2026-07-12

Budoucnost lyžování u Frýdlantu

Co kdybychom pro potřeby lyžařů chtěli navýšit Lysou horu na 2000 m? Její okolí leží výš a kolem jsou jiné hory, které by mohly poskytnou materiál.

Gemini:

Abychom vrchol zvedli o 677 metrů a udrželi stabilní svahy (řekněme lyžařských 30°), nová koruna hory se musí rozkročit do obřích šířek. Nové svahy nemohou viset ve vzduchu – začnou padat dolů do okolních údolí (k Ostravici, Malenovicím a Krásné).

  • Footprint nové špičky: Základna nového masivu by měla poloměr přes 1,1 kilometru od současného vrcholu.

  • Zasypání údolí: Tento nový kužel by kompletně pohřbil slavnou hospodu u Veličků, údolí Mazáku a severní sjezdovku. Museli bychom vyplnit hluboká údolí stovkami metrů kamení, než by nová špička vůbec začala růst nad úroveň současného vysílače.

  • Objem: Kvůli nutnosti vyplnit okolní hluboké propasti by objem potřebného materiálu neklesl tak dramaticky, jak by se zdálo. Potřebovali bychom zhruba 3 až 3,5 miliardy m³ materiálu.

    Abychom nakrmili Lysou horu, budeme muset její sousedy doslova vymazat z mapy. 

  • Smrk (1276 m n. m.): Náš nejbližší cíl. Kdybychom Smrk kompletně odtěžili až na úroveň přehrady Šance, získali bychom zhruba 1,5 miliardy m³ materiálu. Smrk by přestal existovat, zbyla by po něm jen rovina.

  • Travný (1203 m n. m.): Druhý na řadě. Kompletním zlikvidováním Travného bychom získali dalších cca 1,2 miliardy m³.

  • Kněhyně (1257 m n. m.): Z té bychom museli seříznout celou horní polovinu, abychom dali dohromady zbytek.

Výsledek? Lysá hora by sice měla 2000 metrů, ale při pohledu z Ostravy by z panoramatu Beskyd zmizely všechny ostatní ikonické vrcholy. Vznikla by jedna gigantická velehora obklopená naprostou rovinou a obřími lomy.

Tento projekt by vyžadoval největší systém průmyslových pásových dopravníků a nákladních lanovek v historii lidstva. Ty by se natáhly vzduchem přímo z drceného vrcholu Smrku přes údolí Ostravice až na vrchol Lysé hory. Celé Beskydy by desítky let duněly zvukem obřích drtičů kamene a padajících skal.

Protože nemusíme vykupovat drahé pozemky a materiál máme „zadarmo“ (pokud nepočítáme ekologickou hodnotu zničených hor), ušetříme. Na druhou stranu, těžit tvrdý beskydský pískovec a dopravovat ho do extrémních výšek je technicky náročnější než kopat hlínu u Labe.

Odhadovaná cena:
 800 až 900 miliard Kč.

 Pokud by se to však povedlo, lyžování na dvoutisícové Lysé hoře by bylo naprosto epické a na české poměry nevídané:

  1. Skutečné alpské klima: Ve výšce 2000 m n. m. v této zeměpisné šířce už stromy nerostou. Vzniklo by tam regulérní horské tundrové pásmo. Sníh by tam ležel přirozeně od října do května, možná i déle.

  2. Ledovcový efekt: Pokud by severní stěna měla sklon 30° a výšku přes kilometr, v zastíněných žlabech by se sníh udržel celoročně. Vznikl by tam první (umělý) český ledovec.

  3. Laviny v Beskydech: S takovou výškou by do Beskyd dorazilo reálné lavinové nebezpečí obřích rozměrů, takže by horská služba musela vyfasovat odstřelovací děla na preventivní shazování lavin.

Byl by to sice bezkonkurenčně nejlepší lyžařský resort ve střední Evropě, ale beskydští turisté by vám pravděpodobně neodpustili, že jste jim kvůli tomu srovnali se zemí půlku pohoří!

 

2026-07-11

Kam to AI povede?!

 Od AI si většina investorů slibuje především úsporu času a peněz, ale osobně mám silné podezření, že realita bude jiná. Jako modelový příklad mi slouží vývoj animovaných filmů zhruba za posledních 80-90 let.

Sněhurka (1937)

~3 až 4 roky (aktivní animace)
~600 až 750 umělců, animátorů a techniků

Toy Story 4 (2019)

 ~5 let (od prvních scénářů po render) 
~400 až 500 interních specialistů (plus stovky externích profesí)

Gemini to shrnulo takto:

Porovnání vzniku Sněhurky a sedmi trpaslíků (1937) a Toy Story 4 (2019) (zatím posledního celovečerního dílu této ságy) ukazuje fascinující skok v technologii a náročnosti. I když se kompletně změnil způsob práce – od tužky a štětce k superpočítačům –, paradoxně trvá výroba moderního 3D filmu přibližně stejně dlouho, ne-li déle.

Technologie sice animátorům neuvěřitelně rozvázala ruce v tom, co dokážou divákovi ukázat, ale čas na výrobu neušetřila. Ušetřené minuty se totiž okamžitě investují do extrémního detailu, o kterém se Waltu Disneyovi v roce 1937 ani nezdálo.

Přibližně stejný efekt očekávám i v jiných oborech. Místo toho, aby práce ubylo, se otevřou nové možnosti a lidé si najdou způsob, jak si vymyslet nějakou jinou. Místo rychlejšího dokončení stejné věci se tak za stejný čas vytvoří něco složitějšího.