2022-06-20

Malá holka našla vrátka, kudy utéct osudu

V poslední době mám u některých výtvorů značné pochybnosti, jestli jsou vůbec publikovatelné nebo jestli by nebylo lepší nechat je alespoň zcela nepovšimnuté. Tohle je rozhodně jeden z tech případů. =}

Poměrně známá "lidová moudrost" (pravděpodobně Jany Kománkové?) praví, že nejjednodušší přístup při nahrávání cover verze je udělat ji přesně opačně než originál - takže rychlou písničku zpomalit, hlučnou ztišit a podobně. To byl výchozí bod pro pokus vytvořit smutnou píseň z nějakého nářezu. A co může být lepší kandidát než něco od skupiny Vanessa (později Vanessa Gun, později opět Vanessa)? Odpovím si sám: nic!

Vůbec nejlepší je v tomto směru kontroverzní píseň Incest (hudba Daniel Rodný, text Samir Hauser) z alba Monogamy. Teprve při bližším průzkumu jsem si uvědomil, že má vlastně poměrné krátký text a že rým "trpaslice / dá ti více" fakt neskousnu, takže jsem kousek textu přepsal. V ideálním případě by to teď mělo být něco jako česká elektronická verze Where the Wild Roses Grow Nicka Cavea a Kylie Minogue). ;)

2022-06-16

Neslyším poprvé

S jistým zpožděním jsem někdy u šestého dílu zaregistroval existenci pořadu Slyším poprvý Bohdana Bláhovce.

Legendy a mladí umělci nebo umělkyně si navzájem pouští svoje songy. Jak dopadne konfrontace různých generací a kam se za desítky let posunuly hudební žánry?

Vzhledem k mé averzi k obecné češtině se mi samozřejmě nelíbí název, ale pokusím se přes to přenést. Růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně a pořad, kde se diskutuje o tvorbě populární hudby, je pro mě prostě povinnost!

Jednotlivé díly mají na můj vkus až příliš krátkou stopáž (nevejdou se tam ani celé písničky, o kterých se mluví) a často jsou dost drasticky sestříhané. V některých případech to působí jako vysvobození z hluchých míst, ale jindy mám naopak dojem, že jsem střihem o něco podstatného přišel. V horších případech mi připadá, že se do sestřihu nedostalo nic z té vznešené koncepce zmiňované v promo textu nahoře a že sleduji jen českou variaci na "reaction video", kterých je na YouTube plno - ostatně některé z nich se dokonce jmenují "First Time Hearing".

Samozřejmě nejvíc záleží na tom, kdo, co a komu pouští a hodnotí. Pokud jsou oba respondenti "kompatibilní", tak může vzniknout zajímavá konverzace o tvorbě a životních postojích (Annet X + Aneta Langerová, Amelie Siba + James Harries, ...). 

V opačném vznikají (pro mě) těžko sledovatelné konfrontace na pomezí humoru a trapasu. 

Například když "drag queen" Miss Petty bezelstně vysvětluje Samiru Hauserovi (kterého samozřejmě nezná), že není transka a že dnes už se transka neříká, protože to není korektní - a Samir na to překvapivě jaksi otráveně přikyvuje. Nebo když Josefina Dusk hned na úvod přiznává, že nezná Michaela Kocába, později při marném hledání jakýchsi styčných bodů se omlouvá, že Pražský výběr moc nezná, a na jména jako Earth, Wind & Fire, Rolling Stones a The Beatles téměř nereaguje. V podobných momentech se sice naplňuje záměr pořadu hodnotit "kam se za desítky let posunuly hudební žánry" a možná i česká společnost jako celek, ale současně mi způsobují téměř fyzickou bolest. Pravda bolí...

Každopádně plánuju přetrpět i další díly. =)

PS: Pokud má být název hovorový, nebylo by lepší "Slyšim" s krátkým i? ;)

2022-06-06

... a vesele si jódluje jak Štajerák, jak Tyrolák či Bavor

Význam hudebních televizi přinejmenším od vzniku internetu vytrvale klesá, ale přesto jsem bral jako příjemnou jistotu, že když si na satelitu Astra naladím rakouskou hudební stanici GoTV, tak že tam s velkou pravděpodobností narazím na něco (z mého pohledu) poslouchatelného. 

To už ale pár dnů neplatí. 

1.6.2021 ve 3:00 GoTV ukončilo vysílání a jeho pozici na Astře obsadil kanál Stimmungsgarten TV. To je sice taky hudební kanál, ale dramaturgicky je zaměřen na alpskou lidovou scénu, takže v žertovných i dojemných klipech se vyskytují převážně sympatičtí mládenci v kožených kalhotách hrající za doprovodu elektronického bubeníka na tahací harmoniky. A samozřejmě jódlují.

Asi by bylo příliš odvážné pouštět se do komentářů typu "konec jedné epochy", ale stejně mě to svádí k bilančním úvahám. 

Je zřejmé, že TV s "moderní populární hudbou" se stávají věcí minulosti. Otázkou je, jestli to znamená, že mladí diváci a posluchači hledají "svou" hudbu jinde (nejspíš na internetu), nebo to znamená, že populární hudba ztrácí svůj společenský význam a v podstatě přestává být populární. Předpokládám, že částečně platí obojí, ale bojím se, že významnější vliv má ta druhá možnost. Koneckonců populární hudba nikdy nebyla "jen o hudbě". Z velké části to byla platforma generační revolty, hledání životních vzorů a tak všelijak podobně, jenomže přinejmenším část téhle funkce už nějakou dobu pokrývají jiná média a idoly (reality show a youtubeři nejrůznějšího zaměření a intelektuálních schopností), takže co teď s takzvanou populární hudbou? 

Zbývá ji samozřejmě funkce nostalgického spojení pamětníků s dobou jejich mládí (to splňuje jak TV Šlágr tak MTV 80s) a kulisy tanečních akcí, ale do budoucna bude její význam a dopad zřejmě dále pomalu klesat. Nabízí se srovnání s poezií, která bývala historicky ještě poměrně nedávno (tj. asi tak před sto lety =) jedním ze základních pilířů kultury, ale doby, kdy byla nábožně poslouchána na masových akcích, jsou zřejmě nenávratně pryč. (A to nemluvím o psaných blozích. ;)

Samozřejmě si nemyslím, že by populární hudba v dohledné době skončila na stejně bezvýznamné periferii kultury jako poezie, ale bude to mít čím dál těžší a nejspíš se z ní stane jen doplněk jiných médií. Když se totiž "tradiční" hudební fanoušek podívá na YouTube  a srovná počty shlédnutí nových "oficiálních" hudebních videí a plně amatérských písniček na téma Minecraft ("vlci zas vyli a já postavil tři vili") vzniklých v uplynulých deseti letech, tak ho to trochu rozesmutní... =}