Na koncertě Lu

(freemusic tour, Kopřivnice CO kryt, 4.3.2005)

Celý večer zahajoval Pavilon M2 z Hradce Králové. Jako úvod to ušlo, byť snaha znít jako Smashing Pumpkins v dobách své největší slávy byla (hlavně u zpěvu) více než zřejmá. Ještě snad k úvodu: na to, že to byl vlastně koncert čtyř kapel, tak začátek byl na můj vkus hodně pozdě; navíc už Pavilon M2 nastoupil téměř s hodinovým (!) zpožděním. Inu, zvláštní praktika, prý pro kopřivnický CO kryt typická.

Celý večer zvučil, tedy až na ty okamžiky, kdy byl na pódiu, zvukový inženýr nad jiné povolaný, tedy Ondřej Ježek. Ten byl snad i spolupachatelem dramaturgie celého miniturné (které kromě Kopřivnice zahrnovalo ještě Tábor, Praha, Brno a Pardubice)…

Dalším z účinkujících byli táborští C, svébytná část kapely Waave. Tuto scénu nijak zvlášt nesleduji, ale produkce nebyla špatná. Hodně ostrá kytarová muzika bez zpěvu, svými tvůrci zaškatulkovaná jako com-post rock. Jak Pavilon, tak ani C bych si doma asi nepustil, ale na živo se povětšinou bylo na co dívat.

OTK nastupovali jako hvězdy večera (tedy jako poslední) řekl bych na všech štacích tohoto miniturné, s výjimkou Kopřivnice. Zde si pořadí prohodili s LU, a dá se říct, že to bylo na škodu věci. OTK a Ondřej Ježek jsou bezesporu hvězdami české nezávislé kytarové scény, jejich poslední dvě desky KOT (1998) a Sona a kuva (2003) naprosto jedinečné. Co však naplat, jejich koncert se poslechu CD nevyrovná. Nechybí energie ani nasazení, ale nazvučit Ondřejův hlas tak, aby z něj v plochách jeho kytary alespoň něco zbylo, je nejspíš nemožné. Posluchač znalý písní si melodii a text přehrává alespoň v hlavě (kapelu jsem viděl už několikrát, desky znám a tak se směle řadím do této skupiny “osvícených”), ostatní mají prostě smůlu. Obávám se, že s takovou nálepka “nejlepší neznámá česká indie kapela” této partičce zůstane. OTK bych přál, abych se mýlil. Tedy, nemusí se do té sebepropagace pustit jako třeba Sunshine, ale přece jenom…

Na závěr přišlo to nejlepší. Oproti OTK to bylo zvukově o hodně čistější, částečně díky přece jenom jinému přístupu k věci než má OTK, částečně pak tím, že se Yoz zase přesunul z póodia zpět za mix pult. Pro neznalé, LU je kapelo z Kopřivnice a Příbora, jejich první a ještě na chvíli jedinou eponymní nahrávku v roce 2003 vydal tamní Piper Records (PiR 003, viz taky Nierika, folk3mail, Milanu, Valerian’s Future). A je to nahrávka s velkým “N”. Spoustě lidí vrtá hlavou, jak vlastně může něco takového zčista jasna objevit tak, jako se to podařilo Lu právě v Kopřivnici a okolí. Pro představu o co tu vlastně kráčí cituji z webu Silver Rocket:

“Tak tohle je fakt bomba... Lu předcházely těžko uvěřitelný zvěsti o fantastický kapele, ale ukazuje se, že nelhaly. V Česku momentálně druhá taková parta není. Lu hrajou naprosto suverénním a nezastydlým způsobem působivej mix Blonde Redhead, Shipping News nebo New Wet Kojak a dělají to parádně. Na jejich debutový desce najdete šest delších skladeb se zvláštní "zamlženou" náladou, který dokresluje VYNIKAJÍCÍ zpěv v angličině. Sebevědomý, čerstvý, originální... O Lu se budou prát všechny indie labely tady, SR nevyjímaje!”

Koncertní zážitek to byl slutečně povedený. Tedy na to, že byla sobota ráno někdy před první hodinou ranní, když kapela začínala. Škoda toho, jinak bych v půlce těžko utíkal. Kapela přehrála témeř vše ze zmiňované desky, plus nové písně z připravovaného alba. Neuvěřitelně jistý a sebevědomý výkon frontama Zbyňka Machetanze, a hostující cello jako bonus. Mno nic, na Lu si příště rozhodně zase zaskočím, vždyť bydlím za rohem. A vám to mohu vřele doporučit taktéž!