Čas se vypíná

Dobří lidé mě nakonec přesvědčili, že jako normální PF je to příliš depresivní, ale čtenáři blogu by to snad ustát mohli, ne? =)

Přestřelka v Hudebním bazaru

Nevím, jak to bude v Krnově vypadat letos na Silvestra, ale připadalo mi, že přibližně polovina obyvatel si to pár dní před koncem roku přijela natrénovat do Ostravy a při té příležitosti se ve velice večírkové atmosféře uskutečnil i koncert krnovské legendy Posledního výstřelu (včetně krokodýla Geni =).

Top ten podle návodu

Se sestavováním výročního žebříčku mám zřejmě už teď zpoždění, ale co se dá dělat - bodování desek mi prostě tradičně nejde a s žebříčky je to ještě horší. Naštěstí mě z bryndy vytáhl Karlův link na článek, jak se takové žebříčky sestavují. Tedy doufám, že jsem správně pochopil, že je to návod... Přidávám i volný a dost zkrácený překlad vysvětlivek, protože bez nich bych to nemuselo úplně dávat smysl. =)

01 - The Consensus Pick
"V 95% případů kritik zvolí z bezpečnostních důvodů kulturní produkt, který se líbí i většině ostatních lidí, protože alibi se vždycky hodí."

* Ladyhawke - Ladyhawke (pro elektronická média) nebo Portishead - Third (pro tištěná média)

02 - The Real Number One
"Tohle by v ideálním případě mělo být první, ale pokud to není masově uznávaná záležitost, tak je jistější to usadit raději do závětří kousek pod vrcholem."

* Lykke Li - Youth Novels

03 - The One They Will No Longer Like Next Year
"Sice se to kritikovi moc nelíbí, ale má to určitě ohromnou uměleckou hodnotu, a on má provinilý pocit, že by se mu to líbit mělo."

* The Matthew Herbert Big Band - There's Me and There's You

04 - The Disappointment
"Tohle mělo být původně číslo jedna, ale s více poslechy nadšení postupně opadlo."

* The Notwist - The Devil, You + Me

05 - The Sentimental Favorite
"Sem doprostřed může kritik nacpat jakýkoliv úlet, ke kterému má citový vztah, ale který by na předních příčkách všichni oponenti strhali."

* Milosh - iii

06 - Wish They Liked It More Than They Do
"Některé desky se setkávají s téměř úplným odmítnutím, takže se jich někdo musí zastat."

* Že by Ohm Square - Taking Shapes? =)

07 - The Popular Kid
"Sem musí přijít něco, co všichni chváli a kritik je to přitom ještě schopen skousnout, aby čtenáře ukonejšil a ten pak dokázal strávit i zbytek žebříčku."

* Cut Copy - In Ghost Colours

08 - The Token
"Je třeba ukázat rozhled i jiných žánrech. Ovšem ať je to cokoliv, tak to znalce zvoleného žánru obvykle pobaví, protože oproti zbytku seznamu je to tady jako pěst na oko."

* The Kills - Midnight Boom

09 - The Anonymous
"K dotvoření dojmu, že kritik slyšel opravdu všechno, je třeba vybrat něco z temných hlubin veřejného nevědomí, prohlásit to za nedoceněné, a pak si vzniklý výtvor znalecky přeměřit z odstupu několika kroků. Teď je to teprve ono!"

* Camille - Music Hole

10 - The Catch-All
"Protože předchozích devět míst nemohlo ani zdaleka pokrýt všechno, tak se kritik na poslední chvíli pokusí náhodně vybrat zástupce nějakého trendu, který až dosud naprosto ignoroval. Taky je dobré naznačit, že se mu do seznamu nevešla spousta dalších kvalitních věcí, ale desítka není nafukovací, však to znáte..."

*Vladimir 518 - Gorila vs. Architekt

Made in Australia

Tak se mi zdá, že se už poměrně dlouho v našich médiích neobjevila žádná zpráva o českých hudebních úspěších v zahraničí, tak možná by se dalo použít tohle:



Lenka (born Lenka Kripac in 1978) is an Australian television actress turned ensemble musician with Decoder Ring, turned solo singer-songwriter, most famous worldwide for her song "The Show" (...) Her father immigrated to Australia from Czechoslovakia (last name correctly written Křipač) and her mother is Australian.

Ne že by mě to na první poslech nějak výrazně hudebně zasáhlo, ale když jde o pozvednutí národního sebevědomí, tak je třeba přimhouřit oči. ;) No a taky jsem zvědav, jak jí půjde to dobývání USA. Na to, že tvrdí, že nikdy nechtěla být hvězda, má až podezřele profesionálně upravený myspace profil (teda až na to ořezávání komentářů =), ale těžko říct, jestli to bude stačit...

Forever Delayed

New Music hledá new music, ale co teď mám sakra dělat s touhle old music?

Na podzim roku 2002 vydali EOST Slowthinking a v datové části CD byly i samostatné stopy se zpěvem k písničkám Happy R a Local Distortion. Už o rok později jsem si na disku udělal adresář "happyr" a začal něco zkoušet, pak jsem tam něco přidal ještě v roce 2004, a pak jsem se na to vykašlal. Až letos v listopadu jsem dělal úklid na disku a přepadlo mě nutkání buď to smazat nebo to nějak dodělat. Nesmazal jsem to.



Původním záměrem bylo zkombinovat zvuky strunných nástrojů se samply z 808 (Kanye mi evidentně krade nápady! =), ale podle prvních ohlasů mám dojem, že to úplně nevyšlo:

H: Ty první zvuky mi připomínají dětství, takové to brnkání na klávesky, chuť si hrát. (..) Pohádkové hudební doprovody v 80.tých letech, což je asi v poho, když jsou vánoce, že?..:-)

P: Na první poslech to pro mě zní moc "lo-fi". Jako takové demo remixu :-) Představuji si, že ten úvodní motiv hraje nějaký chlápek na své klávesy na vesnické zábavě. Není to tak "primitivně" analogové, aby to bylo cool, spíše jak ze začátku 90.let, což dneska je stejně "uncool" jako byly ty 80ties zvuky v těch 90.letech :-) Takže musíš počkat, až to za 5-10 let dozraje. Vem si příklad z g'n'r - 15 let a nakonec to nezní tak špatně. :-)

J: Já jsem rád, že lidi aspoň se snažej dělat něco jako smysluplnýho, než kdyby - jak říkají důchodci vždycky - šli rozbíjet auta třeba.

No nic, tak ta "new music" snad bude někdy příště... =)

The Ecstasy of Saint Theresa - Happy R (5fold remix) (256 kbps/ 7,6 MB)

Infiltrace mainstreamu

Podle koláčových grafů to sice všichni viděli, ale stejně si nemůžu odpustit vypíchnout pár vět z nedávného Uvolněte se, prosím, kde byl hostem Jana Krause Jan Budař a snažil se pohovořit o své nové desce. (Už 24. listopadu! ;)

K: Dvě stě dvacet?
B: Možná jenom dvě stovky.
K: Simtě, si tě stáhnu v empétrojce zadarmo!
B: No jo, já vim.
K: Půjdu na Rapid a tam budeš vodpoledne. (...) Já mám hodinu starého Prince zadarmo a za tebe budu platit...?!
(...)
B: No, ale když my to neprodáme, ty desky, tak už nebudeme moct nahrát další a tím pádem nebudou moct nic poslouchat ani zadarmo.
K: To nám je jedno. My si stáhnem jiný! -
B: Já vím, je to tak.
K: - My si stáhnem jiný. A teď je ten novej program, co ti ukáže všechny podobný.
B: Všechny podobný? Fakt?
K: Tam dáš Budaře a von ti ukáže dalších sto Budařů. Řekne: Ty zpívaj jak Budař.
B: To ani nevím.

Když teda odhlédnu od pregnantního souhrnu situace v hudebním průmyslu, tak mě zaujala ta zmínka o nejmenovaném novém programu. Že by Last.fm? Zdá se, že tímto inkognito prorazilo i do hlavního večerního vysílání České televize a tudiž jeho popularita právě dosáhla prozatimního historického maxima. Možná je trochu zneklidňující, že jako nejvěrnější dvojník Jana Budaře byla vyhodnocena Hana Hegerová, ale mě hlavně tíží otázka, jaké aliasy na Last.fm vlastně všichni Krausové používají...? A co Jan Tleskač?

Ein süßes Paar

Asi nenecházím vhodná slova, která by popsala zážitek, který mi připravila dvojice Bushido + Karel Gott, ale pokud jste klip Für immer jung ještě neviděli, tak neváhejte!



Opravdu už se těším na účast Bushida na letošním vyhlášení výsledků Slavíka!

Otcovi chlapci v komoře

Tata Bojs + Ahn Trio
smetana tour
DK Ostrava 3.11.2008

Osud - ve formě shody několika okolností - tomu chtěl, že jsem se v pondělí ve večerních hodinách dostavil na koncert Tata Bojs a Ahn Tria v divadelním sále ostravského kulturáku. S Tata Bojs mě stále spojují nostalgické vzpomínky a naopak rozdělují všechny ty koncerty, na kterých jsem byl, ale nakonec jsem si řekl, že zrovna tu akustickou verzi koncertu jsem ještě neviděl (Nekonečnou stanici jsem naživo nepotkal) a jindy asi hned tak v Ostravě neuvidím, a risknul to. Navíc se před koncertem už nedaly koupit lístky (vyprodáno bylo v podstatě už ráno), což exkluzivitu celé akce ještě zvyšovalo. ;)

Před koncertem jsem se za sebe obával (skoro) nejhoršího, ale nakonec se ukázalo, že zbytečně. Koncert začal téměř včas a od počátku měl příjemnou atmosféru. Tata Bojs vybalili všechny hity, Ahn Trio přizvukovalo, mezi písničkami se mnohojazyčně žertovalo, došlo i na velmi komorní vsuvku i pouťovou atrakci v podobě Mardoši s velkým bubnem a nakonec na nezbytné focení publika. Byl to prostě příjemný večer, ale ne všechno bylo ideální...

Asi chápu snahu zachovat aranžmá poměrně jednoduchá a nezahltit je smyčci, ale často se mi zdálo, že Ahn Trio místo hudby hralo spíše zvukové efekty, takže aranžmá nakonec působila jednodušeji než originály a tenhle hudební rozměr pak písničkám trochu chyběl - zvlášť když ty další rozměry jsou poměrně malé.

Ono je pěkné udělat komorní vystoupení, kde "vystoupí na povrch syrová krása samotných písniček", ale napřed musíte nějaké písničky mít a především starší věci Tata Bojs typické písničky nejsou - tedy rozhodně ne Toreadorská otázka (přestože ta byla slušně vystavěná i v té akustické podobě) a takové Jaro nebo Lasičky taky zrovna nepřekypují melodickými nápady nebo textem (párkrát zopakujeme tři čtyři slogany a balíme), takže Tata Bojs prostě hra na folkové písničkáře nemůže úplně projít.

Nepochopitelný (i pro diváky na místě) byl taky závěrečný přídavek: "To jsme si nerozuměli. Můžete si vybrat, co vám zahrajeme, ale něco z toho, co už jsme hráli, protože v téhle sestavě už nic jiného fakt neumíme." Myslím, že by místo toho bývalo vhodnější natrénovat jakoukoliv jednoduchou hříčku. Originalita by v takovém případě byla určitě zajímavější než téměř identické opakování některé z přechozích písniček (v Ostravě to byla Šťastnější).

Dohromady to bylo prostě fajn, ale ne skvělé, takže to všeobecné mediální nadšení kolem smetany úplně nechápu - ostatně stejně jako závěrečné povstání publika a standing ovation. Doufám, že to bylo myšleno jako součást hry na umělecký koncert v divadle, ale nejsem si tím úplně jistý. Bohužel.

(Fotky viz ov-kluby.net)

Harry Potter z Lužice

Tohle téma jsem chtěl vlastně zmínit už před pár měsíci, ale teď se to snad taky hodí...

Některé pohádky asi nejsou pro pro harmonický vývoj citlivějších děti příliš vhodné, ale zůstanou jim dlouho v paměti. Ani se nedovažuju tipovat, kdy jsem poprvé a naposled viděl Zemanovu animovanou pohádku Čarodějův učeň (známou taky jako Krabat) a děj bych byl dnes schopen odvyprávět jen velice přibližně (tedy kdybych si nepomáhal Googlem =), ale tehdejší pocit hrůzy si pamatuju dodnes velice dobře.



O tom, odkud příběh pochází, jsem toho ale nikdy moc nevěděl, a tak jsem byl dost překvapen, když jsem loni náhodou narazil na informaci, že se v Německu chystá hraný film Krabat. Ono to je ale vlastně úplně logické.

Pověst o Krabatovi pochází z Lužice a existuje v mnoha verzích. Tu zřejmě nejznámější německou napsal liberecký rodák (to asi vysvětluje, proč mají někteří učedníci česká jména) Otfried Preussler a právě podle ní vznikl i ten animovaný film Karla Zemana.

V Německu má tedy Krabat "vybudovanou tradici" a vzhledem k doznívající (?) vlně fantasy filmů a malých čarodějů, bylo jen otázkou času, kdy dojde i na Krabata a ono dochází právě teď, protože německá premiéra je právě v říjnu.
A vlastně to ani moc nevypadá jako Harry Potter, ale spíš jako komornější Pán prstenů. =)



Německé filmy se k nám do kin zase tak často nedostávají, tak jsem zvědav, jestli se k nám dostane Krabat. Myslím, že Karel Zeman ho dostal tak hluboko do českého povědomí, že by se nějací diváci určitě našli - tedy pokud překonají své dětské fóbie a budou mít odvahu přijít do kina. ;)

Program na ochranu svědků

Asi je to trochu zneklidňující zjištění, ale naše bezpečnostní složky zřejmě nezvládají ani základní principy své práce. Přece když někdo dostane novou náhradní identitu, tak není možné, aby dál žil ve stejném městě a dokonce působil v příbuzném oboru jako předtím, protože takhle ho může kdokoliv odhalit!


Dean Reed - moderátor pořadu Paskvil (2000)


Jiří Macek - spoluorganizátor a kurátor výstavy Designblok 2008

(Děkuji P.S. za spolupráci. =)