Zaoceánská družba

Tak jsem si musel zase trochu upravit svá měřítka.

Minulý týden jsem jako domácí úkol pátral po tom, jak je to tedy s původem příjmení Mikea Miloshe. Nezjistil jsem bohužel nic, ale zato jsem našel něco jiného. Tak třeba Mike kromě nahrávání desek taky fotí. I akty. A kromě jiného fotil i na natáčení klipu Imogen Heap (to akty ovšem nebyly =). To je ale náhodička!

A nejen to! Jak se píše zase jinde (ale to záhlaví... ehm?!), tak v Torontu dělal Mike s posilou na koncertu Imogen předskupinu. Svět je malý, jak říká David Lodge.

V každém případě je to zajímavý protiargument pro obvyklé nářky, že česká nezávislá (elektronická, indie, emo, ... dosaďte si co chcete) scéna je malá a každý zná každého. Zdá se totiž, že pokud nejste zrovna Madonna nebo U2, tak ono to jinde funguje podobně (zvlášť od doby co existuje internet, myspace a podobné výmoženosti), takže z Anglie do Kanady to je někdy možná blíž než z Ostravy do Prahy.

(Co na to Richard K.? "Praha je dál a nebe blíž"? =)

Dobude Sacha Baron Cohen i Čechy?

Je zvláštní v těchto měsících sledovat v českých médiích kampaň na poslední S. B. Cohenovo dílo. Vlastně na jakékoliv jeho dílo - v Čechách... :-) V Anglii ta "mediální tlačenka" probíhala, někdy počátkem roku 2000, podobně. Tedy až na to, že Ali G byl takříkajíc na domácí půdě, a střílel až na výjimky „do vlastních“. Tam a tehdy jsem mu také podlehl... :-)

O několik měsíců později, maje na VHSce několik z oněch šesti dílů jeho první samostatné večerní Da Ali G Show na Channel 4, jsem se doma v okruhu svých známých stal něco jako jeho zvěstovatelem. :-) (tímto zdravím své apoštoly Čondyho, DD i všechny další...)

Nemá smysl rozepisovat se blíže k aktuálnímu Boratově Nakoukaní a ani předchozím Ali G “dílům”, článků na toto téma je více než dost... Neodpustím si ale jednu výtku k nepřesnosti, kterou obsahuje valná většina materiálů které jsem četl, naposledy třeba 13.11. v Lidových novinách. (Neopisují od sebe tak trochu autoři všech těchto článků? :-). Totiž, že postava Borata se poprvé objevila v roce 2004 a že to bylo v Da Ali G Show dělané pro HBO. Není tomu tak, Borat jakožto Cohenovo alter ego se objevilo již v roce 2000 na Channel 4. (Důkazy předložím na požádání :-).

Otázkou zůstává: dobude Sacha Baron Cohen i Čechy? Uvidí se již brzy, česká premiéra je 23.11.2006.

Jedno je jasné, svět už má, snad z výjimkou Kazachstánu =), v kapse...

RIP 96-06, aneb konec legendy

ze Konce bývají vždy nepříjemné. O to víc, když se jedná o konce legend (kterou by se ememvoodoopöká dozajista za dalších 10 let stala :-)...

Níže následuje tisková zpráva agentury krasnej.net, v původním znění...

Ahoj vsem,
vcera jsme se rozhodli, ze po deseti letech rozpustime kapelu Ememvoodoopoka - mame k tomu k tomu silny osobni duvody. Vsechny domluveny koncerty jsme zrusili, nebude zadna akce na rozloucenou, nic takovyho. Raritni suvenyry (tricka, placky, spodary atd.) by se mohly objevit na eBayi nebo blesacich, normalni nahravky najdete na www.silver-rocket.org.
Moc dekujeme za pomoc a podporu, bylo to skvely.

Bourek / Emems

Co dodat?
V Praze si o tom možná vrabci už nějakou dobu štěbetali, ale k nám na severní Moravu to přišlo jako blesk z čistého nebe.
Ještě aby tak byla tuhá zima...

Reach out and touch something

Před chvíli viděl klip Jamelie Beware of the Dog (ano, vím, že už to není úplná novinka) a zanechal ve mně tak silný pocit, že se o něj prostě musím podělit. =)

Jamelia tedy není zrovna něco, co bych si sám od sebe pustil, takže toho o ní moc nevím, ale celý ten kytarový spodek z Personal Jesus od Depeche Mode, který je v použitý v téhle písničce, jsem od ní opravdu nečekal. Okamžite se mi vybavilo S.O.S. od Rihanny (s vykradeným Tainted Love od Soft Cell - to jsem tady řešil v dubnu), ale zachoval jsem klid.

Když se ale písnička dopracovala k mezihře (kolem 2:00), kde v originále Gahan zpívá "reach out and touch faith" a Jamelia trumfovala "reach out and touch me", tak už jsem se nevěřícně smál. Podobnou krátkou místní shodu s originálem totiž měla v té své skoro-coververzi i Rihanna.

Takže co přijde příště? Slyšela Paris Hilton Closer od Nine Inch Nails (jasně, zase moje oblíbená reference =)? Tam je taky jeden fajn slogan, kolem kterého by se dala postavit "nová" písnička a který by ji dokonale seděl... =)

Reklamní reklamace

Ta reklama na jedno auto (pšt! =) už sice běží v TV poměrně dlouho, ale já se s tím pořád nedokážu vyrovnat.

Totiž jak je možné, že někdo použije kus písničky Headlock od Imogen Heap (klip je bez auta, ale zato s kolem =), ale schválně jen ty části, kde není zpěv? Ti lidi z reklamek nemají rozum - vždyť její hlas je tam to nejlepší! Tak ať se to příště neopakuje! =)

Jen pro ten dnešní den...

Insania - Zimní varování
(Crossfade, Malárie Records, 1994)

Oblohu mi černá křídla vraní zakrývají
Propadám se zlou krajinou k běsným vidinám
Ty se s fantastickou realitou prolínají
Takhle u nás v našem kraji zima začíná

Stromy svoje suché hnáty k obloze vzpínají
Zem pod jejich mrtvým listím dýchat přestává
Často nyní z dálky slýchám zimní varování
Takhle u nás v našem kraji zima začíná


Garlands - Sněží
(Bdícím, vlastním nákladem, 1997)

Kde jsi se vzalo - třpytivé štěstí,
jež pokrýváš - střechy věží.
Ve víru vloček - razím si cestu
a děti křičí: "Sněží"!

Zaváté stopy - na večerních lukách
v jiskřivé tmě - se ztrácí.
Kdo tady prošel, poskvrnil plátno,
ta myšlenka - se mi vrací.

Zmodralá ústa - sněží
Zaváté ruce - sněží
Vyhaslo tělo - sněží
Dobilo srdce - sněží

Něco na tom blogu je

Violacore nevede komentáře a ani přímé linky na jednotlivé zápisy, a tak si komentář napíšu sem.

Možná by mohl mít pro těžkou situaci (a ty tlaky! =) profesionálních hudebních publicistů, jako je Radek Bureš, trochu větší porozumění, ale jinak je to vtipný zápis (2006-10-10). I já jsem si tu otázku musel položit: Kolik zvířat je schopných vyprodukovat solidní pop? =)

Nesnesitelná lehkost analyzování

Dlouho tu nebyla žádná rozvleklá úvaha o knížkách, že? Naštěstí jsem si vzpomněl, že mám jednu skoro dopsanou v záloze. Původně jsem ji rozepsal někdy v sprnu, ale pak jsem uvolnil pole I. (Ahoj! =), která měla na srdci a na jazyku Irvingovu větu "Dokud tě nenajdu". I. už sice mezitím asi našla, ale pořád tady ještě nic nepublikovala, a tak si beru literaturu pod patronát zase já.

Jenom by to chtělo na úvod nějaký hudební oslí můstek...

Co jste naposledy četl?
Valčík na rozloučenou Milana Kundery.

(Roman Holý (!), Reflex 2006/32)

Kolem pirátského publikování románu Totožnost na internetu se objevilo poměrně hodně dohadů. Jedena z teorií dokonce tvrdila, že překlad publikoval přímo Milan Kundera, aby vzbudil rozruch. To mi tedy nepřipadá příliš pravděpodobné, ale v každém případě celá akce rozruch opravdu vzbudila a zapůsobila jako reklama - alespoň na mě.

Nebýt celé vlny, tak bych se nedověděl, že se někde na webu dá stáhnout taky Nesnesitelná lehkost bytí (ale už tam není), ani bych si pak nestáhnul tu ilegální Totožnost ("Taktéž! Říkal taktéž!" =) a nakonec bych si nebyl při bloudění knihkupectvím koupil Valčík na rozloučenou. Jenomže tohle všechno se stalo, a tak na mě nakonec trochu vydělalo i nakladatelství Atlantis a tím pádem i Milan Kundera, takže by vlastně všichni mohli být spokojeni a doufám, že jsou!



Mimochodem málokdy vidím knížku, na jejímž obalu by bylo jméno nakladatelství větším písmem, než jméno autora (výrazně menší) nebo samotné jméno knihy (těsně, ale taky menší). Vypovídá to o něčem?

Motivická analýza aneb Jakuba Češku jsem nečetl =)

Vzhledem k tomu, že jsem po první knížce s Kunderou neskončil, se asi dá uhodnout, že mě to bavilo číst, ale trochu mě překvapilo, že už z těch tří knížek začaly vystupovat některé společné nebo podobné motivy. Tak například týrání zvířat (potlučená vrána a pasáž o komunistické surovosti ke zvířatům v Lehkosti versus organizované chytání psů ve Valčíku), staré ženy, které urážejí mladé dívky, protože "tělo nakonec nic neznamená", zvláštní pozornost věnovaná francouzskému polibku a vůbec fyziologickým detailům ("… slina nebyla opojným nápojem, nýbrž rodnou sestrou plivance."- Valčík, "Jejich sliny neměly nic společného s touhou nebo potěšením…" a vlastně i „… vidím ten pohyb víčka po rohovce, a zažívám pocit hnusu, …“- Totožnost) a další drobnosti, které se mi nechce dohledávat.

Vždycky to bylo pojato trochu jinak, takže se asi nedá mluvit o sebevykrádání, spíše jsem z toho měl pocit návratu po letech na stejné místo, kde se mezitím ledacos změnilo. Je to vlastně jak ukázka názorové kontinuity autora, tak i jeho omezenosti - ačkoliv to tak podle některých hodnotících článků občas nevypadá, i Milan Kundera je jen člověk a musí být tou skutečností omezován. =)

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Kundera v doslovu Valčíku mluví o tom, že záměrně vytváří místo detailního prostředí šerosvit, aby v centru dění byly postavy a ne historické okolnosti, a v románu to taky důsledně dodržuje, ale ta důslednost, se kterou se snaží vyhýbat jakýmkoliv reáliím, je místy až směšná. I tam, kde by asi každému stačilo jedno skutečné jméno (pro jistotu případně doplněné hvězdičkou a poznámkou pod čarou), Kundera raději použije krátký popis (tedy vlastně tu poznámku pod čarou) a jméno úplně vynechá. ("Ten váš běžec, který vyhrál na olympiádě tři medaile")

To je hodně zvláštní přístup, protože spousta autorů se naopak snaží záměrně používat cizí pojmy, aby text oživili a rozšířili čtenáři obzory (kolik místa v cestopisech autoři obětují na popisy místních zvyků, zvířat a nástrojů!). Kundera vlastně místo oživování své romány naopak raději umrtvuje. =)

Vzhledem k tomu mě překvapuje, že stejně důsledný není i u postav v ději - sice se na ně ve Valčíku často odvolává jen pomocí jejich profesí (trumpetista, doktor), ale všechny mají i svá jména (ovšem některé postavy mají jen křestní jména a jiné jen příjmení), která místo děje poměrně přesně zaostřují (přinejmenším jména František a Růžena jsou jako symboly českých maloměstských tradic velice místopisná). Že by úplné vypuštění jmen připadalo moc i jemu?

Todlencto pochopí každej

Možná, že to zdůvodnění minimalistických kulis kvůli důrazu na postavy a děj je pravdivé, ale současně mi to připadá jako poměrně praktický trik pro globalizovanou společnost. Japonský čtenář se alespoň nemusí zbytečně rozptylovat čtením vysvětlivek a uváděním věcí do kontextu, protože Kundera mu všechno vysvětlí přímo v samotném textu. Srozumitelnost a úspornost textu je pro něho na prvním místě. (Z toho je mimochodem vidět, že by nemohl psát na současné české hudební servery. =)

Paradoxem tak je, že přestože jsou jeho knížky poměrně intelektuální, tak se je snaží psát tak, aby byly srozumitelné co nejširšímu okruhu čtenářů. Kundera od čtenářů neočekává (téměř) žádné předchozí znalosti, což je docela v rozporu s postmoderní hrou s odkazy a citacemi, která je v posledních letech převažujícím trendem.

(Ačkoliv ono se je možné to "opisování" postav a událostí taky brát jako variantu té hry s odkazy, protože čtenář může u každého popisu hádat, co konkrétně měl Kundera na mysli - ovšem podle doslovu se nezdá, že by měl autor z takového detektivního přístupu čtenářů radost. =)

Spotřebujte do ...

Kunderovi ale nestačí jen mlha kolem jeho postav, on ji vytváří i kolem svých knih:

...mé česky psané knihy (...) jsou dnes staré sedmadvacet, devatenáct a patnáct let. [To už mezitím samozřejmě neplatí.] Což je míra životnosti i mnohem lepších románů, než jsou ty mé. Konstatuji to denně na příkladu těch nejzajímavějších francouzských autorů: kdo dnes čte jejich knihy napsané před dvaceti lety? Ty knihy sehrály svou roli ve své době...

Jsem v pokušení tvrdit, že Kundera se snaží zamlžit místo a čas nejen kvůli postavám, ale aby prodloužil životnost svých knížek - reálie v ději nebo používání módních termínu v textu vždy prozradí stáří knihy, a tak se jim Kundera vyhýbá. Nejde mu totiž o nic menšího než o Nesmrtelnost. =)

V minulém díle jste viděli

Možná to teď bude vypadat, že tenhle blog už je tématicky uzavřený, protože každý nový post je jenom pokračováním některého předchozího, ale je to fakt jenom náhoda! (Aspoň doufám. =)

V květnu jsem si stěžoval na koncepci pořadu "Jak já to vidím" na Óčku a vida - Jakub Kuba tu je s novým pořadem Bomber Plays, kde už bude výběr klipů plně v rukou "hosta". Otázkou je, "nemoderovaný (!) playlist sestavený známou osobností" nebude postrádat nějaké průvodní slovo, ale uvidíme, až uvidíme. =)

Samozřejmě si nemyslím, že by pořad vzniknul na základě mých připomínek, ale i tak mě to potěšilo. Možná dokonce skousnu i ten podivný název. ("Bombarďák hraje"?! =)

Přehmaty přetrvaly

Rok se s rokem sešel a stejně jako loni, i letos máte stále šanci v Českém Minerálním Slavíku hlasovat na internetu pro skupinu "Peneři STRÝCE Homeboye". =)

Přijímám tipy, ve kterém roce (pokud vůbec) organizátoři jméno konečně uvedou do správného stavu.