Společenská rubrika

Tohle sice není zrovna typická kulturní událost, ale připadá mi, že by to tu přesto mělo být zmíněno. =)

Nikdo nevyhraje tenhle dostih

Jsem si skoro jistý, že jsem se chtěl původně dopustit i nějakého delšího hodnocení, ale bohužel momentálně postrádám volné kapacity pro psaní většího množství zřetězených písmenek, takže musí stačit tohle:

Spisovatelský potenciál Davida Foenkinose

Román, který neobjeví nějakou dosud nepoznanou píď existence, je nemorální.
- Milan Kundera: Zneuznávané dědictví Cervantesovo / Umění románu (1986)

Erotický potenciál mé ženy je poměrně tenká knížka založená na docela roztomilé a velice zelenkovské pointě a spoustě snahy autora Davida Foenkinose být vtipný v každé větě nebo alespoň v každém odstavci. To by mi teoreticky mělo být blízké, ale za záhadných důvodů to moc dobře nefunguje. Při čtení se mi vybavují neurčité útržky z francouzských komedií posledních let, kde se autoři snaží nedostatek vtipu nahradit množstvím slov a rychlostí slovních výměn a střihů. Samotný erotický potenciál by byl fajn, ale projeví se teprve v půlce knížky (do té doby autor líčí především složité rodinné poměry a traumata hlavního hrdiny) a nakonec není ani zdaleka využit, což je zřejmě zlomyslný žert autora na úkor čtenářů, který jsem ještě úplně nestrávil.

Kromě spousty pokusů o vtipy knížka obsahuje taky spoustu drobných narážek na různé autory včetně Milana Kundery, kterého Foenkinos evidentně dobře zná. (Ostatně Foenkinos i Kundera vydávají své knihy ve Francii u stejného vydavatele, kterým je Gallimard.)

Všechny Hectorovy sbírky jednoho dne skončily, ale ta poslední zřejmě nabývala bájné lehkosti bytí.
- David Foenkinos: Erotický potenciál mé ženy (2004)

MP: ...a [jaký politický stereotyp máte] pro Česko?
DF: Asi Kunderu. On pro nás ztělesňuje – jakkoliv uznávaným a mezinárodním spisovatelem se stal – český osud, představu o češství, a hlavně váš humor.
(...)
DF: Debutoval jsem románem Obrácení pitomce: pod vlivem dvou Poláků, jehož hrdinou byl Čech, který se vydával ve Francii za synovce Milana Kundery, a proto se na něj nabalovali všichni šílenci.
- „Psát knížku je jako svádět ženu“ – rozhovor s Davidem Foenkinosem, Michal Procházka, příloha Salon deníku Právo, 29. 1. 2009

Proto je pro mě naprosto nepochopitelné, že Foenkinos nacpal do svého textu i jeden očividný kunderovský postřeh, který navíc dost zjednodušil:

Vedle vchodu do cestovní kanceláře visel zarámovaný novinový článek. Shrnoval výsledky jednoho výzkumu veřejného mínění. Tisíc náhodně vybraných mužů odpovídalo na otázku:
Dal byste přenost
a) milostnému poměru s nejkrásnější ženou světa, o němž by nikdo nevěděl, nebo
b) všeobecně rozšířené fámě, že udržujete milostný poměr s nejkrásnější ženou světa, ačkoli by to nebyla pravda?
Výsledek jednoznačně potvrzoval, že v naší společnosti se všechno odvíjí podle toho, jak se na nás dívají ti druzí. Druhou možnost si totiž vybralo dvaaosmdesát procent mužů.
- David Foenkinos: Erotický potenciál mé ženy (2004)

"Vyprávěl jsem ti o svém návrhu položit publiku otázku: kdo by chtěl s Ritou Hayworthovou tajně spát a kdo by se s ní raději veřejně ukazoval. Výsledek je ovšem znám předem: všichni, včetně toho nejubožejšího ubožáka, by tvrdili, že s ní chtějí spát. Protože všichni chtějí vypadat sami před sebou, před svými ženami, a dokonce i před plešatým úředníkem sondáže jako hedonisté. Jenomže to je jejich sebeklam. Jejich komedie. Dnes už hedonisté neexistují." Poslední slova řekl s velkým důrazem a pak s úsměvem dodal: "Kromě mě." A pokračoval: "Ať by tvrdili cokoli, kdyby se jim naskytla možnost skutečně volit, všichni, říkám ti, všichni by dali přednost jít s ní po náměstí. Protože všem záleží na obdivu a ne na rozkoši. Na zdání a ne na skutečnosti. Skutečnost už pro nikoho nic neznamená. Pro nikoho."
- Milan Kundera: Nesmrtelnost (1990)

Tak nevím - je to autorská schválnost nebo blbost?

Vozit ovce na Slovensko

Když člověku vyjde tip, tak to vždycky potěší:

Lou Rhodes si už u nás zahrala dvakrát, v oboch prípadoch išlo o krásny koncert. Tento rok pôjde ale o niečo mimoriadne – predstaví sa vo svojej pôvodnej skupine Lamb. Tí nehrali niekoľko rokov, v roku 2009 zahrajú iba vybrané festivaly a je nám cťou, že sme medzi nimi. Lamb sa pekne pohrávajú s elektronikou i živými nástrojmi, najčastejšie sú zaraďovaní k trip hopu, v ich hudbe ale môžete počuť naozaj všeličo od jazzu až po drum and bass. Dôležitou súčasťou je samozrejme podmanivý spev Lou Rhodes. Podľa nás patria Lamb k najvýraznejším osobitým skupinám posledných rokov. Lepšie uzavretie programu na Bažant stage si nevieme predstaviť.

Tolik novinky z webu Pohody. Ještě stále doufám, že se Colours stihnou připojit (i když by to asi Lamb trochu kolidovalo s koncertech v Brugách), protože do Trenčína jsem se letos nechystal... ;)

Synekdocha, Nová Dědina

V pátek mi nebylo moc dobře. Bolelo mě břicho a štípaly oči, takže jsem nebyl ve stavu, abych si užíval vysoce intelektuální kultury, ale protože to nevypadá, že by se film Synekdocha New York (Synecdoche, New York) dostal do běžné distribuce, tak jsem měl jednu z mála příležitostí ten film vidět na plátně. Nebylo zbytí. Pán trhající lístky měl legrační příjmení, ale nikdo mi neřekl jaké. O dva roky a deset minut později jsme seděli v kině, když začali odcházet první znechucení diváci.

Caden Cotard je hlavní postava, ale není to Charlie Kaufman, i když to k téhle interpretaci svádí, ale kdyby to byla pravda, tak by byl Kaufman už několik let po smrti. Cotarda bolí břicho, má divnou barvu stolice a nemyslí tím židli, špatně vidí, protože mu nepracují zornice, v Turecku došlo k nějaké katastrofě, ale netýká se to krocanů (nepřeložitelný anglický jazykový vtípek - ha ha), má vyrážku, problémy se zuby, místo neurolog slyší urolog, oči jsou součástí mozku a mezitím nám střihač demostruje, že se dá bezbolestně vynechat několik let nebo vložit halucinogenní scénka s malou dcerou. Taky má manželku, ale brzy nemá, nemá milenku, protože je nemocný a ona navíc bydlí v domě, který hoří. A taky přestává slinit, ale to snad ještě může napravit tréning slinění před jídlem. Tak si pořídí druhou manželku a druhou dceru, ale to se samozřejmě nedá srovnat, už proto, že ta první manželka je malířka, má lesbickou přítelkyni, žije v Berlíně, má dva německé manžely, ale možná taky čtyři, je tam teprve týden, ale dcera už zestárla o rok a má německý přízvuk. A asi za dvacet let stejně zemře a její tetování s květinami s ní.

Ale já vůbec nechápu, proč tenhle text píšu, protože vůbec nevím, co k tomu mám dál napsat. Můžete mi někdo poradit, co bych o tom měl napsat?

Dobrý den, já jsem sice nikdy nepsal recenze filmů, ale sleduji tenhle blog už delší dobu a myslím, že už znám Váš styl natolik, abych byl schopen pokračovat v téhle recenzi místo Vás. Při vší skromnost si dokonce myslím, že to bude lepší než původní text, protože ten mi zatím připadá nějaký nesouvislý a přerývaný.

Synekdocha je kaufmanovská až na půdu a vykazuje spoustu shodných znaků s Adaptací. Dlouhá úvodní pasáž představí úvodní postavy a už tam se objevuje spousta podivností a zvláštně vybraných a seřazených scén, ale ještě je to možné považovat za poměrně realistický příběh, ale pak Caden dostane obrovský grant na projekt dle svého uvážení, pronajme si obrovskou halu v New Yorku, naplní ji spoustou herců, komparzistů a techniků a příběh se začne ve všech těch ornamentech ztrácet. Tam, kde Adaptace nabízela ještě poměrně čitelnou strukturu, vrší Synekdocha další a další úrovně zacyklení, halucinogenních (vidíte? schválně jsem použil stejné slovo, jako původní autor!) scén a absurdit, takže to připomíná až styl Davida Lynche, který už není možné plně rozumově pochopit, takže nezbývá než přepnout mozek do zvláštního režimu, vstřebávat to a doufat, že to na nějaké další abstraktní úrovni začne dávat smysl.

Myslím, že bys měl zmínit, že když film skončil, tak jsem měl dojem, jako bych měl otřes mozku.

To myslím není nutné, protože o nevolnosti jsi psal už na začátku textu.

Ale to se přece týkalo mého stavu před filmem. Teď mluvím o stavu po filmu a myslím, že by to mělo být zmíněno. Čtenářům to pomůže ten film lépe pochopit.

Pochopit? No nevím. Ale možná to je dobrá připomínka. Co na to holky říkáte?

My si myslíme, že by bylo vhodné začít od toho, že Synekdocha je údajně čistě Kaufmanův projekt, ale přitom se zdá, že se tam objevily i motivy z Gondryho (!) klipu Bachelorette. Byla tam přece divadelní hra, která napodobuje život tak křečovitě, až se na scéně objeví i herec hrající herce hrajícího Cadena, ale určitou podobnost vykazuje i deník Cadenovy dcery, který nechala doma pod polštářem, ale který se přesto sám dál píše a popisuje její zážitky v Berlíně.

Moment, holky přece měly psát svoji vlastní recenzi?! Teď to vypadá, že mi kradou tuhle a navíc si myslím, že na tohle by holky samy nepřišly. To mají z mého scénáře? Nepamatuju si, že bych jim to tam psal. A ty s tou kurzívou jsi vlastně kdo? Ty jsi skutečná postava nebo jen moje alter ego? Je jedna hodina po půlnoci a já už jsem tak unavený...

Mě už si nevšímejte. Já jsem se přece zabil skokem z makety mrakodrapu po tom, co jsi mi přebral svou bývalou milenku.

Cože? My tady přece píšeme recenzi a ty jsi měl být recenzent recenzenta a teď to tu komentuješ, jako bys byl ten herec, co hrál v Cadenově hře Cadena. Já už ničemu nerozumím. Všechno se se vším propletlo.

Ta poslední věta je trochu navíc, ale chceš čtenářům poskytnou alespoň nějaké vodítko, co? To se snažíš marně.

Tak si zatím odpočiň a můžeš pak místo nás napsat tu naši recenzi. Kaufman nás totiž fakt nasral. Tam v podstatě nebyla jediná původní myšlenka a navíc to bylo celé bezvýchodné. Všude samá symbolická scéna, divák si může vymýšlet různé vlastní interpretace a nakonec všichni umřeme. Vy taky. To je teda objev!

Já jsem z toho taky hrozně unavená, ale slíbila jsem, že ještě napíšu tu vaši recenzi: Kaufman posunul komplikovanost formy ještě o krok dál za Adaptaci, ale dál už se snad ani jít nedá. Když obsáhnete celý jeden život i smrt, tak už žádné větší téma neexistuje. Celý svět je jeviště a všichni lidé v něm hrají hlavní roli v příběhu svého života, zatímco umění se to marně snaží zachytit a zpracovat.

To je teda objev! Vy taky. Nakonec všichni umřeme. Vidíme mrtvé lidi a mrtvých je víc než živých. Co jsme my, budete i vy!

Pokud jste to nepoznaly, tak tohle byla recenze uměleckého filmu! A nechte mě v klidu zemřít. Už totiž vím, jak se tahle recenze bude jmenovat!

Sto roků kopal jsem uhlí

Už jsem si tady dlouho nestěžoval na Richarda Krajča a to je třeba urychleně napravit – dřív než si uvědomím, že to nestojí za komentář a že spousta lidí bude spokojena i tak...

Takže pokud vám to náhodou uniklo, tak se tento víkend konalo předávání cen Anděl (nebudu komentovat), které Richard uváděl (nebudu komentovat) a kde Kryštof uvedli novou píseň Ostravská bajka (budu komentovat).



Obecně nemám nic proti tomu, když ostravský interpret udělá písničku v nářečí (ano, sám nejsem zcela bez viny, ovšem taky nejsem profesionální interpret =), ale jakýkoliv pokus v tomhle subžánru se nedá nesrovnávat s Pavlem Dobešem a tady Kryštof dost zaostává.

Tak především jsou všechny Dobešovy ostravské písničky založené na anekdotě nebo příběhu, který by měl být nosný sám o sobě a nářečí je použité spíš k dozdobení. Kryštof místo toho nabízejí jen opilecký telefonát „našemu bardovi ostravskemu, co ma čajovnu v Českym Těšině“ a zbytek je ostravská variace na písničku „My jsme Valaši, jedna rodina“, což by nevadilo, kdyby Richard už jednou stejné téma nezpracoval v písničce Ostravaczech, takže znovu dostaneme stejnou sbírku ostravských klišé – haviře, farani a Baniček. Všechno to jsou tak typické ikony, až to vytváří dojem, že text napsal nějaký pražský umělec^TM, který toho o Ostravě moc neví, ale viděl Jiřího Wimmera recitovat báseň Petra Bezruče (nebo někoho takového). Navíc Richardova nepřesvědčivá ostravština autenticitě příliš nepomáhá.

Pavel Dobeš už spoustu let – od chvíle, kdy se přestěhoval do Hradce Králové - ostravské písničky nepíše a vysvětluje to tím, že není možné je psát, pokud v tom prostředí nežije. Možná by to měl Richard Krajčo vzít jako námět k zamyšlení.

Fámy o ovcích

Nějaká dobrá duše z Last.fm mi přeposlala link na celkem nečekanou zprávu:

After a five-year break, Lamb are finally returning to play some Festival dates during the Summer of 2009! More details to follow shortly.. :)

Mno, už jsem s tím ani moc nepočítal, ale dokonce se teď objevil i nový profil Lamb na Myspace a vzhledem k tomu, že Lou Rhodes byla předloni na Pohodě a loni na Colours (kde navíc chválila pivo =), tak to poskytuje poměrně široký prostor pro spekulace...

Jeden label vládne všem

Já už jsem si sice všimnul, že se pokles prodeje CD začíná týkat i poměrně známých jmen, ale tohle mě přece jenom trochu překvapilo:

we spent the day discussing the future of the P as we are free... well free of a deal and free of comitment... for now! with the world being the way it is there are lots of options open......but if you lot have any bright ideas of how we should sell our music in the future lets us know, why not! i dont think that were into giving out music away for free to be honest...it fukin takes ages to write and we have to heat our swimming pools.....!!!

Autorem téhle výzvy je Geoff Barrow z Portishead a dopustil se ho na blogu na myspace. Trochu překvapivě se do něj (skoro) nikdo nepustil kvůli tomu vtipu o bazénu (Portishead mají zřejmě poměrně inteligentní fanoušky a navíc všichni určitě viděli tu reportáž - část 1 - část 2 - část 3 - část 4, kde Adrian Utley předvádí studio a bazén tam nikde nebyl vidět - zřejmě se mu elegantně vyhnuli ;), ale jinak to nic moc nepřineslo. V komentářích padají jména jako Radiohead a Nine Inch Nails, download za libovolnou cenu, vyšší bitrate za vyšší cenu, vinyl, limitované edice CD s bonusy a dokonce i obligátní trička, ale nezdá se, že by cokoliv z toho mohlo něco podstatného změnit.

Vypadá to, že v oblasti prodeje hudby se začíná nedostávat originálních nápadů nebo spíš už skutečně žádné řešení neexistuje, takže Geoff Barrow by se měl možná zamyslet nad tím, kolik lidi se místo návrhů nových metod prodeje desek snažilo Portishead (marně?) vylákat na turné. A kdyby měl pochybnosti, tak se může přeptat nejprodávanějšího českého interpreta za rok 2008, který už několik let hlásá nepříliš objevné, ale pravdivé heslo: "Koncert nevypališ!"

Ale po pravdě řečeno tohle všechno tu píšu jenom proto, abych měl záminku zkopírovat sem z té debaty jeden postřeh:

We used to have hundreds of labels covering everyone's taste, now we've got one label - myspace - full of millions of wannabe stars touting their derivative shit. Just look at your comments... (Peter Yates)

Je to vlastně tak hluboká pravda, že se týká i tohohle zápisu, ale tomu se bohužel nedá uniknout... Pardon. =)

Z nástěnky

Trestný poslech

Předpokládám, že pravidelným čtenářům zatrnulo už při čtení nadpisu - ano, je tu další kolo naší interní zábavy jménem „hrajeme si na hudební projekt“. =)

Vlastně k tomu mohlo dojít už mnohem dřív, protože některé tracky se nezměnily už tři roky a velké kusy textů jsou ještě mnohem starší, ale nemohli jsme se shodnout na tom, co by se ještě mělo předělat, případně jestli je to vůbec publikovatelné - jak už to tak bývá, tak každý vidí nedostatky někde jinde. Jednoznačného závěru jsme se nedobrali do teď, ale vím jistě, že na další předělávání už nemám dost sil, kolega Z. nervů a navíc cítím silnou potřebu tuto "tvůrčí etapu" nějak uzavřít. Takže vzhůru do zapomnění! ;)



1. Chvála ptačího zpěvu (0:49)
2. Marnost (3:55)
3. Zasněně (3:01)
4. Předseda měl včera narozeniny (0:16)
5. Políčko filmu (3:03)
6. Kamenec (3:21)

5fold - Demo Days (2008) / ZIP (256 kbps/ 27,6 MB)