Myslím, že po vizuální stránce je to jeden z nejhezčích českých "indie" (kategorii berte s rezervou) klipů, ale choreografie je občas trochu zvláštní a hlavně mi tam chybí něco navíc, co by udrželo pozornost ospalého televizního diváka - třeba nějaký souvislejší děj. (Nebo mi něco uniklo?)
Každopádně jsem ale rád, že se u nás (a na Slovensku) něco takového točí, protože jinak české klipy často vypadají spíš jako domácí video točené na VHS. Teď jen aby to taky někdo pustil v TV...
Nevím, jak ve zbytku světa, ale na hudebním webu minulý týden fakt jednoznačně vládl Radiohead. To, že na Last.fm půjde v žebříčku interpretů na první místo, jsem předpokládal, ale že v žebříčku tracků obsadí celou první desítku a že tu desátou písničku si poslechne téměř třikrát (!) víc lidí než jedenácté "Stronger" Kanye Westa, to už bylo silně nad plán.
Dokonce se stalo něco neuvěřitelného - Radiohead se na Last.fm dostal i na první místo metalového žebříčku, který je z nepochopitelných důvodů vedený po jménem Czech Republic Chart. ;)
Stručně řečeno co se týče vyvolaného rozruchu, může být Radiohead spokojen. Teď bude ještě zajímavé sledovat, jak celá akce dopadla finančně.
Nová deska Radiohead "In Rainbows" vyšla jako download 10.10., takže dnes už ji zřejmě všichni fanoušci mají, ale něco jim ještě chybí - obal. Těžko říct, jestli to Radiohead udělali z vypočítavosti, aby si víc lidí koupilo i CD s bookletem, nebo to jen podcenili, ale každopádně na webu k desce chybí nějaký pořádný obrázek obalu.
A to je voda na mlýn internetové komunity, která je u Radiohead pořádně silná. Zatímco Jaromír Nohavica zorganizoval k obalu ke své mp3 desce "Pražská pálená" soutěž, tak Radiohead nic neorganizují a neoficiální soutěž se rozběhla i tak. A je docela zajímavé, jaké roztodivné obaly lidé navrhli.
Nebudu zde nic zastírat; Gilliamův Brazil je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Ve spoustě věcí jeho děj překonává mé nejhorší obavy a očekávání, snad proto na mě působí tak ehm... "konejšivě" =).
Jeho bližší představování je asi nošení dříví do lesa. Každopádně pokud máte náladu, tak dnes večer na ČT2.
Bývalý ostravský klub Boomerang nebyl z hlediska prostoru ani zdaleka ideální. Celý sál měl dost nešťastný tvar, pódium bylo příliš na kraji a ještě tam překáželo pár sloupů, takže pokud na koncert přišlo více lidí, tak polovina nic neviděla a bylo komplikované kamkoliv se dostat (tj. k baru nebo na záchody). Přesto byl Boomerang MNOHEM lepší než sousední klub Templ, který by ho měl dramaturgicky nahradit. Přízemní část Templu má tvar dlouhé nudle, kterou navíc v prostřední části zúžuje bar, takže když k tomu připočtete nějaké ty stolky a židle, tak už je slušně zaplněný. Jako poklidná kavárna pro třicet lidí by byl asi ideální, jenomže on je to prý klub, takže by se tam měli vejít taky diváci, a to už je vážný problém - tedy pokud nechce pořádat koncerty pro třicet lidí.
Ve středu tam bylo víc než třicet lidí a to poměrně podstatně. Trochu mě to překvapilo, protože skupina Hm... přece jen není až tak masová záležitost, ale ukázalo se, že to je drobné nedorozumění. Většina lidí totiž přišla na skupinu Nisos, která večer zahajovala.
Nisos To pro mě bylo trochu nepochopitelné, protože by mě v životě nenapadlo, kolik fanoušků může mít řecká folklórní skupina z Ostravy. Brzy jsem si všimnul, že na jevišti sedí mimo jiné i Nikos Kuluris s klarinetem a u jednoho stolku v publiku pro změnu pár dalších členů skupiny Kryštof, takže jsem pojal nesprávné podezření, že tady hraje B-tým Kryštofu pro své fanoušky, ale podle koeficientu průměrného opálení návštěvníků to byl spíš koncert pro řecké rodáky a příbuzné nadšence.
Fanouškem lidové hudby z okolí Středozemního moře jsem tedy nikdy nebyl a koncert na tom nic nezměnil, ale jinak to vypadalo, že všechno zní tak, jak má, a to přibližně hodinu a půl.
Hm...
U studánky
Pak se na scénu nenápadně připlížili Hm... a začali si připravovat vybavení a zvučit, což bohužel zabralo další hodinu a čtvrt, během které se nad scénou výhružně vznášela mentální projekce bývalého člena Milana Caise a cosi strašlivého naznačovala zvukaři. Výsledkem bylo, že když Hm... začali ve 22:45 hrát, tak už v klubu bylo místa tak akorát, což bylo na jednu stranu příjemné, ale na druhou stranu škoda.
Znáš dálku
Pak už šlo ale naštěstí všechno jako na drátkách. Hm... hráli a zpívali, diváci poslouchali (tedy většinou - jeden myslím o půl dvanácté na chvíli usnul =) a všechno to mělo atmosféru koncertu pro studenty filozofické fakulty. Osobně je mi trochu líto, že už pár let s Hm... nevystupuje Ondřej Anděra (aka Sifón z WWW), protože jeho beat-box dodával hudbě trochu aktuálnější zvuk. Od té doby spíše přibývá staromilských vícehlasů a předválečné poezie, takže Hm... se blíží až k retru Ondřeje Havelky, ale přesto mě pořád (kupodivu =) baví. Asi proto, že vždycky vypadají, že to baví i je a že si rádi hrají i hrají. Ale taky by to mohlo být tím, že v Ostravě koncertují poměrně zřídka, takže si každého koncertu musíme vážit. =)
Možná tomu nebudete věřit, ale naše multinázvové hudební seskupení po delší době opět vytvořilo hudební nahrávku.
Protože se naše původní tvorba dlouhodobě nemůže dostat z bludného kruhu předělávání, tak jsme se vrátili k osvědčeným coververzím a během dvou víkendů jsme dali dohromady jednu pozapomenutou letní písničku od Mňágy, která teď už jako Mňága moc nezní. =) Pak jsme další dva týdny teoretizovali, co by se tak ještě dalo vylepšit, ale nakonec mi došla trpělivost. Stejně bychom měnili jenom drobnosti a léto už je nenávratně pryč, takže na co čekat...?
Některých věcí si člověk všimne až po letech a stejně se diví... Třeba takový chat s Pavlem Liškou:
martin: zdravím,mě by zajímalo,jak jste se dostal před časem zfilmování klipu s Mylene Farmer
Pavel Liška: byl jsem kdysi na konkursu, ani jsem to neviděl a rád bych, kde to můžu vidět???
Třeba tady, Pavle! =)
Realizace: Michael Haussman Rok: 2000 Délka: 4'25 Scénář: Mylène Farmer Produkce: Requiem Publishing a Stuffed Monkey Náklady: přibližně 900 000 franků Délka natáčení: 3 dny Místo natáčení: Praha (Podrobnosti zkopírovány z elle-mylene.blucina.net)
(...) mám pocit, že v tom malém rozlišení na webu se tam hodně věcí ztrácí. Ale nemám strach, že bych to časem neuviděl taky někde v televizi... =)
Poslední dobout je to tu samá citace, ale tentokrát jsem to dostal na vyšší úroveň, protože cituju sám sebe. =) Výroku jsem se dopustil v komentářích ke klipu Michela Gondryho k písničce Paula McCartneyho "Dance Tonigh" přesně 14/6/07 8:46 odp. Mezitím uplynuly přibližně tři měsíce a s politováním oznamuji, že mi předpověď nevyšla. Za celou tu dobu jsem ten klip ani jednou neviděl ani v jedné televizi a to je přitom přepínání (všimněte si drobné nuance - nepíšu "sledování" =) hudebních kanálů na Astře moje oblíbená činnost v reklamních pauzách.
To je možné vykládat dvěmi způsoby...
Mohlo by to být definitivní upozornění, že šedesátá létá fakt doopravdy úplně ultimátně skončila a Paul McCartney je pro mladou generaci tak katastrofálně mimo, že mu na obrazovku už nepomůžou ani Gondry a Natalie Portman.
Druhý výklad by mohl souviset s Karlovým článkem Nový úsvit videoklipů na MS - management Viacomu marně vzpomíná, co znamená "M" ve zkratce MTV a pozici MTV postupně nahrazuje internet a třeba právě YouTube.
Podle třetí teorie by mohly být pravdivé obě předchozí.
Zbývá si už jen počkat na dobu, kdy rozlišení a kvalita videa na YouTube dosáhnou alespoň dnešních televizních norem, protože zatím tomu přece jenom něco chybí. Rád bych se dopustil nějakého odhadu, kdy to bude, ale po tom fiasku z úvodu si netroufám... Stačilo by slovo "brzy"? =)