2006-08-10

Colours of Ostrava 2006 (vol. II)

...tak ale rychle, protože skluz tři týdny je poměrně hodně! =)

Sobota 22.7.

Sobotu jsme kulturně zahájili v poledne na Černé louce na Úspěchu. Skupina se tentokrát sešla v menším množství než obvykle - jen ve čtyřech. Chyběla především hlavní pěvecká hvězda souboru Maroš (taktéž známý jako doprovodný vokalista But). Prý to bylo z vážných zdravotních důvodů, a tak ho alespoň všichni pozdravovali a s obvyklým programem se trochu prali. O co méně se zpívalo, o to více Rosťa Petřík mluvil a předčítal deníčky (dva jsem slyšel poprvé), ale vzhledem k tomu, že Úspěch není v pravém slova smyslu hudební skupina, to ani nevadilo a všichni se bavili. A Úspěch dokonce dokázal naplnit celý naplánovaný čas vystoupení.

Po Úspěchu jsme ještě stihli ve stanu kus vystoupení Selfbrush (opět v původní "jednočlenné sestavě" =). Vašek Havelka na mě zapůsobil pozitivně, ale pořád si kladu otázku, jestli má smysl vystupovat v ČR jako písničkář s kytarou a zpívat při tom anglicky. Vždyť ty písničky jsou z velké části založené na textech a myslím, že většina posluchačů bude mít s porozuměním docela problémy. Takhle to vypadá, že Selfbrush vlastně o posluchače ani nestojí, ale hraje si opravdu jen pro zábavu. To je na jednu stranu sympatické, ale na druhou stranu si říkám, jestli tenhle přístup už nepřesahuje pod nějaké jiné přídavné jméno. =)

Melouny
Zlata Holušová (vpravo) má melouny na nádvoří

Dalším kontrolním bodem na naší turistické trase bylo vystoupení Nieriky na parkovišti - tedy na větší scéně než posledně. I přes brzký čas a vedro se tam sešlo poměrně hodně diváků, ale zase nemůžu říct, že by bylo přecpáno. Kromě toho byli diváci unaveni sluncem, takže kolem poloviny koncertu, kdy Nierika hrála pomalejší písničky, to trochu vypadalo, že publikum usíná, ale v tu chvíli zasáhl pan pořadatel se zahradní hadicí a začal přední řady kropit, což náladu okamžitě zvedlo. =)
Nieriku mám rád (i dvě CD vlastním =), a tak mě mrzí, že pořád marně čekám, kdy pánové zpěváci dopilují svou anglickou výslovnost. Taky mi připadá, že Bugy má zvláštní moderátorský talent podat na pódiu docela vtipnout větu tak, že vyzní spíš rozpačitě, a pořád ještě se mi nepodařilo přijít na to, čím to přesně je. Ale když o tom teď tak přemýšlím, tak to mluvené slovo mi připadalo divné u více interpretů na festivalu, takže to může být jen nějaká moje fixní idea. V každém případě příště přijdu zas. =)
(Mimochodem mi připadá sympatické, že členové Nieriky se volně pohybovali po celém festivalu na všech možných vystoupeních - je vidět, že na festival přijeli kvůli hudbě a ne kvůli něčemu přízemnějšímu.)

Pak přišel čas na oběd. Plánovaná Čína (totiž Panský dvůr) byla okupovaná Tibetem nebo co (prý "soukromá akce", pche!), a tak jsme museli opodál do Netopýra, ale taky to tam nebylo špatné. (Neplacená reklama. =) Bohužel jsme kvůli tomu přišli o jedinečnou možnost vidět Anetu. Jedinečnou proto, protože na samostaný koncert určitě nepůjdu, a tak se podobná příležitost možná nebude dlouho opakovat.

Zpátky jsme se vrátili na Senses. Jak jsem si všimnul, tak Zlata Holušová se za pódiem zřejmě dobře bavila, ale mně osobně bohužel většina té "worldmusicová" větve v programu tzv. neoslovuje. Senses vypadali tak, že skupina francouzských hudebníku hrála francouzskou dance music, do které indický vokalista "vydával rytmizované zvuky". =) Rád bych jednoduše napsal, že scatoval, ale předpokládám, že v Indii se tomu nejspíš říká jinak. Vlasně to bylo docela zajímavé, ale když jsem zjistil, že písničky sice mají různé vznosné a mytologické názvy (Ahinsa, Woman Power a podobně), ale znějí téměř stejně, tak jsem opustil Indii a zkusil štěstí v Japonsku.

Jenomže štěstí je krásná věc, ale výhled si za něj nekoupíš. Papaya Paranoia hrála v cigaretovém stanu a bylo tam tak plno, že lidé volně přetékali ven, kde museli dýchat čistý ostravský vzduch. (Komunální satira. =) Z dálky to tedy vypadalo, že i na malé ploše pódia se dá udělat pořádná divočina, ale opravdu nemám tušení, jak to působilo zblízka.

No nic, ve střední Evropě může být taky hezky, tak co to zkusit se Zakopower? Za zkoušku jsem v tomto případě nic nedal, ale taky nic nedostal. Zakopower mi připadali jako další (a horší) polská verze Čechomoru - čili jako něco, čeho mají v Polsku takový přebytek, že mě překvapuje, že EU zatím nepřistoupila k nějaké formě regulace.

Ještě štěstí, že ve střední Evropě leží i jiné země. Například Slovensko, v něm Bratislava a v ní kopec Dlhé diely - tedy už vlastně Longital. Ti hráli poměrně v utajení v kostele svatého Václava, ale připadalo mi, že jim to prostředí sedí mnohem více než otevřená scéna. Zadumá atmosféra koncertu mě tak chytla, že nejen že jsem podle původního plánu neodešel dřív, ale naopak jsem si ani neuvědomil, že oproti papírovému rozpisu Longital vlastně skoro o třičtvrtě hodiny přetahuje. Kromě toho mě Z. pověřil nákupem CD Živých kvetou. Neměli, ale po zásahu přítomné J. do obchodního jednání to skončilo tak, že jsem odcházel s čerstvě koupeným CD Sveta diely a navíc s dobrým pocitem.

Stinnou stránkou bylo, že jsem neviděl ani údajnou velkou atrakci Gogol Bordello, ani Khoibu, u které jsem byl zvědavý, jestli se z nich už konečně stala divoká rocková skupina (moc s tím nepočítám =), ale to jsou bohužel běžné festivalové problémy.

Místo toho jsem viděl jsem kousek vystoupení MC Karoliny a Funset. Působili docela sympaticky a hudba byla v dobrém slova smyslu jednoduchá a přístupná. Jenom ty komentáře (zase?! =) zhruba ve stylu, že "hudba je lepší než válka" (já vím - Izrael, ale stejně...) byly jednoduché až příliš.

(Dokončení příště. Ne, fakt nekecám, delší už to nebude. =)
Okomentovat