Mediální paskvil ještě jednou

Abych to tu měl pěkně kompletní, tak musím zmínit i to, že se dneska na BListech objevil rozhovor s "Paskvil crew" a taky článek o korespondenci s ČT. Bohumil Kartous byl sice vytrvalejší než já, ale o moc víc toho z ČT nevydoloval - tedy kromě informace, že práce PR oddělení ČT je založena na práci s clipboardem. Ten text je mi opravdu dost povědomý... =)

Od podzimu už diváci pořad Paskvil neuvidí, protože se Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby rozhodlo pro dramaturgickou změnu, nicméně s podobným tipem (sic, správně česky je "typem", pozn. red. ) pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu.

Rozhovor je docela zajímavý pohled dovnitř ČT a myslím, že vůbec pěkně ilustruje nadšenecké podmínky, v jakých se v ČR vyrábí většina podobných projektů. Připomnělo mi to pár drobností, které kdysi někde zmínil Bedřich Ludvík (jinak dramaturg ČT). Když připravoval své autorské dokumentární seriály Rozhlédni se, člověče, Paměť stromů a Zpět k pramenům, tak si na natáčení musel vzít dovolenou a když se poslední seriál konečně dostal do vysílání, tak mu programové oddělení v polovině změnilo vysílací čas. Autor s tím už samozřejmě nemohl nic udělat a to je přitom dlouholetým zaměstnancem ČT. Z toho je možné si udělat obrázek, kolik toho může vlivnit redakce Paskvilu...

Paskvil: Sbohem a dík za chyby

Asi týden jsem čekal, kdy konečně začne nějaká ta mediální kampaň (článek Bohumila Kartouse v BListech a komentář "dobře utajeného bloggera" to všechno nevytrhnou =) za zachování Paskvilu, ale samozřejmě marně, takže jsem se nakonec po dalším týdnu přemohl a zkusil udělat něco nemyslitelného - zeptat se v ČT. =)

Dobrý den,

rád bych tenhle email začal větou, že mě ukončení Paskvilu nepříjemně překvapilo, ale bohužel by to nebyla pravda, protože posledních pár let to neustále vypadalo, že se Paskvil stal v ČT nechtěným pořadem. Přesto je mi líto, že končí, a pořád mi není úplně jasné proč.

V samotném pořadu a na webu se objevila věta, že důvodem je nízká sledovanost, ale to mi nepřipadá jako dostatečně průkazné vysvětlení. Nemám sice k dispozici oficiální údaje o sledovanosti, ale jako určité vodítko by se snad daly použít veřejně přístupné informace o návštěvnosti webových stránek jednotlivých pořadů, a tam jsou výsledky Paskvilu srovnatelné s dalšími hudební pořady ČT (Medůza, (Super)Pomeranč, Poprask) a například za měsíc květen byl Paskvil mezi hudebními pořady dokonce nejpopulárnější, takže zdůvodňovat ukončení nezájmem diváků snad není možné.

Kromě toho ve prospěch zachování Paskvilu mluví i další argumenty - zatímco ostatní hudební pořady jsou si svou dramaturgií poměrně podobné a navíc nemají příliš daleko ani k jiným hudebním pořadům komerčních stanic (Eso a T-music), tak Paskvil byl svého druhu unikát, který se téměř nepřekrýval s žádným dalším českým hudebním pořadem - byl to jediný pořad pro fanoušky moderního a přitom inteligentního popu.

Pokud je rozhodnutí ukončit vysílání Paskvilu už opravdu definitivní, zajímalo by mě, jestli ČT plánuje nějaký nový pořad, který by na Paskvil nějakým způsobem navázal. Reprízy pořadu Klip klap z roku 1987, které se teď začaly vysílat místo Paskvilu kolem sobotního poledne, totiž jako nástupce rozhodně nevypadají. =)

S pozdravem

Vít Čxxx (drobného protigooglovacího opatření si nevšímejte =)

A vida, korespondenční oddělení ČT poctivě odpovídá:

Vážený pane Čxxx,
Děkujeme za Váš zájem o vysílání České televize i za Vaše názory a připomínky. Ano, od podzimu už diváci tento pořad neuvidí. Centrum dramatické, divadelní a hudební tvorby se rozhodlo pro dramaturgickou změnu, nicméně s podobným tipem pořadu se budete na obrazovce ČT setkávat i v budoucnu. Bude včas avízováno.

Hezký den

Jitka Jelínková
redaktor

Zajímavé... zájem o "podobný tip pořadu" (ehm) tady je, takže je za tím ukončením opravdu něco osobního? Jsem tedy opravdu zvědav, co přijde v zaří, ale obávám se, aby se nevyplnilo heslo tradicionalistů: "každá změna je vždy k horšímu".

Mládí vpřed, my na svá místa

Ladí neladí
Bratři Orffové + Tucan
Fabric Ostrava
8.6.2006

Poslední dobou jsem se tady dostal do takového skluzu, že jsem se z oblasti aktualit přesunul do oblasti memoárové literatury, ale naštěstí mám po ruce i pod nohama hmatatelnou výmluvu (všude po bytě se roznášejí kusy barvy a rozdrolené omítky). Dneska bych ale snad konečně mohl zavzpomínat na dobu mládí (bylo to totiž před měsícem), kdy se ve Fabricu natáčelo další Ladí neladí. Možná to nebude úplně přesné, ale co byste chtěli po takové době… =)

Už když jsem přicházel k Fabricu, tak mě v okolí překvapily davy lidí a mohutné skandování, které se neslo daleko ze stadionu… ehm… pardon, to si asi pletu s fotbalem, který se mi poslední měsíc plete úplně do všeho. Pravda je, že návštěva na Orffy byla solidní. Jak jsem zachytil z debat, tak to bylo zřejmě způsobeno tím, že na koncert přišli do publika nejen všichni hudebníci z Ostravska, ale tentokrát dorazil i kompletní zájezd z Krnova =).

Kromě Bratří Orffů měla vystoupit ještě mladá slovenská skupina Tucan, o které jsem toho před koncertem moc nevěděl, ale i z toho mála jsem měl pocit, že to bude pěst na oko. A byla! =) Ale i kombinace pěst na oko může být zajímavá!

(Mimochodem na konci besedy jsem se dočkal i odpovědi na otázku, jak tahle kombinace vznikla – náhodou. To je tak, když má pořad de-facto dva dramaturgy =).

Tucan

Když jsem četl, že skupina (čti Tukan) má dva členy ve věku 12 a 13 let, tak jsem si udělal určitou představu. Klidně si ji taky zkuste udělat, ale nevěřím tomu, že by se vám povedlo přiblížit se realitě. Tucan jsou totiž něco mezi Bez ladu a skladu (ano, Mišo Kaščák zamlada! =), The White Stripes, Dresden Dolls, Deep Sweden, Dunaj a Tata Bojs z doby Šagali šagali. Všechna tahle přirovnání ten večer padla a zahrnují zhruba toto: polodeklamovaný zpěv, svérázné sloganovité texty, bubny + cello, brněnsky undergroundový zvuk a opravdu mladí hudebníci.

Přirovnání k Tata Bojs navíc sedí i proto, že skupina se dala dohromady opravdu spontánně, bez toho, aby je někdo z dospělých přímo naváděl nebo organizoval, ale prostě pocházejí z takového prostředí, že založení skupiny pro ně bylo jen otázkou času, a tak to zbytečně neprotahovali.

„Tucan - Adam Matej a Jonátan Pastirčák. Adam - Chvostík sa narodil manželke hudobného skladateľa Daniela Mateja, Renáte. A Jonátan čiže Chocholík Jarke, manželke farára, spisovateľa a výtvarníka Daniela Pastirčáka. A rozdelili si to takto: Adam bubnuje na bicie a Jonatán hrá na čelo, spieva a píše texty.“

Na pódiu oba chalani působí poměrně zakřiknutě (až na zběsilý sestřih, který má Jonatán na hlavě – zkuste fotky), ale poměrně nezakřiknutě hrají. Čekal jsem nějaké etudy z lidovky, kdežto oni naopak hrají dost rockově a zkoušejí používat i různé podivné zvuky a pazvuky (klepání do mikrofonu, vrzání po strunách). Jenom to mluvení mohlo být trochu pestřejší než neustálé „Teraz vám zahráme dve pesničky. Prvá sa volá X a druhá sa volá Y.“ (Jediná výjimka vznikla, když se Jonatán spletl a popletl pořadí. =)

V každém případě Tucan od první chvíle publikum chytli a všichni s nevěřícnými úsměvy sledovali, jak se do toho kluci na pódiu opírají a přitom "politicky působí". Texty jsou totiž docela vynalézavé, ale často zároveň působí kouzlem nechtěného, protože Jonatán je píše z pozice muže s rozhledem, který už ledacos zažil, takže jsme si vyslechli písničku o sebevraždě „Neskákaj“ (Milá neskáč, prosím ťa neskáč), úplatkářkou „Politika“, vyznání alkoholika „Nízký príjem“ (A já tak rád PIJEM, ale mám nízky PRÍJEM) a EU Error (Európská únia je celkom ako múmia … EHS si zlomila väz) a podobně. =) Ale angažované texty o oblastech, které pořádně neznají, vlastně píšou i mnohem starší autoři, takže tohle neberte jako kritiku.

Asi všichni v publiku se shodli, že „na to, jak jsou mladí, je to skvělé“ a „kdo ví, jak budou znít třeba za pět (deset) let?“ To by mě osobně taky zajímalo, ale tak trochu mám podezření, že za deset let už je hudba třeba nebude bavit a budou pracovat buď jako dramaturgové hudebního pořadu a organizátoři hudebních festivalů, nebo ještě pravděpodobněji budou sedět v parlamentu. =)

Bratři Orffové

Sourozenci Orffové (abych neopomenul jednu sestru =) nastoupili v rozšířené živé sestavě a vlastně mám tak trochu dojem, že už moc nemusím psát, protože všichni hudební fanoušci v ČR už je touhle dobou snad znají a ty ostatní asi nemá smysl přesvědčovat násilím.

Všichni hráli s přehledem a všechno živě, takže písničky samozřejmě ztratily i tu trochu elektroniky, která je na desce, a místo toho se stočily od elektrofolku spíše směrem k poklidnému kavárenskému jazzu, ale myslím, že to nikomu nevadilo.

Svým způsobem to přesně vystihovalo ty změny ve skupině pro živé vystoupení – samozřejmě úplně chyběl Matouš Godík a občas se z pódia nenápadně vytrácel i Lukáš Novotný, takže v některých písničkách byl na pódiu vlastně jediným členem studiové sestavy Ivan Gajdoš, a tak mě napadá trochu provokativní otázka, jestli by nebylo praktičtější Bratry Orffy přejmenovat na Ivan Gajdoš & Band. Ostatně Ivánek pak obstaral i většinu odpovědí na otázky, které na skupinu směřovaly při besedě, takže proč to vlastně komplikovat? =)

Beseda

Besedy se účastnili Vojtěch Lindaur („tak řekněte nezávislý publicista“), Marek Dvořáček (iDnes) a ještě někdo, kdo ke mně celou dobu seděl otočený zády, takže jsem ho pro jistotu pomstychtivě zapomněl. =) (Report?)

Publicisté si hned v úvodu vyjasnili svá stanoviska, takže Vojta Lindaur Orffy lehce opovržlivě zhodnotil jako "prostě pop, ten tenor mi připomíná Petra Nováka nebo Václava Neckář, jinak je to taková latina, ale kdyby se tohle hrálo v rádiu, tak zaplaťpámbu za to", kdežto Marek Dvořáček chválil a "Vzduchem je pro mě písnička roku".

Tucan vlastně všichni chválili a ptali se, kdo jim s čím hudebně pomáhá (nikto), jestli by nechtěli skupinu i zvuk personálně rozšířit (nie), jestli znají Plastic People (nie / ja áno), co poslouchají (Massive Attack, …), kde ty cizí písničky berou (na Internete =), jestli jim fandí spolužáci (im sa to nepáči, vraj je to trápne), co na to říkají učitelé (zakazujú mi ten účes - jak je vidět, tak některé věci se nemění) a proč se vlastně jmenují Tucan (najprv sme sa chceli pomenovať Trabant, ale zdalo sa mi, že už taká skupina existuje).

Osobně mi jako nejvtipnější část besedy připadalo, když Ivan začal rozebírat historii vzniku písniček z Bingriwingri a došel k tomu, že některé jsou staré přibližně třináct let - což je shodou okolností stáří Tucanů. Opravdu máme věřit tomu, že se v LN tyhle dvě skupiny sešly náhodou? =)

Na závěr se už jen omlouvám za pravopisné chyby při přepisování slovenčiny a hlavně děkuji H. za nejrafinovanější otázku večera, kterou hned po koncertě přivedla Tucan opravdu do úzkých:

"Kluci, uvědomujete si, jak jste jedineční?"

Co na to mohli odpovědět a nelhat? =)

Tak nashle na Colours! (S Orffy letos, s Tucan uvidíme... =)

Blíží se čas dovolených...

Přestože mi bylo přibližně před rokem důrazně naznačeno, že "cestovatelsko-turisticko-dobrodružné" příspěvky na tuhle stránku SKUTEČNĚ nepatří, tentokráte si myslím že to s náčelníkem na tu "kultůru" nějak ukecám...

Turistická mapa Orlických hor klubu českých turistů, 2. vydaní, aktualizovaný dotisk z roku 2002 skutečně uvádí tento neuvěřitelný popis místa zvaného Kraví skok: turistické místo, železný most, původně most přes řeku ve „starých Pastvinách“, ze kterého skočila do vody kráva, aniž by utrpěla jakékoliv zranění. Do měsíce po tomto skoku porodila zcela zdravé tele. Na památku umístěna tabulka, kterou v roce 1968 zničil sovětský tank, od roku 1992 tabulka nová...

To je popis místa hodný Járy da Cimrmana.

Co dělat v Paskvilu, když člověk nežije

Především díky tzv. fotbalové tragikomedii dnešek za moc nestál, takže by bylo vhodné přijít s něčím pozitivním, ale bohužel... Kromě problémů RaP, které se řeší jinde, má totiž problémy taky Paskvil (no, "problémy" asi není dost výstižný popis) a mě docela zaráží, že to zatím nikdo neřeší. To je na tom Paskvil opravdu tak špatně, že žádnému médiu nestojí ani za článek?

Já jsem Paskvil sledoval celou dobu, co vysílá. Ne úplně pravidelně (on se taky neustále měnil vysílací čas do pořád horších a horších časů a poslední dobou dost kolísal i čas sobotní reprízy), ale nikdy se mi nestalo, že bych se nepodíval na díl, na který jsem v TV narazil. Teď bych asi mohl začít vypočítávat, kolik skvělých klipů, které se jinde nevysílají (a tím myslím třeba i hudební satelitní kanály!) Paskvil uvedl, s kolika zajímavými a méně známými skupinami mě (nás?) seznámil, ale to by asi bylo zbytečně dlouhé.

Podstatná je spíš zpráva, která se objevila na diskuzním fóru Paskvilu:

9. 6. 2006 01:44

Ano je to tak. V desátém roce své existence, vám bohužel musíme oznámit,že PASKVIL definitivne KONČÍ.

Ptáte se asi proč?

Důvod, alespoň ten oficiální, je nízká sledovanost. Napadne vás asi, že to není nic neobvyklého, když premiéry jsou většino kol půlnoci. Ano, máte pravdu, sledovanost pořadů vysílaných kolem půlnoci,se často rovná statistické nule. Možná vás i napadne, že sledovanost naší reprízy vysílané v sobotu v poledne, bude lepší. Ano, i v tom máte pravdu. Je celkem ucházející. Nicméně je to přeci "jen" repríza, a ta se do tabulek, rozhodujících o bytí či nebytí pořadů v ČT nepočítá. Nezní vám to logicky? To nevadí, pánům dramaturgům to jasné je a očividně jim nezbývá nic jiného než pořad zrušit.
V televizi je přeci řada dalších pořadů v kolonce hudebně-kulturní. A
ten Paskvil se přeci o nich až tak moc neliší.

Pardon, za trochu subjektivni ironické noty, nicméně holá realita nám jiné možnosti nedává.

Pokud vám vadí, že vám Paskvil z obrazovky zmizí, nepište to nám, ale těm, kteří o tom rozhodují. My jsme bohužel malí páni, abychom mohli něco změnit.

Níže najdete email na pár lidí, kteří o programu ČT skutečně rozhodují.

info@ceskatelevize.cz

Všem těm, pro které Paskvil něco znamenal a dívali se na něj pravidelně či jen příležitostně děkujeme za přízeň a letitou - ať už vyjádřenou, či nevyjádřenou - podporu. Měli jsme vás rádi.

Paskvil Team

Pokud je to opravdu definitivní, tak to bude obrovská ztráta, protože Paskvil je (byl?) jediným hudebním pořadem pro řekněme "fanoušky náročnější pop music".

Když se na to snažím dívat z odstupu (a z pohledu evoluční teorie =), tak si říkám, že pokud má tenhle hudební a vůbec kulturní proud dostatečnou podporu, tak se časem musí objevit jiný pořad, který na Paskvil svým zaměřením naváže, protože Paskvil taky nebyl prvním pořadem tohohle zaměření v Č(S)T (Point anyone?) a diváci si to nakonec (za jak dlouho?) vyžádají, ale pesimistický pohled na věc mi taky říká, že to není zdaleka jisté.

Mám takový dojem, že celá historická linie hudebních pořadů, která prozatím končí Paskvilem, byla dílem poměrně úzké skupiny nadšenců, kteří se prostě rozhodli trochu zušlechťovat českou hudební scénu a že to za ně hned tak někdo neudělá.

Takže co teď s tím? Budeme čekat, jak to dopadne, nebo je zkusíme podpořit? Nebo je diváků Paskvilu opravdu tak málo, že nemají šanci nic změnit?

S Mateřídouškou za kopanou

Tak nám od pátku běží MS ve fotbale a poměrně uspěšně obsadilo všechna média, a tak snad bude snesitelné, když taky přiložím jedno off-topic polínko. Nemůžu přece zůstat pozadu za Reportem (mimochodem ta sbírka klipů Zdeňka Suchého zní jako dobrý nápad), Filterem nebo dokonce Mateřídouškou!



(Omluvte sníženou obrazovou kvalitu, fotil jsem to mobilem a navíc přes sklo trafiky)

Všimněte si několika drobnosti: za postranní čárou stojí v černém rozhodcovském dresu prasátko (nebo spíše to bude samice), na trávníku okolo se povalují jablka a jedna sladkovodní ryba a v bublině vycházející z tribuny se píše: "Vám se ten fotbal jako líbí?"

V první chvíli jsem se nevěřícně smál, protože něco takového jsem v Mateřídoušce opravdu nečekal, ale pak mě napadlo, že jako doklad doby to je vlastně spíš smutné. Všichni na "kapříky" nadáváme nebo se jim smějeme, ale vlastně jsme si na ně už zvykli natolik, že tímhle obrázkem dětem říkáme, že je to prostě normální, že svět okolo je takový. Zřejmě se od doby, kdy jsme byl malý, dost změnil přístup k dětem. Naivní idelismus nahradil pragmatismus až cynismus. Těžko říct, co z toho je pro děti lepší, ale mě to tedy trochu zneklidňuje.

Doufám, že aspoň to mistrovství světa přece jenom trochu ideálů a fair play přinese. Ostatně "šéf Mezinárodní fotbalové federace Joseph Blatter je zatím s výkony rozhodčích na mistrovství světa nadmíru spokojen". Tak snad to vydrží bez rybářů a sadařů až do konce - a pokud možno s delší účastí naší reprezentace. =)

Ozajstný Baumaxa

Vrbovské vŕby + Xavier Baumaxa
18.05.2006
Fabric
Ladí neladí



Tahle reportáž má úctyhodné zpoždění zhruba tří týdnů, ale ještě pořád mám (doufám) náskok před termínem odvysílání v TV, tak snad není příliš pozdě. =)

Na natáčení Ladí neladí jsem se vydal po delší pauze. Hlavním lákadlem večera byl pro mě samozřejmě Xavi, ale protože jsem poctivý návštěvník, tak jsem viděl i úvodní Vrbovské vŕby a dokonce i závěrečnou besedu. Prostě jsem toho viděl tolik, že jsem to ani nedokázal v rozumném termínu sepsat. =) Až teď.

Začalo se trošku později, než říkal plán. Snad se čekalo, jestli ještě nedorazí více diváků, kterých sice bylo více, než jsem se obával, ale méně, než jsem doufal.

Vrbovské vŕby

Jak už to tak v LN bývá, večer zahajovali Slováci. Už podle názvu Vrbovské vŕby se dalo tušit, že se jedná o další vrbovské hudební seskupení - a skutečně. Nejsem si úplně jistý, jaké je přesně personální propojení s Karpatskými chrbátmi a Vrbovskými víťazmi (povšimněte si pokusu o slovenské skloňování =), ale podobný duch tam rozhodně byl cítit. To samozřejmě myslím abstraktně, kdyby totiž čichový vjem souvisel s texty, tak bych asi na tomhle koncertě nevydržel, protože... ale o tom raději nemluvme.

Vŕby nastoupily na pódium ve strohých historických krojích a omluvily jednoho chybějícího (skutečně?) člena (zaskočila za něj figurína), že prý nemohl přijet, protože má zdravotní problémy. Údajně měl... ale o tom raději nemluvme.

Na první poslech mě zaujal celkový zvuk, protože Vŕby hrají na repliky historických lidových nástrojů, takže výsledek je někde na pomezí folklóru a středověké hudby, ale na druhý poslech (tj. asi tak po čtvrthodině) jsem trochu ochladl, protože hudebně si byly jednotlivé písničky bohužel poměrně dost podobné, střídaly přibližně jen čtyři různé formy doprovodu. To bylo proloženo srdečným lidovým humorem (i na hodnocení probíhajícího hokejového MS došlo) jak z odborářského plesu a především texty písniček, které... ale o tom raději nemluvme.

Ne, to nepůjde, texty prostě musím zmínit.

Vlastně si myslím, že jsou pro samotnou skupinu mnohem podstatnější, než hudba, ale jejich tématika byla poměrně úzká. Zpěvák Vrb sice tvrdil, že většina textů je původní lidová tvorba a prý to prostě patří k životu, ale přesto mi začalo být nápadné, že většina textů byla o hovně. A to myslím doslova! A pokud už v písničce nebylo žádné hovno, tak v ní aspoň někdo sral. Jednoducho vidiecká idyla.
Na druhou stranu nemůžu zamlčet, že zhruba v polovině koncertu se v publiku objevil i X.B. a vypadal, že ho Vŕby docela baví. (Jak později řekl při besedě: "Když jste zrovna zpívali písničku, kde nebylo nic hovnech, tak jsem z toho byl zklamaný.")

Já jsem ovšem po třičtvrtě hodině usoudil, že už jsem slyšel dost a přesunul se na druhou stranu Fabricu, abych zkušeným harcovníkům předvedl, jak mizerně se dá hrát stolní fotbal =), takže závěr koncertu jsem slyšel jen vzdáleně.

Xavier Baumaxa

Po krátké přestávce nastoupil na pódium Xavier v doprovodu perkusionisty Lennyho (jen v některých písničkách, mimochodem údajně to byl jejich třetí společný koncert) a dvou psů (fenek?). Ti sice na nic nehráli, ale později se ukázalo, že je třeba je také počítat mezi účinkující.
Xavi začal trochu nejistě a párkrát se v úvodu přehmátl (což komentoval slovně i rozpačitým vyplazováním jazyka), ale postupně se rozehrál, takže dál už všechno znělo tak, jak mělo, a rozehřál, což se v plném nasazení projevovalo vydatným rudnutím v obličeji. =)
Celý koncert pojal tak trochu jako své prozatímní best of, což je asi pochopitelné, ale přece jenom mě trochu mrzelo, že nepřišlo žádné nečekané překvapení. Naopak až na pár drobností X. poměrně přesně reprodukoval desky (takže hudbu vlastně nemusím vůbec komentovat =) - včetně přesného vypočítávání jmen v "Pozor, jazz" (to Jarek Nohavica ve "Fotbale" alespoň nepravidelně mění jméno toho, kdo "je nejlepší") - a vlastně i básničky (to bylo naopak velice plíhalovské =). Mám dojem, že za večer došlo jenom na jednu nevydanou písničku a jednu básničku (samozřejmě z cyklu Města s obligátním závěrem =).

Zrovna básničky ale příliš nezabraly (že by je všichni znali?), hlavně lidé s předstihem usazení na debatních místech v rohu klubu nerušeně debatovali, takže Xavier recitaci omezil. Ostatně jsem měl stejně dojem, že drzé hornické (ha-ha) publikum si z Xaviho trademarkových výpadů na rušící (ne)posluchače moc nedělá a klidně si rušilo dál, takže Xavi vypadal místy trochu bezradněji, než jsem čekal.

Na druhou stranu do koncertu pohotově začlenil výše zmíněné psy. Ti se mu totiž hned na začátku rozplácli za zády na pódium a vypadalo to, že se hned tak nenechají něčím rozptýlit. Chyba malého mostu! Celou dobu zřejmě číhali, a když se na pódium nenápadně připlížil kameraman, aby mohl Xaviho natáčet v detailu, tak se psi vymrštili a - no, bylo by efektní napsat, že kameramana zakousli, ale to bych musel lhát - začali na něho štěkat. Xavi byl zrovna uprostřed písničky, takže se nenechal rušit (když máte zesilovač, tak máte přece jenom určitou převahu =) a klidně zpíval dál, jenom do meziher stihl vsunout krátký pokyn: "Do rytmu, parťáku!"
Pak se kameraman trošku odsunul, a taky psi s na něj zřejmě čase zvykli, ale stejně asi po dalších dvou písničkách najednou Xavier oznámil: "Parťák taky trochu ruší, tak ho budu muset zavřít do auta." Pak psa lapil, do mikrofonu zamumlal "To bude jenom pět minut." a zmizel ze scény, takže celý klub včetně TV štábu pět minut spořádaně pozoroval opuštěné pódium. =) Po pěti minutách se opravdu vrátil bez psa a pěkně všechno dohrál.

Další oživení si nechal až na úplný konec. Asi největší hit "Ozajstný hip-hop" si samozřejmě nechal v záloze na přídavek, ale v té době už stál pod pódiem mezi lidmi a vypadal, že opravdu končí. Nakonec prostě nechal Lennyho na pódiu bubnovat, ze stojanu si dolů sundal mikrofon a se slovy "Ééé! - Pakárna! - ČT1... Díváte se na Pakárnu?" se s vervou pustil do rapování. To byl opravdu energický závěr!

Následná debata byla až nečekaně poklidná a pozitivní. Chlapík z Vŕb dlouze vyprávěl o tom, že o dudách by mohl dlouze vyprávět, ale že to neudělá. Veronika Koloušková Xaviho chválila tak, že on mohl odpovídat jedině citací "Su-pr, su-pr!" a objímat ji kolem ramen. Kromě toho padlo pár zajímavostí, jako že X. má opravdu kamaráda jménem Knor (to byla poznámka speciálně pro Petra Fialu), že se mu líbí všechno možné - třeba System of a Down, Iva Frühlingová, první dvě (!) desky Kryštof a další věci, které jsem zapomněl. A taky že text "Kultura je plná kultů" vznikl na základě nápisů na záchodě nějakého klubu, kde lidé postupně přidávali variace na úvodní nápis "Čechy Čechům". Nebo Xavi vysvětloval, že jeho texty se rozhodně netočí kolem orálního textu, jak mu někdo podsouval, ale že třeba "Penis" je podle autorského záměru o tom, jak se skejťáci triumfují, aby zapůsobili na holky. A všichni včetně Lennyho se vzájemně ujišťovali, že Xavi "fakt zní jako David Koller".

Nejvíce vzruchu nakonec přinesl neúspěšný pokus o umlčení dvojice, která se opět vesele bavila nezávisle na besedě (ale možná to souviselo s příliš slabým ozvučením místnosti - k tomu, aby člověk mohl sledovat debatu, bylo třeba opravdu špicovat uši, což časem přestane bavit), takže se k nim Xavi vrhnul a vnutil jim mikrofon. Ale pánové se nezalekli: "Podle mě to dneska byla špatná dramaturgie. Ti Slováci, ta hudba, to se nemůže nikomu líbit. A k Baumaxovi se vůbec nehodí." (Mimochodem je za to překvapivě nikdo nezmlátil. =)

Já předpokládám, že tahle kombinace byla sestavena hlavně kvůli používání vulgarismů v textech, ale je zvláštní, že ani po tomhle výpadu to nikdo z moderátorů přímo neřekl a jestli se nepletu, tak to za celý večer nezaznělo ani jednou. Asi autoři spoléhají na inteligenci diváků...

A byl konec.

Když při závěrečném focení (ochotně) J.S. prohodil, že je poměrně nový fanoušek ("teprve od Paskvilu"), tak Xavi kontroval "třeba za rok už budete staří fanoušci", čili je vidět, že svou hudební budoucnost (a popularitu) vidí pozitivně. Tak uvidíme - v televizi (co všechno se asi dostane do sestřihu?) i jinde.

Fotky můžete vidět už teď.

K STK na OTK

(25.3.2006, http://vrah.wz.cz, OTK, Ememvoodoopöká)

Pro neznalého se může zdát titulek dětsky dadaistický a významově nesmyslný. Ale opak je pravdou. A taky jsem onehdá dostal sprda za příliš dlouhý název, tak to tenhle krátký snad trochu vykompenzuje... :)

Vrah, to je realita na okraji. Vrah, to je místo kam show bussiness ještě nedorazil. Vrah a Malárie Records. Proč nevydávat vinylové desky a neprodávat je za cenu nižší než jsou výrobní náklady? A proč nezvat kapely, které nepřitáhnou masy... Kdo nezavítal do Vraha alespoň jedinkrát, jako by nebyl v Beskydech. :)

Palcové titulky většinou přehánějí, navíc svou zkratkovitostí se skutečností neobeznámenému jedinci nepřináší to podstatné - tedy informaci. Přesto však mají tu sílu evokovat a alespoň zprostředkovaně subjektivně zhodnotit, popsat, připodobnit... Na nic objektivnějšího se nezmůžu, skutečně si tam zajeďte sami. A nebuďte překvapeni, že tam točené pivo neseženete a návštěvníci si nosí krígly vlastní... A nespílejte, varoval jsem vás!

Ten den (je to už nějaký pátek, ale proč si ho nepřipomenout) zavítali na daleký východ ČR se svým Silver Rocket vs. Flying Saucers programem OTK (ano, titulek nelže) a Ememvoodoopöká. Ta také po setu domácího Brouk and the Company obsadila "své palebné posty". Mimochodem, tu kampaň k turné: "Armáda má sice účinné magnetické kanóny..." jsem asi ne zcela pochopil...

Bojové podmínky v klubu sice nebyly optimální, ale přesto všechno mě na celém setu překvapil hlavně fakt, že místo inzerovaného boje za záchranu Země proti sobě stojí jednotliví členové kapely, respektive basák proti zbytku. Jak tohle dopadne... Každopádně je to škoda, obzvláště teď, když tu byla slušná možnost konečně prorazit (díky akademikové :).
Co se týče předvedené produkce byl repertoár (až na několik starých pecek jako třeba Motor) logicky vybírán z aktuálního Dort jak brus. Přídavek se nekonal z již uvedených důvodů žádný, a aby toho nebylo málo, tak během těch cca 40ti minut dvakrát vypadl centrální jistič, takže se celý objekt ponořil do absolutní tmy... Ale hudbu Emems mám stejně rád.

Zajímavé bylo sledovat, jak celý Silver Rocket výsadek držel Ondřej Ježek. Řekl bych až otcovsky. Když bylo potřeba, vždy byl na správném místě. Byl to on, kdo zařizoval úvodní štamprlku, byl to on, kdo první chytil Bourka po vystoupení kolem ramen se slovy, že tak povedený koncert Emems už dlouho neviděl, byl to on, kdo na přeplněném pódiu jistil padající nástroje a zpět je uváděl do stabilní polohy.

A po chvíli už stál na pódiu sám, aby "pevně svíral řízení". Set OTK byl v rámci možností standartní, byť i členům samotným se tento "prostor" zdál (cituji) "celkem adventure". Naštěstí ale, jakoby Ondřej svým optimismem postupně nakazil všechny okolo. Postupem času se to příjemně rozjelo, přitom poměr písní byl téměř vyrovnaný - ze stále aktulního CD Sona a kuva, novinky a starší písně včetně té závěrečné - Vlčák.

No, tak jak to vypadá, tak tahle recenze moc jako recenze nevypadá. Ale co, turné už je stejně dávno minulostí, a ti, kteří jej na některé jeho štaci navštívili, vědí. A ti co tak neučinili, těm už stejně není pomoci.

La Khoiba

Dnes nadešel čas pro druhý díl nepravidelné rubriky S Khoibou po Evropě. =)



(Virgin Megastore - Nice, Francie)

"Khoiba mérite la gloire (et le détour)
La Björk de l'Est sur des arrangements princiers"

Za zmínku možná stojí, že Khoiba byla usazená v kategorii Dance, která zabírala jen dva stojany a oproti sekcím hip-hop, francouzský hip-hop (!), classic, rock nebo francouzská hudba byla poměrně skromná. (Sem vložte libovolně dlouhou pasáž na téma "krize taneční hudby".) Na druhou stranu tam byla Khoiba hned vedle Massive Attack, což myslím není špatná společnost. =)

Kromě toho jsem se chvíli snažil najít první desku Ivy F. (rafinovaně v domácí sekci), ale nenašel jsem ji ani pod "I", ani pod "F". Vypadá to, že Jkom vítězí v tomto kole na body. Ivo, nedej se! =)

Když dva dělají něco jiného

aneb Řekni mi co neposloucháš a já ti řeknu jaký nejsi

Dneska (přesněji řečeno celý tento týden) jsem se nemohl rozhodnout, z kterého konce tenhle zápis začít, ale bez začátku se nedá pokračovat, takže začneme trochu oklikou a výkop (na fotbal taky trochu dojde) svěřuji Katie Melua, se kterou bych mimochodem skoro mohl slavit narozeniny. (Myslím den, s rokem by to bylo horší. =)
V poslední době mě totiž docela zaujal její klip písničce "Nine Million Bicycles". V Anglii sice singl vyšel už někdy na podzim, ale kontinentální média mají v tomhle případě "mírné" zpoždění. (Znáte to - není turné, není publicita.)
Vlastně je to docela obyčejná pohodová popová písnička s velkým množstvím akustické kytary a s trochou orientální píšťaly, ale hlavně je to roztomilost sama. Roztomilá je Katie, roztomilý je text a roztomilý je i ten klip, ve kterém skoro celou dobu sledujeme, jak Katie cosi vleče po zemi celým šírým světem, až skončí zase na pikniku v parku, odkud na svou cestu vyrazila. (Ostatně klip "Nine Million Bicycles" je k vidění i na webu.)

Shodou okolností (tedy pokud se tak dá říkat koncertu v Rakousku =) se Katie někdy minulý týden objevila na GoTV v jejich kmenovém pořadu "Hosted by..." a mou důvěru nezklamala. =)
Postupně vybrala tyhle písničky: Björk: All Is Full All Love (režie Chris Cunningham), Travis (zapomněl jsem co), The White Stripes: Seven Nation Army (Michel Gondry), Fatboy Slim: Praise You (Spike Jonze), Radiohead: No Surprises, Jack Johnson: Taylor (klip zahrnuje Bena Stillera), Athlete: Wires (moc pěkné), Tracy Chapman a pořad podle zvyklostí ukončila vlastní (tedy tou cyklistickou) písničkou. (A já jsem skoro jistě ještě na něco zapomněl.)
Z mého pohledu slušná a konzistentní dramaturgie, která navíc pěkně koresponduje s tím, jaké písničky sama hraje. Navíc některé z nich jsem viděl poprvé, takže jsem ochoten tolerovat, že o Travis tvrdí, že jsou z Anglie a že Gondrymu říká "Majkl". =)

Samozřejmě ne vždycky to vypadá takhle, protože pořad je hodně závislý na tom hostovi, který třeba při natáčení nebyl zrovna v hovorné náladě, ale stejně je mi tenhle osobní přístup sympatický. Host dostane mikrofon, namíří se na něj kamera a zbytek je plně na něm.

Na druhé straně tu máme Óčko.

Tam před časem začali vysílat pořad Jak já to vidím, kde jsem se ale při letmém sledování zatím dočkal jenom samých zklamání.
Zřejmě se to odvíjí už od toho, že písničky nevybírá host, ale moderátor Jakub Kuba (alespoň že to není někdo úplně jiný - viz Kapna), takže hosté musí komentovat to, co dostanou přiděleno.

Z toho, co jsem náhodně viděl, byla nejlepší asi Yvetta Blanarovičová, kterou u klipu Gwen Stefani "Rich Girl" zaujal "ten tým lidí, kteří na tom dělali" a u "Snadné je žít" MIG21 hrozně chválila, protože "Jirka Macháček je fakt výborný", ale "doma bych si to nepustila".
To Jiří Krampol předvedl monolog na téma "Proč české skupiny nezpívají česky? Pokud chtějí za každou cenu prorazit ven, můžou to přece nazpívat ve dvou verzích." Je samozřejmé, že po tomto plamenném projevu musela celý pořad uzavřít anglická písnička. =)
Obzvlášť povedený byl pro změnu Antonín "Vršovický dloubák" Panenka, kterému moderátor servíroval klipy s fotbalovou tématikou a Tonda kontroval komentáři jako "Ten refrén znám, ale to bylo i v nějaké jiné písničce, ne?" (Chumbawamba: Top of the World), případně "Já jsem taky zpíval v jedné fotbalové písničce. To byla možná úplně první u nás. Jmenovalo se to 'Zelená je tráva'."

Óčko na to jde prostě jinak. Zatímco GoTV dává méně známým interpretům možnost představit se pomocí svých oblíbenců, takže ten stylový rozptyl je samozřejmě menší ("co se mi opravdu líbí"), tak Óčko charakterizuje libovolné celebrity pomocí jejich vzdálenosti od hudeních orientačních bodů, které určuje dramaturg, takže to jde do větší šířky, ale není to tak přesné a osobní (je to spíš "jak moc se mi co nelíbí").

To mi nepřipadá úplně ideální. Klipy, které hosté dostávají přiděleny, jsou sice vybírány poměrně logicky, aby jim přihrály (tedy jak kdy =), ale proč si je host nemůže jednoduše vybrat sám? Vzpomínám si, že kdysi někdo z vedení Óčka vysvětloval, že "databázi klipů nebudeme zveřejňovat, protože to je pro hudební televizi důvěrná informace." - že by? Nebo že by byl problém v tom, že si hosté v archivu Óčka prostě nevyberou to, co by opravdu chtěli? Jenomže má vůbec smysl zvát hosty, kteří jsou úplně nekompatibilní s hudební dramaturgií Óčka, protože prostě poslouchají buď něco úplně jiného (dechovku, jazz, ...), nebo neposlouchají vůbec nic?

Co takhle příště do studia Ligy mistrů pozvat třeba Pavla Šporcla, aby nám přiblížil své názory na organizaci obrany AC Milán? Nebo raději rovnou Lindu Rybovou do pořadu Jak na ryby? =)

Asi to bude prostě v tom, že GoTV je stanice pro (německy mluvící) hudební fanoušky, takže vystačí s hudebníky, kdežto Óčko se snaží být pro všechny ("malý trh", atd.), a proto tam jsou ty nehudební celebrity - aby přiblížily něco tak exotického a cizorodého, jako je současná populární hudba, našim papučovým televizním divákům.



PS: Mimochodem, když jsme u těch klipů na přání, co takhle Datatransfer?

PPS: Příští týden budu pryč, takže v té době ode mě nečekejte žádné další komentáře.