Psychostreaming

Pokud jste si přišli přečíst další praštěnou úvahu, tak jste tu správně, ale pokud ne, tak vás taky vyhazovat nebudu. =)

Poslední dobou mám dojem, že streamování hudby zvolna nabírá na síle. Za těch pár let se všude posílily linky, pomalých modemů už není zdaleka tolik, a tak to technicky může fungovat. A spolu s tím se mění taktika hudebních vydavatelství.

Ta se původně se snažila posluchačům hudbu prodávat (desky, kazety, CD, ...), ale poslední dobou (to je magická formulace, která se hodí prakticky na cokoliv =) to spíš vypadá, že by jim tu hudbu radši jenom půjčovala a dostávala zaplaceno za každý poslech a streamování je na to jako dělané. A možná i bez "jako". =)

Jenomže pokud se zamyslíte, tak přijdete na to, že je to naprosto nedostačující opatření. První problém je v tom, že při troše snahy si to i při jednom přehrání (koneckonců nějak se to přehrát musí, jinak se to k posluchači nedostane =) můžete nějak zaznamenat - buď nějakým zachytáváním packetů nebo v nejhorším nahráváním výstupu ze zvukovky.

Pokud by se tohle povedlo nějak vyřešit, tak je tu druhý problém: každý posluchač si to přece může zapamatovat a pokud je hudebně nadaný (samozřejmě nemluvím o sobě =), tak může snadno udělat kopii! (Přesněji řečeno cover-verzi - ale dokud nevznikly zvukové záznamy, tak se vlastně všude hrály jen cover-verze a nikomu to nevadilo.)
To by se rozhodně mělo řešit!

Teoretickou část problému už jsem naštěstí vyřešil. (Ano, na zahradě se nám množily stany zástupců různých vydavatelství čekajících na řešení, takže se to už nedalo odkládat. =) Pro vydavatele by bylo ideální, kdyby posluchač prostě zapomněl, co slyšel.
Zřejmě by mohlo fungovat nějaké místní vymazávání paměti (ano, Eternal Sunshine of a Spotless Mind jsem samozřejmě viděl, ale čerpám spíš z útržků Gibsona a Pohla), takže by posluchači zůstaly pocity z poslechu, ale chyběly by mu vzpomínky na samotnou hudbu. Vlastní mazání by bylo buď na konci skladby, nebo (to bude asi jistější a odolnější vůči hackování) by mělo fungovat průběžně, aby měl posluchač v paměti jenom posledních 10 sekund (nějaký odstup je třeba kvůli návaznosti). Pro registrované posluchače by se pak dal interval prodloužit třeba na 30 sekund.

Na první pohled to vypadá, že by to bylo užitečné jenom pro vydavatele (ti by už rozhodně nemuseli neustále vydávat tolik nových desek), takže by o to nikdo soudný nemohl mít zájem, ale ono by to mělo své výhody i pro posluchače. Každému už se snad stalo, že se mu nějaká písnička absolutně oposlouchala - to by už nehrozilo, protože by ji pokaždé vnímal jako poprvé, s plnou intenzitou nového zážitku. Jenom by byl asi problém nějakou hudbu si "naposlouchat". =)

Pokud si říkáte, že tohle celé je úplná blbost a že takhle nikdy nemůže fungovat, tak máte samozřejmě pravdu, jenom si nejsem jistý, jestli se shodneme na důvodech. =)

Podle mě je problém v tom, že tohle celé by byl přístup Macha a Šebestové. Ti mají kouzelné sluchátko, které může splnit prakticky cokoliv, ale oni vždycky neomylně přijdou s nejkrkolomnějším řešením, které existuje, a pak se do toho zamotají. Jenomže u nich je to pochopitelné - kdyby postupovali logicky, tak by se asi délka jednotlivých dílů musela radikálně zkrátit a to by nebylo úplně žádoucí. =)

Ta zbytečná komplikovanost je v tom, že pokud by bylo možné z paměti mazat konkrétní zážitky, tak už by nemělo být tak složité je tam i zpátky zapsat. A v tom případě by bylo určitě jednodušší vykašlat se na celou hudbu, která to celé jenom komplikuje, a prostě rovnou vyvolat v mozku požadavanou náladu. Ahoj hudbo, měli jsme tě rádi, ale už jdeme! =)

(A všimněte si, že až do teď jsem nepoužil slovo "drogy", které se ale v souvislosti s tím "přímým přístupem do mozku" dost nabízí.)

Klidně mi napište, co si o tom myslíte - pokud nezlobím, tam mě pan primář jednou za den pod dozorem sestřiček pouští k počítači, takže si to určitě přečtu. =)

Pravá alternativa

BřehyMele: ...takže si půjde zvyknout i na tuhle desku... :-)

Gunny: "Zvyknout"? =)

BřehyMele: Přesně tak. To je to, co musí alternativně naladěný posluchač dělat celkem pravidelně, aby se na nějakou alternativní věc nějak citově upnul. (Od toho je to ALTERNATIVA, ne?)

(vytrženo z pokračování debaty o Konvrzkovi)

Slowremaking

21.6. je letní slunovrat, 22.6. úplněk. To by se prý nemělo nic sázet, ale my už máme dávno zasazeno a dokonce něco vyrostlo.

Myšlenka je stará jako lidstvo samo. Nebo aspoň tak stará, jako koncert Umakartu v Ostravě, ale základ je vlastně ještě o něco starší, protože visel ve vzduchu už v době dávné aprílové aféry s Pracovní Sobotou. Tehdy jsem se ovšem vzhledem k šibeničnímu termínu (jeden měsíc pro mě není žádná míra!) nakonec musel spokojit jen s textem. (Special thanks to Strictly Blue za dobře odvedenou glorifikaci. =)

Jenomže každý správný hudební blogger musí mít nějaký (ideálně neúspěšný =) hudební projekt, takže když se do téhle akce zapojil i BřehyMele, tak už realizaci nebránilo nic než čas. Nakonec od koncertu uběhlo zhruba půl roku a Umakart Revival Revival Band je na světě.
Vlastně spíš na webu, kde taky zůstane - s jinou inkarnací se naštěstí opravdu nepočítá. =)

Zase fotbal?!

Je mi jasné, že jsem dost off-topic, ale ono se to vlastně netýká přímo fotbalu, tak snad je to aspoň trochu v toleranci...?
Totiž dneska jsem shodou okolností viděl sportovní zprávy na všech celostátních televizích a lehce jsem užasnul. Ve Viganticích se hrál exhibiční zápas za účasti Baroše, Šmicra, Dud(e)ka a spousty dalších známých jmen, a tak se tam logicky vypravily i všechny televize a ve všech zprávách o tom informovaly.
Zváštní bylo to, že na Primě oznámili, že zápas skončil 6:6, kdežto na ČT tvrdili, že to bylo 7:5. To mě vyprovokovalo, a tak jsem si na tu zprávu počkal i Nově. A nezklamal jsem se - zápas prý skončil 5:4.
Je to samozřejmě jenom detail, protože to byla exhibice, kterou nikdo nebral vážně, ale já třeba ve své naivitě čekám, že když už v TV u takového zápasu oznamují výsledek, že by se na něm měli shodnout. Jak pak mám věřit ostatním zprávám, kterými nás krmí zbytek roku?

Filmová variace na známou historku

Pokud čirou náhodou ještě čekáte, kdy začnu exhibovat s rozborem filmu Stopařův průvodce (po) Galaxii, tak toho právě můžete nechat. Tím ovšem nechci říct, že ten rozbor právě přichází. Naopak přichází něco úplně jiného:

Vybavila se mi totiž historka, kterou v posledních letech často vyprávěl Miroslav Horníček. (Mimochodem Adamsova neoblíbenější historka byl v posledních letech pro změnu "souboj o sušenky". =)
Tohle je ale Balada z hadrů, nemýlím-li se... Jména postav si nepamatuju.

A má na krku zaseknutou vytrženou okení mříž, B má v ruce palici a chystá se klečího kolegu násilím vyprostit.

B se rozmachuje: Zatněte zuby!
BUM!

Werich ale během repríz přišel s drobnou změnou navíc.

B se rozmachuje: Zatněte zuby!
A: Všechny?
B: Jo!
BUM!

Ale Werich nebyl spokojen. "Tam by se ti lidi přece měli smát a nesmějou se!"
A tak vznikla další verze.

B se rozmachuje: Zatněte zuby!
A: Cože?
B: Povídám "zatněte zuby"!
A: Všechny? (smích)
B: Jo!
BUM!

Konečně byl Werich spokojen. "My jsme ty lidi hnali po koleji té akce, ale aby ten vtip vyniknul, tak bylo třeba zvolnit a upoutat je takovou výhybkou ještě zpátky k řeči."

Pro mě má sice tahle historka trochu hořkou pachuť, protože mám dojem, že z ní příliš čouhají dráty a celý vnitřní mechanismus, který by měl před divákem zůstat skrytý. Navíc zatímco pro Horníčka to byl důkaz, že "humor se musí vážit na lékárnických vahách", tak pro mě je to ukázka toho, že se dá smích až mechanicky vynutit.
Pokud to čirou náhodou ještě není jasné, tak tímhle se oklikou vracím zpátky k tomu Průvodci.
(Mimochodem původně jsem chtěl na tenhle text jenom hodit někam link, ale nepodařilo se mi ten přepis nikde na webu najít... Divné. Buď to zatím opravdu nikde není, nebo jsem si měl na to hledání nejdřív zjistit aspoň jména těch postav. =)

Tohle je ale myslím přesně to, co Průvodci chybělo - příprava situace pro každý vtip. Film mi připadal tak rychlý (hlavně začátek), že spousta vtipů vůbec nevyzněla naplno. Samozřejmě kouzlo vtipu může být i v tom, že ho někdo jen tak pohodí bokem, jak to s oblibou dělal třeba Hugo Haas nebo vlastně i Woody Allen, ale pokud jsou ve filmu všechny vtipy zahozené, tak je to trochu moc.
Opačný problém jsem teď měl při sledování filmového klubu Jacquese Tatiho. Možná to bylo hlavně nedostatkem nějakého souvislého děje (hm... vlastně taky hlavně ze začátku filmu =), ale především Prázdniny pana Hulota mi i přes spoustu vtipných (i geniálních!) scének připadaly nějaké pomalé.

Jenomže právě u Hulota mi zase došlo, že rychlost filmu je hrozně subjetivní kategorie. Vlastně se celou historii kinematografie tempo neustále zvyšuje. Dnes je Průvodce hodnocený jako "ujde", ale za pár let to třeba bude klasika. =)
Nebo se dá možná taky říct, že pokud je pro mě Hulot pomalý a Průvodce rychlý, tak to neomylně prozrazuje, kam patřím. Zpátky do devadesátých let.

Chvilka pro písničku (z archivu)

Původně jsem chtěl něco napsat o Prázdninách pana Hulota a (samozřejmě =) Stopařově průvodci, ale sotva jsem o tom začal přemýšlet, tak jsem zjistil, že by to byl opravdu hodně dlouhý text, takže nevím, jestli se odhodlám.

A než se definitivně rozhodnu, tak si mezitím uděláme takovou chvilku pro písničku. =)

Cestou nazpět časem jsem se přes Bright Eyes, Styrofoam, The American Analog Set, The Postal Service, Bena Gibbarda + Andrewa Kennyho a Death Cab for Cutie dostal až do roku 2001 k desce Life Is Full of Possibilities one-man bandu (tedy pokud se nepočítají hojní hosté =) Dntel.
Největší hit desky je samozřejmě (This Is) The Dream Of Evan And Chan (s nádherným obratem "your eyelashes tickled my neck / with every nervous blink "), ze kterého se pak vlastně vyvinul celý projekt The Postal Service, ale kromě toho mě teď dost chytla úvodní pisnička (hlavně její začátek) Umbrella. A když už tu nemám ukázku, tak tu po vzoru pp na NMM dám aspoň text. =)
Navíc je poslední dobou pořád docela chladno a prší...

Umbrella
(Dntel aka Jimmy Tamborello / Chris Gunst)

You can turn the city upside-down
if you want to
But it won't keep you dry
You can turn the city upside-down
like an umbrella
But it won't keep you dry

When you wrap yourself in a highway strip
Don't expect anyone from it
All it is-is cold cement
You can turn the city upside-down
like an umbrella
But who knows what you'll find
Be careful if you try

You can turn the city upside-down
if you want to
But it won't keep you dry

Žába na prameni

Vzhledem k velikosti internetu může člověk čas od času propadnout iluzi, že tam "venku" musí být spousta zajímavého čtení, ale realita je samozřejmě mnohem nudnější. Zajímavých nebo zábavných témat je málo, takže si je jednotlivá média navzájem kradou a výsledkem je, že ať čte člověk cokoliv, tak se nakonec dozví o těch samých věcech - maximálně se liší názory na ně.
To se ale samozřejmě týká jen těch opravdu významných a nosných zpráv, které mají potenciál oslovit masy - takových, jako je Crazy Frog (případně Frosch - podle toho, kde a v jakém jazyce sledujete TV).
Jak už psali prakticky všude (a dokonce snad mluvili i na Primě) vyzváněcí tón se šílenou žábou dobyl první místo anglické hitparády (nebo jak se tomu teď říká).
Co na to říct? Asi nic. Osobně mě to sice irituje (i jiné slovo by se hodilo! =), ale podobné ptákoviny vždycky zabíraly, takže to samo o sobě skoro nestojí za zmínku. (V tomto místě jsem úspěšně odolal pokušení začít nadávat i na jiné "mobilní maskoty" - ale bylo to o chlup! =)

Co mě překvapuje, je čas.
Startující žába se totiž do světa dostala po internetu. Já sám jsem se s tím původním startovacím samplem setkal už před nekolika lety a už od druhého poslechu mi pil krev. Za těch pár let k samplu postupně přibyla animovaná žába a teď i remix (???) Axel F. z Beverly Hills Cop, ale celé to trvalo hrozně dlouho.
Pokud má internet zrychlovat přenos informací, tak v tomhle případě jako "nové" médium katastrofálně selhal. (Jsem si ale vědom toho, že tenhle příspěvek už dneska taky není úplná aktualita. =) Mě tedy před pěti lety rozhodně nenapadlo, že s tím zvukem startování strávím celou další pětiletku, ale stalo se. Naopak celá tahle bublina během té doby neustále sílila a nabírala další podoby. Ostatně tohle možná ještě není konec - třeba bude následovat animovaný seriál, kde bude žába samozřejmě pracovat jako automechanik, a jednoho dne musí nevyhnutelně přijít i celovečerní film. Já tedy ještě pořád doufám, že se to nestane, ale začínám se obávat nejhoršího...
Mimochodem myslíte, že by se žába mohla prosadit i v pohřebních síních? Zvlášť vhodné pro motoristy! =)

Léto už má našlápnuto (vol II.)

(komentovaný seznam festivalů na území Moravy a Slezka, část 2.)

Již avizované pokračování letní festivalové anabáze...
Pro připomenutí alespoň, že použitá stupnice hodnocení je od jedné do pěti hvězdiček.

**** Valašský Špalíček (23.-25.6.) je některými považován za nejstarší „nestředně-proudý“ festival u nás. Já se ještě za pamětníka tak zcela nepovažuji, ale to, čeho dosáhl Karel Prokeš pro tento festival za celou dobu jeho trvání, lze ocenit jedině maximálním absolutoriem. A to ať už je recenzentovi devatenáct a nebo pětašedesát.. Také bych vyzdvihl jakýsi promotérský čich nebo chcete-li cit pro to vozit do ValMezu (pro většinu posluchačů) zcela nová jména, která ovšem zakrátko zazáří a zůstanou, vemte jen The Frames jako nejkřiklavější příklad. A v neposlední řadě, mám rád také jakýsi patriotismus, tedy protěžování domácí scény, která je možná i díky Špalíčku ve srovnání s republikou jaksi nadstandartní. Třeba jen M&Ž, Ciment (respektive Kapela z Luhu) či Betula Pendula v době nedávno minulé; a Rauš, Docuku nebo Funková brigáda nyní...

Z domácích (či slovenských) luhů a hájů letos vystoupí: akustická verze Rauše, Traband, Živé kvety, Karel Plíhal, Dlhé diely (kdo ještě tyto Bratislavany neviděl, tak by rozhodně měl), Cymbelín, Majerovy Brzdové Tabulky, Vlasta Redl s kapelou, Triny, Budoár staré dámy (mladé dámy mají čerstvou desku „My o Vlku“). A třešničkou na dortu je baterie zahraničních hostů, přičemž Irsko má hned pětinásobné zastoupení, Čínu reprezentuje Feng-Jűn Song, Holandsko Wotienka a USA pak Joseph Parsons.

Dodatky k již uvedeným položkám...

**** Mikulov (12.-13.8.) - festivalu jsem oproti minulé verzi přidal hvězdičku. Za co, ptáte se? Romen Hanzlík vyrukoval s informací, že řady účinkujících rozšíří premiérová spolupráce Pavla Fajta a Moniky Načevy (!). Ta bude navíc i celým festivalem provázet (společně s Petrem Slabým). Zahraje také Marián Varga a kapela Metamorphosis.

***** Boskovice (14.-17.7.) - také UNIJAZZ už odtajnil finální plány festivalu. Jelikož jsou Boskovice mým „nej“, neubráním se možnosti tento stručně okomentovat.

Největší změnou je rozšíření programu tzv. scény za Muzeem. Ještě loni „vykrývala“ hluchý prostor sobotního a nedělního odpoledne, tentokráte se zde začne už ve čtvrtek v 18 hod, kdy vystoupí Dřevěné uhlí v jutových pytlích, Domácí kapela, Hm a New Kids Underground. Takže zatímco oficiální začátek festivalu, koncert Katky Garcia v 17 hod, ještě půjde s programem scény za Muzeem zkoordinovat, tradiční čtvrteční zahajovací filmovou projekci v letním kině (22h) asi ne. Loni byl na programu Kouř, a věřte mi, byl to začátek věru veselý…

Pátečním ránem začíná maratón pro Boskovice typického promítání krátkometrážních filmů (v kině Panorama). Scéna za Muzeem pak od 15 hod představí (téměř) to nejzajímavější z brněnské scény posledních let: Swordfishtrombones, VRM, Květy a Ty Syčáky (z Brna, města alternativy, chybí snad už jen Budoár).
Amfiteátr letního kina je od 20 hod dějištěm hlavního pátečního hudebního představění, a to v následujícím složení: Zdarr (pro mě osobně největší a zároveň asi jediná neznámá amfiteátrových večerů), od 21:20 samorost Jiří Schmitzer, dále valašský bard Tomáš Kočko s kapelou a od půlnoci maďarští Erzsi Kiss. Dle mého skromného názoru je celá dramaturgie večera… řekněme zajímavá. Takže jsem zvědav, jak tahle všehochuť bude ve skutečnosti zapadat do sebe.
Ale koho by to ke konci přestalo bavit, může případně zaskočit do synagogy, kde od 23 hod zahraje Zdeněk Vřešťál písně Nerezu. Schmitzer + Kočko + Nerez = téměř folkový páteční večer. Kotlíkáře nerad, ale tohle můžu.

V sobotu ráno jako obvykle (alespoň si to myslím, program jednotlivých bloků krátkých filmů ještě zveřejněn nebyl) první ranní program kina čítá blok pohádek. Tam prostě nejde nebýt. :-) Na hradě začíná první divadelní „odpoledne“, od 14 hodin se představí postupně Nejhodnější medvídci, Buchty a loutky, Divadlo V 7 a půl, Malé divadlo kjógenu a Vosto5. Scéna za Muzeem pak nabídne od 16:20 Doubravánek, Majerovy brzdové tabulky a MCH Band.
Sobotní hlavní program v amfiteátru letňáku od 20 hod pak čítá Blues Band Romana Pokorného (nejspíš poskytne něco málo času pro opožděný přesun ty, kteří raději alternativu Mikoláše a jeho MCH Bandu). Od 21:20 pak kuchyňský projekt Umakartu - jen pro připomenutí, projekt zaštítěný hvězdným triem Jaromír Švejdík (Priessnitz), Honza Muchov (Extáze sv. Terezy) a Dušan Neuwerth... Od 22:40 vystoupí neméně hvězdné (ovšem zdaleka ne tak známé) Lu. Pro toho, kdo čte pravidelněji tenhle plátek, by tohle jméno už nemělo být takovou neznámou... A od půlnoci vystoupí Tata Bojs. Tadlecta parta je v Boskovicích úplně pravidelně, řekl bych že skoro každý rok.
Mardoša taky celkem pravidelně celým festivalem provázel (tedy v dobách úplných „ladovských“ začátků TTB). A tipněte si, co by vám odpověděl na otázku ohledně jeho nejoblíbenějšího festivalu v Čechách? Ano, správně. Podobně jako pro mě má tenhle festival i pro Mardošu prý takovou „rodinnou“ atmosféru. Aby taky ne, když kompletní program a jeho chod zaštiťuje předseda UNIJAZZu (a také Mardošův táta) Čestmír Huňát.

A nedělní program, teda kromě již zmiňovaných projekčních bloků v kině a doposud nezmíněné jazzové scény v zámeckém skleníku (která funguje mimochodem už od pátku) obnáší druhé divadelní odpoledne na hradě. Začíná v 13 hod průvodem městem, následují pak Buchty a loutky, Kvelb a Studio Dům.

Naviděnou v Boskovicích...

"Fialo, tak to je ona?!"

Z. se obával, aby tenhle zápis nevyzněl moc bulvárně, ale myslím, že to byla naprosto zbytečná obava. Já jsem totiž vůči bulvárnímu tisku dokonale rezistentní a titulky novin, které každé ráno vídám během čekání na trolejbus, na mě nezanechávají vůbec žádnou stopu. =)



Ale k věci - po reportu z Fialova koncertu jsme se chvíli dohadovali, co je zač ta zpěvačka (s kolika zpěvačkami už vlastně Fiala Měsíc zpíval?), takže teď jsme si díky freemusic.cz alespoň ujasnili, že je pan Fili v dobrých rukou a že to nejsou ruce krále Miroslava. Jenom jestli to není trochu přehnaná centralizace funkcí...? =)

Obal dělal...
...zase Tomáš Chorý, který nám dělal většinu obalů. Je na něm moje tvář, fotila mě Zuzana. Naše manažérka, zpěvačka a moje přítelkyně.