2020-09-19

Roztomilí kolorovaní lidé

Koncem minulého roku jsem dostal za úkol vylepšit a obarvit pár záběrů z válečných týdeníků, což se ukázalo jako docela tvrdý oříšek, protože jejich kvalita byla poměrně nízká a šlo to dost pomalu. Utvrdilo mě to v přesvedčení, že pro kolorování by bylo praktičtější mít nějakou specializovanou aplikaci, kde by člověk jen kreslil barvy a všechno ostatní by se přepočítávalo automaticky, a tak jsem se do toho koncem ledna přece jen pustil a v následujících měsících vyrobil program jménem Tinterr.

Není to zrovna Photoshop, ale dá se s ním rychle přeskakovat po políčkách a barvit je, zatímco Frankensteiner2 se snaží na pozadí počítat barvy na sousedních políčkách. Během ladění mi padl pod ruku film Roztomilý člověk, a tak jsem program zkoušel na jedné jeho scéně (featuring Oldřich Nový, Ferenc Futurista a Karel Hašler), ale nevyhnutelně to skončilo špatně - čím jednodušší bylo kreslení, tím pečlivěji jsem se snažil opravovat různé drobné barevné odchylky (nosy, uši, rty), takže se to celé strašlivě protáhlo a několikrát mě to přestalo bavit, ale nakonec jsem to přece jen dorazil do publikovatelné podoby.

Pak mě ještě napadlo, že by se to možná dalo vylepšit některou z nových aplikací založenou na neuronových sítích, a tak jsem použil DAIN-APP a nechal ji přepočítat celou scénu na dvojnásobnou frekvenci (z 25 FPS na 50 FPS), což tomu dodalo trochu živější podobu, ale současně to vyhladilo většinu přirozeného filmového šumu, takže obraz působí poněkud sterilně.

Pro zajímavost se můžete mrknout i na video, kde je vidět pouze holá barevná maska. Z něho jsem si odnesl ponaučení, že současná verze Frankensteinera je při hledání podobných oblastí oproti první verzi sice výrazně rychlejší, ale taky je až příliš divoká, takže má tendenci zanášet barvy na nesprávná místa (někdy by bylo méně více) a následná korekce spolehlivosti to všechno nezachrání, takže to bude chtít pro přepočty sousedů zkusit ještě jiný přístup. Uvidíme, jestli to bude s verzi 3 lepší... =)

2020-03-25

Konec konců

Když jsem před pár lety psal písničku "Konec prázdnin", tak jsem si uvědomil, že mi to téma vlastně připomíná písničku, kterou jsem někdy v devadesátých letech asi dvakrát (!) zahlédl v televizi a ze které jsem si matně pamatoval jen ten hlavní slogan. Pátrání mi chvilku trvalo, ale nakonec jsem se dobral toho, že se jednalo o písničku "Na konci léta" skupiny Jarmark z roku 1994 (zpěvačka Eva Lind(en)bergová se prý do názvu dostala kvůli vydavatelství) a že jinak se od té mé vzpomínky dost liší (vzpomínky jsou bohužel téměř vždy lepší než realita =), takže jsem ji zase založil zpátky do imaginárního archivu.

V poslední době jsem se ovšem zabýval programy na separaci audio stop a testoval jsem je na mnoha různých písničkách, až došla řada i na Jarmark a odtud byl už jen kousek k tomu, abych tu písničku zkusil nějak překopat a tohle z toho vzešlo.

No tak mě miluj, než bude konec léta
Noci jsou krátký a láska holá věta

Tak jako řeka se cestou k moři kalí
I tráva roste pak ji mráz spálí

Ještě mě miluj, než bude konec léta
Ještě mě miluj, než bude konec léta

Pomalu svítá a rána jsou teď chladný
A rosa studí jak slova na zem spadlý

Slunce se ztrácí už je tu konec léta
Ještě mě miluj už je tu konec léta
Ještě mě miluj už je tu konec léta

Technické detaily pro kutily

Separaci jsem provedl v programech Open Unmix, Demucs a Spleeter a nakonec jsem vybral většinu výstupů ze Spleeteru, protože byly "nejhladší". Výjimkou byly perkuse, které byly až příliš "ohlodané", takže ty jsem použil z Demucs a stejně je pak ještě upravil. Vokální stopa samozřejmě obsahovala i nějaké nežádoucí konverzní kazy - ty nejvýraznější jsem ručně opravil, ale většina je v mixu bohužel stále slyšet. Zkusme prostě předstírat, že tam nejsou. ;)

Další problém, na který jsem narazil, bylo tempo. Jarmark písničku nahrál velmi přirozeně (tedy bez metronomu) a tempo značně kolísalo. Začínalo na 140 bpm, ve střední části klesalo až ke 130 bpm a v závěru zase trochu stouplo. Pro zjednodušení jsem ho tedy sjednotil na medián 134 bpm a už na něj raději nesahal.

Strukturu původní písničky jsem v podstatě zachoval, ale z původních nástrojů tam toho naopak moc nezbylo. V podstatě všechny nástroje jsem nahradil (kytara, baskytara a harmonika), ale většinou hrají zhruba stejné motivy jako v originále. Až do poslední verze to z originálu dotáhl jen loop perkusí v závěrečné části a nasekaná kytara, které zachránila krk především skutečnost, že do téhle stopy při separaci "spadla" i podstatná část zpěvu, takže její přítomnost část vzniklých defektů zamaskovala.