Zaslechnuto z kolemjedoucího rychlíku

Nedávno jsem si uvědomil, že tu mám velké hudební resty, takže bych je rád alespoň trochu dohnal...

Lykke Li - Wounded Rhymes (2011/03)

Trochu mě překvapují zatím převážně nadšené recenze. Ne že by ta deska byla špatná, ale vytratila se z ní intimita Youth Novels, což je v mých očích a uších mílovníka kníkajících zpěvaček trestuhodná chyba.

Tahle deska je rocková, hlasitá, se spoustou dozvuků a reverbů, což mě obvlášť otravuje u zpěvu. Když se chcete stát rockovou zpěvačkou nebo aspoň Petrou Janů a máte hlas jako Suzanne Vega, tak si musíte ve studiu trochu pomoct a tady je těch zdvojení a reverbů na mě nějak moc.

Lykke a spol. se povedlo vyrobit stylovou skandinávskou verzi typického amerického zvuku šedesátých (nebo tak nějak) let, což bych u někoho jiného asi ocenil, ale od Lykke to beru jako zradu nebo přinejmenším ztrátu. Na druhou stranu se třeba Rich Kids Blues v uších pořád nemůžu zbavit, takže přes moji osobní averzi a předsudky ta deska evidentně má jisté klady... =)

Lowb - Leap and the Net will Appear (2011/02)

Na sólovou desku Andyho Barlowa asi dost fanoušků Lamb po faktickém rozpadu skupiny v roce 2004 čekalo, ale čekání se protahovalo tak dlouho, že se obávám, že letos už ji nečekal skoro nikdo - zvlášť, když Lamb loni obnovil koncertní činnost a momentálně v mezerách mezi cestováním po festivalech společně dokončují pátou desku (pod extrémně rafinovaným pracovním názvem "5", plánované datum vydání 5.5. =).

Na první poslech překvapí, že album není ani zdaleka tak drsné, jak by se dalo čekat podle tradovaného rozdělení rolí v Lamb (Lou nežný folk, Andy brutální elektronika) - spíše naopak. Bez Lou nahrál Andy svou nejpoklidnější desku - že by chlapec stárnul? A vzhledem k tomu, že se na desce objevují i nějaké ty něžné hlasy, tak se mu od zvuku Lamb zřejmě už moc utíkat nechce.

Co naopak očekávání odpovídá, je produkce a precizní přístup, ale to je po pěti letech nahrávání téměř povinnost. Trochu mě mrzí jen to, že se Andy nezkusil trochu svézt na některém módním trendu, abychom se i my, povrchní trendaři ;), měli čeho chytit, protože mám dojem, že ta deska není přesně časově zařaditelná, ale vzhledem k tomu, že hlavní elektronické "objevy" letošního roku sázají spíše na minimální aranžmá, tak působí Andyho promyšlené skládačky akustických i elektronických nástrojů nějak nepatřičně.

Radiohead - The King of Limbs (2011/02)

Z té desky jsem zatím neslyšel ani notu, protože už se mi ani moc nechce Radiohead analyzovat, ale stejně mám takový dojem, že bych o ní po všech těch odborných názorech napsaných jinde mohl napsat delší zasvěcený text a pokud by byl správně kritický s použitím zkratky R.E.M., tak by to i prošlo. ;)

Jamie Woon - Mirrorwriting (2011/04)

Jak jsem se už kdesi dočetl, tak na tohle album čeká spousta lidí, kterým se zalíbil James Blake. Nejsem si jistý, jestli to je způsobeno vazbami na Buriala nebo spíš zařazením obou do "legendárního" seznamu Sound of 2011, ale každopádně to moc nechápu, protože Jamie má k Blakovi zhruba stejně daleko jako k Justinu Timberlakovi (dobře, trochu přeháním =) - což ale nemusí být na škodu, protože Blakovo eponymní album mi (s výjimkou Limit to your Love) připadá příliš "artové", takže tady by trochu komerční vstřícnosti navíc vůči posluchačům nemuselo škodit.

Stopové množství dubstepu, které se sem nakonec vloudilo, se nakonec omezilo v podstatě jen na zabasovaný zvuk téměř bez výšek, ve kterém se většina nástrojů ztrácí a ven lezou jen činely, luskání psty a ten procítěný a pečlivě zprodukovaný zpěv.

U singlů mě sice trochu odradily texty (představte si, že Night Air je skutečně o tom, že Jamie má rád noční vzduch, zatímco Lady Luck o tom, že nemá štěstí a chtěl by ho mít - úplná Píseň o rose ;), ale u zbytku desky jsem naštěstí další podrobnosti (zatím) nezachytil, takže z Gravity si navzdory názvu odnáším samé povznášející pocity. =)

The Kills - Blood Pressures (2011/04)

Tak jako dobrý, protože to zní jako staří dobří The Kills (bustrované kytary, ale přitom úsporná a chytlavá aranžmá, plný zpěv Alison Mosshart i přizvukování Jamieho Hince), ale pořád mi to zní hodně podobně jako staří dobří The Kills. ;) Jinak řečeno mám dojem, že si tahle dvojka vybudovala tak osobitý styl, že už se ho nezbaví, ale ještě pořád se to dá snést... Jo a už jsem se zmínil o R.E.M...? ;)

Top ten podle návodu

Se sestavováním výročního žebříčku mám zřejmě už teď zpoždění, ale co se dá dělat - bodování desek mi prostě tradičně nejde a s žebříčky je to ještě horší. Naštěstí mě z bryndy vytáhl Karlův link na článek, jak se takové žebříčky sestavují. Tedy doufám, že jsem správně pochopil, že je to návod... Přidávám i volný a dost zkrácený překlad vysvětlivek, protože bez nich bych to nemuselo úplně dávat smysl. =)

01 - The Consensus Pick
"V 95% případů kritik zvolí z bezpečnostních důvodů kulturní produkt, který se líbí i většině ostatních lidí, protože alibi se vždycky hodí."

* Ladyhawke - Ladyhawke (pro elektronická média) nebo Portishead - Third (pro tištěná média)

02 - The Real Number One
"Tohle by v ideálním případě mělo být první, ale pokud to není masově uznávaná záležitost, tak je jistější to usadit raději do závětří kousek pod vrcholem."

* Lykke Li - Youth Novels

03 - The One They Will No Longer Like Next Year
"Sice se to kritikovi moc nelíbí, ale má to určitě ohromnou uměleckou hodnotu, a on má provinilý pocit, že by se mu to líbit mělo."

* The Matthew Herbert Big Band - There's Me and There's You

04 - The Disappointment
"Tohle mělo být původně číslo jedna, ale s více poslechy nadšení postupně opadlo."

* The Notwist - The Devil, You + Me

05 - The Sentimental Favorite
"Sem doprostřed může kritik nacpat jakýkoliv úlet, ke kterému má citový vztah, ale který by na předních příčkách všichni oponenti strhali."

* Milosh - iii

06 - Wish They Liked It More Than They Do
"Některé desky se setkávají s téměř úplným odmítnutím, takže se jich někdo musí zastat."

* Že by Ohm Square - Taking Shapes? =)

07 - The Popular Kid
"Sem musí přijít něco, co všichni chváli a kritik je to přitom ještě schopen skousnout, aby čtenáře ukonejšil a ten pak dokázal strávit i zbytek žebříčku."

* Cut Copy - In Ghost Colours

08 - The Token
"Je třeba ukázat rozhled i jiných žánrech. Ovšem ať je to cokoliv, tak to znalce zvoleného žánru obvykle pobaví, protože oproti zbytku seznamu je to tady jako pěst na oko."

* The Kills - Midnight Boom

09 - The Anonymous
"K dotvoření dojmu, že kritik slyšel opravdu všechno, je třeba vybrat něco z temných hlubin veřejného nevědomí, prohlásit to za nedoceněné, a pak si vzniklý výtvor znalecky přeměřit z odstupu několika kroků. Teď je to teprve ono!"

* Camille - Music Hole

10 - The Catch-All
"Protože předchozích devět míst nemohlo ani zdaleka pokrýt všechno, tak se kritik na poslední chvíli pokusí náhodně vybrat zástupce nějakého trendu, který až dosud naprosto ignoroval. Taky je dobré naznačit, že se mu do seznamu nevešla spousta dalších kvalitních věcí, ale desítka není nafukovací, však to znáte..."

*Vladimir 518 - Gorila vs. Architekt