No, dobře - tak moje reportáž z Colours 2008 je tady. Sice to vypadá, že letos bude reportáží z Colours všude plno, ale ještě jedna subjektivní navíc nemůže ničemu uškodit.
Pátek 11.7.2008
Protože jsem tušil, že i tři dny budou víc než dost, tak jsem čtvrteční program vynechal a za kulturou se vydal až v pátek. V programu se skvěl nápis "Jaroslav Dušek - beseda", což mi připadalo jako vhodné a poklidné zahájení, takže jsem si na Černé louce vyměnil vstupenku za modrý pásek a zamířil do Librexu. Tam mě nejdřív překvapilo, že po mě u vchodu nikdo nic nechtěl a že se v obchodě dál normálně prodávalo, ale beseda se v prvním patře skutečně konala a Duška tam posilnili taktéž členové Longital Šina a Dano Salontay (v programové brožuře pro jistotu uvedený jako Zalotnay). Kromě běžných lidí ale naneštěstí příšlo poměrně hodně "vesmírných lidí", a tak se otázky točily kolem existence levitace a názorů na "hodnocení a posuzování". Místy to bylo přesto vtipné, ale Jaroslav Dušek měl až nezdravě mnoho prostoru pro plané filozofování a já velice špatně snaším, když mi v tomto oboru někdo leze do zelí... =)
Nenechal jsem se odradit a po skončení jsem se zvolna vydal do Farské zahrady, kde měl výše zmiňovaný pán vystoupit i se svými soukmenovci z divadla Vizita. Ukázalo se ovšem, že to "zvolna" nebyl dobrý nápad, protože když jsem došel na místo, tak se podél plotu táhla zhruba stometrová fronta v trojstupu, která se dovnitř sunula jen velmi pomalu (bodejď by ne, když uvnitř už bylo plno), tak mi nezbylo, než se jít podívat na Precedens.
Co vám budu povídat - byl to hotový návrat do dětství, o což se zasloužil především "vedoucí zájezdu do Ostravy" Martin Němec. Zatímco skupina hrála a Bára Basiková nebo její ortogonální záskok Dáša Součková (Lili Marlene) zpívaly, tak Němec se naboso pohupoval u kláves a jednou za minutu zahrál nějaký akord hodně osmdesátkovým zvukem. Připadal jsem si, že sleduju nějaký opožděný přenos z Televizního klubu mladých (samozřejmě došlo i na Souměrnou a Soumrak bohů), ale iluzi trochu kazil současný věk hlavních protagonistů. Navíc Basiková se ještě stačila vyptat publika, jestli přišlo kvůli ní, jestli jí má rádo, jestli má rádo i kluky z kapely a jestli tu náhodou není někdo z bulváru, protože jestli je, tak má jít do prdele. Tohle by se v TKM myslím nestalo.
V následující přestávce se začal postupně trousit zbytek naší divácké skupiny, a tak jsem na Černé louce u tzv. OKD scény spořádaně vyčkal Priessnitz. Pánové dorazili v počtu čtyř mužů a tedy jen tří nástrojů (bicí, basa, kytara), ale místy jsem měl dojem, že se odněkud vynoří ještě Joachim Dvořák a Jaroslav Rudiš a celé se to transformuje v koncert The Bombers. Nejsilnější byl ten pocit v momentu, kdy si Jaromír Švejdík začal v jedné mezihře cosi ledabyle notovat falzetem a nakonec dodal i vysvětlení: "tady by měly hrát klávesy". Nikdo další se neobjevil.
Doplnění o další posily jsme se přesunuli za Ostravici do stanu u hradu, kde už začínali Longital. První dojem byl strašný, protože zvuk ve stanu postrádal výšky a od něčeho (nejspíš od stanu, že =) se odrážel, takže zpěvu nebylo moc rozumět, ale postupně jsem asi otupěl, protože ke konci už mi to tak nevadilo. Předloňský koncert v kostele svatého Václava mi sice připadal mnohem vydařenější, ale na druhou stranu je pro hudebníky asi příjemnější hrát pro zaplněný stan než v kostele mimo hlavní festivalové dění pro třicet podchlazených lidí. Za zmínku možná taky stojí, že teď to byl údajně první koncert, kde s sebou měli Longital dotykovou hračku JazzMutant Lemur, a skutečně to vypadalo, že zatím spíš jenom zkouší, co si s tím můžou všechno dovolit. Každopádně přijetí publika bylo vřelé, což Longital přeju.
Happy Mondays jsem nikdy vyloženě nežral a teď už jsem měl hlad, takže jsem nejdřív musel zaskočit pro nějaké jídlo, ale na dohled pódia jsme se nakonec přece jen dostali a byl to pohled pro bohy. Nemám úplný přehled o zakládajích členech skupiny, ale mám dojem, že na pódiu jich tentokrát moc nebylo a u těch, co tam byli, zase nebylo úplně jasné, proč tam jsou. V centru všeho dění totiž postával kulaťoučký Shaun Ryden a cosi si brblal a po celé scéně se průběžně a naprosto bezúčelně motal živý maskot Bez, který většinu času prostě jen mával na diváky. Skupina se tím naštěstí nenechala vyvést z míry a hodně toho zachránila černošská zpěvačka Rowetta, takže to dohromady docela fungovalo. Obě hitovky, které se pamatuju ze začátku devadesátých let, odehráli, takže všechno dobře dopadlo a my jsme se mohli přesunout domů, kde bylo ještě třeba vymyslet, jak se sedm lidí uloží ke spánku a to se zákonitě trochu protáhlo. =)
3 komentáře:
Ha, Longital měli Lemura už na jaře v Poličce, to jen tak na okraj :)
Tož buď jsem přeslechl nějaké upřesňující slovo nebo Dano pěkně kecal. =)
tý jo - ty jsi fakt viděl precedens??? tak tu odvahu bych asi neměl... ale zase jsem viděl vloni na trutnově asi 10 minut těch pražský výběr II. a silně pochybuju, že by to mohlo být TAK strašný...
Okomentovat