Forever Delayed

New Music hledá new music, ale co teď mám sakra dělat s touhle old music?

Na podzim roku 2002 vydali EOST Slowthinking a v datové části CD byly i samostatné stopy se zpěvem k písničkám Happy R a Local Distortion. Už o rok později jsem si na disku udělal adresář "happyr" a začal něco zkoušet, pak jsem tam něco přidal ještě v roce 2004, a pak jsem se na to vykašlal. Až letos v listopadu jsem dělal úklid na disku a přepadlo mě nutkání buď to smazat nebo to nějak dodělat. Nesmazal jsem to.



Původním záměrem bylo zkombinovat zvuky strunných nástrojů se samply z 808 (Kanye mi evidentně krade nápady! =), ale podle prvních ohlasů mám dojem, že to úplně nevyšlo:

H: Ty první zvuky mi připomínají dětství, takové to brnkání na klávesky, chuť si hrát. (..) Pohádkové hudební doprovody v 80.tých letech, což je asi v poho, když jsou vánoce, že?..:-)

P: Na první poslech to pro mě zní moc "lo-fi". Jako takové demo remixu :-) Představuji si, že ten úvodní motiv hraje nějaký chlápek na své klávesy na vesnické zábavě. Není to tak "primitivně" analogové, aby to bylo cool, spíše jak ze začátku 90.let, což dneska je stejně "uncool" jako byly ty 80ties zvuky v těch 90.letech :-) Takže musíš počkat, až to za 5-10 let dozraje. Vem si příklad z g'n'r - 15 let a nakonec to nezní tak špatně. :-)

J: Já jsem rád, že lidi aspoň se snažej dělat něco jako smysluplnýho, než kdyby - jak říkají důchodci vždycky - šli rozbíjet auta třeba.

No nic, tak ta "new music" snad bude někdy příště... =)

The Ecstasy of Saint Theresa - Happy R (5fold remix) (256 kbps/ 7,6 MB)

Infiltrace mainstreamu

Podle koláčových grafů to sice všichni viděli, ale stejně si nemůžu odpustit vypíchnout pár vět z nedávného Uvolněte se, prosím, kde byl hostem Jana Krause Jan Budař a snažil se pohovořit o své nové desce. (Už 24. listopadu! ;)

K: Dvě stě dvacet?
B: Možná jenom dvě stovky.
K: Simtě, si tě stáhnu v empétrojce zadarmo!
B: No jo, já vim.
K: Půjdu na Rapid a tam budeš vodpoledne. (...) Já mám hodinu starého Prince zadarmo a za tebe budu platit...?!
(...)
B: No, ale když my to neprodáme, ty desky, tak už nebudeme moct nahrát další a tím pádem nebudou moct nic poslouchat ani zadarmo.
K: To nám je jedno. My si stáhnem jiný! -
B: Já vím, je to tak.
K: - My si stáhnem jiný. A teď je ten novej program, co ti ukáže všechny podobný.
B: Všechny podobný? Fakt?
K: Tam dáš Budaře a von ti ukáže dalších sto Budařů. Řekne: Ty zpívaj jak Budař.
B: To ani nevím.

Když teda odhlédnu od pregnantního souhrnu situace v hudebním průmyslu, tak mě zaujala ta zmínka o nejmenovaném novém programu. Že by Last.fm? Zdá se, že tímto inkognito prorazilo i do hlavního večerního vysílání České televize a tudiž jeho popularita právě dosáhla prozatimního historického maxima. Možná je trochu zneklidňující, že jako nejvěrnější dvojník Jana Budaře byla vyhodnocena Hana Hegerová, ale mě hlavně tíží otázka, jaké aliasy na Last.fm vlastně všichni Krausové používají...? A co Jan Tleskač?

Ein süßes Paar

Asi nenecházím vhodná slova, která by popsala zážitek, který mi připravila dvojice Bushido + Karel Gott, ale pokud jste klip Für immer jung ještě neviděli, tak neváhejte!



Opravdu už se těším na účast Bushida na letošním vyhlášení výsledků Slavíka!

Otcovi chlapci v komoře

Tata Bojs + Ahn Trio
smetana tour
DK Ostrava 3.11.2008

Osud - ve formě shody několika okolností - tomu chtěl, že jsem se v pondělí ve večerních hodinách dostavil na koncert Tata Bojs a Ahn Tria v divadelním sále ostravského kulturáku. S Tata Bojs mě stále spojují nostalgické vzpomínky a naopak rozdělují všechny ty koncerty, na kterých jsem byl, ale nakonec jsem si řekl, že zrovna tu akustickou verzi koncertu jsem ještě neviděl (Nekonečnou stanici jsem naživo nepotkal) a jindy asi hned tak v Ostravě neuvidím, a risknul to. Navíc se před koncertem už nedaly koupit lístky (vyprodáno bylo v podstatě už ráno), což exkluzivitu celé akce ještě zvyšovalo. ;)

Před koncertem jsem se za sebe obával (skoro) nejhoršího, ale nakonec se ukázalo, že zbytečně. Koncert začal téměř včas a od počátku měl příjemnou atmosféru. Tata Bojs vybalili všechny hity, Ahn Trio přizvukovalo, mezi písničkami se mnohojazyčně žertovalo, došlo i na velmi komorní vsuvku i pouťovou atrakci v podobě Mardoši s velkým bubnem a nakonec na nezbytné focení publika. Byl to prostě příjemný večer, ale ne všechno bylo ideální...

Asi chápu snahu zachovat aranžmá poměrně jednoduchá a nezahltit je smyčci, ale často se mi zdálo, že Ahn Trio místo hudby hralo spíše zvukové efekty, takže aranžmá nakonec působila jednodušeji než originály a tenhle hudební rozměr pak písničkám trochu chyběl - zvlášť když ty další rozměry jsou poměrně malé.

Ono je pěkné udělat komorní vystoupení, kde "vystoupí na povrch syrová krása samotných písniček", ale napřed musíte nějaké písničky mít a především starší věci Tata Bojs typické písničky nejsou - tedy rozhodně ne Toreadorská otázka (přestože ta byla slušně vystavěná i v té akustické podobě) a takové Jaro nebo Lasičky taky zrovna nepřekypují melodickými nápady nebo textem (párkrát zopakujeme tři čtyři slogany a balíme), takže Tata Bojs prostě hra na folkové písničkáře nemůže úplně projít.

Nepochopitelný (i pro diváky na místě) byl taky závěrečný přídavek: "To jsme si nerozuměli. Můžete si vybrat, co vám zahrajeme, ale něco z toho, co už jsme hráli, protože v téhle sestavě už nic jiného fakt neumíme." Myslím, že by místo toho bývalo vhodnější natrénovat jakoukoliv jednoduchou hříčku. Originalita by v takovém případě byla určitě zajímavější než téměř identické opakování některé z přechozích písniček (v Ostravě to byla Šťastnější).

Dohromady to bylo prostě fajn, ale ne skvělé, takže to všeobecné mediální nadšení kolem smetany úplně nechápu - ostatně stejně jako závěrečné povstání publika a standing ovation. Doufám, že to bylo myšleno jako součást hry na umělecký koncert v divadle, ale nejsem si tím úplně jistý. Bohužel.

(Fotky viz ov-kluby.net)

Harry Potter z Lužice

Tohle téma jsem chtěl vlastně zmínit už před pár měsíci, ale teď se to snad taky hodí...

Některé pohádky asi nejsou pro pro harmonický vývoj citlivějších děti příliš vhodné, ale zůstanou jim dlouho v paměti. Ani se nedovažuju tipovat, kdy jsem poprvé a naposled viděl Zemanovu animovanou pohádku Čarodějův učeň (známou taky jako Krabat) a děj bych byl dnes schopen odvyprávět jen velice přibližně (tedy kdybych si nepomáhal Googlem =), ale tehdejší pocit hrůzy si pamatuju dodnes velice dobře.



O tom, odkud příběh pochází, jsem toho ale nikdy moc nevěděl, a tak jsem byl dost překvapen, když jsem loni náhodou narazil na informaci, že se v Německu chystá hraný film Krabat. Ono to je ale vlastně úplně logické.

Pověst o Krabatovi pochází z Lužice a existuje v mnoha verzích. Tu zřejmě nejznámější německou napsal liberecký rodák (to asi vysvětluje, proč mají někteří učedníci česká jména) Otfried Preussler a právě podle ní vznikl i ten animovaný film Karla Zemana.

V Německu má tedy Krabat "vybudovanou tradici" a vzhledem k doznívající (?) vlně fantasy filmů a malých čarodějů, bylo jen otázkou času, kdy dojde i na Krabata a ono dochází právě teď, protože německá premiéra je právě v říjnu.
A vlastně to ani moc nevypadá jako Harry Potter, ale spíš jako komornější Pán prstenů. =)



Německé filmy se k nám do kin zase tak často nedostávají, tak jsem zvědav, jestli se k nám dostane Krabat. Myslím, že Karel Zeman ho dostal tak hluboko do českého povědomí, že by se nějací diváci určitě našli - tedy pokud překonají své dětské fóbie a budou mít odvahu přijít do kina. ;)

Program na ochranu svědků

Asi je to trochu zneklidňující zjištění, ale naše bezpečnostní složky zřejmě nezvládají ani základní principy své práce. Přece když někdo dostane novou náhradní identitu, tak není možné, aby dál žil ve stejném městě a dokonce působil v příbuzném oboru jako předtím, protože takhle ho může kdokoliv odhalit!


Dean Reed - moderátor pořadu Paskvil (2000)


Jiří Macek - spoluorganizátor a kurátor výstavy Designblok 2008

(Děkuji P.S. za spolupráci. =)

Obsluha nahoře s

Je to zvláštní, ale zdá se, že mezinárodní verze plakátů filmu Obsluhoval jsem anglického krále jsou ideálním materiálem pro studium kulturních rozdílů.

Ovšem zatímco polská verze prozrazuje ledacos o katolicismu, tak americká dělá pro změnu dojem, že kult hereckých hvězd je v USA tak silný, že na plakátu prostě musí být tvář hlavní hvězdy i v případě, že se jedná o nějakého Bulhara. =)

Braková kultura

A to víte, že kreslíř Jamie Hewlett se zabýval populární hudbou už několik let před tím, než (spolu)vytvořil Gorillaz? Přesněji řečeno v devadesátých letech nakreslil pro speciální vydání singlu Common People od Pulp krátký komiks ilustrující celý text písničky a zahrnující i Jarvise Cockera. =)



Scan téhle raritky se dá najít tady a myslím, že i přes trochu nižší technickou kvalitu stojí za průzkum.

Malá noční

Milosh: iii (2008)

Od vydání Meme už uplynuly dva roky a Mike Milosh je zodpovědný hudebník, a tak musel tenhle citlivý hoch z Toronta obdařit svět další (třetí) dávkou své elektronické idyly. Mike má totiž jeden problém - jeho desky jsou taky citlivé. Tedy vlastně jsou až uspávací, ale Mike je v tom opravdu dobrý. Je docela dobře možné, že v oblasti elektronických ukolébavek je nejlepší na světě.

Milosh: My sound huh… hmmm it’s electronic in that I produce the tracks electronically but the songs are very sentimental almost folky in some weird way. The tracks have intricate beats and all the synth patches I make myself so the sounds are, dare I say unique. My music has been for the most part pretty melancholic with some sort of happiness infused in there. Oh yeah and I think I sing like a woman in some way.

(The Pompomist)

Docela dobře se dalo čekat, že nová deska bude úplně stejná jako předchozí dvě, ale trochu optimismu mi dodala informace, že závěrečným mixem Milosh pověřil Joshe Eustise (ano, z Telefon Tel Aviv =). Ten přece nemůže dopustit, aby se celé album slilo do jedné dlouhé ukolébavky!

No, jak bych to... Josh se asi snažil (Remember the Good Things), ale vypadá to, že Miloshův styl má natolik pevné kořeny, že se oživení většinou úspěšně vzpírá a inovace v podobě občasné přítomnosti akustické kytary dokonale splynula s Miloshovým klasickým zvukem. Když totiž jádro písniček tvoří přelévající se hřejivé syntezátorové plochy a Mikovy reverbované vícehlasy, tak z toho hardcore jen tak lehce neuděláte. K nějakému oživení beaty přece jen došlo a občas se objeví náznak dynamiky, ale ani tentokrát bych nikomu nedoporučil tuhle desku pouštět dříve než hodinu před spaním. Pokud jí ale vyčleníte vhodný čas, tak zabere dokonale! =)

PS: V tom rozhovoru jsem se konečně dověděl, odkud pochází jeho příjmení. Z Ukrajiny.

Síla nostalgie

The Prodigy nadchli na festivalu Oxegen lidi tím, že je, řečeno slovy frontmana Maxima, "vzali zpět do roku 1991", rozuměj, zahráli své staré věci včetně slavného singlu Out Of Space z počátku devadesátých let. Kdo by byl tehdy řekl, že mladá, progresívní, až revoluční parta takhle rychle zestárne a takhle svižně bude těžit z lidské nostalgie (která přišla zatraceně rychle)? A to je náhodička, že na začátku srpna vycházejí jejich první dvě desky v luxusní reedované podobě ...

Jana Kománková, Reflex 30/2008

"Kdy by to byl tehdy řekl"?

(...) Zkušený raver ocení stará videa Out Of Space, Charly, Wind It Up a Everybody In The Place, videopurista si zanadává na šílený obraz a ještě horší zvuk živých spotů, a zbytek se dá vidět maximálně jednou. Zakopu tuhle kazetu na neznámém místě a za dvacet let mě u ní možná píchne u srdce. Možná.

Filip Křivský, recenze VHS(!) Electronic Punks, Volume 16 (leden 1996)