Jiné hry

Počítačovým hrám jsem se za posledních pár let docela vzdálil, ale přesto mi zůstal pocit, že té oblasti ještě rozumím, takže když jsem narazil na hlubokomyslnou debatu k tématu, tak jsem se k tomu prostě musel vyjádřit! =) Bohužel se mi to při psaní nějak rozrostlo, tak ho radši hodím sem.

Jakkoliv je mi myšlenka "jiných her" sympatická, tak myslím, že tu analogii s filmem nebo jiným uměním není možné použít. Celý smysl her je (byl?) úplně jiný než umění. Umění opravdu "nastavuje to zrcadlo" a v podstatě vždycky popisuje existující skutečnost nebo se k ní aspoň nepřímo vyjadřuje (i u těch nejfantastičtějších filmů) - v centru je prostě příběh.

Jenomže nejbližšími příbuznými počítačových her nejsou filmy a knížky (i když by to tak v posledních letech mohlo vypadat), ale stolní hry a sporty. Tam žádné příběhy nejsou třeba, příběhem je samotná hra nebo zápas. (U Člověče nezlob se ani u Pac Mana při hře neřeším, jaký má vztah k současnosti a jestli by se k tomu hodil Lou Reed. Vlastně mi vždycky připadalo, že příběh je ve hrách zhruba stejně zbytečný jako v pornofilmech. =) Všechno ostatní je jenom obal, který se samotnou hrou vlastně nemá moc společného, ale je pravda, že jak se technologie zlepšují, tak ten obal získává převahu nad vlastním obsahem. Lidi totiž vlastně nestojí o nic nového, chtějí znovu dostávat to, co už znají, jen s jinou příchutí, a tak se většina současných her snaží kopírovat "realitu" - přesněji řečeno kopírují filmy. Jenomže celá herní kultura je na escapismu postavená, takže to samozřejmě nemůže být úplná realita - kdo by chtěl hrát přesně to samé, co zažívá ve skutečnosti? (Vzpomíná si někdo na pravěké hry z osmibitů jako Tapper, Paper Boy nebo ThrashMan? A to byly tyhle naivní pokusy o simulaci povolaní od reality vlastně dost daleko. =)

Druhá věc je, že hry se stávají jedním z nejdražších oborů zábavního průmyslu. V osmdesátých letech dokázal úspěšnou hru vytvořit jeden člověk za pár měsíců, zatímco teď trvá vývoj áčkového titulu velkému týmu několik let - tak dlouho se nepřipravují ani ty nejdražší filmy! (Tedy pokud to zrovna není nějaká kultovní trilogie. =)

Pokud se opravdu vytvoří nějaká pořádná herní indie scéna, tak na ni budou muset být uplatněny úplně jiné nároky, než na nezávislé filmy.

U filmu jsou nejdražší lidé, kulisy a speciální efekty, takže indie filmy bývají naopak komorní, kladou důraz na scénář a odehrávají se v současnosti, protože to je nejlevnější. Je to vlastně návrat ke kořenům, kdy stačilo někam postavit kameru a nahrát to, co se před ní dělo.

U současných počítačových her zabírá hodně času naprogramování 3D enginu, a pak vytvoření herního světa (architektura, grafika). Analogicky nám z toho vyplyne, že indie scéna bude muset právě ty nejnáročnější věci omezit - takže minimum grafiky (vyrobit kopii současného světa je vlastně stejně náročné, jako vyrobit kopii vymyšleného světa plného elfek v koženém spodním prádle), jednoduchý engine a důraz na zajímavý herní princip a hratelnost. Čili návrat ke kořenům. Jenomže kořeny her jsou úplně jinde než kořeny filmů. Není to "Příjezd vlaku" nebo "Švábovo dostaveníčko ve mlýnici" (ať dám prostor taky českému filmu =), ale ten zmiňovaný Pac Man, Arkanoid nebo Tetris - čili věci, které mají k realitě a Lou Reedovi zatraceně daleko.

Stručně řečeno: Ona se ta počítačová indie scéna už vytvořila, ale vypadá jinak, než si ji vymaloval Lukáš Grygar. S tím se ovšem nedá nic dělat - prostě je to jiné médium a žádná analogie není dokonalá. Filmový manifest Dogma taky vypadá úplně jinak než herní manifest Dogma 2001. Ovšem jak do toho dostanete toho Lou Reeda, to ví jen Bůh! =)

Kvíz pro nepamětníky

Když T. nedávno na svém blogu vytáhnul na světlo ilustraci, kterou udělal Dave McKean pro album Johna Calea, tak jsem si okamžitě vzpomněl na obrázek ze své nejoblíbenější "dětské knížky".

Tedy ona to asi dětská knížka být neměla, ale já jsem ji tak dlouho bral.



Jak si můžete přečíst na obalu, tak ji v roce 1969 vymyslel a z textů Beatles a obrázků svých a svých kolegů sestavil Alan Aldridge. A co je obzvlášť neuvěřitelné, tak ještě v témže roce (!) tu knížku s českými komenáři a vysvětlivkami (a místy poněkud podezřelými překlady) vydal Panton.

Aldridge byl jako organizátor asi až příliš aktivní, protože má na svědomí zhruba polovinu všech ilustrací v knize a jedna z nich je vlastně kvíz ze znalostí textů Beatles. (klik! =)



Kresby jsou klíčem k třinácti názvům písni skupiny Beatles, například orel na Johnově oku má vztah k verši „The eagle picks my eyes, the worm he licks my bones“ (Orel mi klove oči, červ hlodá mé kosti), z písně Yer Blues. Můžete najít ostatních dvanáct názvů? Řešení na straně 138.

Opakovaný vtip už není vtipem

Před časem jsem viděl v TV jeden dokument, ve kterém Bob Geldof vysvětloval, že neplánoval, že se stane dlouhodobým bojovníkem za lidská práva a proti chudobě. Celé LiveAid měla být jenom jednorázová akce, ale pak se ukázalo, že z toho není možné jen tak lehce vycouvat, protože z toho vyplývají další závazky, a tak musel pokračovat, až se dopracoval šlechtického titulu. (Ovšem děti v Africe hladoví dál.)

Asi vím, o čem Bob Geldof mluví. Sololit je zpět. =)

Tedy ne že by po nás někdo něco chtěl (spíše naopak =) nebo nám dokonce vnucoval nějaký titul, ale když jsme loni v únoru před akcí Escape Forever blouznili kvůli živému vystoupení, tak mě napadla dvě nouzová řešení, která by se snad dala použít. Tehdy na ně nakonec nedošlo, ale pak jsme si řekli, že by bylo škoda je nenatočit, ať máme čistý stůl. A vida - rok se s rokem sešel (naše rychlost by už mohla být pověstná =) a je tady výsledek. Přesněji řečeno "singl" Katrin.

sololit @ wz.cz

sololit @ myspace.com

Most of it is actually true.
(Terry Gilliam)

Mimořádná linka Praha - Tel Aviv?

P: Zdar, tak jsem si to doma poustel a moc nadseny jsem z toho nebyl. Takove nevyrazne a ne moc zajimave. Proste kulisa... :-))) To jsem jim to natrel, co? ;-)

V: No jo, málo kytar, co? =) Podle mě je to prostě super - ten kontrast mezi smyčci a elektronickými pazvuky! A zpěv! Ale na té první desce mě trochu zklamali, že tam žádný zpěv nemají. Škoda... něco tomu pak chybí. Já mám zpěv rád.

Když už jsem letos odpískal Sperm (Pardon! Moc mě to mrzí, ale proti loňsku mi program připadal nějak prázdnější. Uvidíme, jestli po loňské tlačenici bude prázdnější taky Abaton.), tak jsem pocítil nutkání vyrazit na něco jiného alternativního a to něco jsou Telefon Tel Aviv na koncertu v Akropoli 2.3.2007.

Desku Map of What Is Effortless poslouchám už poměrně dlouho, a tak bych tam měl být skoro automaticky, jenomže co se dá od takového koncertu vlastně čekat? Bude to opravdu koncert nebo spíš DJ set, když TTA vystupují jen ve dvou? Naštěstí tu dnes máme v případě nejistoty k dispozici YouTube, a tak se člověk může teoreticky připravit.

Ovšem když je nejúspěšnějším videem Telefon Tel Aviv na YouTube propagační šot pro Ableton (kdo by neznal program Live?), tak to není nejlepší znamení. Nemluvě o tom, že Joshua Eustis před kamerou nepůsobí zdaleka tak intelektuálně, jako samotná hudba TTA. Toho už jsem si vlastně všimnul v rozhovoru pro NMM, ale tam jsem si původně myslel, že něco bylo "lost in translation". Zřejmě ne. =)



Na druhou stranu je pro snobské uspokojení pozitivní, že TTA nemají na YT ani jeden oficiální klip. To je aspoň pořádná alternativa! =) Nejvíc se něčemu takovému přibližuje naprosto neoficiální sestřih ze hry Silent Hill.



Pak se tam dá najít pár přebuzených nahrávek z koncertů, kde se oba pánové vlní do rytmů vycházejících z jejich notebooků Apple, ale to asi ani nestojí za poslech.

Tohle všechno dohromady asi není nejlepší pozvánka na koncert, ale mám takový dojem, že nakonec stejně podlehnu svému podvědomí, které si už týden v kuse prozpěvuje, že "the pleasure's mine", a stejně se tam objevím. Ale běda jim, jestli mému podvědomí nenabídnou to, co čeká! =)

Telefon Tel Aviv: What It Was Will Never Again

And now the time has gone away
And in my mind you're underneath
And now the time has gone away
And in my mind you're underneath

The pleasure's mine
The pleasure's mine
The pleasure's mine
The pleasure's mine

Bez tónů a bez rozmyslu

Je překvapivé, kolik překvapivých věcí se pořád stává. Posledních pár týdnů to vypadalo, že do Toneless si chce každý kopnout, ale přesto mě hodně překvapilo, že se minulý týden do boje proti Toneless zapojili i Toneless. =)

Mluvím o natáčení dalšího dílu pořadu Ladí neladí, které se konalo v den větrné smršti (18.1. 2007) ve Fabricu. Toneless dělali společnost slovenská punková skupina s nepunkovým smyslem pro humor Vandali a malé množství diváků, což bylo zřejmě způsobeno jak méně známými jmény účinkujících, tak opravdu mizerným počasím.

Obě skupiny své vystoupení v pohodě odehrály, ale bez většího publika to nějak nebylo ono (pravda, ke konci koncertu Toneless pár studentů začalo tančit), ale o tom vlastně psát nechci. Zlatým hřebem večera totiž byla tentokrát jednoznačně diskuze.

Začalo se tradičně poklidně, ale když došla řeč na texty Toneless, tak začala atmosféra houstnout. Přítomná kritická veřejnost (nanoru, Formánek, Bureš) se víceméně shodla, že ty texty jsou o ničem, s čímž můžu i bez nějakého podrobného analyzování (ano, uznávám, domácí úkol jsem taky nedělal úplně důsledně =) souhlasit, protože to, co jsem zaslechl, byly samé povědomě znějící větičky a otřepané rýmy (tohle je pro změnu otřepaná fráze =) - prostě nic, co by mě donutilo k pozornějšímu poslechu. A co na to Toneless? "Nás texty nezajímají, stejně to je anglicky a skoro nikdo tomu tady nerozumí."

Kdyby v tu chvíli oznámili, že podle nich je země placatá, tak by to na ostatní účastníky diskuze asi zapůsobilo podobně. Hlavně Petr Fiala vypadal, že nenadále ztratil sluch a že jim na druhé straně stolu nerozumí ani slovo. "Takže vy nic nechcete sdělit?", "Proč hrajete?" a další podobné otázky, které se pokaždé jinými slovy ptaly na to samé. Ale Toneless si už trochu podrážděně vedli pořád tu svou: "Děláme hudbu, texty nejsou důležité. Stejně to nikdo neposlouchá a to, že to vadí pár kritikům, kteří tomu rozumí, nás nezajímá."

Fiala to ale nechtěl vzdát: "Tak proč nehrajete bez zpěvu?" - "Protože rádi zpíváme." No dobře, koneckonců je tu přece scat a třeba taková Iva Bittová si často s texty hlavu moc neláme a Jana Koubková vůbec. A tak Toneless prostě zpívají skládačky z anglických slov, které se rýmují, a jsou spokojeni. My ostatní už tak spokojeni nejsme.

Jenomže Toneless v tu chvíli už taky moc spokojeni nebyli - spíš už měli nervy na pochodu, takže zpěvák Filip Gemroth začal obviňovat Ondřeje Formánka z toho, že prý tvrdí, že v písničkách jsou nejdůležitější texty (pokud vím, tak to tam do té doby opravdu nikdo neřekl). Pak už pro jistotu napadal skoro všechny a sypal do všech směrů ironické poznámky. Jak pak poznamenal Radek Bureš: "byla to taková mediální sebevražda". Jsem opravdu zvědavý, co z toho se nakonec dostane do televize, ale Gemroth poskytl do záznamu dostatek materiálu k tomu, aby ze sestřihu vyšel s naprostým přehledem jako ten úplně nejzlejší (nezaměňovat se slovem nejhorší! =) český zpěvák.

Ale abych se vrátil k důležitosti textu - podle mé "teorie písničky (TM)" jsou v písničce tři podstatné složky: melodie, text a aranžmá (neboli produkce). Dobrá písnička by samozřejmě měla mít vyvážené a kvalitní všechny tři složky, kdežto Toneless jednu složku záměrně ignorují, takže vytvářejí písničkové invalidy, a vůbec jim to nevadí. Jejich písničky mají nohy a ruce, takže se dokážou samy pohybovat, ale nemají ústa, takže vás neosloví.

Ale jak to, že si to Toneless neuvědomují? Vodítkem by mohla být poznámka, kterou prohodil Matěj Porteš: "My u anglických skupin, které posloucháme, taky vůbec nesledujeme texty. Občas si přečteme o čem to je, ale to vůbec není podstatné." (cituju samozřejmě jen přibližně zpaměti)

Toneless prostě neumí vnímat texty, a tak ani neví, o co přicházejí. Stejně jako člověk, který je od narození slepý, si nikdy nebude vědom toho, o co přišel. Bude ovšem působit směšně, když se rozhodne stát se malířem.

Oba hlavní členové Toneless jsou už vlastně porevoluční generace. Ve škole se už učili jen anglicky a od dětství jsou vystaveni anglické hudbě. To by prý mělo pomoct v učení angličtiny, ale zřejmě to nepomáhá dost, protože místo většího porozumění se u nich projevila spíše ztráta schopnosti vnímat písničkové texty (zřejmě i české?). A protože sami texty nevnímají, tak si myslí, že je to norma, ale jaksi přitom zapomínají na to, že Anglii a v USA těm textům jejich oblíbených skupin většina posluchačů rozumí a hodně lidí je i vnímá.

Když se později začal probírat pojem "silná melodie" a jejich nedostatek u Toneless, tak Matěj Porteš argumentoval tím, že novější desky Radiohead taky žádné výrazné melodie nemají, ale to myslím nebyl nejšťastnější argument. Zrovna Yorke považuje své texty za hodně důležité a anglicky mluvící fanoušci Radiohead taky, takže Yorkovy texty jsou pro ně možná důležitější, než ty chybějící výrazné melodie.

michal nanoru ve svém úvodním textu pro tohle Ladí neladí o Toneless napsal, že se dostali do kategorie "nepopulárního popu" (hlavní představitelé jsou prý Southpaw =), což je myslím dokonale vystihuje. Debata nakonec dospěla k závěru, že příčinou tohohle stavu je hlavně ten zmiňovaný nedostatek "silných melodii", ale já bych jim přesto doporučil, aby se ještě zkusili zamyslet i nad tím jedním chybějícím rozměrem, o který svoje písničky vědomě ochuzují - říká se tomu sdělení. To prozatímní sdělení, které jsem si minulý týden z koncertu odnesl ("jsme mladí, povrchní a arogantní parchanti, chodili jsme osm let do hudebky a rádi zpíváme"), totiž asi moc lidí k jejich kytarovému popu nepřiláká. Ale možná je problém jenom v tom, že si vybrali špatný žánr - třeba v hip-hopu by tohle sdělení bylo naprosto dostačující. =)

Einfach gute Filme

Ondříčkův Grandhotel se dostal na Berlinale
Český film se po čtyřech letech objeví na prestižním festivalu Berlinale. Do nabídky se dostal Grandhotel režiséra Davida Ondříčka. Grandhotel bude na Berlinale promítán v rámci nesoutěžní sekce Panorama, potvrdila mluvčí českého filmu Renata Elhenická.

Menzel se na Berlinale střetne s Eastwoodem
Nový film českého režiséra Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále bude reprezentovat českou kinematografii v soutěži jednoho z nejprestižnějších mezinárodních filmových festivalů v Berlíně. Jak dnes oznámili organizátoři Berlinale, film byl definitivně přijat do soutěže, v níž bude promítnuto nejméně 15 filmů.

Možná jsem trochu paranoidní, ale připadá mi to trochu zvláštní.

Jak už v tisku několikrát padlo, tak český film se na Berlinale nedostal už pořádně dlouho a letos to najednou jde. Přitom ani Grandhotel, ani "Král" u nás nesklidili zrovna nadšené ohlasy, naopak recenzenti byli většinou spíše kritičtí. Grandhotel navíc propadl i komerčně, což se Králi zřejmě nestane, protože jeho zhruba patnáct let se táhnoucí reklamní kampani se nedalo uniknout. =)

Takže co vlastně otevírá cestu na festival do Berlína? Co mají oba filmy společné? Je mi to až trochu trapné, ale mám dojem, že to jsou ohlasy tzv. "sudetské otázky". Ale ono je to asi pochopitelné - nemusíte se nutně omlouvat za odsun, ale alespoň zmínka potěší a každého člověka víc zajímají příběhy, kterého se ho osobně týkají, takže proč by Němci neměli mít zájem o "Sudety"?

Ostatně když chcete vyhrát Oscara, tak je taky vhodné do filmu zakomponovat holocaust (Obchod na korze, Jakub lhář, Schindlerův seznam, Musíme si pomáhat [that was close], ...) a nikomu to nepřipadá divné.

Tak mě napadá, že snem každého ziskuchtivého producenta je natočit film, který by byl úplně o všech, protože tím pádem by byl taky pro všechny. Jediný problém je zřejmě v tom, že národností je tolik, že by žádná z nich neměla dost velký "screen-time", a navíc by se pak určitě někdo tvářil dotčeně, že jeho národ byl vykreslen negativně. Pak nezbývá než hledat "univerzální témata", která se netýkají národností, ale pokud možno něčeho, co mají všechny národy společné nebo na čem se alespoň přibližně dokážou dohodnout (přírodní katastrofy, mimozemšťané, nezaměstnanost, špenát, ...) A tak jsem se vlastně dostal k povzbudivé pointě, že u filmu jsou nejsilnějším nástrojem porozumění mezi národy peníze potenciálních diváků. A to se občas říká, že peníze jsou zlo...! =)

Ale stejně jsem pořád zvědav, jaké ohlasy si české filmy z Berlinale přivezou...

nanoru all around

Tohle chce trochu propagace, a tak linkuju link! =)

Při probírání archivu Pop.Combat jsem si všimnul zápisu s odkazem na reklamu Ivana Zachariáše pro Heineken, ze kterého vyplývá, že nadšení československých disidentů v boji proti totalitě udržovalo především pašované cizozemské pivo. To, že hlavní roli hraje Aňa Geislerová, je trochu překvapivé, ale zase ne tak moc. Mnohem víc mě překvapilo, že mladý junák, který se objevuje na začátku a na konci, vypadá opravdu hodně jako michal nanoru! Aspoň že proti té předchozí reklamě, ve které jsem si ho všimnul minule a kde se objevil jako skladník v supermarketu (Globus?, asi -3 roky), šla i kvalita reklamy nanoru.

Nekecal!

V diskuzi u recenze na Jarvise na NMM (už zřejmě usnula, tak to píšu sem) padla stížnost, že Pavel Kučera znevážil památku zesnulého Jamese Browna, když napsal, že ho zajímá, kdo udělá první cover verzi tracku "James Brown Is Dead" od L.A. Style. (atd. atd.)

A vida! - Dneska jsem si všimnul, že v hitparádě na last.fm se v povánočním týdnu objevili L.A. Style jako druhý "skokan týdne". Holt žijeme v cynickém světě... A opravdu to někoho překvapuje, Maro a majku? =)

Slezská vrána

Nový rok už sice dorazil ("pěkněvítám!"), ale já jsem ještě duchem nepřítomen, a tak budu zatím psát jenom o šišce. Ano, po Českém slavíkovi už se chystá další pravidelná kulturní veselice - Anděl.

Šiška dokonce tvrdí, že "letos oslovujeme akademiky, kteří jsou v hudební branži opravdovými odborníky a mají přehled," takže jsem opravdu zvědav, jak to bude vypadat ve skutečnosti. Členové redakce Křížovky se loni moc nevytáhli, ale na druhou stranu některé mladé redaktorky ze Stratosféry mě naopak potěšily, a tak si myslím, že redukováním (!) počtu akademiků na 617 (!!!) se toho zase tak moc nezmění. V tak vysokém počtu se to vždycky nějak "pokrátí" a vznikne všobecně uznávaný průměrný vítěz.

Letos mě zatím nejvíc překvapil vznik nové kategorie "ska & reggae". Opravdu bylo třeba zakládat novou kategorii, aby mohlo Sto zvířat něco vyhrát? =) Samozřejmě přeháním, protože reggae a ska neposlouchám, a tak nemám přehled, ale nezdá se mi, že by se to u nás skupinami tohohle stylu zrovna hemžilo, tak z čeho se vlastně bude vybírat?

No, rád se nechám překvapit..

Do Tesca nejen pro baked beans

Letošní rok je bezpochyby rokem změn. To je neoddiskutovatelné... :-)

Je mi ctí představit dalšího skokana roku 2006, (hned po Jaroslavu Rudišovi, jehož olbřímí skok až na titulní stranu periodika zvaného Kaufland je trefně načrtnut kolegou V. tady), kterým se stává miláček „novodobého folkového písničkářství“ Xavier Baumaxa.

Důkaz tohoto tvrzení je prostý:



PS: Co na tom, že je umístěn v sekci zahraniční tvorba, a navíc hned vedle Mobyho (narážka na cca říjnový koncert v ostravském Boomerangu, kterou ale asi nechytne nikdo jiný než XB a publikum onoho koncertu... :-)

PPS: Ještě asi ve volné chvíli zaskočím do Baumaxu ověřit, je-li to tam obdobné. Snad by se ke Xavimu jeho předchozí chlebodárce nezachoval tak macešsky... :-)

PPPS: A všichni fandové, současní i budoucí, hledíme vstříc 1.4.2007, tedy termínu vydání nové desky.