(Folk3MAIL, Galérka Nový Jičín, 18.3.2005)
Klub Galérka (v objektu Staré pošty na náměstí v Novém Jičíně) se o kulturní vyžití místních stará velmi pečlivě. Byl jsem tam poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Prostor, jaký můžou ostatní města jen závidět. Jaký rozdíl oproti zakouřenému CO krytu v Kopřivnice. Příjemná místnost, návštěva tak akorát (kromě nás také třeba téměř místní hvězdné uskupení Lu), a na pódiu se děly věci…
Přiznávám, že mě debut Ondřeje Pečenky nazvaný Zrno (vydaný labelem Piper Records jako PiR 005 v roce 2004) oslovil, takže mé hodnocení nebude příliš objektivní.
Takových písničkových desek jako je tahle u nás moc není. Celá deska je hodně kompaktní, a lakonicky řečeno, má “atmosféru”. Ondřej na téhle desce složil a otextoval všechny písně, nahrál většinu nástrojů, a ještě si ji i sám spoluprodukoval. O velice zajímavý obal desky se zasloužil Bourek, tedy duše projektu Ememvoodoopőká. S celou deskou pak s autorem dělal sám “božský” Ondřej Ježek (aká Yoz), takže o zvukovou kvalitu nahrávky stejně tak jako o produkci bylo postaráno víc než dobře.
Právě jeho OTK tahle deska hodně připomíná, hlavně poslední lo-fi písničkovou Sonu a kuvu. Rozdíl je hlavně v tom, že deska je mnohem intimnější a řekl bych, že i jednotlivé tracky mají mnohem přímočařejší písničkovou strukturu. Stále je však co vychytávat a odhalovat, jednotlivé poslechy nejprve poodestřou hlavní melodickou linku písně, poté však přichází na řadu spousta dalších zábavných detailů a zvuků, takže je stále co odhalovat. Ondřej nahrál veškeré kytary, bicí (ty byly jeho parketou v neméně zajímavé partičce Ememvoodoopőká), a flétny. Výsledek je hodně přesvědčivý. Hodně tomu napomáhá i fakt, že Ondřej, ač nezpěvák, si celou desku také nazpíval. Zajímalo mě tedy, jak tohle všechno bude vypadat naživo. Folk3MAIL totiž jezdí na koncerty jako kapela, kterou Ondřej poskládal po prvotních úspěších Zrna.
Jaké však bylo překvapení, když se cela konfigurace pódia skládala z jednoho mikrofonu, jedné kytary a dvou odpolechů… Kluci jsou nemocní, a tak dnes představím své písně v takově formě, ve které vznikaly a jak jsem s nimi jezdil úplně zpočátku. A pak už bez dalších zbytečných slov začala produkce, jenom nezefektovaná kytara a zpěv. Zazněla většina věcí z desky, a spousta dalšího materiálu, v úplném závěru pak Ondřej mimo jiné dal na přání ještě jednou “Kdy se Ti to poštěstí”. “O této písni v ememp tvrdí, že má úplně pitomej text. Což se mimochodem pravda...” Tak takhle nějak Ondřej tuhle písničku uvedl. Možná, říkám si v duchu, ale ta posmutnělá nálada, často silně rezonující s tím, co člověk cítím sám. Někdy v lednu jsem ležel s chřipkou, a do přehrávače se mi vloudilo i Zrno. Posmutnělé “… léky léky, nezabraly, pro dnešní den mám po legraci…” mi ten týden bude připomínat ještě dlouho…
Tomuhle člověku zbaštím vše. I s navijákem. Jen houšť, říkám si!
(mimochodem, nebyla by k mání nahrávka písniček se Zrna jen v tomhle akustickém hávu?)
Žádné komentáře:
Okomentovat