2006-07-21

Továrna na prachy!

Ať se mi už probůh nikdo nesnaží vymluvit, že akce typu Colours of Ostrava nejsou v prvé řadě (a pak dlouho dlouho nic) fabrikou na prachy.

Zlata Holušová (zosobnění hlavního Colours organizátora) se loni dušovala, že ty trapné scény se zabavováním vršků i celých PET láhví (žádné sklo) s čistou vodou (žádný alkohol) u všech vstupů do areálů do dalšího ročníku nepřežijou... Že však bohužel tohle nařízení nebylo v její moci v průběhu loňských tří dešťových dnů změnit...

Meteorologové hlásí na víkend rekordní vedra, a do toho si člověk v oficiálních diskuzi k festivalu přečte, že:

- Vlastni piti v PET lahvich nebude povoleno vnaset do arealu!

- Tak jako v minulych letech, tak i letos je zajisteno v arealu mnoho stanku a stanu s napoji. Nasi navstevnici ani navstevnici jinych velkych festivalu v zadnem pripade netrpi zizni...

A několik málo velice trefných komentářů komentářů z diskuze tamtéž:

- Návštěvníci jiných festivalů....nevím o kterých to přesně hovoříte, ale v neděli jsem se vrátil z Pohody v Trenčíně a tam nikomu vlastní PET láhve při vstupu nevadily. Naopak např. víno prodávané v areálu festu do vlastní přinesené PETky bylo levnější než do kelímku. Takže na Colours je to o penězích a ekologie a návštěvníci festivalu ať jdou do háje...

- Čtvrtek by byl skvělý, kdybych po dvou pivech nezjistila, že z nealko nápojů mám na výběr 1/2 pet láhve s coca-colou a jejími "sestrami", kterým se normálně obloukem vyhýbám, nebo vodu z korýtka. Pokud ani na hradě nebude na výběr nic jiného, zůstanu raději u piva... to budou následky! Nepřipadá vám to taky jako trapas?

Pokud je maximalizace zisku skutečně tím hlavním, doporučoval bych organizátorům zavedené postupy ještě lehce vylepšit zákazem vstupu s ochrannými opalovacími krémy a pokrývkou hlavy. Lékárenské řetězce tuhle skulinu na trhu v areálu jistě rády pokryjí...

Drazí zlatokopové, letos naposledy.
Maucta.

Boskovice 2006, part II.

Pátek začal, mimo těch technicky nepříliš vyvedených krátkých filmů Vyšší odborné školy Písek - sluší se však podotknout, že tyto byly v tomto stavu dodány přímo ze školy jak organizátoři po promítání objasnili - v 16hod autorským čtením Arnošta Goldflama. Svůj pocit z něj bych shrnul dvěma slovy: standardně morbidní...

A pak už hurá do amfiteátru, kde páteční program zahajovali v 19hod All Tomorrow’s Parties Band. Povedený úvod festivalu, ty hutné velvetovské plochy, a pro mě milý objev, neb o kapele jsem zatím jen slyšel. Škoda, že vystoupení bylo celkem krátké. Inu, přece jen je to festival.

Následoval briskní přechod ke kafírně, kde to ve 20:00 otevíral folk3mail aká Ondřej Pečenka za doprovodu klávesisty/akordeonisty Františka Štáfka.... Reportoár byl tak 2 ku 1 ve prospěch debutního Zrna, byť nových písní zaznělo také dost. Aby taky ne, nová deska už je na spadnutí. Jestli si dobře vzpomínám, plánovaná je někdy na říjen, a opět u kopřivnických Piper records. Celkem povedený set, dle mé přítelkyně nejlepší výkon dne. A byla potěšena ještě víc, když Ondřej prohodil, že má i nějaká trička, avšak pouze v dámských velikostech. Těžko říct, zda-li to byl záměr nebo náhoda, každopádně sympatické...

A úprk zpět do amfiteátru. Přišel jsem tak akorát, svůj part právě rozjížděl „ozajstný“ Xavier Baumaxa. Přišel jsem pouze o úvodní Pažitku, druhou - Pan farář - jsem už z konce chytl. Ohlas po písni ale asi nebyl takový, jak je X.B. zvyklý, a tak neváhal utrousit něco o baště KDU-ČSL. :-) Postupně se ale “do tempa” dostávali i ti, co dříve stáli opodál, a tak se X.B. postupně odvazoval a odvazoval, až se skoro odvázal. :-) Celé to pak glosoval tím, že ze začátku to vůbec vypadalo, že tu těch neoholených třicátníků je až tolik... A záverečná pieseň - Ozajstný hip-hop, téměř v a capella provedení podtrhla Xavierovu vyjímečnost. Kdo je schopný zároveň zpívat, bavit se na úkon sebe sama i těch okolo, po čertech dobře hrát na kytaru a k tomu ještě rapovat... Na pódiu beze všech diskuzí mužská persona dne...

A zpět ke kafírně, kde tou dobou už kralovali Atlantic Cable, metamorfózovaní do podoby dua kytara/zpěv a bicí. Ač jsem nepřišel úplně ze začátku, set se mi zdál (na festivalové poměry) příjemně dlouhý. Dlouhý až nepříjemně dlouhý se však zdál valné většině návštěvníků, takže závěrečná část produkce se odehrávala pouze pro hlouček takových patnácti dvaceti „vyvolených“, kterým hned v první řadě vévodil Ondřej Bezr (alespoň myslím). Tyson to chvílemi (jen s jednou kytarou a bicími!) rozjel tak, že zvukové stěny spíše připomínaly zkušebnu Sonic Youth (či Squall? :-) než poloakustický Atlantic Cable, ale bylo to výtečné.

Tím pádem to však odskákala Načeva. Po takové produkci nás nemohl nadchnout ani DJ Five, a už vůbec ne Michal Pavlíček kvílící na elektrickou kytaru do šílených Moničiných písní. Ta však procházela po pódiu jako kočka, a i ten mix stylů (přece jenom, co její deska to něco úplně jiného) jí nečinil sebemenší problém. A nejlepší nakonec, Pavlíček jenom s akustikou, a do toho Načeva se všema těma ledničkama a kočkama s devíti životy...

Jelikož jsem si poslední Skyline nechal klidně ujít, posledním vystoupením večera pro mě byla kopřivnicko-příborská Nierika. Už křest aktuální desky Poison on Your Spoon v kopřivnické Noře napovídal, že to je dobrá volba. Dlouho bych pátral v paměti než bych v českých luzích našel někoho, kdo umí vytvořit takový kytarový „průvan“, a přitom nezbořit mantinely konvenční popové písničky. A ještě jedna věc mě na téhle kapele baví - je to její demokratičnost. Neznám žádnou další, která by tak často měnila jak nástrojové obsazení, tak i post frontmana (dámy a Monika snad ten mužský rod promine). Jestlipak další deska (byť na tu je dneska ještě fůra času) přinese opět žánrový kotrmelec? A kam? Špatné zprávy se však nesou od „sesterských“ LU, jejichž vystoupení zde bylo minulý rok dle mého názoru celkem nedoceněné… Přejme, ať se kapela co nevidět otřepe, ať ji zase můžeme vidět/slyšet na podiích.

A po následném nezbytném “družení” se šlo spát…

Sobota nezačala jinak než kterákoliv sobota předchozích ročníků, totiž v místním kině Panorama takzvaným Putováním pohádkovým světem. :-) K vidění byla třeba Do lesíčka na čekanou, Jak dal sedlák študýrovat vola, Švankmajerovy Možnosti dialogu či O slavíkovi a růži. Jako obvykle příjemný začátek dne, byť některým termín 9:00 příliš nesedl.

Cyklovýlet ani autobusový výlet se letos opět nekonal, a tak zbylo vyřešit otázku, zda-li po obědě raději v 13:30 na další sadu pohádek (Fimfárum II.), a nebo letňáku na odpolední blok kapel. Já měl jasno od začátku (s úspěšností v přesvědčování ostatních to ale zas tak růžové nebylo), Bourka a comp. aká Ememvoodoopöku si nemůžu nechat ujít. Byť už je to tu v Boskovicích podruhé, kdy hrají téměř v pravé poledne... :-) Znalý posluchač mohl zaregistroval změnu na postu kytaristy, prý to byl první koncert v tomhle obsazení. Přehraný repertoár se tradičně skládal z vybraných písní aktuálního Dortu, a “hitů” z kolekcí předchozích. Ač zazněly i Kuci “…miluji ty stejný standardní výkony, všechny mí recenze jsou předem napsaný…”, mi konkrétně tohle vystoupení sedlo tak jako jejich žádné předtím. A to ještě začali o 15 minut později, prý kvůli nějaké objížďce… Závěrečný Mukl nekompromisně uzavřel vystoupení, podobně jako tak činí na tomto Andělem oceněném kulinářském Dortu…

Místo původně plánových UJD společně s Mikrochórem nakonec (z důvodu nemoci) vystoupili Psí vojáci. Tato záměna byla včas avizovaná, a tak nevypadalo, že by byl touto změnou někdo příliš rozladěn. Přestože neúprosné sluneční paprsky bez problémů dosahovali jak k čelu pódia tak k místu, kde byl klavír, Filip Topol hrál “jako kdysi”. I repertoár byl až na výjimky “ověřený”, k radosti pamětníků i mladších účastníků, kteří jej při běžných PVO koncertech nemají šanci zaslechnout. Můj interní závěr zní, že PVO ještě není třeba odepisovat, byť doby Kiliána Nedoryho nejsou už víc než zaprášenou vzpomínkou… :-)

Pražský underground v podobě BBP jsem z důvodů společenských povinností “společensky” proklábosil - teda ne že by si nebylo co říct. A závěrečné dvě tři písně až tak nepřesvědčily.

O to příjemnější bylo potom překvapení v podobě výkonu recitačně recesistického sdružení Vítrholc. Byť v sestavě chyběl Franta, jak jsme se v průběhu vystoupení v několika pauzách mezi písněmi vtipně dověděli (…Franta je v Chorvatsku, …vidím ho, stojí u trajektu v Dubrovníku a říká si, kurva je to drahý…), zábava to byla, možná až na trochu hlušší střední pasáž, celkem zajímavá. Byť zůstali jen ti otrlejší… :-) Nedá mi, abych něco málo tvorby sdružení Vítrholc neocitoval, pro přiblížení atmosféry...

INTRO
Vítejte na Vítrholci

nikdy nebyl rok tak dobrý
a na druhou stranu zas tak špatný
aby mělo smysl slavit jeho konec.

HARLEY MIX

nelíbili se mi v průvodech / a nelíbí se mi ani na kurtech
nelíbí se mi jejich filmový festivaly / a nenávidím jejich fotbalový kluby
a seru jim na jejich zlatý slavíky / a seru jim na jejich politiky
jsem proti elitě pražských debilů / podnikajících mediální výpady do našich domovů

je třeba zamezit / aby se z nevinných spoluobčanů
stávali členové jejich fanklubů

je třeba začít u sebe
a bránit se!

udělej to co nejdřív!!! / uchop dálkový ovladač
a zabij jirku bartošku.

ASTRONAUT

jeden šéf v praze / prý šňupe
možná se šňupe i na nejvyších místech / v praze se hodně drogy berou

my to nevíme / u nás se nešňupe
my si to jen myslíme

mám tajný plán / jak se dostat
do čítanek

našel jsem cestu / mezi literární elitu

za použití stroje času / se přesunu do poloviny 19.století
a pokusím se kvalitně opíchat / boženu němcovou.

Bohužel se dá říct, že tímto vystoupením byla (vzhledem k předchozím ročníkům možná trochu předčasně) ukončena hudebně alternativní část festivalu. Po přestávce byly na pódium vrhnuty Mandelbrotovy kostičky, a v jejich těsném sledu přisla persona Ester Kočičkové, hrající roli afektované dámy, na můj vkus až příliš barvitě. V půli druhé písničky jsem zmizel, tudíž s popisem co se dělo dál nemohu sloužit. Noční výstup na hrad (po asfaltu), a pak hlavně sestup lesní pěšinou dál na západ a poté Pilským údolím zpět do Boskovic byl však slušnou náhradou.

Slovenští Pressburger Klezmer Band mnou taktéž příliš nezacloumali, a to jsem je tu už na některém z předchozích ročníků jistě viděl.

To vystoupení Gipsy.cz bylo jiné kafe. Doposud jsem neměl tu čest, přece jenom je to trochu mimo mého zájmu. Ale to jsem se pěkně spletl. Naprosto sebevědomý projev, rozumné a přitom vtipné dialogy („...další píseň je znovu v rómštině, takže opět budete rozumnět hovno...“), a do toho živé housle (Vojtěch Lavička, jinak též Álom), akordeon a basa. Prostě pro mě osobně objev večera... Někteří z výpravy se dokonce neudrželi, a po vystoupení zcela fanouškovsky okupovali pultík se suvenýry, samozřejmě i včetně podpisů! :-)

A konec celého programu obstarali španělští Jaleo Real. No, ještě jsem vydržel, ale recenzi už po mě prosím nechtějte.

A to je taky konec, protože v neděli se toho po hudební stránce už moc nedělo a cesta domů byla suchá, místy mokrá, ale důvodu pondělního pracovního procesu rozhodně nutná...

Po celé tři večery probíhala ještě paralelně jazzová scéna v zámeckém skleníku. V mém přehledu se jak je vidět neobjevila, rozkrájet se na dva zatím neumím. :-)

Závěrem? Boskovice nezklamou. A když se vyvede i počasí (jak tomu ostatně bylo i loni), tak je to pro druhý červencový víkend to pravé. Byť na Pohodě v Trenčíně každoročně vystupují Bez Ladu a Skladu... :-)

Problém je v těch půstech, mezi jednotlivými ročníky, dodává autor...

Děkuji za poskytnutí některých zákulisních informací, jmenovitě Česťovi H., Ondřeji P. a Zbyňkovi M.

2006-07-20

Velká bitva o Velkou Moravu

Tak to vypadá, že letošní největší moravská "monstr" akce (ano, myslím tím pochopitelně Colours of OV) bude mít více než zdatného konkurenta. Po loňské velice slušné návštěvě 12 tisíc lidí se totiž organizátoři Hrachovky 2006 nechali slyšet, že letošní prodej vstupenek překonává veškerá očekávání...

Počkejme si tedy, jak tento souboj dopadne.

Na druhou stranu jedním dechem přiznávám, že mě osobně více baví festivaly typu Mikulova, Litoměřic, Valašského Špalíčku či Boskovic...

Boskovice 2006, part I.

Úvod do problematiky, aneb Česťa po roce opět zasahuje

Tak letos asi budu muset tvořit hru (rozumněj report) sám, pomyslel jsem si, když mi Česťa Huňát sdělil, že Tonda K., něco jako "živoucí legenda" festivalu, se letos neúčastní. Pro představu, jeho loňskou recenzi najdete zde. No snad má připravenou alespoň nějakou rozumnou omluvenku :-). A Gunny to zase vzdal neb rekonstruuje. Neoficiální prameny však uvádějí, že připravoval svůj hrad na reciproční festivalový nájezd Dua Sviní, povídaj že až z dalekých Čech. Ten je však podle posledních zpráv zrušen (což bych vám ale, svérázné blogerky, vřele nedoporučoval... :-)

Přiznávám se bez mučení, že tenhle festival je má srdeční záležitost. Nestydím se za to. Témeř všechny, kteří mi za to stojí, jsem už o kvalitách této akce přesvědčil. Tento příspěvek budiž dalším z řady pokusů jak zaujmout i ty poslední…

Boskovický festival pro mě znamená hodně. V dobách mého náctiletého “období” mi poskytl naproto unikátní přehled toho, co se děje v menšinových žánrech české, slovenské, maďarské a rakouské kotliny. Není to místo, kde by člověk strávil prodloužený víkend s jazykem na vestě, běhajíc mezi scénami se snahou nepropásnout nic důležitého… (Těším se vlastně na ty Coloursy a nebo se na ně netěším?) Jestli dobře počítám, tak jsem tam byl letos už podeváté, takže snad tak trochu vím, o čem to mluvím.

Koneckonců, Boskovice jsou pro mě důležité i jako město, mimo jiné jsem se tady naučil jezdit na tříkolce… :)

Než se dostaneme k programu, neodpustím si několik komentářů, které nebudou příliš korelovat s mým tvrzením, že Boskovice jsou pro mě ten nejlepší festival v Čechách… Zní to jako rouhání, ale letošní ročník měl své mouchy.

Lehkou komplikací se stal fakt, že tradiční, ale podle mnohých ta nejvychytanější - scéna za muzeem - se letos nekonala (díky tamním stavebním pracem). Jejím programem byla částečně pokryta nově zbudovaná scéna u kafírny (nebyla špatná, ale za muzea je to takové “sevřenější”), část “alternativního” programu byla přenesena na hlavní scéna do letňáku, se začátkem ve 14, respektive po změně dokonce ve 13hod. Nepříjemností byla i doslova otřesná kvalita filmového materiálu promítaného v pátek v 9:00 v sekci Filmové školy uvádějí... I.

Zbytečnou komplikací (až do letošního ročníku nevídanou) se stal taktéž fakt, že alternativní scéna (čili to co se až do loňského roku konalo za muzeem) se nikdy časově nekryla s programem na scéně hlavní (nějak mi neleze do huby Colours Music stage). To však letos až tak neplatilo, takže člověk si mohl z následujících dvojic vybrat vždy jen jednoho účinkujícího: folk3mail / Timudej, Atlantic Cable / Načeva + DJ Five + Pavlíček... Není to trochu škoda?

Naprosto fatální přehmat však byla absence jakéhokoliv popisu jednotlivých účinkujících ve festivalovém zpravodaji. Čtyři čísla tohoto čtiva (čtvrtek až neděla) dávala vždy spoustu prostoru pro vyjmenování členů, obsazení a styl účinkujících. A letos tůdle. A je to škoda, protože komu z běžných účastníků co říkají jména jako folk3mail, Vítrholc, atlantic cable atd.

Festival už tradičně zahajuje ve čtvrtek, oficiální úvod v 17hod jsem však už po několikáté v řadě nestihl. Vlastně, z celého čtvrtka se program smrskl na večerní Dvojí život Veroniky. Ač byl tento součástí letošního Projektu 100, stál za to i podruhé...

A popis dalšího programu festivalu bude brzy následovat...

2006-07-17

Z. o Z.Z.

Konečně zase nějaké téma, které spojuje kulturu a fotbal... =)

Vždycky mě zajímá pozadí věcí (věcí! =), a tak jedna z věcí, která mě pořád mrzí, jsou chybějící titulky o autorech u reklam. Fakt! =) U filmů se člověk může po autorech podívat na spoustě databázových serverů, ale reklama má zvláštní režim, takže je úspěch, když má člověk kde vypátrat aspoň použitou hudbu.

Třeba teď během MS mě docela zaujala reklama "jak dva malí kluci svolávají slavné hráče na plácek a hrají s nimi fotbal". Zaprvé moc pěkně a stylově vypadá a za druhé obsahuje několik vtipných drobností (především Beckenbauer ze stroje času a taky (téměř) rekonstrukce slavného nególu Anglie Německu z MS 1966 - tentokrát v provedení dvojice Lampard + Kahn). Po tom, kdo reklamu natočil, jsem sice nepátral, ale stejně jsem měl určité podezření... které se mi dnes potvrdilo (a bez pátrání =).

Zidanův příběh na iDnes
    ...
    Očima režiséra: Je to plachý aristokrat

    Před mistrovstvím světa jsem točil reklamu pro Adidas, jak dva malí kluci svolávají slavné hráče na plácek a hrají s nimi fotbal. Zidana jsme natáčel v Madridu, měl na mě hodinu dvě, takže jsem se pořád díval na hodinky, abych věděl, kdy už mi odejde. Choval se úplně klidně a působil na mě jako plachý aristokrat.

    Elegán.

    Jak na mě reagoval? Nezkřivil mi ani chloupek, fakt. *

    Mám s ním společnou fotku. Stojí mi na pracovním stole a hned tak asi nezmizí...

    IVAN ZACHARIÁŠ, český reklamní režisér
    ...


Vypadá to, že Ivan Zachariáš je v reklamě prostě u všeho a navíc mu to jde moc dobře, takže našeho mezinárodně nejúspěšnějšího režiséra (slovo "reklamního" vypouštím zcela úmyslně =) současnosti byste měli znát, i když nejste úplně trendy. =)

Asi nejlepší rozhovor z poslední doby vyšel v HN, ale zkuste se třeba podívat na nějaké ty Zachariášovy reklamy na YouTube. (Moje nejoblíbenejší je asi Stunt City.)

Vlastně mám jenom jednu připomínku - Ivan Zachariáš by si měl rozhodně pořídit nějaké osobní stránky, které by jeho reklamní i jinou tvorbu nějak integrovaly, abych to nemusel hledat po celém internetu. A hlavně aby tam byly titulky a seznamy spolupracovníků (nemyslím STB, ale štáb =).


* Neříká se obvykle spíš "nezkřivil ani vlásek"? No, nebudu se v tom raději moc patlat, pro Z.Z. by to mohlo být trochu citlivé téma a nerad bych dopadl jako Marco Materazzi... =)

2006-07-14

Mediální paskvil ještě jednou

Abych to tu měl pěkně kompletní, tak musím zmínit i to, že se dneska na BListech objevil rozhovor s "Paskvil crew" a taky článek o korespondenci s ČT. Bohumil Kartous byl sice vytrvalejší než já, ale o moc víc toho z ČT nevydoloval - tedy kromě informace, že práce PR oddělení ČT je založena na práci s clipboardem. Ten text je mi opravdu dost povědomý... =)

    Od podzimu už diváci pořad Paskvil neuvidí, protože se Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby rozhodlo pro dramaturgickou změnu, nicméně s podobným tipem (sic, správně česky je "typem", pozn. red. ) pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu.


Rozhovor je docela zajímavý pohled dovnitř ČT a myslím, že vůbec pěkně ilustruje nadšenecké podmínky, v jakých se v ČR vyrábí většina podobných projektů. Připomnělo mi to pár drobností, které kdysi někde zmínil Bedřich Ludvík (jinak dramaturg ČT). Když připravoval své autorské dokumentární seriály Rozhlédni se, člověče, Paměť stromů a Zpět k pramenům, tak si na natáčení musel vzít dovolenou a když se poslední seriál konečně dostal do vysílání, tak mu programové oddělení v polovině změnilo vysílací čas. Autor s tím už samozřejmě nemohl nic udělat a to je přitom dlouholetým zaměstnancem ČT. Z toho je možné si udělat obrázek, kolik toho může vlivnit redakce Paskvilu...

2006-07-11

Paskvil: Sbohem a dík za chyby

Asi týden jsem čekal, kdy konečně začne nějaká ta mediální kampaň (článek Bohumila Kartouse v BListech a komentář "dobře utajeného bloggera" to všechno nevytrhnou =) za zachování Paskvilu, ale samozřejmě marně, takže jsem se nakonec po dalším týdnu přemohl a zkusil udělat něco nemyslitelného - zeptat se v ČT. =)


    Dobrý den,

    rád bych tenhle email začal větou, že mě ukončení Paskvilu nepříjemně překvapilo, ale bohužel by to nebyla pravda, protože posledních pár let to neustále vypadalo, že se Paskvil stal v ČT nechtěným pořadem. Přesto je mi líto, že končí, a pořád mi není úplně jasné proč.

    V samotném pořadu a na webu se objevila věta, že důvodem je nízká sledovanost, ale to mi nepřipadá jako dostatečně průkazné vysvětlení. Nemám sice k dispozici oficiální údaje o sledovanosti, ale jako určité vodítko by se snad daly použít veřejně přístupné informace o návštěvnosti webových stránek jednotlivých pořadů, a tam jsou výsledky Paskvilu srovnatelné s dalšími hudební pořady ČT (Medůza, (Super)Pomeranč, Poprask) a například za měsíc květen byl Paskvil mezi hudebními pořady dokonce nejpopulárnější, takže zdůvodňovat ukončení nezájmem diváků snad není možné.

    Kromě toho ve prospěch zachování Paskvilu mluví i další argumenty - zatímco ostatní hudební pořady jsou si svou dramaturgií poměrně podobné a navíc nemají příliš daleko ani k jiným hudebním pořadům komerčních stanic (Eso a T-music), tak Paskvil byl svého druhu unikát, který se téměř nepřekrýval s žádným dalším českým hudebním pořadem - byl to jediný pořad pro fanoušky moderního a přitom inteligentního popu.

    Pokud je rozhodnutí ukončit vysílání Paskvilu už opravdu definitivní, zajímalo by mě, jestli ČT plánuje nějaký nový pořad, který by na Paskvil nějakým způsobem navázal. Reprízy pořadu Klip klap z roku 1987, které se teď začaly vysílat místo Paskvilu kolem sobotního poledne, totiž jako nástupce rozhodně nevypadají. =)

    S pozdravem

    Vít Čxxx
    (drobného protigooglovacího opatření si nevšímejte =)


A vida, korespondenční oddělení ČT poctivě odpovídá:


    Vážený pane Čxxx,
    Děkujeme za Váš zájem o vysílání České televize i za Vaše názory a připomínky. Ano, od podzimu už diváci tento pořad neuvidí. Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby se rozhodlo pro dramaturgickou změnu, nicméně s podobným tipem pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu. Bude včas avízováno.

    Hezký den

    Jitka Jelínková
    redaktor



Zajímavé... zájem o "podobný tip pořadu" (ehm) tady je, takže je za tím ukončením opravdu něco osobního? Jsem tedy opravdu zvědav, co přijde v zaří, ale obávám se, aby se nevyplnilo heslo tradicionalistů: "každá změna je vždy k horšímu".

2006-07-08

Mládí vpřed, my na svá místa

Ladí neladí
Bratři Orffové + Tucan
Fabric Ostrava
8.6.2006

Poslední dobou jsem se tady dostal do takového skluzu, že jsem se z oblasti aktualit přesunul do oblasti memoárové literatury, ale naštěstí mám po ruce i pod nohama hmatatelnou výmluvu (všude po bytě se roznášejí kusy barvy a rozdrolené omítky). Dneska bych ale snad konečně mohl zavzpomínat na dobu mládí (bylo to totiž před měsícem), kdy se ve Fabricu natáčelo další Ladí neladí. Možná to nebude úplně přesné, ale co byste chtěli po takové době… =)

Už když jsem přicházel k Fabricu, tak mě v okolí překvapily davy lidí a mohutné skandování, které se neslo daleko ze stadionu… ehm… pardon, to si asi pletu s fotbalem, který se mi poslední měsíc plete úplně do všeho. Pravda je, že návštěva na Orffy byla solidní. Jak jsem zachytil z debat, tak to bylo zřejmě způsobeno tím, že na koncert přišli do publika nejen všichni hudebníci z Ostravska, ale tentokrát dorazil i kompletní zájezd z Krnova =).

Kromě Bratří Orffů měla vystoupit ještě mladá slovenská skupina Tucan, o které jsem toho před koncertem moc nevěděl, ale i z toho mála jsem měl pocit, že to bude pěst na oko. A byla! =) Ale i kombinace pěst na oko může být zajímavá!

(Mimochodem na konci besedy jsem se dočkal i odpovědi na otázku, jak tahle kombinace vznikla – náhodou. To je tak, když má pořad de-facto dva dramaturgy =).

Tucan

Když jsem četl, že skupina (čti Tukan) má dva členy ve věku 12 a 13 let, tak jsem si udělal určitou představu. Klidně si ji taky zkuste udělat, ale nevěřím tomu, že by se vám povedlo přiblížit se realitě. Tucan jsou totiž něco mezi Bez ladu a skladu (ano, Mišo Kaščák zamlada! =), The White Stripes, Dresden Dolls, Deep Sweden, Dunaj a Tata Bojs z doby Šagali šagali. Všechna tahle přirovnání ten večer padla a zahrnují zhruba toto: polodeklamovaný zpěv, svérázné sloganovité texty, bubny + cello, brněnsky undergroundový zvuk a opravdu mladí hudebníci.

Přirovnání k Tata Bojs navíc sedí i proto, že skupina se dala dohromady opravdu spontánně, bez toho, aby je někdo z dospělých přímo naváděl nebo organizoval, ale prostě pocházejí z takového prostředí, že založení skupiny pro ně bylo jen otázkou času, a tak to zbytečně neprotahovali.

„Tucan - Adam Matej a Jonátan Pastirčák. Adam - Chvostík sa narodil manželke hudobného skladateľa Daniela Mateja, Renáte. A Jonátan čiže Chocholík Jarke, manželke farára, spisovateľa a výtvarníka Daniela Pastirčáka. A rozdelili si to takto: Adam bubnuje na bicie a Jonatán hrá na čelo, spieva a píše texty.“

Na pódiu oba chalani působí poměrně zakřiknutě (až na zběsilý sestřih, který má Jonatán na hlavě – zkuste fotky), ale poměrně nezakřiknutě hrají. Čekal jsem nějaké etudy z lidovky, kdežto oni naopak hrají dost rockově a zkoušejí používat i různé podivné zvuky a pazvuky (klepání do mikrofonu, vrzání po strunách). Jenom to mluvení mohlo být trochu pestřejší než neustálé „Teraz vám zahráme dve pesničky. Prvá sa volá X a druhá sa volá Y.“ (Jediná výjimka vznikla, když se Jonatán spletl a popletl pořadí. =)

V každém případě Tucan od první chvíle publikum chytli a všichni s nevěřícnými úsměvy sledovali, jak se do toho kluci na pódiu opírají a přitom "politicky působí". Texty jsou totiž docela vynalézavé, ale často zároveň působí kouzlem nechtěného, protože Jonatán je píše z pozice muže s rozhledem, který už ledacos zažil, takže jsme si vyslechli písničku o sebevraždě „Neskákaj“ (Milá neskáč, prosím ťa neskáč), úplatkářkou „Politika“, vyznání alkoholika „Nízký príjem“ (A já tak rád PIJEM, ale mám nízky PRÍJEM) a EU Error (Európská únia je celkom ako múmia … EHS si zlomila väz) a podobně. =) Ale angažované texty o oblastech, které pořádně neznají, vlastně píšou i mnohem starší autoři, takže tohle neberte jako kritiku.

Asi všichni v publiku se shodli, že „na to, jak jsou mladí, je to skvělé“ a „kdo ví, jak budou znít třeba za pět (deset) let?“ To by mě osobně taky zajímalo, ale tak trochu mám podezření, že za deset let už je hudba třeba nebude bavit a budou pracovat buď jako dramaturgové hudebního pořadu a organizátoři hudebních festivalů, nebo ještě pravděpodobněji budou sedět v parlamentu. =)

Bratři Orffové

Sourozenci Orffové (abych neopomenul jednu sestru =) nastoupili v rozšířené živé sestavě a vlastně mám tak trochu dojem, že už moc nemusím psát, protože všichni hudební fanoušci v ČR už je touhle dobou snad znají a ty ostatní asi nemá smysl přesvědčovat násilím.

Všichni hráli s přehledem a všechno živě, takže písničky samozřejmě ztratily i tu trochu elektroniky, která je na desce, a místo toho se stočily od elektrofolku spíše směrem k poklidnému kavárenskému jazzu, ale myslím, že to nikomu nevadilo.

Svým způsobem to přesně vystihovalo ty změny ve skupině pro živé vystoupení – samozřejmě úplně chyběl Matouš Godík a občas se z pódia nenápadně vytrácel i Lukáš Novotný, takže v některých písničkách byl na pódiu vlastně jediným členem studiové sestavy Ivan Gajdoš, a tak mě napadá trochu provokativní otázka, jestli by nebylo praktičtější Bratry Orffy přejmenovat na Ivan Gajdoš & Band. Ostatně Ivánek pak obstaral i většinu odpovědí na otázky, které na skupinu směřovaly při besedě, takže proč to vlastně komplikovat? =)

Beseda

Besedy se účastnili Vojtěch Lindaur („tak řekněte nezávislý publicista“), Marek Dvořáček (iDnes) a ještě někdo, kdo ke mně celou dobu seděl otočený zády, takže jsem ho pro jistotu pomstychtivě zapomněl. =) (Report?)

Publicisté si hned v úvodu vyjasnili svá stanoviska, takže Vojta Lindaur Orffy lehce opovržlivě zhodnotil jako "prostě pop, ten tenor mi připomíná Petra Nováka nebo Václava Neckář, jinak je to taková latina, ale kdyby se tohle hrálo v rádiu, tak zaplaťpámbu za to", kdežto Marek Dvořáček chválil a "Vzduchem je pro mě písnička roku".

Tucan vlastně všichni chválili a ptali se, kdo jim s čím hudebně pomáhá (nikto), jestli by nechtěli skupinu i zvuk personálně rozšířit (nie), jestli znají Plastic People (nie / ja áno), co poslouchají (Massive Attack, …), kde ty cizí písničky berou (na Internete =), jestli jim fandí spolužáci (im sa to nepáči, vraj je to trápne), co na to říkají učitelé (zakazujú mi ten účes - jak je vidět, tak některé věci se nemění) a proč se vlastně jmenují Tucan (najprv sme sa chceli pomenovať Trabant, ale zdalo sa mi, že už taká skupina existuje).

Osobně mi jako nejvtipnější část besedy připadalo, když Ivan začal rozebírat historii vzniku písniček z Bingriwingri a došel k tomu, že některé jsou staré přibližně třináct let - což je shodou okolností stáří Tucanů. Opravdu máme věřit tomu, že se v LN tyhle dvě skupiny sešly náhodou? =)

Na závěr se už jen omlouvám za pravopisné chyby při přepisování slovenčiny a hlavně děkuji H. za nejrafinovanější otázku večera, kterou hned po koncertě přivedla Tucan opravdu do úzkých:

"Kluci, uvědomujete si, jak jste jedineční?"

Co na to mohli odpovědět a nelhat? =)

Tak nashle na Colours! (S Orffy letos, s Tucan uvidíme... =)