2005-06-30

Psychostreaming

Pokud jste si přišli přečíst další praštěnou úvahu, tak jste tu správně, ale pokud ne, tak vás taky vyhazovat nebudu. =)

Poslední dobou mám dojem, že streamování hudby zvolna nabírá na síle. Za těch pár let se všude posílily linky, pomalých modemů už není zdaleka tolik, a tak to technicky může fungovat. A spolu s tím se mění taktika hudebních vydavatelství.

Ta se původně se snažila posluchačům hudbu prodávat (desky, kazety, CD, ...), ale poslední dobou (to je magická formulace, která se hodí prakticky na cokoliv =) to spíš vypadá, že by jim tu hudbu radši jenom půjčovala a dostávala zaplaceno za každý poslech a streamování je na to jako dělané. A možná i bez "jako". =)

Jenomže pokud se zamyslíte, tak přijdete na to, že je to naprosto nedostačující opatření. První problém je v tom, že při troše snahy si to i při jednom přehrání (koneckonců nějak se to přehrát musí, jinak se to k posluchači nedostane =) můžete nějak zaznamenat - buď nějakým zachytáváním packetů nebo v nejhorším nahráváním výstupu ze zvukovky.

Pokud by se tohle povedlo nějak vyřešit, tak je tu druhý problém: každý posluchač si to přece může zapamatovat a pokud je hudebně nadaný (samozřejmě nemluvím o sobě =), tak může snadno udělat kopii! (Přesněji řečeno cover-verzi - ale dokud nevznikly zvukové záznamy, tak se vlastně všude hrály jen cover-verze a nikomu to nevadilo.)
To by se rozhodně mělo řešit!

Teoretickou část problému už jsem naštěstí vyřešil. (Ano, na zahradě se nám množily stany zástupců různých vydavatelství čekajících na řešení, takže se to už nedalo odkládat. =) Pro vydavatele by bylo ideální, kdyby posluchač prostě zapomněl, co slyšel.
Zřejmě by mohlo fungovat nějaké místní vymazávání paměti (ano, Eternal Sunshine of a Spotless Mind jsem samozřejmě viděl, ale čerpám spíš z útržků Gibsona a Pohla), takže by posluchači zůstaly pocity z poslechu, ale chyběly by mu vzpomínky na samotnou hudbu. Vlastní mazání by bylo buď na konci skladby, nebo (to bude asi jistější a odolnější vůči hackování) by mělo fungovat průběžně, aby měl posluchač v paměti jenom posledních 10 sekund (nějaký odstup je třeba kvůli návaznosti). Pro registrované posluchače by se pak dal interval prodloužit třeba na 30 sekund.

Na první pohled to vypadá, že by to bylo užitečné jenom pro vydavatele (ti by už rozhodně nemuseli neustále vydávat tolik nových desek), takže by o to nikdo soudný nemohl mít zájem, ale ono by to mělo své výhody i pro posluchače. Každému už se snad stalo, že se mu nějaká písnička absolutně oposlouchala - to by už nehrozilo, protože by ji pokaždé vnímal jako poprvé, s plnou intenzitou nového zážitku. Jenom by byl asi problém nějakou hudbu si "naposlouchat". =)

Pokud si říkáte, že tohle celé je úplná blbost a že takhle nikdy nemůže fungovat, tak máte samozřejmě pravdu, jenom si nejsem jistý, jestli se shodneme na důvodech. =)

Podle mě je problém v tom, že tohle celé by byl přístup Macha a Šebestové. Ti mají kouzelné sluchátko, které může splnit prakticky cokoliv, ale oni vždycky neomylně přijdou s nejkrkolomnějším řešením, které existuje, a pak se do toho zamotají. Jenomže u nich je to pochopitelné - kdyby postupovali logicky, tak by se asi délka jednotlivých dílů musela radikálně zkrátit a to by nebylo úplně žádoucí. =)

Ta zbytečná komplikovanost je v tom, že pokud by bylo možné z paměti mazat konkrétní zážitky, tak už by nemělo být tak složité je tam i zpátky zapsat. A v tom případě by bylo určitě jednodušší vykašlat se na celou hudbu, která to celé jenom komplikuje, a prostě rovnou vyvolat v mozku požadavanou náladu. Ahoj hudbo, měli jsme tě rádi, ale už jdeme! =)

(A všimněte si, že až do teď jsem nepoužil slovo "drogy", které se ale v souvislosti s tím "přímým přístupem do mozku" dost nabízí.)

Klidně mi napište, co si o tom myslíte - pokud nezlobím, tam mě pan primář jednou za den pod dozorem sestřiček pouští k počítači, takže si to určitě přečtu. =)
Okomentovat