2005-12-08

Bratři Koffolové

Vzhledem k tomu, že se už prakticky všude objevily recenze Bingriwingri, tak ani já nemohu zůstat stát stranou. Už dlouho mi nikdo nezkritizoval žádnou recenzi (asi proto, že jsem dlouho žádnou nenapsal =), a tak se nenápadně plížím ven z úkrytu. Nebudu vás týrat tím, jak to vypadá, když se člověk pro tuhle desku naivně vydá do běžného obchodu s CD, a raději zamířím přímo k popisu vyšetřovaného subjektu.

Na Bingriwingri jsem byl docela zvědavý, ale zase nemůžu říct, že bych čekal přelomovou desku – a nějak takhle to podle mě taky dopadlo, i když z českého pohledu možná přelomová je. Bratři Orffové dali dohromady pěknou, příjemnou, ale samozřejmě ne bezchybnou desku. Na některých připomínkách jsem se dokonce překvapivě shodnul (a na jiných ne =) s P.P. z NMM a to jsme se předem nijak nedomlouvali! =)

První úskalí pro mě bylo už to omílané označení "elektronický folk" a podobné slovní variace na dané téma. Folk souhlasí, toho je tam dost, ale kde je ta elektronika? Pečlivým poslechem jsem nakonec stopové množství objevil (možná mám v tomto směru posunutá měřítka?) a chápu, že ve větším množství by taky mohla rušit, ale i tak mi časté zmínky o elektronice připadají jako matení posluchačů. O Haydnově symfonii "S úderem kotlů" se přece taky nepíše jako o prvním breakbeatu. =)
Tohle sice není ani tak problém Orffů, jako spíš referujících novinářů, protože jinak proti celkovému zvuku nemůžu říct jediné křivé slovo a k náladě písniček se hodí, jenomže já jsem na základě "přípravné četby" čekal trochu něco jiného, a pak byl zaskočen.

Velkou záhadou je pro mně ovšem celá koncepce desky - tedy proč ji deska vlastně má. Z naprosto nesdělitelných důvodů mi celá spojovací idea Bingriwingri nesedí a připadá mi, že některé písničky na ni byly naroubovány násilím a že jim z toho zůstaly modřiny. A při zmínce o "kostrafónu" se mi otevírá v kapse i zavírací nůž, který nevlastním.

Stejně tak nejsem schopen určit, co přesně mi vadí v některých písničkách na zpěvu, ale prostě to není úplně ono. Místy jsem nesvůj skoro stejně jako při poslechu nahrávky svého vlastního zpěvu a to není myšleno jako lichotka. =)

Z toho, že mě nenadchla koncepce Bingriwingri, už se asi dá uhodnout, že mě více baví ty civilní a nekoncepční písničky a protože jsem příznivcem umírněného lokálního patriotismu, tak je pro mě hitem desky písnička Krnovská. Ta mi svou jednoduchostí a (zdánlivou?) nahodilostí připomíná Tom's Diner - i tím, jak postrádá jakoukoliv pointu. Tohle je destilovaná folkovitost!

Na závěr bych tedy poprosil paní (slečnu?) zapisovatelku, aby k důkazu A (Nanoalbum) připsala jako důkaz B i tuhle desku. Podle mě společně dostatečně prokazují, že koncepční desky s dějem nejsou dobrý nápad a že sci-fi téma to ještě zhoršuje. Písničky pak neposkytují dost místa pro souvislé odvyprávění příběhu a ten zase na oplátku - zřejmě z pomstychtivosti - překáží spontánnosti. Kdybych do toho mohl Bratrům kecat, tak bych se příště vykašlal na velké ideály a spíš se soustředil na malé písničky. Ty jsou totiž vážně fajn.

70%
Okomentovat