Někdy na podzim se mi v hlavě vynořila starší a docela krátká písnička Petra Fialy "Mít a nemít" a ozývala se tam tak dlouho, až jsem si řekl, že bych si ji vlastně mohl zkusit nahrát. Jako obvykle jsem docela dlouho zasekl na harmonii originálu a když jsem měl konečně dojem, že jsem ji trefil, tak jsem usoudil, že se k té třítónové melodii stejně nehodí a udělal jsem to jinak.
Pak jsem si řekl, že dnes musí mít každá písnička své video, a tak v únoru vzniklo tohle... =)
Nějaké ty zbytné technické detaily:
Nápad na video jsem vlastně dostal během kolorování kousku Pyšné princezny, protože samotná animovaná barevná maska vypadá jako takové stylizované video. Myslel jsem, že prostě nahraju kus videa, nakreslím podle něho pár barevných snímků, pak nechám svůj program Frankensteiner spočítat nějaké interpolace a bude hotovo, ale samozřejmě to nešlo tak hladce. První testy vypadaly dost mizerně a bylo jasné, že pokud to nemá vypadat úplně příšerně, tak bych musel těch snímků nakreslit opět *mnohem* víc a to se mi už nechtělo opakovat. Zdálo se mi, že pohybující se obličej je v podstatě pořád dost podobný, takže by přece mělo být možné dopočítat se lepších výsledků.
A tak jsem dumal a dumal, až mě napadlo nejprve transformovat miniatury snímků. Výsledek byl docela nadějný, takže jsem celý program Frankensteiner radikálně přepsal tak, aby nejprve hledal podobnost v miniaturách snímků a pak postupně pokračoval přes větší kopie až k původní velikosti. Výsledný postup má samozřejmě stále svá omezení (není to zrovna neuronová síť) a na některých situacích si nevyhnutelně vyláme zuby (nový objekt v záběru, velká změna tvaru, posun kamery), ale vypočítané výsledky jsou při větších rozdílech mezi snímky výrazně lepší než u první verze a výpočet navíc trvá kratší dobu.
Trochu mě jen zamrzelo, že kdybych na podobný postup přišel dřív, tak bych si u Pyšné princezny asi ušetřil dost práce... =] Tentokrát jsem totiž musel ručně nakreslit jen 5 (slovy pět) snímků a všechny ostatní se z nich vypočítaly - přesněji řečeno jsem každé políčko nechal spočítat ze všech pěti nakreslených snímků a těch pět výsledků se pak zprůměrovalo. U složitějších scén by ta úspora určitě nebyla tak výrazná, ale i tak by to pomohlo.
Nejsem si ovšem jistý, jestli to celý proces tvorby tohohle videa nějak urychlilo, protože přepisování programu a ladění různých výpočetních koeficientů zabralo zhruba týden a zhruba stejně dlouho trvalo, než jsem se proskriptoval k takové podobě videa, se kterou jsem byl jakžtakž spokojen. Navíc se vlastně všechno počítalo pětkrát, takže přestože se doba výpočtu jednotlivých políček snížila, tak celková výpočetní doba se navýšila. Stále zbývá dost prostoru pro další technická vylepšení a optimalizace, tak snad někdy příště u nějakého úplně jiného videa... =)
Použitý software: FFMPEG (rozsekání původního videa na obrázky a spojení výsledku zase dohromady), ImageMagick (množení barevných fleků), Frankensteiner (rotoscoping a morfování osvětlení) a PNG-Blender (zkombinování barevných fleků, animované hlavy a záblesků osvětlení).
Zobrazují se příspěvky se štítkemMňága a Žďorp. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMňága a Žďorp. Zobrazit všechny příspěvky
2018-04-22
2012-07-18
Colours 2012 - den třetí
V sobotu jsem do areálu z logistických důvodů dorazil tramvají dvojkou, která nejezdí do Židenic, a první vec, ktorá ma udrela do tváre, bola OKD stage, kde mala byť aj Jana Kirschner, ale tú som tam cez ľudí vôbec nevidel - iba akúsi cikánskú alebo rómskú skupinu, ale tí ľudia vôbec nerapovali, tak som si povedal, že sú akosi čudní a išiel ďalej.
Mňágu jsem viděl relativně nedávno v posledním Ladí neladí, ale přece jen to byla povinnost. =) Řekl bych, že za normálních okolností by se jednalo i o velice podobný koncert jako minule, ale Mňága letos slaví a vydala svůj Dáreček s coververzemi všech možných ČS skupin, a tak na Colours využili příležitost a několik přítomných zpěváků přitáhli i na svůj koncert.
Nejvýraznější byl samozřejmě Petr Váša (dokonce ve dvou písničkách - i když ve Výhledově mi přišlo, že poněkud tápal =), a to jak svými šedými rozevlátými vlasy, tak rozevlátým zpěvem i pohybem. Po něm nastoupil Ivánek Gajdoš jako zástupce Bratří Orffů, který byl ale výrazně klidnější a i kvůli kytaře se musel zodpovědně držet na doslech stojanu s mikrofonem. Dvojička ze slovenských Sto múch v extravagantních kožíšcích toho po pódiu nachodila víc, ale obzvlášť slečna mě vokálně příliš nepřesvědčila. Vokální duo ze Skyline naopak zvládlo všechno, ale MC Jacob vypadal v čele Mňágy jako vetřelec z jiného vesmíru a jeho výstupy mě přiváděly k záchvatům smíchu (“Já řeknu Mňága, vy řeknete Žďorp! MŇÁGA!” - “ŽĎORP!” - “MŇÁGA!” -“ŽĎORP!” - “MŇÁGA!” -“ŽĎORP!”), což zřejmě nebylo jeho záměrem. Posledními hosty byli MIDI LIDI posílení o zpěvačku Báru Kratochvílovou (DVA), kteří spolu s Mňágou zahráli svůj Rukopis zelenohorský “Pete Best”. Stále mám dojem, že měl Petr Marek vyhodit přinejmenším jednu sloku, ale jinak se to povedlo. =)
Na Měsíc přišla Petra Fialu ještě vokálně podpořit “manažélka” a závěr už si pak Mňága zodpovědně pohlídala, takže jsem měl čas vzpomínat, jestli se Petr Fiala pohyboval po scéně s mrštností šedesátníka Ozzyho Osbourna už před deseti lety, nebo ho to chytlo až v poslední době (nepřejte si vidět, jak přeskakoval monitory), a kdy začal každou větu ukončovat slovem “jééééés” nebo “oumajgád”. Ale to je doufám jenom takový koncertní folklór, “takže dobrý”! (Tuším, že Mňága začne brzy litovat, že tuhle frázi jako název alba kdy použila. =)
Na Charlie Straight jsme se zase přes celý areál dostali až v závěru, ale zřejmě jsme viděli hlavní tahák, kdy během jedné mezihry (Michal Šupák jel! =) vyběhli ze zákulisí dva chlapíci a natáhli před Alberta Černého plachtu s nápisem Flaming Lips a když jí za chvíli zase spustili, tak se ukázalo, že je Albert zavřený v průhledné bublině. Na zorbing by asi nebyla použitelná, protože neměla dvojité stěny, ale na minutu koulení po lidech to stačilo. =)
Jinak jsme toho ale opravdu moc nestihli, protože pak už jenom Albert stihnul předvést nové tričko, na konci písničky ho hodit do publika (nejsem si jistý, jestli to přežilo nepoškozené =) a bylo po všem.
Další na řadě byla na vedlejším pódiu skupina Nebe, kterou jsem si pracovně překřtil na Kryštof Junior. Richarda Krajča jsem sice nikde neviděl, ale vypadalo to, že tam jako svého delegáta vyslal dohlížet Aleše Juchelku, kterého jsem si mohl všimnout i proto, že publikum bylo docela skromné. Skupina se tím ale nenechala rozhodit a v pohodě si začala kryštofovat. Po chvíli je P zhodnotil: “Hrajou dobře, jak je mám brát vážně, když jsou to takoví mladí kluci? K nim přece nemůžu vzhlížet!” =)
Já jsem se chtěl zdržet trochu déle, ale byl jsem přehlasován a téměř násilím odvlečen na hlavní scénu na ZAZ.
Tahle Francouzka se ukázala jako docela velký živel. Doprovodná skupina přecházela od svižných akustických písniček (kontrabas!) až do klasického rocku (což už ale neznělo tak zajímavě), zatímco ZAZ do toho z plna hrdla zpívala - možná až moc, protože některé písničky zněly tak, že by jim trochu intimnější podání prospělo.
Mezi písničkami se velice aktivně snažila komunikovat s publikem. Z počátku jsem se lekl, že to na nás bude zkoušet francouzsky (kolik lidí by asi něco rozumělo?), ale pak se ukázalo, že nepodcenila přípravu a před sebou měla několik taháků s českými překlady, které poměrně úspěšně četla - i když téměř každou delší větu končila trochu frustrovaným skřekem. =)
Když už pak taháky nestačily, tak si odněkud z publika (?) vylovila překladatelku a společně (překladem po větách) se snažily dát dohromady melodram, což byla docela fuška (navíc lidé nechtěli na povel zavřít oči =), ale nakonec se to víceméně podařilo.
Závěr pak byl zase akustičtější, ZAZ si ve stylu Vlasty Buriana na sevřenou pěst “odtroubila” singlík Je Veux a odešla středem.
Mým dalším cílem pak byli Bratři Orffové v Gongu, ale nedával jsem si velké šance, protože se ke mně z několika zdrojů dostala fáma, že dostat se do Gongu na cokoliv je téměř nemožné, pokud tam člověk nečeká dlouho předem.
Naštěstí pro nás byla na koncertu poměrně velká fluktuace (pro některé posluchače to asi bylo přece jen příliš zadumané), a tak jsme se dostali zhruba v půlce dovnitř a to už jsem z fluktuace takovou radost neměl, protože jsem seděl kousek od bočních dveří, kde ochranka pořád dokola vysvětlovala přicházejícím lidem, že ty dolní dveře jsou pouze východ a že pokud chtějí dovnitř, tak musí ještě o (půl)patro výše.
Jinak mě ovšem koncert potěšil. Před tvůrčí pauzou se mi zdálo, že Bratři začínají na koncertech chytat místo elektroniky spíš trochu “barový zvuk”. Tentokrát se sice elektronika taky nějak zvlášť nedostavila (pokud vůbec), ale celkový zvuk se mi zdál temnější, což beru jako plus.
Jediná zvuková chybka byl až příliš dlouhý reverb, který byl slyšet hlavně na Ivánkově zpěvu, ale je možné, že to je spíše problém Gongu (zatím nemám s čím srovnávat) a s tím se dalo žít.
Nepodařilo se mi ovšem uspokojivě zodpovědět zvídavý dotaz, proč ten kytarista na kraji pořád klečí a jestli vůbec hraje... ;)
V sále ale vládla celou dobu (až na courající lidi) výborná atmosféra a na konci jsem “od sousedů” zaslechl největší pochvalu: “Toto bol vynikajúci koncert. Asi vôbec najlepší, aký som kedy videl!”
Jako kontrast jsme pak chtěli stihnout alespoň konec vystoupení Petra Váši, o kterém jsem si stihnul zjistit jen to, že je to někde na Hlubině. Teprve po tom, co jsme neúspěšně obešli celé “křídlo” areálu tam a zpátky, jsme si všimli, že ještě jedna scéna je ukrytá nahoře v patře vedle kavárny (cedulka venku byla poměrně malá), ale cestou nahoru po schodišti nás srazil dolů dav směřující ven, který nám potvrdil naše tušení, že Petr Váša has just left the building.
K návštěvě koncertu Floexe se mi bohužel nepovedlo nikoho z naší skupinky přesvědčit, a tak jsem byl vydán na milost a nemilost (to spíš) Alanis Morissette.
No, představoval jsem si to jinak. Tak nějak srdečněji.
Skoro to vypadalo, že se Alanis na scéně necítí moc dobře, protože si první dvě nebo tři písničky bez zastavení dlouhými kroky rázovala z jedné strany pódia na druhou bokem k publiku, na které se ani nepodívala. Doleva směrem dopředu a pozpátku zase doprava - skoro jako legendární medvěd, který vyrostl v úzké kleci, kde se nemohl otočit, ale Alanis to alespoň čas od času obrátila.
Čelem k publiku se postavila teprve zhruba po deseti minutách, ale myslím, že to bylo jen proto, že si vzala kytaru, takže už neměla volné ruce a mikrofon stál naneštěstí pro ni přímo uprostřed scény.
Kromě toho celé vystoupení poznamenal nevyvážený zvuk, protože když se do toho skupina opřela (což bylo dost často), tak přehlušovala zpěv, a to je u někoho, kdo je běžně považovaný za písničkářku, docela problém. Přitom prý měla Alanis s sebou vlastního zvukaře, takže je to docela nepochopitelné. V tom kytarovém hukotu se ztratila i většina známějších hitovek a celkový dojem nezáchránilo ani pohazování vlasy, které má Alanis stále proklatě dlouhé, ale naneštěstí jsou akusticky zcela nepoužitelné. =]
Den jsem chtěl původně končit s MIDI LIDI(mi), ale všichni včetně mých zad byli proti, a když je podpořil i argument, že už jsme je ten den vlastně viděli spolu s Mňágou, tak se nedalo vzdorovat. Neděle už stála na prahu a významně si poklepávala botou o strusku...
Mňágu jsem viděl relativně nedávno v posledním Ladí neladí, ale přece jen to byla povinnost. =) Řekl bych, že za normálních okolností by se jednalo i o velice podobný koncert jako minule, ale Mňága letos slaví a vydala svůj Dáreček s coververzemi všech možných ČS skupin, a tak na Colours využili příležitost a několik přítomných zpěváků přitáhli i na svůj koncert.
Nejvýraznější byl samozřejmě Petr Váša (dokonce ve dvou písničkách - i když ve Výhledově mi přišlo, že poněkud tápal =), a to jak svými šedými rozevlátými vlasy, tak rozevlátým zpěvem i pohybem. Po něm nastoupil Ivánek Gajdoš jako zástupce Bratří Orffů, který byl ale výrazně klidnější a i kvůli kytaře se musel zodpovědně držet na doslech stojanu s mikrofonem. Dvojička ze slovenských Sto múch v extravagantních kožíšcích toho po pódiu nachodila víc, ale obzvlášť slečna mě vokálně příliš nepřesvědčila. Vokální duo ze Skyline naopak zvládlo všechno, ale MC Jacob vypadal v čele Mňágy jako vetřelec z jiného vesmíru a jeho výstupy mě přiváděly k záchvatům smíchu (“Já řeknu Mňága, vy řeknete Žďorp! MŇÁGA!” - “ŽĎORP!” - “MŇÁGA!” -“ŽĎORP!” - “MŇÁGA!” -“ŽĎORP!”), což zřejmě nebylo jeho záměrem. Posledními hosty byli MIDI LIDI posílení o zpěvačku Báru Kratochvílovou (DVA), kteří spolu s Mňágou zahráli svůj Rukopis zelenohorský “Pete Best”. Stále mám dojem, že měl Petr Marek vyhodit přinejmenším jednu sloku, ale jinak se to povedlo. =)
Na Měsíc přišla Petra Fialu ještě vokálně podpořit “manažélka” a závěr už si pak Mňága zodpovědně pohlídala, takže jsem měl čas vzpomínat, jestli se Petr Fiala pohyboval po scéně s mrštností šedesátníka Ozzyho Osbourna už před deseti lety, nebo ho to chytlo až v poslední době (nepřejte si vidět, jak přeskakoval monitory), a kdy začal každou větu ukončovat slovem “jééééés” nebo “oumajgád”. Ale to je doufám jenom takový koncertní folklór, “takže dobrý”! (Tuším, že Mňága začne brzy litovat, že tuhle frázi jako název alba kdy použila. =)
Na Charlie Straight jsme se zase přes celý areál dostali až v závěru, ale zřejmě jsme viděli hlavní tahák, kdy během jedné mezihry (Michal Šupák jel! =) vyběhli ze zákulisí dva chlapíci a natáhli před Alberta Černého plachtu s nápisem Flaming Lips a když jí za chvíli zase spustili, tak se ukázalo, že je Albert zavřený v průhledné bublině. Na zorbing by asi nebyla použitelná, protože neměla dvojité stěny, ale na minutu koulení po lidech to stačilo. =)
Jinak jsme toho ale opravdu moc nestihli, protože pak už jenom Albert stihnul předvést nové tričko, na konci písničky ho hodit do publika (nejsem si jistý, jestli to přežilo nepoškozené =) a bylo po všem.
Další na řadě byla na vedlejším pódiu skupina Nebe, kterou jsem si pracovně překřtil na Kryštof Junior. Richarda Krajča jsem sice nikde neviděl, ale vypadalo to, že tam jako svého delegáta vyslal dohlížet Aleše Juchelku, kterého jsem si mohl všimnout i proto, že publikum bylo docela skromné. Skupina se tím ale nenechala rozhodit a v pohodě si začala kryštofovat. Po chvíli je P zhodnotil: “Hrajou dobře, jak je mám brát vážně, když jsou to takoví mladí kluci? K nim přece nemůžu vzhlížet!” =)
Já jsem se chtěl zdržet trochu déle, ale byl jsem přehlasován a téměř násilím odvlečen na hlavní scénu na ZAZ.
Tahle Francouzka se ukázala jako docela velký živel. Doprovodná skupina přecházela od svižných akustických písniček (kontrabas!) až do klasického rocku (což už ale neznělo tak zajímavě), zatímco ZAZ do toho z plna hrdla zpívala - možná až moc, protože některé písničky zněly tak, že by jim trochu intimnější podání prospělo.
Mezi písničkami se velice aktivně snažila komunikovat s publikem. Z počátku jsem se lekl, že to na nás bude zkoušet francouzsky (kolik lidí by asi něco rozumělo?), ale pak se ukázalo, že nepodcenila přípravu a před sebou měla několik taháků s českými překlady, které poměrně úspěšně četla - i když téměř každou delší větu končila trochu frustrovaným skřekem. =)
Když už pak taháky nestačily, tak si odněkud z publika (?) vylovila překladatelku a společně (překladem po větách) se snažily dát dohromady melodram, což byla docela fuška (navíc lidé nechtěli na povel zavřít oči =), ale nakonec se to víceméně podařilo.
Závěr pak byl zase akustičtější, ZAZ si ve stylu Vlasty Buriana na sevřenou pěst “odtroubila” singlík Je Veux a odešla středem.
Mým dalším cílem pak byli Bratři Orffové v Gongu, ale nedával jsem si velké šance, protože se ke mně z několika zdrojů dostala fáma, že dostat se do Gongu na cokoliv je téměř nemožné, pokud tam člověk nečeká dlouho předem.
Naštěstí pro nás byla na koncertu poměrně velká fluktuace (pro některé posluchače to asi bylo přece jen příliš zadumané), a tak jsme se dostali zhruba v půlce dovnitř a to už jsem z fluktuace takovou radost neměl, protože jsem seděl kousek od bočních dveří, kde ochranka pořád dokola vysvětlovala přicházejícím lidem, že ty dolní dveře jsou pouze východ a že pokud chtějí dovnitř, tak musí ještě o (půl)patro výše.
Jinak mě ovšem koncert potěšil. Před tvůrčí pauzou se mi zdálo, že Bratři začínají na koncertech chytat místo elektroniky spíš trochu “barový zvuk”. Tentokrát se sice elektronika taky nějak zvlášť nedostavila (pokud vůbec), ale celkový zvuk se mi zdál temnější, což beru jako plus.
Jediná zvuková chybka byl až příliš dlouhý reverb, který byl slyšet hlavně na Ivánkově zpěvu, ale je možné, že to je spíše problém Gongu (zatím nemám s čím srovnávat) a s tím se dalo žít.
Nepodařilo se mi ovšem uspokojivě zodpovědět zvídavý dotaz, proč ten kytarista na kraji pořád klečí a jestli vůbec hraje... ;)
V sále ale vládla celou dobu (až na courající lidi) výborná atmosféra a na konci jsem “od sousedů” zaslechl největší pochvalu: “Toto bol vynikajúci koncert. Asi vôbec najlepší, aký som kedy videl!”
Jako kontrast jsme pak chtěli stihnout alespoň konec vystoupení Petra Váši, o kterém jsem si stihnul zjistit jen to, že je to někde na Hlubině. Teprve po tom, co jsme neúspěšně obešli celé “křídlo” areálu tam a zpátky, jsme si všimli, že ještě jedna scéna je ukrytá nahoře v patře vedle kavárny (cedulka venku byla poměrně malá), ale cestou nahoru po schodišti nás srazil dolů dav směřující ven, který nám potvrdil naše tušení, že Petr Váša has just left the building.
K návštěvě koncertu Floexe se mi bohužel nepovedlo nikoho z naší skupinky přesvědčit, a tak jsem byl vydán na milost a nemilost (to spíš) Alanis Morissette.
No, představoval jsem si to jinak. Tak nějak srdečněji.
Skoro to vypadalo, že se Alanis na scéně necítí moc dobře, protože si první dvě nebo tři písničky bez zastavení dlouhými kroky rázovala z jedné strany pódia na druhou bokem k publiku, na které se ani nepodívala. Doleva směrem dopředu a pozpátku zase doprava - skoro jako legendární medvěd, který vyrostl v úzké kleci, kde se nemohl otočit, ale Alanis to alespoň čas od času obrátila.
Čelem k publiku se postavila teprve zhruba po deseti minutách, ale myslím, že to bylo jen proto, že si vzala kytaru, takže už neměla volné ruce a mikrofon stál naneštěstí pro ni přímo uprostřed scény.
Kromě toho celé vystoupení poznamenal nevyvážený zvuk, protože když se do toho skupina opřela (což bylo dost často), tak přehlušovala zpěv, a to je u někoho, kdo je běžně považovaný za písničkářku, docela problém. Přitom prý měla Alanis s sebou vlastního zvukaře, takže je to docela nepochopitelné. V tom kytarovém hukotu se ztratila i většina známějších hitovek a celkový dojem nezáchránilo ani pohazování vlasy, které má Alanis stále proklatě dlouhé, ale naneštěstí jsou akusticky zcela nepoužitelné. =]
Den jsem chtěl původně končit s MIDI LIDI(mi), ale všichni včetně mých zad byli proti, a když je podpořil i argument, že už jsme je ten den vlastně viděli spolu s Mňágou, tak se nedalo vzdorovat. Neděle už stála na prahu a významně si poklepávala botou o strusku...
2012-01-05
Rozmňagane
Docela mě potěšilo, že můj dojem ze Špalíčku, že se chystá album coververzí Mňágy, se potvrdil, a tak jsem se pokusil posbírat informace, které se zatím někde objevily - nebo spíše objevují, protože jak je vidět, tak je všechno stále ve vývoji.
Petr Fiala na stránkách Mňágy:
Uvažujeme, že to bude stát 299,- bo to budou dvě céda s třiceti písničkama plus jedno dévédé o vzniku, to všecko hezky obalený v digipacku... Náklady tak čtyři kila...ehm...jen tak na okraj. Album vyjde na Apríla (1.4. 2012), ale už od ledna budeme každý týden dávat jednu coververzi k volnému poslechu na naše stránky a možná ještě i jinde. Takže do vydání uslyšíte cca půlku alba...to je Dobrý, néé?! -:) -:) -:). Taky upozorňuju, že součástí alba bude dvd, na kterém bude zachycen vznik písniček a tudíž na něm budou všichni zúčastnění hudebníci! Tož tak.
Potvrzené písničky a účastníci:
WWW + Petr Fiala - Hodinový hotel (jen promo?)
Bratři Orffové – Ne, teď ne! (Spaste svoje duše atd.)
WWW – Hodinový hotel (bez Fialy)
Květy - Ve skutečnosti
Prago Union - Některé otázky
Skyline - ???
Tata bojs - ???
Xavier Baumaxa ? - ??? (P.F.: "Jednu šanci dostal, ale vůbec bych neřek, že to zvládnul...-:)")
Pokud se k vám donesly nějaké další upřesňující informace, tak je rád uvítám... =)
Petr Fiala na stránkách Mňágy:
Uvažujeme, že to bude stát 299,- bo to budou dvě céda s třiceti písničkama plus jedno dévédé o vzniku, to všecko hezky obalený v digipacku... Náklady tak čtyři kila...ehm...jen tak na okraj. Album vyjde na Apríla (1.4. 2012), ale už od ledna budeme každý týden dávat jednu coververzi k volnému poslechu na naše stránky a možná ještě i jinde. Takže do vydání uslyšíte cca půlku alba...to je Dobrý, néé?! -:) -:) -:). Taky upozorňuju, že součástí alba bude dvd, na kterém bude zachycen vznik písniček a tudíž na něm budou všichni zúčastnění hudebníci! Tož tak.
Potvrzené písničky a účastníci:
WWW + Petr Fiala - Hodinový hotel (jen promo?)
Bratři Orffové – Ne, teď ne! (Spaste svoje duše atd.)
WWW – Hodinový hotel (bez Fialy)
Květy - Ve skutečnosti
Prago Union - Některé otázky
Skyline - ???
Tata bojs - ???
Xavier Baumaxa ? - ??? (P.F.: "Jednu šanci dostal, ale vůbec bych neřek, že to zvládnul...-:)")
Pokud se k vám donesly nějaké další upřesňující informace, tak je rád uvítám... =)
2011-11-05
Mastným řízkem mává kdo se loučí
Poslední díl Ladí neladí
Mňága & Žďorp + Bez ladu a skladu
RNR Garage Ostrava Martinov
5.10.2011
Tak nám zabili Ladí neladí a už bych ten článek mohl po měsíci konečně dopsat... =)
Pohřeb se konal na obvyklém místě, za účasti obvyklých moderátorů, obvyklých publicistů a obvyklých diváků. Neobvyklé bylo to, že moderátoři Petr Fiala a Michal Kaščák tentokrát téměř nemoderovali, ale místo toho vystupovali se svými “rodnými” skupinami a o moderování se podělilo více lidí. Slavnostní atmosféru derniéry navíc doplňovaly místní zasloužilé celebrity jako Zlata Holušová v publiku a samozřejmě pan domácí Marcel Woodman za barem.
Celý večer zahájili dramaturgové Marek Dohnal a Marcel Nevín, kteří to pojali vskutku bilančně, takže jsem měl z úvodního projevu dojem, že právě dostali Oscara, ale myslím, že na Oscarech by trochu přetáhli časový limit a už by dávno spustil orchestr. ;)
Bez ladu a skladu
Koncertní část celkem tradičně zahajovali slovenští hosté čili Bez ladu a skladu, které jsem viděl naživo asi podruhé a po dlouhé pauze (téměř 11 let - pochopitelně, když jsou v dlouhotrvajícím rozpadu), ale všechno vypadalo dost povědomě - jen okolnosti se změnily. Pánové nastoupili v oblecích, ale ono to působí jinak, když je v obleku drze vyhlížející mladík nebo usedlý čtyřicátník...
Vzhledem k minimální aktivitě skupiny se repertoár od minula příliš nezměnil, takže se hrálo Nahoře bez, Parné valce, Píšte všeci modrým perom, Udavač a tak všelijak podobně, a když Mišo zavtipkoval, že “teď přijde jedna novější písnička - z roku 1994”, tak se všichni zasvěceně zasmáli a samozřejmě na to přišla řeč i později v diskuzi. Já jsem měl ovšem trochu zvláštní pocit, že BLAS ještě dvacet dva let po revoluci zpívají převážně (nebo alespoň z velké části) protikomunistické protestsongy. Byla to prostě časová konzerva se vším všudy, jenomže politické písničky stárnou rychleji, než obecnější témata. Kromě toho se z interpretace písniček vytratila ta tehdejší osobní angažovanost a “nasranost”. Celá skupina se na pódiu usmívá, vyměňuje si v přestávkách narážky a vtípky, a tak teď logicky nemůže působit jako přesvědčiví bojovníci proti … čemu vlastně? Prostě se všichni sešli, aby zavzpomínali na dobu, kdy podvraceli republiku, ale i přes to, že jim to vzpomínání šlo velice dobře, tak mi to připadalo ještě odtrženější od současnosti než Oceán.
Pro úplnost ale samozřejmě musím dodat, že já nejsem starý fanoušek - ti si koncert dokonale užili, zazpívali, zaskákali a připomínky k repertoáru určitě neměli. ;)
Mňága & Žďorp
Z pohledu aktuálnosti dopadla Mňága určitě líp (rád bych taky doplnil, kdy jsem ji viděl naposled naživo, ale bohužel se mi na to nepovedlo vzpomenout =). Samozřejmě měla výhodu v tom, že stále hraje a občas i vydává nové písničky, ale myslím, že hlavní rozdíl je v nadčasovosti Fialových textů. Vždycky se chce někdo prokopat ven a neznalec by měl asi docela problém odhadnout, jak staré jednotlivé písničky jsou.
Jinak se ovšem TAKY jednalo o večírek pro pamětníky, jen byl proti BLAS ještě rozjetější. Fiala se celý koncert rytmicky zmítal jak mim po obrně, Martin Knor přišel na kraj pódia předvádět metalové sólo, Neky dělal nejspíš Gena Simmonse z Kiss a na závěr si ještě Fiala prohodil role s bubeníkem Pavlem Koudelkou. Stinnou stránkou bylo, že Mňága hrála skoro všechny písničky rychleji, než jak jsou nahrané na albech, a v některých případech nasadili pánové takové tempo, že se písnička poněkud “rozostřila”. (Původně jsem chtěl napsat “rymicky rozpadla”, ale tak zlé to zase nebylo. =) Playlist se samozřejmě skládal převážně ze starších kousků, ale vetřelo se tam i několik písniček z poslední desky - trochu překvapivě i dokonale bezútěšní Zloději života, kteří koncert dost přibrzdili a asi z nich nikdy nebude hit, ale takovou písničku Petr Fiala prostě nemůže vynechat.
Beseda
Beseda se pak samozřejmě taky nesla v bilančním duchu celých deseti let (až na krátké zhodnocení, že “dnes to byl takový pěkný retro večer”, po kterém se Mišo Kaščák dotčeně otřásl) a rozebíraly se celosvětové problémy hudebního průmyslu s přihlédnutím k nejnovějším technologiím (především Pavel Kučera + Honza Vedral). Zhruba po půl hodině to nevydržel jeden ošlehaný anarchoskinhead (ehm ;) z řad publika a zmocnil se mikrofonu, aby publicistům vynadal, že “kecají o p***vinách, nikoho to nezajímá, lidi už stejnak odešli a přitom tu máte dvě takové legendy, tak se jich na něco zeptejte!”. Pak pokračoval výkladem o tom, kdy a kde obě legendy viděl poprvé a jaké to bylo (jak jste jistě pochopili i z tohohle textu, tak tuhle pasáž tam prostě musí každý pamětník vložit ;), ale nakonec ho Fiala s Kaščákem uklidnili, že takhle ta beseda rozhodně nebyla myšlena, takže si mikrofon zase vzal Pavel Kučera a nerušeně pokračoval ve filozofování o vlivu internetu. Občas se ke slovu dostal i přítomný Libor Lisý, ale skutečně jen zřídka, takže slovenský publicista, jehož jméno jsem na začátku debaty kvůli hluku nezaregistroval, alespoň pochválil celé Ladí neladí za nehynoucí zásluhy při mapování slovenských skupin, načež kameramani začali signalizovat, že jim dochází místo v kamerách, takže debata byla přerušena a po předání režijních pokynů (“takže jak jsme se domluvili - budúcnosť, slzy”) celé Ladí neladí kvapně skončilo nad talířem řízečků. (Bohužel pouze pro účastníky debaty.)
Asi by bylo vhodné taky připojit nějakou tu shrnující moudrost, ale to bych asi nepotěšil toho pána, co se chtěl taky zapojit do debaty, takže se odvážím maximálně vyjádřit zvědavost, jestli se za Ladí neladí chystá nějaká náhrada a jestli se toho bude účastnit i ostravská ČT. Na druhou stranu koho by dnes, v čase internetu, zajímala nějaká TV nebo dokonce debatování o hudbě...?
Trochu atmosféry lze nasát z tohohle částečně nesrozumitelného a částečně zbytečného videa z úplného konce... =)
Fotky když tak omrkněte u konkurence na Óvečkách...
Mňága & Žďorp + Bez ladu a skladu
RNR Garage Ostrava Martinov
5.10.2011
Tak nám zabili Ladí neladí a už bych ten článek mohl po měsíci konečně dopsat... =)
Pohřeb se konal na obvyklém místě, za účasti obvyklých moderátorů, obvyklých publicistů a obvyklých diváků. Neobvyklé bylo to, že moderátoři Petr Fiala a Michal Kaščák tentokrát téměř nemoderovali, ale místo toho vystupovali se svými “rodnými” skupinami a o moderování se podělilo více lidí. Slavnostní atmosféru derniéry navíc doplňovaly místní zasloužilé celebrity jako Zlata Holušová v publiku a samozřejmě pan domácí Marcel Woodman za barem.
Celý večer zahájili dramaturgové Marek Dohnal a Marcel Nevín, kteří to pojali vskutku bilančně, takže jsem měl z úvodního projevu dojem, že právě dostali Oscara, ale myslím, že na Oscarech by trochu přetáhli časový limit a už by dávno spustil orchestr. ;)
Bez ladu a skladu
Koncertní část celkem tradičně zahajovali slovenští hosté čili Bez ladu a skladu, které jsem viděl naživo asi podruhé a po dlouhé pauze (téměř 11 let - pochopitelně, když jsou v dlouhotrvajícím rozpadu), ale všechno vypadalo dost povědomě - jen okolnosti se změnily. Pánové nastoupili v oblecích, ale ono to působí jinak, když je v obleku drze vyhlížející mladík nebo usedlý čtyřicátník...
Vzhledem k minimální aktivitě skupiny se repertoár od minula příliš nezměnil, takže se hrálo Nahoře bez, Parné valce, Píšte všeci modrým perom, Udavač a tak všelijak podobně, a když Mišo zavtipkoval, že “teď přijde jedna novější písnička - z roku 1994”, tak se všichni zasvěceně zasmáli a samozřejmě na to přišla řeč i později v diskuzi. Já jsem měl ovšem trochu zvláštní pocit, že BLAS ještě dvacet dva let po revoluci zpívají převážně (nebo alespoň z velké části) protikomunistické protestsongy. Byla to prostě časová konzerva se vším všudy, jenomže politické písničky stárnou rychleji, než obecnější témata. Kromě toho se z interpretace písniček vytratila ta tehdejší osobní angažovanost a “nasranost”. Celá skupina se na pódiu usmívá, vyměňuje si v přestávkách narážky a vtípky, a tak teď logicky nemůže působit jako přesvědčiví bojovníci proti … čemu vlastně? Prostě se všichni sešli, aby zavzpomínali na dobu, kdy podvraceli republiku, ale i přes to, že jim to vzpomínání šlo velice dobře, tak mi to připadalo ještě odtrženější od současnosti než Oceán.
Pro úplnost ale samozřejmě musím dodat, že já nejsem starý fanoušek - ti si koncert dokonale užili, zazpívali, zaskákali a připomínky k repertoáru určitě neměli. ;)
Mňága & Žďorp
Z pohledu aktuálnosti dopadla Mňága určitě líp (rád bych taky doplnil, kdy jsem ji viděl naposled naživo, ale bohužel se mi na to nepovedlo vzpomenout =). Samozřejmě měla výhodu v tom, že stále hraje a občas i vydává nové písničky, ale myslím, že hlavní rozdíl je v nadčasovosti Fialových textů. Vždycky se chce někdo prokopat ven a neznalec by měl asi docela problém odhadnout, jak staré jednotlivé písničky jsou.
Jinak se ovšem TAKY jednalo o večírek pro pamětníky, jen byl proti BLAS ještě rozjetější. Fiala se celý koncert rytmicky zmítal jak mim po obrně, Martin Knor přišel na kraj pódia předvádět metalové sólo, Neky dělal nejspíš Gena Simmonse z Kiss a na závěr si ještě Fiala prohodil role s bubeníkem Pavlem Koudelkou. Stinnou stránkou bylo, že Mňága hrála skoro všechny písničky rychleji, než jak jsou nahrané na albech, a v některých případech nasadili pánové takové tempo, že se písnička poněkud “rozostřila”. (Původně jsem chtěl napsat “rymicky rozpadla”, ale tak zlé to zase nebylo. =) Playlist se samozřejmě skládal převážně ze starších kousků, ale vetřelo se tam i několik písniček z poslední desky - trochu překvapivě i dokonale bezútěšní Zloději života, kteří koncert dost přibrzdili a asi z nich nikdy nebude hit, ale takovou písničku Petr Fiala prostě nemůže vynechat.
Beseda
Beseda se pak samozřejmě taky nesla v bilančním duchu celých deseti let (až na krátké zhodnocení, že “dnes to byl takový pěkný retro večer”, po kterém se Mišo Kaščák dotčeně otřásl) a rozebíraly se celosvětové problémy hudebního průmyslu s přihlédnutím k nejnovějším technologiím (především Pavel Kučera + Honza Vedral). Zhruba po půl hodině to nevydržel jeden ošlehaný anarchoskinhead (ehm ;) z řad publika a zmocnil se mikrofonu, aby publicistům vynadal, že “kecají o p***vinách, nikoho to nezajímá, lidi už stejnak odešli a přitom tu máte dvě takové legendy, tak se jich na něco zeptejte!”. Pak pokračoval výkladem o tom, kdy a kde obě legendy viděl poprvé a jaké to bylo (jak jste jistě pochopili i z tohohle textu, tak tuhle pasáž tam prostě musí každý pamětník vložit ;), ale nakonec ho Fiala s Kaščákem uklidnili, že takhle ta beseda rozhodně nebyla myšlena, takže si mikrofon zase vzal Pavel Kučera a nerušeně pokračoval ve filozofování o vlivu internetu. Občas se ke slovu dostal i přítomný Libor Lisý, ale skutečně jen zřídka, takže slovenský publicista, jehož jméno jsem na začátku debaty kvůli hluku nezaregistroval, alespoň pochválil celé Ladí neladí za nehynoucí zásluhy při mapování slovenských skupin, načež kameramani začali signalizovat, že jim dochází místo v kamerách, takže debata byla přerušena a po předání režijních pokynů (“takže jak jsme se domluvili - budúcnosť, slzy”) celé Ladí neladí kvapně skončilo nad talířem řízečků. (Bohužel pouze pro účastníky debaty.)
Asi by bylo vhodné taky připojit nějakou tu shrnující moudrost, ale to bych asi nepotěšil toho pána, co se chtěl taky zapojit do debaty, takže se odvážím maximálně vyjádřit zvědavost, jestli se za Ladí neladí chystá nějaká náhrada a jestli se toho bude účastnit i ostravská ČT. Na druhou stranu koho by dnes, v čase internetu, zajímala nějaká TV nebo dokonce debatování o hudbě...?
Trochu atmosféry lze nasát z tohohle částečně nesrozumitelného a částečně zbytečného videa z úplného konce... =)
Fotky když tak omrkněte u konkurence na Óvečkách...
2007-09-28
Klára ve vleku událostí
Možná tomu nebudete věřit, ale naše multinázvové hudební seskupení po delší době opět vytvořilo hudební nahrávku.
Protože se naše původní tvorba dlouhodobě nemůže dostat z bludného kruhu předělávání, tak jsme se vrátili k osvědčeným coververzím a během dvou víkendů jsme dali dohromady jednu pozapomenutou letní písničku od Mňágy, která teď už jako Mňága moc nezní. =) Pak jsme další dva týdny teoretizovali, co by se tak ještě dalo vylepšit, ale nakonec mi došla trpělivost. Stejně bychom měnili jenom drobnosti a léto už je nenávratně pryč, takže na co čekat...?
5fold: Nejvíc se Klára těší na neděli (mp3 256 kbps / 5,8 MB)
(k dispozici taktéž jako 128 kbps stream na Last.fm)
Protože se naše původní tvorba dlouhodobě nemůže dostat z bludného kruhu předělávání, tak jsme se vrátili k osvědčeným coververzím a během dvou víkendů jsme dali dohromady jednu pozapomenutou letní písničku od Mňágy, která teď už jako Mňága moc nezní. =) Pak jsme další dva týdny teoretizovali, co by se tak ještě dalo vylepšit, ale nakonec mi došla trpělivost. Stejně bychom měnili jenom drobnosti a léto už je nenávratně pryč, takže na co čekat...?
5fold: Nejvíc se Klára těší na neděli (mp3 256 kbps / 5,8 MB)
(k dispozici taktéž jako 128 kbps stream na Last.fm)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)