2007-10-08

Hm, hm, hm...

Nisos + Hm... @ klub Templ, Ostrava, 3.10.2007

Bývalý ostravský klub Boomerang nebyl z hlediska prostoru ani zdaleka ideální. Celý sál měl dost nešťastný tvar, pódium bylo příliš na kraji a ještě tam překáželo pár sloupů, takže pokud na koncert přišlo více lidí, tak polovina nic neviděla a bylo komplikované kamkoliv se dostat (tj. k baru nebo na záchody). Přesto byl Boomerang MNOHEM lepší než sousední klub Templ, který by ho měl dramaturgicky nahradit. Přízemní část Templu má tvar dlouhé nudle, kterou navíc v prostřední části zúžuje bar, takže když k tomu připočtete nějaké ty stolky a židle, tak už je slušně zaplněný. Jako poklidná kavárna pro třicet lidí by byl asi ideální, jenomže on je to prý klub, takže by se tam měli vejít taky diváci, a to už je vážný problém - tedy pokud nechce pořádat koncerty pro třicet lidí.

Klub Templ

Ve středu tam bylo víc než třicet lidí a to poměrně podstatně. Trochu mě to překvapilo, protože skupina Hm... přece jen není až tak masová záležitost, ale ukázalo se, že to je drobné nedorozumění. Většina lidí totiž přišla na skupinu Nisos, která večer zahajovala.

Nisos
To pro mě bylo trochu nepochopitelné, protože by mě v životě nenapadlo, kolik fanoušků může mít řecká folklórní skupina z Ostravy. Brzy jsem si všimnul, že na jevišti sedí mimo jiné i Nikos Kuluris s klarinetem a u jednoho stolku v publiku pro změnu pár dalších členů skupiny Kryštof, takže jsem pojal nesprávné podezření, že tady hraje B-tým Kryštofu pro své fanoušky, ale podle koeficientu průměrného opálení návštěvníků to byl spíš koncert pro řecké rodáky a příbuzné nadšence.

Fanouškem lidové hudby z okolí Středozemního moře jsem tedy nikdy nebyl a koncert na tom nic nezměnil, ale jinak to vypadalo, že všechno zní tak, jak má, a to přibližně hodinu a půl.

Hm...


U studánky

Pak se na scénu nenápadně připlížili Hm... a začali si připravovat vybavení a zvučit, což bohužel zabralo další hodinu a čtvrt, během které se nad scénou výhružně vznášela mentální projekce bývalého člena Milana Caise a cosi strašlivého naznačovala zvukaři. Výsledkem bylo, že když Hm... začali ve 22:45 hrát, tak už v klubu bylo místa tak akorát, což bylo na jednu stranu příjemné, ale na druhou stranu škoda.


Znáš dálku

Pak už šlo ale naštěstí všechno jako na drátkách. Hm... hráli a zpívali, diváci poslouchali (tedy většinou - jeden myslím o půl dvanácté na chvíli usnul =) a všechno to mělo atmosféru koncertu pro studenty filozofické fakulty. Osobně je mi trochu líto, že už pár let s Hm... nevystupuje Ondřej Anděra (aka Sifón z WWW), protože jeho beat-box dodával hudbě trochu aktuálnější zvuk. Od té doby spíše přibývá staromilských vícehlasů a předválečné poezie, takže Hm... se blíží až k retru Ondřeje Havelky, ale přesto mě pořád (kupodivu =) baví. Asi proto, že vždycky vypadají, že to baví i je a že si rádi hrají i hrají. Ale taky by to mohlo být tím, že v Ostravě koncertují poměrně zřídka, takže si každého koncertu musíme vážit. =)


Liják tvého těla (nekompletní)
Okomentovat