2006-08-05

Colours of Ostrava 2006 (vol. I)

Před dávnými časy jsem udělal jednu chybu - napsal jsem dlouhou reportáž z Colours (to byl myslím druhý ročník?) a od té doby mám dojem, že bych měl reportáž napsat každoročně, a tak se z toho psaní stává trochu nepříjemná povinnost, ale tradice je holt tradice a té se nedá odporovat. =)

Čtvrtek 20.7.

Z technických důvodů jsem celý den bulal. Technické důvody se skládaly převážně z nepořádku po bytě, který bylo třeba eliminovat, aby se byt dal po dobu festivalu použít coby penzion, a to se z velké části podařilo, takže jsem nebulal marně.

Pátek 21.7.

Festivalová skupina se sešla a ubytovala v 17:00, takže 17:15 jsme zdárně dorazili ke kostelu na Slezské, 17:20 přišli u vchodu o jednu PETku s vodou (o další dvě ne =) a ještě stihli Southpaw. Z toho, co jsem viděl, bych řekl, že odehráli přibližně totéž, co na United Islands. Na velkou scénu na parkovišti dorazilo poměrně dost lidí, ale v publiku převládalo spíš zvědavé očekávání a okukování, takže atmosféra koncertu byla taková umírněná. Mimochodem zdá se mi, že Gregory je čím dál tím víc podobný svému otci - ale nejsem si jistý, jestli by ho tenhle postřeh potěšil. =) My jsme ale mířili jinam.

Na Černé louce se totiž chystali k vystoupení Gipsy.cz, mohutně propagovaní účastníky letošních Boskovic (a vlastně i loňských Colours, kdy ovšem hráli tak brzo, že jsem je nestihnul). Musím přiznat, že propagátoři nelhali. Gipsy.cz nastoupili v počtu čtyř mužů a jednoho gramofonu s cílem zkombinovat romskou hudbu a hip-hop a zatraceně dobře se jim to dařilo. Z gramofonu se linuly bicí a vůbec různé hudební podklady, které doplňovalo bratrské duo (? - ach ta jména...) s kytarou a basou, ale za hvězdy tam byli především Gipsy a Vojta Lavička (stále vzpomínáme na Deep Sweden). Celý koncert vypadal, jako že se oba pánové přišli pobavit a při té příležitosti si taky trochu zahrát, zarapovat a zazpívat, takže i když se objevily i některé lehce aktivistické texty, tak převládala uvolněná nálada a nezávazný "roma hip-hop". Navíc mě překvapilo, jak se mezi písničkami oba frontmani slovně pošťuchovali ("Vojta skvěle tancuje!") a nakonec se pustili i do lehce politicky nekorektního vtipkování ("Vy, gádžové, máte peníze, to my víme. A my jsme ukradli našemu manažerovi pár našich CD, tak jestli je chcete, tak rychle přijďte, než nás chytí."), které mě u Vojty Lavičky - občasného moderátora pořadu Romále - trochu překvapilo. Celý koncert pak ukončil Gipsy kouskem, který podle vých slov dělá už dlouho a často - beatboxem na téma The Best of Michael Jackson. Celkově to bylo pohodové (nemám to slovo moc rád, ale nedá se jinak =) vystoupení bez snahy o nějaké "velké umění", ale myslím, že to nebylo na škodu. Jediná drobnost, která mi vadila, byl neustále opakovaný Gipsyho pokyn směrem ke gramofonu "Špin det šit, špin it!". Ale co - jsou i horší věci... =)

A zase zpátky na Slezskou stranu řeky na parkoviště u hradu, kde začínali The Frames pod vedením Glena Hansarda, touto dobou u nás široce propagovaného díky hudbě k filmu Kráska v nesnázích a vůbec celé desce The Swell Season, která je ovšem oproti The Frames nesrovnatelně klidnější. Po pravdě řečeno The Frames znám spíše podle názvu, takže o písničkách asi moc podrobně referovat nebudu, ale koncert se mi v každém případě líbil. Nejvtipnější i nejsmutnější mi připadalo, jak se Glen snažil donutit publikum zpívat, ale příliš se mu to nedařilo. Publikum buď nechtělo zpívat vůbec (kde sakra byli Baníkovci?), nebo neznalo slova (kde byli pravověrní fanoušci The Frames?) nebo Glen nasadil laťku příliš vysoko. Když začal vysvětlovat, jak sborově zazpívat "this simple tune", a přešel při tom do falzetu, tak mi to nepřipadlo jako kousek vhodný pro masový zpěv. =) Tak snad se publikum do příště zlepší, jinak z toho zpěvu jednička nebude a zatím to bylo tak za tři.
(Mimochodem - pokud sem zabloudí nějaký znalec - ten vložený kousíček Sabotage od Beastie Boys na konci jedné z písniček byl prostě momentální vtípek nebo je to delší a složitější historie? Odkud vlastně "three MCs and one DJ" berou samply?)

V další hudební pauze bylo možné teoreticky shlédnout "kultovní (skutečně?) představení" Bílého divadla "Ty, který lyžuješ", ale praxe byla poněkud jiná. Před divadelním pódiem bylo plno (to je později ukázalo jako téměř stoprocentní pravidlo) a navíc mě vůbec sledování české varianty Full Monty příliš nelákalo, a tak jsem si radši koupil první z mnoha půllitrových slazených mattonek za 20 Kč a vydal se na téměř povinné Bratry Orffovy.

Ti bohužel naši skupinu velice brzy posluchačsky rozdělili, což se později negativně projevilo na organizaci zbytku večera, ale nepředbíhejme. Orffové odehráli dost podobný koncert jako před časem ve Fabricu, což jsem čekal, ale nečekal jsem podobnou atmosféru v publiku. Vypadalo to, že celý Krnov nespí, ale přijel nábožně poslouchat a nadšeně aplaudovat mezi písničkami. =) Poměrně velkou vadou na kráse byly podivné zvuky, které se začaly ozývat zhruba v polovině koncertu. Nám, kteří jsme stáli na kraji stanu, byl původce jasný, ale pánové na scéně téměř dvě písničky signalizovali zvukaři, že je něco v nepořádku, a teprve ve druhé pauze zjistili, že ten hukot je hlavní scéna, kde zrovna začal další koncert (Delirious?). Něco takového otráví vždycky, ale u tichých a poklidných Orffů, kteří si na zvuku dávají záležet, to zamrzí dvojnásob.

Po Orffech jsme se s krnovskou rodačkou P. shodli, že bychom měli vypátrat, kam se poděla sedmá rota a zbytek naší skupiny, a tak jsme po krátké a naprosto zapomenutelné zastávce u Delirious? a neúspěšném průzkumu v klubu Marley (Rytmus a Kontrafakt si údajně jaksi zkombinovali vystoupení i čas) zamířili do externího klubu Templ na Stodolní, kam se prý ostatní chystali. Záměr ale bohužel nevyšel, protože pochod nám zabral tolik času, že jsme přišli přesně na konec koncertu (Rabasa) a z poslechu nebylo nic. Templ je ale opravdu malý klub, takže jsem stihli proběhnout skrz a zjistit, že tam skutečně nikdo není. Tak že by vedle v Boomerangu?
V Boomerangu vládlo těsno, dusno a hlavně duch Boba Marleyho (proč vlastně nahráli v klubu Marley? =) jménem Bingui Jaa Jammy and Jahman People. Vzhledem k přetlaku uvnitř klubu další pátrání nemělo smysl, ale koncert byl fajn a navíc u baru prodávali kofolu (aspoň lahvovou), tak jsme se zdrželi. Po doplnění tekutin nás ale horko vytlačilo zpátky do ulic. Chvilku jsme sbírali síly a debatovali u vodotrysku u Elektry, jestli by se tam dalo vlézt, ale po podrobném průzkumu vody skončilo u slov. Pak už jsme urychleně museli k hradu, protože na Nihilisty do stanu určitě přijde celá naše výprava!

Tip nám (prý) skutečně vyšel, ale kromě naší skupinky tam přišlo taky spoustu dalších lidí, takže shledání se nekonalo a mohli jsme být rádi, že alespoň dohlédneme na část scény.

U Nihilistů bylo zajímavé, že přestože hráli v tom samém stanu co Bratři Orffové, tak oni problém s rušením zvuky z hlavní scény téměř neměli - naopak mě napadlo, jestli spíš oni nepřehlušují hlavní scénu. =) Celá ta elektronická smršť plná tříštivých syntetických bubnů a zvuků byla tak nahlas, že se v ní naprosto ztrácel saxofon a jeho zvuk se dal vytušit spíš podle pohybů saxofonisty, ale o to víc vynikly vazby na prehistorii skupiny. (Mně se konkrétně vybavil jeden pradávný koncert Vanessy Gun ještě na Cihelně.) Jako poslechovka mě sice Nihilisti pořád moc nebaví, ale koncerty jim i přes jejich úspornou choreografii evidentně sedí. =)

Všichni jsme se znovu našli teprve před Oojami, ale na ty jsem v té době už nebyl moc zvědavý. (Ale taky je možné, že na ně bych nebyl příliš zvědavý ani odpoledne. =) Navíc jsem si vzpomněl, že jako pan domácí musím ještě něco nutně upravit v koupelně, aby se tam uprostřed noci nevytvářela fronta, takže jsem brzy po začátku zmizel. Alespoň že koupelnový zásah se povedl a hosté se pak mohli klidně osprchovat, takže ve tři už jsme asi všichni spali.

A spali, a spali... =)
Okomentovat