2007-10-28

Dorotka a publicisté

“Chcete od mne radu, ale neumíte se vypořádat s neznámým. Hmmm. Tak vám budu muset říct něco, co už víte, ale aby to znělo nějak objevně. Což je běžný postup. (...) Vy nemůžete vidět to, co vidím já, protože vy vidíte to, co vidíte. Vy nemůžete vědět to, co vím já, protože vy víte to, co víte. To, co já vidím a co vím, se nedá přidat k tomu, co vidíte a víte vy, protože to není stejného druhu. A ani to nemůže nahradit to, co vidíte vy a co víte vy, protože to by znamenalo nahradit vás jako osobu.”
“Moment! Mohl bych si to zapsat?” ptal se Arthur a nervózně šmátral v kapse po tužce.
“Můžete si to vzít na letišti. Mají tam toho plné regály,” odpověděl stařec.
“Vážně?” zklamaně zareagoval Arthur. “A neměl byste něco, co by bylo třeba charakteristické pro mě?”
“Všechno, co vidíte, slyšíte nebo jakýmkoli způsobem prožíváte, je charakteristické pro vás. Vy si vytváříte vesmír podle toho, jak ho vnímáte, takže všechno ve vesmíru, co vnímáte, je charakteristické pro vás.”
Arthur se na něho pochybovačně podíval. “To taky dostanu na letišti?”
“Zkuste to,” řekl stařec.


Mohlo by se zdá, že tenhle kus textu z posledního dílu Stopařova průvodce (Převážně neškodná) sem kopíruju jen tak, ale nebojte se - je tu určitá souvislost. Já se k ní časem dopracuju a někteří (trpělivější) čtenáři taky... =)

Dorota Nvotová + Miou Miou (Ladí neladí) @ Fabric, Ostrava 4.10.2007

Natáčení dalšího dílu ne-zcela-pravidelného hudebního TV pořadu tradičně zahajovali reprezentanti Slovenska, což byla Dorota Nvotová se skupinou. A stejně tradičně mě překvapilo, že to bylo úplně jiné, než jsem předpokládal na základě povrchních dojmů. (Všimněte si, že toto je nenápadná pochvala autorům pořadu =) - skutečně plní roli prostředníka Cz/Sk a ukazují nám Čechům, co se na Slovensku děje.)

Dorota Nvotová (a spol.)

Dorotu Nvotovou jsem si pamatoval především z ukázek z filmu Děvčátko,
které mě svého času nedokázaly přesvědčit, že bych měl na film zajít od kina. Místo toho mě přesvědčily, že Dorota Nvotová je extrémně mladá, drzá a nesympatická holka, takže když jsem o něco později zjistil, že i zpívá, tak jsem se vůbec nesnažil zjistit, jak to zní ("beztak nic neumí a má jenom protekci") a kdyby nebylo Miou Miou, tak by u toho i zůstalo. Jenomže já tam byl, takže už vím, že Dorota Nvotová je mladá (ale už ne tak nesnesitelně =), svérázná a svým způsobem sympatická holka.

Dorota Nvotová ve Fabricu
Dorota Nvotová ve Fabricu (ukradená z ov-kluby.net)

Tak především jsem si myslel, že Dorota bude jenom "herecky" zpívat, jenomže ona zpívala docela sebejistě a naprosto samozřejmě a energicky se doprovázela na klavír. K tomu všemu jí dopomáhala tříčlenná doprovodná skupina v tradičním obsazení (bicí, basa, kytara), která byla trochu upozaděná, nebo vlastně spíš upostraněná. =) Pánové byli nahuštění v jednom chumlu na jedné straně pódia, takže druhou půlku měla Dorota sama pro sebe, ale moc toho nevyužívala. Téměř celý koncert totiž seděla za klávesami, které měla natočené tak, aby především dobře viděla na skupinu, takže k divákům vlastně seděla bokem a její přidrzlý výraz zpočátku dělal dojem, že jí publikum může být ukradené. Brzy se ale ukázalo, že je to jen zdání, protože když mezi písničkami zaslechla nějakou poznámku z publika, tak na ni začala spontánně odpovídat. Bezpečné místo za klávesami opustila jen na jednu písničku, kdy se vrhla dopředu k mikrofonu a chovala se tam jako suverénní francouzská rocková hvězda sedmdesátých let (samozřejmě s cigaretou v ruce), takže možná by to mohla dělat častěji, ale jak se později sama zmínila, tak jí pak v té písničce chybí to opuštěné piano.

Byl to vlastně takový rockově-písničkářský koncert. Skupina se do toho docela zostra opírala, ale svým způsobem byla nevyužitá, protože aranžmá byla poměrně jednoduchá (co jsem si všimnul, tak kytara hrála jen akordy na čtvrtky nebo osminky). Hudba byla prostě jen doprovod a všechno se podřizovalo zpěvu, takže i když hráli docela nahlas, tak to na sebe nepoutalo příliš pozornosti. Asi o něčem vypovídá i to, že později při besedě jsem měl problém si vzpomenout, kdo z hudebníků hrál na který nástroj. Jednoduše při koncertu nebyl žádný zvláštní důvod je sledovat. To byl asi jediný negativní prvek - ke konci už to bylo trochu únavné, protože chybělo nějaké hudební oživení.

Desku jsem stále ještě neslyšel a po tom, co jsem o ní zaslechl při debatě, mě to ani příliš neláká (prý je příliš "studiová" a stylově neujasněná), ale ta nová může být docela zajímavá. Dorotka právě trefuje aktuální vlnu prostořekých zpěvaček (Lily Allen, Kate Nash), jenomže je tu jeden podstatný rozdíl - u ní jsem měl na koncertě pocit, že jí rozumím, a teď nemluvím jen o jazyce. To podstatné z těch anglických textů většinou nakonec dešifruju, ale moc mě neláká poslouchat o tom, že kluci přepadli babku s igelitkou z Tesca, nebo zjišťovat, kdo vlastně ten dickhead. Zřejmě existuje nějaký drobný rozdíl, který způsobuje, že to tady působí věrohodně a navíc mě to i bavilo poslouchat, což je leckdy u osobních zpovědí dohromady těžko slučitelné. U některých písniček bylo poznat, že už jsou starší a že je psala někdy v rané pubertě, takže byly trochu naivní, ale moc to nevadilo, protože tam bylo cítit, že chce něco sdělit. (Srovnejte s Anetou, Dusilenkou, Annou K a dalšími, kde většinou netuším, o čem písničky jsou a proč vůbec vznikly.)

Začína tak vždycky šecko
bola som malé decko
vela otcov, málo mám
vraveli mi dávaj si na seba vždycky bacha
a poslušne som na klavíri cvičila Bacha
a bolo mi to na hovno…

(zkopírováno)

Je samozřejmě vždycky možné, že to v televizi bude vypadat jinak nebo že se ta druhá deska nepovede, ale naživo to všechno (snad až na ta nedotažená aranžmá) fungovalo perfektně. Byl to pro mně v Ladí neladí nejspíš nejlepší slovenský koncert, co pamatuju. Asi proto, že to nebyla ta tradiční slovenská salašnická recese - opravdu už nechci v LN vidět žádný další Jobusův karpatský projekt!

Miou Miou

Miou Miou byli původně hlavní důvod, proč jsem na tenhle koncert šel, ale pak se mi po přestávce nechtělo z vyhřátého klobouku, takže zhruba polovinu koncertu jsem proseděl mimo hlavní dění. Asi to byla chyba, protože když jsem se pak přemluvil a zvednul, tak se subjektivně zvedla i kvalita koncertu. =) Pak už mi nepřipadalo, že je to taková pohoda jako na desce, ale že je to (v rámci stylu) docela nářez. Bylo to ale přece jenom něco úplně jiného než Dorota.

Miou Miou ve Fabricu
Miou Miou ve Fabricu (ukradení z ov-kluby.net)


Beseda

Beseda na LN mívá značně kolísavou úroveň a tahle kolísala poměrně silně. Miou Miou zpočátku ani nechtěli odpovídat, protože "ty kecy nebudou nikoho zajímat", ale Petr Fiala zakročil s tím, že "na tenhle pořad se právě dívají lidi, které ty kecy zajímají". Pak se skupina přece jen trochu rozmluvila a dověděli jsme se například zajímavost, že součástí koncepce bylo, že skoro všichni členové začali záměrně hrát na jiný nástroj, než na který hráli před tím.

Dorota Nvotová odvyprávěla svůj životopis a něco o tom, jak začala skládat, a pak už překvapivě spíš mlčela a místo ní debatovala její doprovodná skupina.

Hlavním zdrojem roztrpčení Petra Fialy tu noc byli kritici. Totiž publicisté. Na tom, že nejsou kritici, se všichni tři shodli. =) Padaly totiž především obraty jako "pozitivní přístup", "silné refrény" a "líbí se mi tam to cinkání" (to byl myslím Roman Jireš), což Filiho příliš neuspokojilo, takže začal klást ironické doplňující otázky, na které ovšem nedostával odpovědi. Pavel Ovesný se místo toho zaplétal do vlastní vět s neuvěřitelně vysokou frekvencí výskytu slova "jakoby" a nakonec padla i klíčová informace, že publicisté nic nekritizují, jen si tak píšou o věcech, které se jim líbí, aby je zpopularizovali.

Výsledkem bylo, že když se konečně vypnuly kamery a mikrofony, tak se slovenský bubeník naklonil nad stůl a pateticky oznámil, že ho beseda dost zklamala. Že myslel, že se od odborníků dozví něco zajímavého o hudbě, kterou hrají, ale že to bylo všechno hrozně povrchní. Tím začala zřejmě nejzajímavější část, ale protože se už netočilo, tak nic z toho v TV určitě nebude. Diktafon jsem s sebou neměl a taky bych nerad vynášel "tajné informace", ale pro zajímavost bych tu měl aspoň pár útržků (záměrně bez udání autorů):
"Hudebníci od nás z těch debat pravidelně odjíždějí zklamaní."
"Jak vás může Fiala kritizovat, že tam nemáte silné melodie, když Mňága taky nikdy žádné nemá?"
"My jsme vlastně jenom amatéři, ale když tady vidím ty lidi, kteří se tím živí, tak mám dojem, že ty rozdíly nejsou tak velké."
"Ono se řekne popík, ale ty vole my na tom pódiu potíme krev!"

V tom sporu o kvalitu besedy se ale nemůžu přiklonit ani na jednu stranu. Naprosto souhlasím s tím, že debata byla tentokrát obzvlášť povrchní, ale na druhou stranu je od autora jakéhokoliv díla naivní doufat, že mu někdo jiný vysvětlí princip jeho činnosti. Takové věci se sice občas stávají, ale to jsou naprosté výjimky, protože k tomu, abyste mohli něco opravdu dobře zanalyzovat, tak to musíte dokonale poznat. A málokdo z posluchačů s písničkou strávil alespoň tolik času, jako její autoři.

Další problém se týká toho úvodního citátu. Hudbu každý vnímá jinak a má na ni vlastní názor, takže za moudrost pak přirozeně považuje to, co souhlasí s jenom názorem nebo představou, kdežto to, co se s ní rozchází, je úplná blbost. Z toho je myslím zřejmé, že stát se všeobecně uznávaným hudebním kritikem je prakticky nemožné. ;)

The weather forecast

Pokud bych měl udělat nějakou podobnou předpověď o účinkujících, jakou vždycky chtějí slyšet pořadatelé, tak by to bylo asi toto: Miou Miou mají slušné předpoklady k tomu, aby se na klubové úrovni prosadili v zahraničním zahraničí, ale asi budou vždycky trochu bokem. Naopak pokud by toho samého chtěla docílit Dorota Nvotová, asi by se musela nejdřív hodně změnit, protože hudba je příliš "obyčejná", a určitě zapomenout na slovenštinu, ale pak už by to zase nebyla ona. Naopak na ČS území je na tom asi lépe. Už teď je vlastně takovou slovenskou Tori Amos a má potenciál k tomu, aby se někdy v budoucnosti stala národní institucí typu Hany Hegerové - ale to jen za předpokladu, že ji taková role bude bavit, což v jejím případě nemusí být úplná samozřejmost. =)

Jsem docela zvědav!

2007-10-22

Obsluhoval jsem národní stereotypy

Češi jsou prý nejateističtější národ v Evropě, ničeho si neváží a mají úvolněnou morálku.

Obsluhoval jsem anglického krále

Naproti tomu Poláci jsou prý silně věřící, bojují proti potratům a vůbec vyznávají tradiční rodinné hodnoty a cudnost.

Obsługiwałem angielskiego króla

Sociolog aby se v tom vyznal! =)

2007-10-18

Nevypínáte?

A jak se vám vlastně líbí nový orffí klip?



Myslím, že po vizuální stránce je to jeden z nejhezčích českých "indie" (kategorii berte s rezervou) klipů, ale choreografie je občas trochu zvláštní a hlavně mi tam chybí něco navíc, co by udrželo pozornost ospalého televizního diváka - třeba nějaký souvislejší děj. (Nebo mi něco uniklo?)

Každopádně jsem ale rád, že se u nás (a na Slovensku) něco takového točí, protože jinak české klipy často vypadají spíš jako domácí video točené na VHS. Teď jen aby to taky někdo pustil v TV...

2007-10-15

Radioheadness

Nevím, jak ve zbytku světa, ale na hudebním webu minulý týden fakt jednoznačně vládl Radiohead. To, že na Last.fm půjde v žebříčku interpretů na první místo, jsem předpokládal, ale že v žebříčku tracků obsadí celou první desítku a že tu desátou písničku si poslechne téměř třikrát (!) víc lidí než jedenácté "Stronger" Kanye Westa, to už bylo silně nad plán.

Dokonce se stalo něco neuvěřitelného - Radiohead se na Last.fm dostal i na první místo metalového žebříčku, který je z nepochopitelných důvodů vedený po jménem Czech Republic Chart. ;)

Stručně řečeno co se týče vyvolaného rozruchu, může být Radiohead spokojen. Teď bude ještě zajímavé sledovat, jak celá akce dopadla finančně.

2007-10-12

Obal k downloadu

Nová deska Radiohead "In Rainbows" vyšla jako download 10.10., takže dnes už ji zřejmě všichni fanoušci mají, ale něco jim ještě chybí - obal. Těžko říct, jestli to Radiohead udělali z vypočítavosti, aby si víc lidí koupilo i CD s bookletem, nebo to jen podcenili, ale každopádně na webu k desce chybí nějaký pořádný obrázek obalu.

A to je voda na mlýn internetové komunity, která je u Radiohead pořádně silná. Zatímco Jaromír Nohavica zorganizoval k obalu ke své mp3 desce "Pražská pálená" soutěž, tak Radiohead nic neorganizují a neoficiální soutěž se rozběhla i tak. A je docela zajímavé, jaké roztodivné obaly lidé navrhli.

Radiohead - In Rainbows (Penny Arcade)
Penny Arcade?! =)

2007-10-11

V Brazílii když jsem byl...

Nebudu zde nic zastírat; Gilliamův Brazil je jedním z mých nejoblíbenějších filmů. Ve spoustě věcí jeho děj překonává mé nejhorší obavy a očekávání, snad proto na mě působí tak ehm... "konejšivě" =).

Jeho bližší představování je asi nošení dříví do lesa. Každopádně pokud máte náladu, tak dnes večer na ČT2.

2007-10-10

Amerika v Praze a naopak

Krátká zpráva od amerického dopisovatele ps:

a hele, koho jsem před chvilkou neviděl v americké reklamě...

Tomáš Hanák v reklamě

ostatně, těch reklam natočených v Praze je tady více... nějak to jde poznat, že to není amerika...

což mi připomíná... proč jsou poslední dobou všechny klipy z Prahy o tom, že městem běží dítě a zpěvák/zpěvačka kapely za ním?



Editors - Smokers Outside The Hospital Doors


Dolores O'Riordan - Ordinary Day

2007-10-08

Hm, hm, hm...

Nisos + Hm... @ klub Templ, Ostrava, 3.10.2007

Bývalý ostravský klub Boomerang nebyl z hlediska prostoru ani zdaleka ideální. Celý sál měl dost nešťastný tvar, pódium bylo příliš na kraji a ještě tam překáželo pár sloupů, takže pokud na koncert přišlo více lidí, tak polovina nic neviděla a bylo komplikované kamkoliv se dostat (tj. k baru nebo na záchody). Přesto byl Boomerang MNOHEM lepší než sousední klub Templ, který by ho měl dramaturgicky nahradit. Přízemní část Templu má tvar dlouhé nudle, kterou navíc v prostřední části zúžuje bar, takže když k tomu připočtete nějaké ty stolky a židle, tak už je slušně zaplněný. Jako poklidná kavárna pro třicet lidí by byl asi ideální, jenomže on je to prý klub, takže by se tam měli vejít taky diváci, a to už je vážný problém - tedy pokud nechce pořádat koncerty pro třicet lidí.

Klub Templ

Ve středu tam bylo víc než třicet lidí a to poměrně podstatně. Trochu mě to překvapilo, protože skupina Hm... přece jen není až tak masová záležitost, ale ukázalo se, že to je drobné nedorozumění. Většina lidí totiž přišla na skupinu Nisos, která večer zahajovala.

Nisos
To pro mě bylo trochu nepochopitelné, protože by mě v životě nenapadlo, kolik fanoušků může mít řecká folklórní skupina z Ostravy. Brzy jsem si všimnul, že na jevišti sedí mimo jiné i Nikos Kuluris s klarinetem a u jednoho stolku v publiku pro změnu pár dalších členů skupiny Kryštof, takže jsem pojal nesprávné podezření, že tady hraje B-tým Kryštofu pro své fanoušky, ale podle koeficientu průměrného opálení návštěvníků to byl spíš koncert pro řecké rodáky a příbuzné nadšence.

Fanouškem lidové hudby z okolí Středozemního moře jsem tedy nikdy nebyl a koncert na tom nic nezměnil, ale jinak to vypadalo, že všechno zní tak, jak má, a to přibližně hodinu a půl.

Hm...


U studánky

Pak se na scénu nenápadně připlížili Hm... a začali si připravovat vybavení a zvučit, což bohužel zabralo další hodinu a čtvrt, během které se nad scénou výhružně vznášela mentální projekce bývalého člena Milana Caise a cosi strašlivého naznačovala zvukaři. Výsledkem bylo, že když Hm... začali ve 22:45 hrát, tak už v klubu bylo místa tak akorát, což bylo na jednu stranu příjemné, ale na druhou stranu škoda.


Znáš dálku

Pak už šlo ale naštěstí všechno jako na drátkách. Hm... hráli a zpívali, diváci poslouchali (tedy většinou - jeden myslím o půl dvanácté na chvíli usnul =) a všechno to mělo atmosféru koncertu pro studenty filozofické fakulty. Osobně je mi trochu líto, že už pár let s Hm... nevystupuje Ondřej Anděra (aka Sifón z WWW), protože jeho beat-box dodával hudbě trochu aktuálnější zvuk. Od té doby spíše přibývá staromilských vícehlasů a předválečné poezie, takže Hm... se blíží až k retru Ondřeje Havelky, ale přesto mě pořád (kupodivu =) baví. Asi proto, že vždycky vypadají, že to baví i je a že si rádi hrají i hrají. Ale taky by to mohlo být tím, že v Ostravě koncertují poměrně zřídka, takže si každého koncertu musíme vážit. =)


Liják tvého těla (nekompletní)