2005-06-17

Filmová variace na známou historku

Pokud čirou náhodou ještě čekáte, kdy začnu exhibovat s rozborem filmu Stopařův průvodce (po) Galaxii, tak toho právě můžete nechat. Tím ovšem nechci říct, že ten rozbor právě přichází. Naopak přichází něco úplně jiného:

Vybavila se mi totiž historka, kterou v posledních letech často vyprávěl Miroslav Horníček. (Mimochodem Adamsova neoblíbenější historka byl v posledních letech pro změnu "souboj o sušenky". =)
Tohle je ale Balada z hadrů, nemýlím-li se... Jména postav si nepamatuju.

A má na krku zaseknutou vytrženou okení mříž, B má v ruce palici a chystá se klečího kolegu násilím vyprostit.

B se rozmachuje: Zatněte zuby!
BUM!

Werich ale během repríz přišel s drobnou změnou navíc.

B se rozmachuje: Zatněte zuby!
A: Všechny?
B: Jo!
BUM!

Ale Werich nebyl spokojen. "Tam by se ti lidi přece měli smát a nesmějou se!"
A tak vznikla další verze.

B se rozmachuje: Zatněte zuby!
A: Cože?
B: Povídám "zatněte zuby"!
A: Všechny? (smích)
B: Jo!
BUM!

Konečně byl Werich spokojen. "My jsme ty lidi hnali po koleji té akce, ale aby ten vtip vyniknul, tak bylo třeba zvolnit a upoutat je takovou výhybkou ještě zpátky k řeči."

Pro mě má sice tahle historka trochu hořkou pachuť, protože mám dojem, že z ní příliš čouhají dráty a celý vnitřní mechanismus, který by měl před divákem zůstat skrytý. Navíc zatímco pro Horníčka to byl důkaz, že "humor se musí vážit na lékárnických vahách", tak pro mě je to ukázka toho, že se dá smích až mechanicky vynutit.
Pokud to čirou náhodou ještě není jasné, tak tímhle se oklikou vracím zpátky k tomu Průvodci.
(Mimochodem původně jsem chtěl na tenhle text jenom hodit někam link, ale nepodařilo se mi ten přepis nikde na webu najít... Divné. Buď to zatím opravdu nikde není, nebo jsem si měl na to hledání nejdřív zjistit aspoň jména těch postav. =)

Tohle je ale myslím přesně to, co Průvodci chybělo - příprava situace pro každý vtip. Film mi připadal tak rychlý (hlavně začátek), že spousta vtipů vůbec nevyzněla naplno. Samozřejmě kouzlo vtipu může být i v tom, že ho někdo jen tak pohodí bokem, jak to s oblibou dělal třeba Hugo Haas nebo vlastně i Woody Allen, ale pokud jsou ve filmu všechny vtipy zahozené, tak je to trochu moc.
Opačný problém jsem teď měl při sledování filmového klubu Jacquese Tatiho. Možná to bylo hlavně nedostatkem nějakého souvislého děje (hm... vlastně taky hlavně ze začátku filmu =), ale především Prázdniny pana Hulota mi i přes spoustu vtipných (i geniálních!) scének připadaly nějaké pomalé.

Jenomže právě u Hulota mi zase došlo, že rychlost filmu je hrozně subjetivní kategorie. Vlastně se celou historii kinematografie tempo neustále zvyšuje. Dnes je Průvodce hodnocený jako "ujde", ale za pár let to třeba bude klasika. =)
Nebo se dá možná taky říct, že pokud je pro mě Hulot pomalý a Průvodce rychlý, tak to neomylně prozrazuje, kam patřím. Zpátky do devadesátých let.
Okomentovat