2006-08-16

Colours of Ostrava 2006 (vol. III)

Pozor, závěrečná část reportáže obsahuje převážně negativní dojmy, takže se připravte na nejhorší. Pokud se nemůžete připravit, tak snad raději ani dále nepokračujte. =)

Sobota 22.7. (pokračování)

Salif Keita mi začal být nesympatický už chvíli před tím, než vstoupil na pódium. Rosťa Petřík, který na hlavní scéně uváděl prakticky všechno, by zřejmě nedokázal Keitu dostatečně kvalitně popsat, takže musel přijít pan publicista Napsal-jsem-knížku-o-afrických-hudebnících Moravčík a ty tři pochvalné věty řekl on. Tak nějak takhle se prý uvádějí řečníci na akcích Herbalife.
Když pak Mistr přišel a teatrálně (už jsem myslím zmiňoval, že jsem byl zaujatý, že? =) se uklonil (nebyl jsem si jistý, jestli publiku nebo mikrofonu), tak už jsem si byl jistý, že já ho mít rád nebudu. Pak se spustil koncert a já jsem zjistil, že místo přírodní africké hudby přijel spíš africký pop a že Keita by se možná mohl jmenovat Karel - ačkoliv náš Mistr obvykle nemívá tolik černošských sboristek. Nejvíc mi to připomínalo koncert na zahájení olympiády - prostě jako něco, co by mohli plnému stadionu a "milionům diváků u televizních obrazovek" předvést Peter Gabriel, Phil Collins nebo třeba Sting. Uhlazený zvuk, jistý zpěv, všeobecná přístupnost a profesionalita. Jenomže to je taky styl koncertu, na co bych se sám od sebe vydal.
Když pořadateli chválené a všeobecně tolerantní publikum nacpané na parkovišti začalo od prvních (!) tónů jásat jako jeden muž, přestože vlastně ještě nemohlo vědět, co přijde dál, vzpomněl jsem si, že musím zůstat věrný svému alternativnímu přesvědčení a jít vždycky proti hlavnímu proudu, ale ještě jsem se nikam nepohnul.
Během první písničky jsem ale zjistil, že za mnou stojí jeden z těch nemnoha aktivních diváků, kteří při všech koncertech ječí své "Woooohoooooo!". To mi obecně připadá sympatické, ale jen pokud to slyším z dálky. Tenhle chlapík byl opravdu těsně za mnou, takže mi křičel přímo do pravého ucha, a navíc si vždycky dokázal vybrat moment, kdy se na scéně téměř nic mimořádného nedělo, ideálně v nějaké tišší hudební pasáži. Prostě to nešlo. Musel jsem své přesvědčení "proti všem" realizovat a odejít. A vůbec - vraťte mi moje elitářské koncerty pro dvacet lidí a možnost stěžovat si, že ostatní lidi nepoznají kvalitní hudbu! =)

Rozhodl jsem se pro Lenku Dusilovou, kterou mám zařazenou někde v kategorii "slušné", ale sólově jsem ji vždycky viděl jenom v TV. Teď jsem tedy dluh napravil, ale myslím, že tím taky na delší dobu skončím, protože koncert na mě působil poměrně rozpačitě. Lenka sice výborně zpívala a se skupinou hrála ledacos od téměř country po PJ Harvey (písnička "The Whores Hustle and the Hustlers Whore" mě potěšila, ovšem údernosti originálu nedosáhla), jenomže jsem z toho neměl pocit pestrosti, ale spíš roztříštěnosti. Navíc jsem získal dojem, že "Dusilenka" má vážný problém s texty. Ve spoustě pasáží raději zpívala beze slov a když už se nějaký text objevil, tak se mi nelíbil, protože na mě dělal dojem jen náhodně sestavené skládanky, ale samozřejmě je možné, že to je čistě můj problém. Opodál jsem v publiku zaslechl nějakou mladou paní, jak kohosi telefonicky organizuje slovy: "Přijďte, jsme na Dusilové a je to moc pěkné." Všechno je relativní. Koncert, na kterém jsem byl já, byl jenom slušný. Ale taky jsem ho neviděl celý, protože jsem musel "povinně" na EOST.

Oproti rozpisu jsem na zpátky na parkoviště dorazil trochu pozdě, ale o nic jsem nepřišel. Program na hlavní scéně se totiž někde kolem Salifa Keity opozdil, takže The Ecstasy of Saint Theresa začínali s poměrně velký zpožděním (na Colours neobvyklým), a tak jsem dokonce vyslechnul velkou část zvučení.
Extázi jsem letos viděl podruhé, takže jsem zhruba věděl, co mě čeká, ale nebylo to úplně pozivitní očekávání, protože z koncertu United Islands jsem si odnesl dost smíšené pocity. Koncert na Colours mi nakonec připadal zhruba o polovinu lepší - těžko říct, jestli to bylo vyváženějším zvukem, nebo tím, že jsem byl tentokrát blíže pódia - ale ke skvělému vystoupení v Boomerangu v roce 2002 pořádný kus chyběl. EOST se v poslední době vrátili spíše ke kytarám a všechno včetně starších písniček hrají živě (někteří publicisté si dokonce ani nevšimli, že starší upravené písničky tvořily valnou většinu playlistu =), což je chvályhodné, ale ta nová podoba mi bohužel příliš nesedí. Celkový zvuk skupiny mi teď připadá příliš syrový, což se příliš nehodí ani k samotným písničkám, ani k hlasu Katky Winterové, který je pro kytary příliš jemný. Nové písničky mi na koncertech zatím připadají příliš komplikované (ale to je vlastně pro EOST typické už několik let) a nechytlavé, což typické není a taky to není úplně dobré znamení, ale je docela dobře možné, že deska bude znít úplně jinak (mluvilo se třeba o smyčcích a ty na pódiu nebyly). Jako "hitovější" výjimka mi připadá nová písnička O.K., jejíž část jsme v rámci nevyhlášené soutěže "natoč si svůj vlastní klip" nahráli na dva digitální foťáky (představu o kvalitě záznamu už asi máte =), sestříhali a umístili na YouTube (zkuste! =), ale materiál na dobývání rádiových hitparád to taky asi nebude.
Z. se na rozdíl od mně po koncertě tvářil docela otráveně a prohlásil, že kdyby místo EOST hráli v tom čase na velké scéně OTK, tak že by ohlas publika byl zhruba stejný. To je možná trochu nadsazené (nebo "podsazené"?) tvrzení, ale přirovnání současné Extáze k OTK myslím není úplně mimo mísu, takže je otázka, jestli to je pro skupinu ideální směr. Naštěstí nejsem Moucha, takže jsem tenhle koncepční problém nemusel řešit a klidně jsem se doma uložil ke spánku. =)

Neděle 23.7.

Tentokrát jsme nechtěli opakovat stejnou chybu, a tak jsme zamířili nejdřív na oběd a vyplatilo se to. Hraniční závory Číny byly zvednuté a my jsem si mohli dát nějaké ty čínské speciality.

Naopak jsme si pak nemohli dát Wohnout, ze kterých jsme stihli jen asi poslední jednu a půl písničky. Musím se ale opět omluvit všem fanynkám - prostě se mi to nelíbilo. Možná že mi chybí kontext a ty přídavky byly myšleny jako parodie (no, nevím), ale wohnoutí humor mi asi z větší části uniká a hudba mi uniká téměř celá. Možná někdy příště.

O hodně lepší dojem jsem měl z Swordfishtrombones ve stanu, kam ovšem bohužel nedorazilo mnoho lidí. SFT (na last.fm známé pod jménem Tom Waits =) jsem naživo neviděl už opravdu dlouho (naposled v Hudebním bazaru?) a písničky z prvního alba už začínají dostávat historickou patinu, takže to bylo zajímavé, jenomže zasáhl osud (a pořadatelé) a na hlavní scéně začali hrát Priessnitz a v přímém souboji to u mě těsně vyhrál Jaromír & his boys & voice. Kdybych byl tušil, že Priessnitz uvidím ještě na Love Planet, tak by to rozhodování asi dopadlo jinak, ale bohužel...

Priessnitz je pro mě až příliš známá koncertní jistota. Nečekám, že by zklamali, ale taky se nestává, že by mě nějak výrazně překvapili. Tentokrát mě ovšem docela překvapila dramaturgie koncertu, kdy začínali klasikou s prověřenými hity a novinky ze Sterea si nechali až na konec. A mimochodem ono to fungoval i takhle.

Na konci koncertu jsem ale narazil na H. a v družném hovoru na téma dovolená jsme setrvali až do chvíle, kdy jsem si všimnul, že v našem táboře mezitím propukla akutní ponorková nemoc, pravděpodobně vyvolaná náročným programem. První skupina, která měla dosáhnout samotného festivalového vrcholu (přesnou nadmořskou výšku v metrech nemám změřenou), byla natolik vyčepaná, že se místo poslechu KOA nebo Monkey Business odložila do stínu a začala projednávat, co dál. Nakonec zvítězil kompromisní návrh: na všechno se vykašlat a rozjet se domů ke svým postelím. Tak se stalo, že hlavní hvězdu festivalu - Roberta Planta a spol. - jsem vůbec neviděl, ale - mezi námi - vůbec toho nelituju. Vsadím se, že tam byla spousta lidí a mnozí z nich navíc křičeli "woo-hoo", takže co bych tam vlastně dělal? =)

Souhrn

I přes subjektivně trochu rozpačitý poslední den mi Colours připadaly hodně vydařené. Osobně mi chyběly loňské kytarovky v Marley, ale předpokládám, že záměrem pořadatelů je zaměření téhle scény zaměňovat. Etno část festivalu je taky záměr pořadatelů (nemělo by se vlastně správně v množném čísle říkat "pořadatlů"? =), takže to taky nemá smysl hodnotit a v tom případě je program bez připomínek. Počasí taky vyšlo (až moc =), takže jaká jsou vlastně negativa?

Mi připadalo, že by se snad dala trochu lépe naplánovat synchronizace jednotlivých scén. Především ve stanu by bylo žádoucí, aby se hrálo v době, kdy se na hlavní scéně nic nekonalo, a to bohužel vždycky neplatilo (viz Orffové). S tím souvisí i podobný problém křížení zájmů posluchačů. Docela často se stávalo, že současně hráli proti sobě na různých místech spříznění interpreti, kteří mají podobnou skupinu posluchačů nebo nějaké personální vazby (EOST vs. DJ Blue, Priessniz vs. SFT, Khoiba vs. Longital a asi i mnohé další). Na tohle by asi taky bylo vhodné při sestavování programu myslet.

Hlavním negativem asi bylo v tom vedru to zabavování vody při vstupu, ale to už předem pitval Z., takže jenom dodatek: Zlata Holušová v rozhovoru pro ov-kluby.net kromě jiného zmínila, že pořádat festival je poměrně drahé, ale lístky jsou levné, takže peníze z prodeje nápojů tenhle rozdíl dorovnávají. Osobně si myslím, že kdyby byly lístky o padesát korun dražší a ochranka by dovnitř pouštěla lidi s nealkoholickými nápoji v PETkách, tak že by tržby pořadatelů byly v souhrnu zhruba stejné a my, diváci, bychom si ušetřili problémy s pašováním. (Tedy vlastně "oni, diváci" - třeba já jsem nic nepašoval a spořádaně jsem utrácel v areálu. =) Ale to si budou muset spočítat a rozhodnou pořadatelé...

Tak nashle příští rok! =)
Okomentovat