě metody mají své výhody i nevýhody. Titulkování nechává možnost vnímat originální zvuk a jazyk, ale vyžaduje více pozornosti při čtení titulků a obvykle se text krátí, takže se ztrácejí různé nuance. U dabingu je to pochopitelně naopak - divák dostane slova až pod nos ve svém jazyce a v plné délce, ale může se stát, že něco bude "ztraceno při překladu" a on už nedostane žádné stopy, jak vypátrat tu správnou verzi, a navíc dabing málokdy dosahuje zvukové kvality originálu.
Obě tyhle metody jsou v Polsku známé, ale z neznámých příčin se využívají minimálně. V Polsku totiž vládne zmiňovaný "polský dabing". V českých zemích se tenhle způsob používal snad jen koncem osmdesátých let u amatérsky dabovaných videokazet, ale díky Zdeňku Troškovi se přece jen trochu popularizoval (Slunce, seno a pár facek - nemýlím-li se), takže asi víte, jak to vypadá - původní zvuk se trochu ztiší a všechny dialogy souběžně čte jeden člověk, který se obvykle vyznačuje zvučným hlasem vhodným pro filmové týdeníky a minimálním hereckým zaujetím nevhodným pro cokoliv jiného. Nejsem si úplně jistý, co způsobuje popularitu téhle metody v polských televizích (Tradice? Cena se přece od titulkování příliš lišit nemůže!), ale rozhodně je tímhle způsobem možné zkombinovat všechny nevýhody dabingu i titulkování do jednoho nestravitelného balíčku - původní zvuk téměř není slyšet a přitom je text pokrácený a detaily se rozmazávají.
U Pupenda se samozřejmě tohle všechno vyplnilo. Sice se Pupendo i polsky jmenovalo Pupendo, ale jinak bylo zřejmě plné překladatelských oříšků.
Například když pan ředitel Břečka budil děti, tak ze "smraďochů" se stali spíše "lenivečci" a vlastně celý jeho ranní projev získal úplně jiný styl - původní poetika téměř zmizela. Ostatně pan ředitel se z neznámých důvodů ani nejmenoval "Břečka", ale "Brečka" - netuším proč, protože v polštině "ř" (píše se samozřejmě sprzeszkou "rz") existuje a u jiných jmen ho dabér normálně vyslovoval. Obvykle bývá velký problém s překladem nadávek, kde je třeba trefit tu správnou "sílu", ale to nakonec dopadlo celkem dobře. Jediný drobný nedostatek bylo asi to, že když se místo slova "prdel" ("Řekněte to!" =) používá polské "dupa", tak už to nemá tu zvukomalebnou sílu, ale s tím se asi nedá nic dělat. Horší bylo, že z celého filmu úplně vypadlo slovo "vole". Nedávno jsem se sice v diskuzi na Lidovkách dočetl (dal bych link, ale text zmizel během rekonstrukce webu Lidovek) odvážné tvrzení, že výraz "vole" je české specifikum (čili že je de facto nepřeložitelný), ale tím, že ho polský dabing důsledně ignoroval a nenahrazoval ho ničím, se z dialogů ztratila většina hovorového charakteru a drzosti. Například "Kolik je hodin, vole?" po upuštění stopek z okna ztratilo minimálně 20 % vtipnosti. (A možná bych šel až na 21,5 %. =)
Samozřejmostí, kterou ani nemá cenu pitvat, bylo to, že Márův hluchý syn, který z pochopitelných důvodů mluví hodně nesrozumitelně, byl dabovaný stejně jako všechny ostatní postavy (co na to Kenny?), nebo že Břečkova drmolená obžaloba komunismu byla polsky dvakrát zopakovaná s dokonalou artikulací, takže Márovy opakované stížnosti, že nerozumí, příliš nedávaly smysl. Taky veškeré blábolení "amerického světáka" Pavla Lišky dostalo jednotný, ale nesouvislý polský kabátek - ať už bylo v originále česky nebo rádobyanglicky.
Vzhledem k tomu, že pro Jana Hřebejka je použitá filmová hudba poměrně důležitá, byla taky škoda, že nedošlo na (mnou propagované =) titulkování textů písniček, ale to by v polské televizi mohl čekat jen nenapravitelný optimista.
Nakonec mě oproti předpokladům nejvíc zaskočily věci, které vůbec nesouvisely s dabingem, ale právě s Liškou.
Pupendo jsem sice zatím v českém znění viděl jen jednou, takže možná je to jenom můj zkreslený paměťový záznam, ale byl bych přísahal, že scéna, kde se mladý Mára vydává za kamarádku z Finska, byla určitě delší než minutu! V TVP z ní zbylo jenom uvítání ve dveřích a holá scénka "repráky here", všechny okolní dialogy se smrskly na naprosté minimum a zmizely i nenápadné "lesbické" narážky (aspoň mám pocit, že tam něco takového bylo...? =), které nakonec zhrzenou Liškovu postavu vyštvaly z bytu.
Stejně brutálně byla zkrácena i celá Liškova historka z vojny ("padina s vrutem"). Liškovi zbylo v autě jen pár vět a už musel rychle na kapotu nabrat příslušníka.
Naopak trochu překvapivě se v plné délce konala sexuální výchova v rodinně, zkoušení ve škole z pohlavních orgánů a nahá hádka před Rybalkem.
Tak či tak mě to krácení překvapilo. Vzhledem k tomu, že to byly poměrně dlouhé a ukecané scény, předpokládám, že to mají na svědomí sami autoři, kteří chtěli zahraniční diváky ušetřit zpracovávání dlouhých (a potenciálně špatně přeložených =) kusů textů, ale tohle už začíná vypadat jako trend. Když se u Tučňáků mění hudba pro americké publikum, nebo když Homer v arabských zemích nepije pivo, tak se to dá ještě pochopit, protože tam jsou ty kulturní rozdíly poměrně velké, ale že už to máme kulturně tak daleko i do Polska, to jsem nečekal. A v jaké verzi se vlastně Pupendo promítalo na Slovensku?
Nejsem si jistý, jestli se termín "polský dabing" používá i v českém vnitrozemí, a tak to raději vezmu trochu zeširoka.
V civilizovaných zemích existují dvě základní metody, jak divákovi přiblížt cizojazyčný film - dabing a titulky. Obě metody mají své výhody i nevýhody. Titulkování nechává možnost vnímat originální zvuk a jazyk, ale vyžaduje více pozornosti při čtení titulků a obvykle se text krátí, takže se ztrácejí různé nuance. U dabingu je to pochopitelně naopak - divák dostane slova až pod nos ve svém jazyce a v plné délce, ale může se stát, že něco bude "ztraceno při překladu" a on už nedostane žádné stopy, jak vypátrat tu správnou verzi, a navíc dabing málokdy dosahuje zvukové kvality originálu.
Obě tyhle metody jsou v Polsku známé, ale z neznámých příčin se využívají minimálně. V Polsku totiž vládne zmiňovaný "polský dabing". V českých zemích se tenhle způsob používal snad jen koncem osmdesátých let u amatérsky dabovaných videokazet, ale díky Zdeňku Troškovi se přece jen trochu popularizoval (Slunce, seno a pár facek - nemýlím-li se), takže asi víte, jak to vypadá - původní zvuk se trochu ztiší a všechny dialogy souběžně čte jeden člověk, který se obvykle vyznačuje zvučným hlasem vhodným pro filmové týdeníky a minimálním hereckým zaujetím nevhodným pro cokoliv jiného. Nejsem si úplně jistý, co způsobuje popularitu téhle metody v polských televizích (Tradice? Cena se přece od titulkování příliš lišit nemůže!), ale rozhodně je tímhle způsobem možné zkombinovat všechny nevýhody dabingu i titulkování do jednoho nestravitelného balíčku - původní zvuk téměř není slyšet a přitom je text pokrácený a detaily se rozmazávají.
U Pupenda se samozřejmě tohle všechno vyplnilo. Sice se Pupendo i polsky jmenovalo Pupendo, ale jinak bylo zřejmě plné překladatelských oříšků.
Například když pan ředitel Břečka budil děti, tak ze "smraďochů" se stali spíše "lenivečci" a vlastně celý jeho ranní projev získal úplně jiný styl - původní poetika téměř zmizela. Ostatně pan ředitel se z neznámých důvodů ani nejmenoval "Břečka", ale "Brečka" - netuším proč, protože v polštině "ř" (píše se samozřejmě sprzeszkou "rz") existuje a u jiných jmen ho dabér normálně vyslovoval. Obvykle bývá velký problém s překladem nadávek, kde je třeba trefit tu správnou "sílu", ale to nakonec dopadlo celkem dobře. Jediný drobný nedostatek bylo asi to, že když se místo slova "prdel" ("Řekněte to!" =) používá polské "dupa", tak už to nemá tu zvukomalebnou sílu, ale s tím se asi nedá nic dělat. Horší bylo, že z celého filmu úplně vypadlo slovo "vole". Nedávno jsem se sice v diskuzi na Lidovkách dočetl (dal bych link, ale text zmizel během rekonstrukce webu Lidovek) odvážné tvrzení, že výraz "vole" je české specifikum (čili že je de facto nepřeložitelný), ale tím, že ho polský dabing důsledně ignoroval a nenahrazoval ho ničím, se z dialogů ztratila většina hovorového charakteru a drzosti. Například "Kolik je hodin, vole?" po upuštění stopek z okna ztratilo minimálně 20 % vtipnosti. (A možná bych šel až na 21,5 %. =)
Samozřejmostí, kterou ani nemá cenu pitvat, bylo to, že Márův hluchý syn, který z pochopitelných důvodů mluví hodně nesrozumitelně, byl dabovaný stejně jako všechny ostatní postavy (co na to Kenny?), nebo že Břečkova drmolená obžaloba komunismu byla polsky dvakrát zopakovaná s dokonalou artikulací, takže Márovy opakované stížnosti, že nerozumí, příliš nedávaly smysl. Taky veškeré blábolení "amerického světáka" Pavla Lišky dostalo jednotný, ale nesouvislý polský kabátek - ať už bylo v originále česky nebo rádobyanglicky.
Vzhledem k tomu, že pro Jana Hřebejka je použitá filmová hudba poměrně důležitá, byla taky škoda, že nedošlo na (mnou propagované =) titulkování textů písniček, ale to by v polské televizi mohl čekat jen nenapravitelný optimista.
Nakonec mě oproti předpokladům nejvíc zaskočily věci, které vůbec nesouvisely s dabingem, ale právě s Liškou.
Pupendo jsem sice zatím v českém znění viděl jen jednou, takže možná je to jenom můj zkreslený paměťový záznam, ale byl bych přísahal, že scéna, kde se mladý Mára vydává za kamarádku z Finska, byla určitě delší než minutu! V TVP z ní zbylo jenom uvítání ve dveřích a holá scénka "repráky here", všechny okolní dialogy se smrskly na naprosté minimum a zmizely i nenápadné "lesbické" narážky (aspoň mám pocit, že tam něco takového bylo...? =), které nakonec zhrzenou Liškovu postavu vyštvaly z bytu.
Stejně brutálně byla zkrácena i celá Liškova historka z vojny ("padina s vrutem"). Liškovi zbylo v autě jen pár vět a už musel rychle na kapotu nabrat příslušníka.
Naopak trochu překvapivě se v plné délce konala sexuální výchova v rodinně, zkoušení ve škole z pohlavních orgánů a nahá hádka před Rybalkem.
Tak či tak mě to krácení překvapilo. Vzhledem k tomu, že to byly poměrně dlouhé a ukecané scény, předpokládám, že to mají na svědomí sami autoři, kteří chtěli zahraniční diváky ušetřit zpracovávání dlouhých (a potenciálně špatně přeložených =) kusů textů, ale tohle už začíná vypadat jako trend. Když se u Tučňáků mění hudba pro americké publikum, nebo když Homer v arabských zemích nepije pivo, tak se to dá ještě pochopit, protože tam jsou ty kulturní rozdíly poměrně velké, ale že už to máme kulturně tak daleko i do Polska, to jsem nečekal. A v jaké verzi se vlastně Pupendo promítalo na Slovensku?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)