Po delším váhání a ještě delších přestávkách se mi přece jen povedlo sepsat nějakou reportáž z letošních Colours.
Protože jsem si chtěl ušetřit trochu psaní, tak jsem nechal základní charakteristiky interpretů napsat Gemini (kurzíva), a pak mě napadlo že bych ho mohl i nechat zkusit odhadnout, jak se mi to líbilo podle toho, co obvykle poslouchám a nakrmil jsem ho svou dlouhodobou statistikou z Last.fm. Tohle byl výsledek. =)
Analýza statistik poslechu ukazují velmi vyhraněný hudební vkus:
Elektronika, IDM, Trip-Hop & Downtempo: Tvá absolutní špička (Apparat, Telefon Tel Aviv, Moderat, Röyksopp, Bonobo, Air).
Melancholický Indie-pop, Folk & Komorní vokály: Silné zastoupení výrazných zpěvaček a písničkářů (Sia, Feist, Lou Rhodes, Kings of Convenience, Imogen Heap).
Kvalitní CZ/SK alternativa: Tata Bojs, Umakart, Khoiba, Priessnitz.
Naopak v žebříčku téměř chybí komerční český pop, moderní mainstreamový rap a zjednodušený humor.
15. 7.
Skunk Anansie
Britská kytarová legenda 90. let spojující alternativní rock, funk a punk s charismatickou a divokou zpěvačkou Skin.
Odhad líbivosti: 6.5 / 10
V žebříčku je přímo nemáš, ale posloucháš dost příbuzných kytarovek z této éry (Suede, NIN, Placebo, Garbage). Živě předvedou skvělou energickou show, i když to není tvůj primární žánr.
Skunk Anansie jsem skutečně nikdy cíleně neposlouchal, ale koncert jsem určitě chtěl zkusit. Bohužel se "ta ječící paní" nějak nelíbila mému nezletilému doprovodu, a tak jsme se příliš dlouho nezdrželi.
ČEZ park
Jedná se o název festivalové zóny / scény, nikoliv o hudebního interpreta.
S dětmi byla návštěva povinností. Nejvíc mě všem mezi jinými rodiči potěšila přítomnost baníkovského fotbalisty Michala Frydrycha s přinejmenším jednou dcerou. ;)
Mirai
Česká pop/pop-rocková kapela zaměřená na chytlavý mainstream.
Odhad líbivosti: 2 / 10
V žebříčku je nemáš. Z české scény vyhledáváš buď prověřené alternativní stálice (Tata Bojs), nebo atmosféričtější projekty (Umakart, Khoiba, Priessnitz, Jan Burian). Komerční pop jde úplně mimo tvůj vkus.
Mirai cíleně neposlouchám, ale nemám k nim vyloženě averzi. Koneckonců je to lokální kapela a Miraie Navrátila jsem viděl poprvé koncertovat ve FM snad někdy v jeho šestnácti.
Koncert mi potvrdil, že už se z Mirai stalo to, o co usilovali - tedy nový Kryštof se všemi klady i zápory (jen bez dechové sekce a se srozumitelnějšími texty).
Zajímavě pojatý byl ovšem "virtuální duet" s fyzicky nepřítomnou Ewou Farnou. Ta se objevila na velkoplošné projekci ze záznamu, který byl koncipováný jako útržek televizního vysílání s úvodním přepínáním kanálů (featuring Jan Werich =).
Twenty One Pilots
Americké duo známé chytlavým a vysoce energickým mixem synth-popu, alt-rocku, hip-hopu a stadiónových refrenů.
Odhad líbivosti: 6.5 / 10
Přímo je neposloucháš, ale otevřenost k melodičtější elektronice a alt-popu máš (Gorillaz, The Weeknd, M83). Naživo jde o vizuálně i hudebně silnou show, i když pro tebe mohou být místy až příliš komerční.
Twenty One Pilots už na Colours byli, ale tehdy jsem je z už zapomenutých důvodů minul. Vzhledem k tomu, že mají jen dva členy a poměrně rockový zvuk, jsem bral jako samozřejmost, že na koncertě je doplňují další hudebníci. Chyba! Pánové si na scéně vystačili jen ve dvou. Samozřejmě trochu "podváděli", protože část znějící hudby rozhodně nevznikala přímo na pódiu, ale to hlavní (bicí, basa a kytara) zvládali s jistotou.
Stihli jsme vidět ještě první výškou vsuvku, kdy bubeník po žebříku vylezl až na úroveň střechy celé hlavní scény (čili zhruba do 20 metrů nad zemí), tam odhalil druhou sadu bicích a začal hrát.
Druhou výškovou vsuvku prý později obstaral zpěvák na ruském kole, které bylo v provozu kousek od hlavní scény, ale o to jsme kvůli dětské večerce přišli.
16. 7.
Sofian Medjmedj
Zástupce mladé české pop, R&B a rapové scény.
Odhad líbivosti: 3 / 10
V žebříčku nefiguruje. Tvůj profil dává přednost temnější, elektronické nebo melancholické hudbě, moderní český R&B/rap tě míjí.
Můžete hádat, jaké bylo složení publika. =) Myslím, že písničky dokonale saturovaly emocionální potřeby pubertálních dívek.
Atarashi Gakko!
Extravagantní a divoká japonská dívčí formace kombinující J-pop, avantgardní dance, hip-hop a bláznivou choreografii.
Odhad líbivosti: 6 / 10
V žebříčku chybí, ale máš slabost pro výstřední, originální interpretky (Björk, Ladytron, M.I.A.). Jako energií nabitá kuriozita by tě to mohlo bavit.
Dvě písničky z YouTube jsem se odvážil si pustit ještě doma a bylo to dostatečné varování. Zvukově jsem se totiž ocitl v některé rozpustilé televizní pohádce z osmdesátých let s hudbou nahrávanou na nějakém Casiu. Živě to znělo podobně už z dálky, takže jsem raději počkal na LP.
LP (Laura Pergolizzi)
Americká zpěvačka s nezaměnitelným silným chraplákem, hvizdem a emotivním indie-popovým písničkářstvím.
Odhad líbivosti: 7.5 / 10
Přímo ji neposloucháš, ale máš rád charismatické písničkářky s výrazným hlasem a atmosférou (Sia, Feist, Imogen Heap, Lykke Li, Cat Power).
LP opravdu neposlouchám a mlhavě si vzpomínám na její první vystoupení na Colours. (Druhé jsem neviděl.) Z toho pohledu se toho myslím moc nezměnilo. Je to poměrně vkusný a lehce retro pop (tj. hrají tam živí hudebníci + jeden zneuznaný metalový kytarista, kterého ale je ale v mixu poměrně utlumený) a LP dobře zpívá a hodně píská.
V té souvislosti jsem si na velkoplošné obrazovce všimnul, že si LP za léta každodenního pískání už kolem rtů vytvořila specifické pískací vrásky. =)
Koncert ještě doplnilo několik špatně vypointovaných pokusů o humor a češtinu, ale působily překvapivě bezprostředně, takže jsem je LP odpustil.
Midnight
Mladá novojičínská pop/synth-popová kapela (vítězové soutěže REC.stage).
Odhad líbivosti: 4 / 10
Syntetizátory máš rád, ale jde o začínající, poměrně přímočarý pop.
Jako u mnoha dalších vystoupení na tomhle ročníků jsem přišel hodně pozdě, tak jsem už jsem toho moc neslyšel, ale získal jsem dojem, že jsem narazil na reinkarnaci skupiny Charlie Straight - jen s českými texty, což je v jistém rozporu s anglickým názvem. Nemůžu říct, že bych byl vyloženě nadšen, ale jsem rád, že takové skupiny pořád vznikají.
Audrey Nuna
Korejsko-americká R&B / alternative hip-hop zpěvačka a raperka s avantgardním soundem i vizuálem.
Odhad líbivosti: 5 / 10
Může tě zaujmout moderní a experimentální produkcí, nicméně hip-hop není tvým hlavním žánrem.
Tam jsem raději nešel, ale dcera si mohla odškrtnout k-pop a má společnou fotku s Andreyou, takže koncert se podařil. ;)
Tomora
Projekt spojující Tomase Rowlandse z legendárních The Chemical Brothers a norskou zpěvačku Aurora do fúze éterického popu, trip-hopu a elektroniky.
Odhad líbivosti: 9.5 / 10 (Černý kůň festivalu!)
Perfektní shoda s tvým profilovým vkusem! V topce máš přímo jak The Chemical Brothers, tak zpěvačku Aurora. Navíc miluješ Apparat, Röyksopp či Air. Tohle je tvoje absolutní povinnost.
Tohle se mi mělo teoreticky líbit. Problém je, že The Chemical Brothers jsem pravidelně poslouchal tak kolem roku 1996 (Setting Sun!) a nejpozději od Salmon Dance jsem nad nimi zlomil hůl. U Aurory jsem už taky podnikl dost pokusů o to, abych si ji oblíbil, ale zatím všechny selhaly. Desku Tomory jsem si před Colours několikrát pouštěl, ale taky jsem se do ní nedostal. Zvukově mi přišla příliš agresivní (asi stáří na mé straně) a místo písniček jsem narážel spíše na slogany nebo kvílení beze slov.
Koncert pak nabídl něco podobného, ale navíc s tím, že scéna tonula ve tmě nebo ostře nasvícené mlze, ze které vystupoval pouze pultík s "hudebním mágem" a před ním korzovaly dvě zaměnitelné ženy. Je pravděpodobné, že jedna z nich byla Aurora, ale jistý jsem si tím nebyl, protože viditelnost opravdu nebyla nic moc a místo reportážních záběrů z pódia se na velkoplošné obrazovky promítaly nějaké abstraktní projekce. Kontakt s publikem byl téměř nula. U pódia to asi působilo jinak, ale na větší vzdálenost to na mě nefungovalo ani trochu.
17. 7.
Yubass
Thajský kontrabasista a elektronický producent míchající asijskou tradici s ambientním downtempem i klubovou elektronikou.
Odhad líbivosti: 8.5 / 10
Tvým nejoblíbenějším žánrem je ambient, IDM a downtempo (Apparat, Telefon Tel Aviv, Bonobo, Trentemøller, Four Tet, Floex). Velmi vysoká pravděpodobnost, že tě to nadchne.
K úplnému nadšení nedošlo, ale bylo to celkem fajn. =) Stihnul jsem až konec, tak možná mi předtím něco podstatného uniklo, ale uvítal bych i nějaké živé vokály, kterých jsem ovšem nedočkal.
Gruppo Salsiccia
Recesistický český projekt (Orion z PSH, Giulio de Blasio...), který hraje absurdní, sebeironický pop-rap.
Odhad líbivosti: 3.5 / 10
Jde o festivalovou nadsázku a legraci bez hlubšího hudebního přesahu, který u hudby vyhledáváš.
Tady jsem skončil především proto, že se u téhle scény dalo alespoň částečně schovat před deštěm (vzhledem k silnému bočnímu větru musím ještě jednou zdůraznit slovo "částečně"), takže když se pak začalo hrát, tak jsem tam ještě chvíli vydržel.
Celé to působilo jako funkovější verze But (v české verzi Butů ;) - hudebníci (si) hrají, co je baví, a to doprovází svérázný humor, který nemusí sedět každému. Mně bohužel právě neseděl. Píseň s opakujícím se textem "ta moje noha už mě neposlouchá" mi sice připomnělo legendární jingle Rádia 1 o neposlušné koze, ale to bylo tak vše. Teprve asi po třech písničkách mi z mého vzdáleného stanoviště došlo, že hlavní zpěvák, nebo lépe řečeno vokalista, je Orion z PSH, ale to mě taky nepřesvědčilo, že by se tam měl dále zdržet a vydal jsem se nazdařbůh bloudit po promočeném areálu.
Tata Bojs
Česká stálice inteligentního electro-pop-rocku s konceptuálními show.
Odhad líbivosti: 10 / 10 (Srdcovka na jistotu)
Přímo z tvého žebříčku! Není co řešit.
Na Tata Bojs chodím už opravdu velice dlouho, takže mám za tu dobu nasbíranou spoustu opakujících se připomínek: "Po žebříčcích"! "24 snímků za vteřinu"! Hříčky často vítězí nad obsahem. Pokud písnička "Bůh má kluka" měla být příspěvek k toleranci LGBT, tak se moc nepovedla, tak proč je pořád součástí koncertního programu? Příliš mnoho vesmírných motivů. Už to není, co to bývalo. Atd. Etc. Ale nakonec vždycky skončím u toho, že žádná jiná fungující česká skupina mi vlastně víc nevyhovuje.
Moby
Legendární americký producent elektronické hudby, pionýr downtempa, techna, ambientu a samplovaného soulu.
Odhad líbivosti: 9 / 10
Mobyho v žebříčku sice zrovna nemáš, ale tvůj profil je na soundu 90s/00s elektroniky a trip-hopu vystavěný (Lamb, Röyksopp, Télépopmusik, Massive Attack). Jeho koncert pro tebe bude zásadní zážitek.
Moby je mi svým způsobem sympatický, ale poslední písničky, které jsem si od něj opakovaně pouštěl, byly "Feeling So Real" a "Into The Blue" v polovině devadesátých let. Pozdější singly jsem z médií samozřejmě registroval (albu Play se nedalo uniknout), ale sám jsem si je téměř nepouštěl, takže podobně jsem přistupoval i k jeho koncertu na Colours a dá se říct, že Moby naplnil očekávání. =)
Moby je majitelem pozoruhodně bezvýrazného hlasu a sám si toho je vědom, takže často používá hostující zpěváky nebo staré vokální samply, na kterých byla ostatně postavena velká část alba Play. Trochu jsem se obával, že zpěv bude jen z nahrávek, ale Moby si na to naštěstí zjednal lidi a většinu písniček (i ty, kde jsou v originálu mužské hlasy) odzpívala nějaká paní. ;)
Jen to opakované "Thank you, thank you, thank you, thank you!" mi trochu lezlo na nervy.
18. 7.
Pokáč
Český písničkář s jednoduchými akordy a komediálními texty.
Odhad líbivosti: 2 / 10
V žebříčku ho nemáš. Tvá písničkářská sekce je textově i hudebně nesrovnatelně sofistikovanější (Fink, Jan Burian, Xavier Baumaxa, Tom McRae).
Hlavní důvod, proč jsme skončili u Pokáče a ne třeba u Václava Havelky s Elpidou, byl plán dětí vyhrát v následném slosování lístky na příští ročník Colours a asi taky Pokáčova virální písnička Kočka.
Existenci Pokáče už nějakou dobu registruju, ale ničím mě vyloženě nenalákal k tomu, abych mu věnoval větší pozornost a zřejmě tomu tak bude i nadále. Všechno se mu to rýmuje a občas jsem se i něčemu pousmál, ale všechny písničky mi připadaly strašně banální. Nesedělo mi ani jeho drmolení mezi písničkami a když začal dětem vysvětlovat, že si nemají brát bonbóny od cizích lidí a navázal písní s textem "nešahej na mě", tak jsem nad ním definitivně zlomil hůl. Nakonec přišla na řadu i ta Kočka, takže chovatelé koček a děti do 10 let byli spokojeni, ale mě rým "terorem / s erorem" úplně neuspokojuje.
losování
V losování jsme samozřejmě nic nevyhráli, protože jsme měli v osudí za každé dítě jen jeden lístek. Některé rodiny to očividně pojaly soutěživěji a vyplněné lístky nosily každý den, takže se pak dočkaly zaslouženého slevového kuponu na oběd do restaurace.
Sarah Julia
Nizozemské sesterské duo hrající podmanivý indie-folk s jemnými vícehlasy a komorní atmosférou ve stylu Phoebe Bridgers.
Odhad líbivosti: 8.5 / 10
Velký zásah do tvé akusticko-folkové duše (Feist, Lou Rhodes, Kings of Convenience, Sufjan Stevens, Cat Power, Beirut).
K Sarah Julia jsme dobloudili víceméně omylem při hledání záchodů a trdelníku (ech) a úplný zásah do černého to nebyl. Téměř dívčí sestava (výjimkou byl bubeník) mi svým zvukem připomínala spíše americké country a refrén nějaké písničky s "fuck" mě taky úplně nepřesvědčil, abychom se zdrželi.
Lorde
Novozélandská popová ikona s inteligentním synth-popem, minimalistickými beaty a introspektivními texty.
Odhad líbivosti: 10 / 10 (Srdcovka na jistotu)
Přímo z tvého žebříčku! Hlavní zlatý hřeb festivalu pro tebe.
Já bych samozřejmě 10/10 nikdy ničemu nedal ;), ale Lorde každopádně můj dojem z celých Colours dost vylepšila. Všechno znělo a fungovalo jak mělo a bonusem byly nezvykle pojaté projekce. Zatímco většina interpretů na velkých scénách vychází z předpokladu, že je diváci na 200 metrů vidí a místní kameraman dělá, co umí, tak Lorde k tomu přistoupila opačně. Na pódiu bylo v neobvyklých místech a s neobvyklou orientací rozmístěno několik statických kamer a Lorde některé písničky nezpívala čelem k publiku, ale vyloženě do některé z kamer. Kdyby to tak bylo během celého koncertu, tak by to asi bylo moc, ale myslím, že se jí povedlo trefit přiměřené množství, aby to fungovalo jako zpestření.
Ostatně celý koncert byl očividně koncipovaný jako představení. Doprovodní hudebníci byli nacpaní na pravém kraji pódia, vlevo stálo pítko pro účastníky (taky s jednou kamerou) a celý střed byl vyhrazen pro Lorde, pár tanečníků (překvapivě muž + žena) a dvě velké multifunkční pohyblivé kostky s LEDkami a lasery.
Jak říkal George Camel: "Můžete mě považovat za stálého zákazníka." ;)
Peaches
Kanadská electroclash / punk-popová provokatérka s nekompromisní a divokou sexuálně-pódiovou show.
Odhad líbivosti: 8 / 10
Přímo z tvého žebříčku! Naživo to bude pořádná nálož energie.
Peaches se v mém žebříčku poslechovosti vyskytuje, ale většina záznamů je trochu staršího data a nedá se říct, že by se propracovala mezi mé oblíbence. Myslel jsem si ale, že vím, do čeho jdu. Od Peaches jsem samozřejmě očekával její techno-punk s texty prosycenými sexem, ale očekával jsem, že bude obklopená hradbou syntezátorů, zpoza kterých bude hrozit rukou publiku.
Jak jsem byl naivní!
Peaches místo klasického koncertu předvedla něco mezi TV show "Tvá tvář má známý hlas" a peep show pro pokročilé. Podobně jako Madonna se i ona ve vyšším věku (59 let) drží svého tradičního modelu sexuálních provokací, což vyžaduje značnou dávku odvahy nebo nesoudnosti - a to Peaches ani v mládí nebyla vyložená krasavice. Na pódiu každopádně nebyl ani jeden hudební nástroj a můžu se jen dohadovat, z jakého média hudba pocházela. Peaches na pódiu doplňovali dva tanečníci ne zcela odhadnutelného pohlaví, podivné kostýmy (především několik variací na vagínu) nebo jejich bolestný nedostatek (chlupy nalepené na bradavkách a tělové kraťasy s chlupy v rozkroku) a občas poměrně velké nafukovací kulisy připomínající jakési nespecifikovatelné lidské vnitřní orgány (děloha a vejcovody?). To vše doplňoval nasvícený nápis "No Lube So Rude" (což je jméno aktuálního alba) a slogany typu "Slippery Dick" nebo "Break The System". Místy jsem se pobaveně smál, místy jsem se za dění na scéně styděl a nakonec jsme museli odejít před úplným koncem.
Nimino
Londýnský elektronický producent míchající lo-fi, deep house, UK garage a atmosféru.
Odhad líbivosti: 8.5 / 10
Skvěle zapadá do tvé početné elektronické sekce (Bonobo, Caribou, Four Tet, SOHN, Nosaj Thing).
Nimino jsem při prvním čtení programu podle jména bez nejmenších pochybností vyhodnotil jako český hudební projekt s podivnou slovní hříčkou v názvu a návštěvu scény jsem neplánoval. Cestou k východu mě ale překvapilo, že od Fresh Stage slyším Dolores O'Riordan zpívat Linger bez The Cranberries a byl bych se rád zdržel na delší dobu, ale v tom mi bohužel zabránila rodinná logistika.
Teddy Swims
Americký zpěvák s mohutným soulovým a R&B hlasem na pomezí popu a soulu.
Odhad líbivosti: 5 / 10
V žebříčku nefiguruje. Hlas má výborný, ale hudební produkce je pro tebe možná až moc prvoplánově rádiová ve srovnání s komornějšími R&B/elektronickými projekty (Jamie Woon, Chet Faker).
Ano, Teddy Swims mě opravdu moc neoslovil, takže jsem se mu bez výčitek vyhnul. Pro jedenáctileté holky krmené Hitrádiem Orion to ale byl vrchol Colours a Teddy jim dokonce do první řady zamával! OMG! ;)
Na závěr celého textu bych rád zdůraznil, že jsem za celé čtyři dny nesnědl ani jednu tortillu, protože jsem nikde nenašel obvyklý stánek Bohumínského kebabu. Styďte se, Colours!
Žádné komentáře:
Okomentovat