Je víkend na začátku června, přibližně po dvou týdnech neprší, a tak jsem vyrazil na zahradu věnovat se drobným pracem. Počasí je ideální, ale trochu mi to kazí zvuk hulákajícího rádia, který se nese od sousedů přes neposekané pole. Ruda z Ostravy a jeho "Ostrává" - ehm, tedy "Ostrava". Nechtěl jsem o tom vůbec psát, ale už se to nedá ignorovat:
Těžkej Pokondr s ostravskou příchutí - to nám skutečně chybělo... ;) Z textu se myslím dalo vytěžit víc, ale jinak je to včetně klipu okopírované poměrně pečlivě, takže dejme tomu. Co ale naprosto nechápu, je refrén obsahující slova jako "nejskrejvám" a "dejchám", které na Ostravsku v této podobě tak nějak "nemají vybudovanou tradici". Nevím, jestli to autorům nedošlo nebo to má být obzvlášť rafinovaný humor, ale očekávám nejhorší - totiž že se to u nás i díky rádiím takhle rozšíří. Paradoxně tak písnička, která je (nebo má být) postavená na "ostravštině" přispívá k jazykové nivelizaci s "pražštinou". Takže komu tím prospějete?! =]
2010-06-07
2010-05-16
V poločase setkání po letech
Pokud si myslíte, že napsat reportáž z jednoho dvojkoncertu je otázkou pár desítek minut, tak tenhle text by vás z toho omylu mohl vyvést. Když si to člověk pěkně rozloží, tak mu to vydrží třeba i na měsíc naprosto nesoustředěného psaní... ;)
Ladí neladí
Pjoni & Ink Midget + WWW
15.4.2010 klub Garage, Ostrava - Martinov
Tenhle večer byl plný překvapení – organizátoři zřejmě usoudili, že na WWW se přijde podívat trochu více lidí, a tak se tentokrát pro změnu zase vybíralo vstupné (!) a hlavně tentokrát obsadili hlavní sál Garage s pódiem. Ovšem když jsem skoro přesně ve 20:00 pronikl dovnitř, tak jsem tradičně začal být trochu nervózní, protože plno ani zdaleka nebylo, ale pak zřejmě v rychlém sledu přijely na konečnou dvě tramvaje, ve dveřích se ukázaly některé povědomé tváře ostravského klubového publika a konečně se mohlo začít.
Pjoni & Ink Midget
Překombinovaný název slovenského projektu jsem původně povzneseně přehlédl jako širé rodné lány, ale den před koncertem jsem si přece jenom přečetl celou pozvánku a zjistil, že jsou to přejmenovaní slovenští pubescenti Tucan, kteří minule (sakra, ony už to jsou čtyři roky?!) zanechali v Ladí neladí silný dojem, a tak jsem byl zvědavý, jak se mezitím změnili.
No, změnili se dost! Rozhodně se nedá říct, že to je jen přejmenovaný Tucan, už proto, že chlapci teď prý vůbec nejsou skupina. Jak z nich později Mišo Kaščák vypáčil (ano, mluvení jim pořád moc nejde =) v debatě, tak teď většinou tvoří a vystupují každý zvlášť a společný „live-act“ pod kombinovaným jménem je spíše výjimkou. Mimochodem „Pjoni“ je prý odvozeno od „PJ Harvey a oni, tí ostatní“ a „Ink Midget“ je „atramentový mužíčok“ – bohužel toto zjištění Kaščákem („kúpte si všetci modrý atrament!“ =) otřáslo natolik, že už se neodvážil zjišťovat, jak se tam ten inkoust vloudil.
Hudebně už je to taky úplně jinde, protože prý asi nějak zlenivěli, takže bicí a cello už používají jen občas a stali se z nich elektroničtí čudlíkáři, kteří se během vystoupení zmítali za monitorem, aniž by bylo jasné, co tam vlastně provádějí. Co ovšem přetrvalo byla určitá „alternativnost“, která jim asi zabrání v tom, aby se v dohledné době nějak masové proslavili, ale na druhou stranu je zvukově přibližovala WWW. Navíc se nejednalo o klasické písničky a chlapci se neobtěžovali s nějakými přestávkami, takže se dalo jen těžko rozlišit, kdy skončil jeden track a začal druhý. V orientaci trochu pomáhal jen sporadický zpěv, který osciloval mezi neartikulovaným řevem a ne-vždy-zcela-ladící imitací Jónsího falsetu a byl pravděpodobně v angličtině, ale obávám se, že nikdo z přítomných nezachytil více než několik slov (texty jsou prý „také emo“ =).
Ostatně publikum velice dlouho spíš jen zvědavě zíralo, co se z toho všeho vyvine, ale časem se přece jenom chytlo, začalo se mírně vlnit a ve vhodných chvílích se snažilo tleskat, takže když chlapci dohráli a ustoupili na kraj pódia, tak to chvíli vypadalo, že si nejsou jistí, jestli by neměli přidávat, ale to už jim přispěchal na pomoc starostlivý „taťka“ Kaščák a odvedl je do bezpečí.
WWW
Po částečném vyklizení pódia nastoupili se svým alternativním hip-hopovým industriálem WWW. Od doby, co obnovili činnost, už toho dost odehráli, takže všechno podstatné vypadalo tak, jak jsem si pamatoval, a hlavně to šlapalo jako hodinky. Vlevo rapoval, křičel a beatboxoval Ondřej Anděra aka Sifon, který se čas od času věnoval i počítači a připojeným krabičkám, vpravo zpívala Milesa a zezadu všechno jistil DJ Brainy Thug(ggg ;), který občas přidával nějaké scratche a mezitím působil jako tanečník a hudební mim, který hraje na všechny možné nehmotné nástroje od air-guitar, přes housle až po pozoun.
Je zvláštní, že přestože se s trochou nadsázky dá říct, že WWW vystupují na half-playback, tak dokážou posluchače do té své instantní deprese vtáhnout. Publikum se kývalo do rytmu jako starý Brůna, přítomní hudební publicisté (Pavel Kučera a Honza Vedral) uznale (teda aspoň mi to tak připadalo ;) pokyvovali hlavami a opodál stojící Petr Fiala vypadal, že pečlivě sleduje texty a koncert mi utekl jako voda při povodni.
Beseda
Vůbec beseda byla hrozně nekonfliktní. Skoro jako rozhovory ve Vlastě. =) Novinář se ptá a umělec odhaluje své nitro a tvůrčí dílnu. ;) Ale bylo to docela zajímavé - aspoň pro mě.
Tak třeba jak funguje WWW uvnitř: Anděra samostatně dělá nějaké podklady a Typlt texty. Anděra ale občas potřebuje nějaké extra zvuky, takže pozve toho DJ (poprvé jsem slyšel jeho skutečné jméno, ale zapomněl jsem ho) a ten mu něco nascratchuje a nějak se to celé upraví. Pak se Anděra srazí s Typltem a dohadují se, jak by ten text měl podat, na co dát důraz a nakonec se pohádají. =) Pak se uklidní, dramaturgicky to rozeberou a Anděra to nějak předělá. No a pak přijde DJ a začne si stěžovat, že to celé zní hrozně nemoderně a že ten snare už se pět let nepoužívá a teď se na sudou dobu luská, tak se Anděra nechá obměkčit, zkusí to a když to podle něho funguje, tak to tam nechá. A pak přijde Typlt, poslechne si to a řekne, že se asi zbláznil. Zpěvačka a manželka v jedné osobě se příliš neangažuje, ale když je Anděra na pochybách, tak s ní konzultuje nějaké pracovní varianty.
Původně jsem měl dojem, že si do toho Anděra moc nenechá kecat a ona to není zase tak moc pravda. Hlavně ten DJ mě překvapil, protože scratchuje jenom občas, takže na koncertech vypadá leckdy trochu do počtu. ;)
(přepis z ICQ)
Idylu trochu rozčeřilo, když přišla řeč na postavení WWW na české hip-hopové scéně, protože "třeba Peťo Tázok slověnští hip-hopeři vůbec neberou". Sifon začal s tím, že to je celkem v pohodě, že se cítí jako normální součást scény a že takových 80% lidí je tak taky bere... ale že asi pro 30% (Typltovi se ten výpočet taky nezdál =) publika jsou nestravitelní a pokračoval výčtem toho, co už po nich na festivalech někdo hodil. =)
Největším překvapením besedy nakonec bylo hodnocení kluků slovenských ze strany WWW, že se jim to líbilo a že jsou vlastně na jejich vlně, takže by se rádi domluvili na nějaké společné koncerty v Česku i do budoucna. Tož to jsem zvědav...
Některé jistoty od dob Tucana ovšem přetrvaly, takže předpokládám, že televizní záznam skončí obligátní poznámkou, že pokud kluci dělají už dnes takové věci, tak bude zajímavé sledovat, kde budou za deset let. ;)
(kráceno, nedopsáno a zapomenuto z důvodu rekordního zpoždění a vleklé ztráty aktuálnosti)
Ladí neladí
Pjoni & Ink Midget + WWW
15.4.2010 klub Garage, Ostrava - Martinov
Tenhle večer byl plný překvapení – organizátoři zřejmě usoudili, že na WWW se přijde podívat trochu více lidí, a tak se tentokrát pro změnu zase vybíralo vstupné (!) a hlavně tentokrát obsadili hlavní sál Garage s pódiem. Ovšem když jsem skoro přesně ve 20:00 pronikl dovnitř, tak jsem tradičně začal být trochu nervózní, protože plno ani zdaleka nebylo, ale pak zřejmě v rychlém sledu přijely na konečnou dvě tramvaje, ve dveřích se ukázaly některé povědomé tváře ostravského klubového publika a konečně se mohlo začít.
Pjoni & Ink Midget
Překombinovaný název slovenského projektu jsem původně povzneseně přehlédl jako širé rodné lány, ale den před koncertem jsem si přece jenom přečetl celou pozvánku a zjistil, že jsou to přejmenovaní slovenští pubescenti Tucan, kteří minule (sakra, ony už to jsou čtyři roky?!) zanechali v Ladí neladí silný dojem, a tak jsem byl zvědavý, jak se mezitím změnili.
No, změnili se dost! Rozhodně se nedá říct, že to je jen přejmenovaný Tucan, už proto, že chlapci teď prý vůbec nejsou skupina. Jak z nich později Mišo Kaščák vypáčil (ano, mluvení jim pořád moc nejde =) v debatě, tak teď většinou tvoří a vystupují každý zvlášť a společný „live-act“ pod kombinovaným jménem je spíše výjimkou. Mimochodem „Pjoni“ je prý odvozeno od „PJ Harvey a oni, tí ostatní“ a „Ink Midget“ je „atramentový mužíčok“ – bohužel toto zjištění Kaščákem („kúpte si všetci modrý atrament!“ =) otřáslo natolik, že už se neodvážil zjišťovat, jak se tam ten inkoust vloudil.
Hudebně už je to taky úplně jinde, protože prý asi nějak zlenivěli, takže bicí a cello už používají jen občas a stali se z nich elektroničtí čudlíkáři, kteří se během vystoupení zmítali za monitorem, aniž by bylo jasné, co tam vlastně provádějí. Co ovšem přetrvalo byla určitá „alternativnost“, která jim asi zabrání v tom, aby se v dohledné době nějak masové proslavili, ale na druhou stranu je zvukově přibližovala WWW. Navíc se nejednalo o klasické písničky a chlapci se neobtěžovali s nějakými přestávkami, takže se dalo jen těžko rozlišit, kdy skončil jeden track a začal druhý. V orientaci trochu pomáhal jen sporadický zpěv, který osciloval mezi neartikulovaným řevem a ne-vždy-zcela-ladící imitací Jónsího falsetu a byl pravděpodobně v angličtině, ale obávám se, že nikdo z přítomných nezachytil více než několik slov (texty jsou prý „také emo“ =).
Ostatně publikum velice dlouho spíš jen zvědavě zíralo, co se z toho všeho vyvine, ale časem se přece jenom chytlo, začalo se mírně vlnit a ve vhodných chvílích se snažilo tleskat, takže když chlapci dohráli a ustoupili na kraj pódia, tak to chvíli vypadalo, že si nejsou jistí, jestli by neměli přidávat, ale to už jim přispěchal na pomoc starostlivý „taťka“ Kaščák a odvedl je do bezpečí.
WWW
Po částečném vyklizení pódia nastoupili se svým alternativním hip-hopovým industriálem WWW. Od doby, co obnovili činnost, už toho dost odehráli, takže všechno podstatné vypadalo tak, jak jsem si pamatoval, a hlavně to šlapalo jako hodinky. Vlevo rapoval, křičel a beatboxoval Ondřej Anděra aka Sifon, který se čas od času věnoval i počítači a připojeným krabičkám, vpravo zpívala Milesa a zezadu všechno jistil DJ Brainy Thug(ggg ;), který občas přidával nějaké scratche a mezitím působil jako tanečník a hudební mim, který hraje na všechny možné nehmotné nástroje od air-guitar, přes housle až po pozoun.
Je zvláštní, že přestože se s trochou nadsázky dá říct, že WWW vystupují na half-playback, tak dokážou posluchače do té své instantní deprese vtáhnout. Publikum se kývalo do rytmu jako starý Brůna, přítomní hudební publicisté (Pavel Kučera a Honza Vedral) uznale (teda aspoň mi to tak připadalo ;) pokyvovali hlavami a opodál stojící Petr Fiala vypadal, že pečlivě sleduje texty a koncert mi utekl jako voda při povodni.
Beseda
Vůbec beseda byla hrozně nekonfliktní. Skoro jako rozhovory ve Vlastě. =) Novinář se ptá a umělec odhaluje své nitro a tvůrčí dílnu. ;) Ale bylo to docela zajímavé - aspoň pro mě.
Tak třeba jak funguje WWW uvnitř: Anděra samostatně dělá nějaké podklady a Typlt texty. Anděra ale občas potřebuje nějaké extra zvuky, takže pozve toho DJ (poprvé jsem slyšel jeho skutečné jméno, ale zapomněl jsem ho) a ten mu něco nascratchuje a nějak se to celé upraví. Pak se Anděra srazí s Typltem a dohadují se, jak by ten text měl podat, na co dát důraz a nakonec se pohádají. =) Pak se uklidní, dramaturgicky to rozeberou a Anděra to nějak předělá. No a pak přijde DJ a začne si stěžovat, že to celé zní hrozně nemoderně a že ten snare už se pět let nepoužívá a teď se na sudou dobu luská, tak se Anděra nechá obměkčit, zkusí to a když to podle něho funguje, tak to tam nechá. A pak přijde Typlt, poslechne si to a řekne, že se asi zbláznil. Zpěvačka a manželka v jedné osobě se příliš neangažuje, ale když je Anděra na pochybách, tak s ní konzultuje nějaké pracovní varianty.
Původně jsem měl dojem, že si do toho Anděra moc nenechá kecat a ona to není zase tak moc pravda. Hlavně ten DJ mě překvapil, protože scratchuje jenom občas, takže na koncertech vypadá leckdy trochu do počtu. ;)
(přepis z ICQ)
Idylu trochu rozčeřilo, když přišla řeč na postavení WWW na české hip-hopové scéně, protože "třeba Peťo Tázok slověnští hip-hopeři vůbec neberou". Sifon začal s tím, že to je celkem v pohodě, že se cítí jako normální součást scény a že takových 80% lidí je tak taky bere... ale že asi pro 30% (Typltovi se ten výpočet taky nezdál =) publika jsou nestravitelní a pokračoval výčtem toho, co už po nich na festivalech někdo hodil. =)
Největším překvapením besedy nakonec bylo hodnocení kluků slovenských ze strany WWW, že se jim to líbilo a že jsou vlastně na jejich vlně, takže by se rádi domluvili na nějaké společné koncerty v Česku i do budoucna. Tož to jsem zvědav...
Některé jistoty od dob Tucana ovšem přetrvaly, takže předpokládám, že televizní záznam skončí obligátní poznámkou, že pokud kluci dělají už dnes takové věci, tak bude zajímavé sledovat, kde budou za deset let. ;)
(kráceno, nedopsáno a zapomenuto z důvodu rekordního zpoždění a vleklé ztráty aktuálnosti)
2010-04-27
Lokální kapely cti skutečně netratí
Houpací koně @ Modrý salónek FM, 9.4.2010
Náčelník toho teď musí mít fakt hodně... Fotbalová sezóna a boj o titul vrcholí, MS klepe na dveře, teďka zahrada, že, zaměstnání, 5F tahá už několik let vlastně sám a do toho ještě milé povinnosti. =) Neměl bych ho v tom nechat úplně, říkám si. A lepší důvod než koncert Houpacích koní už asi nenastane...
Ústí nad Labem jako město neznám vůbec, ale tamní Houpací koně zbožňuji. Jejich desky nám doma hrály celý měsíc před koncertem. Je potřeba zasít semínko, vysvětloval jsem ženě.
To, co mám rád, se snažím i mít. To, co mám rád, se snažím vidět. Mít všechny „rozumné“ desky, ale doposud nevidět, takový rest jsem měl až do 9.4.2010 u Houpacích koní. Ostuda. Možná, že další takový už ani mít nebudu... Chvatně procházím seznam desek, identifikuji nemnohé další, až na výjimky již neexistující: Helmutova stříkačka, Sebastians, Vanessa, Toyen, Ylo - Africký slon... Omluva, že Ústí je z Valašska „trochu příliš z ruky“, neomlouvá. Nesčetné díky proto klukům z Galerky z Nového Jičína za to, že HK na tohle moravské miniturné vytáhli.
Z tohoto trochu možná komplikovaného úvodu vyplývá jediné, očekávání před koncertem byla nemalá. Modrý salónek knihovny akorát plný, mám z toho dobrý pocit, zabíráme celou jednu řadu. HK začínají písní „Město piják“. Mají mě v hrsti od první minuty. Nemůžu hodnotit předchozí sestavy HK, raritní dvojkonzerva Koňské síly 1991 – 2007 mi taktéž, jakožto nepamětníkovi, moc nenapoví. Mám ale pocit, že ideální poloha kapely je přesně taková, jako byla prezentována na tomto koncertě. Byť bych ji možná přejmenoval na „Jiří Imlauf a Houpací koně“ =). Zde by měla nyní následovat snůška superlativů... Ale tím, že jsem se už trochu zamotal v úvodu, se do toho pouštět nebudu. Místo toho trochu nelogicky napíšu to, co se mi nelíbilo. Asi od třetiny koncertu se do playlistu prosadily zcela nové písně z plánované nové desky. (Už aby byla!) Nepamatuji si na názvy, ale ve dvou z nich by se kapela podle mě měla vykašlat na komentáře typu „fakt dobrý věci, kluci, až na ty texty“ a dál to dělat po svém (rozuměj po staru). Texty v nich se mi zdály příliš popisné a, skoro se mi příčí to psát, s rádiovými ambicemi. Možná pánové Velká sedma na R1, ale kam dál?!?
Koncert se povedl. Nechybělo mnoho a fanouškovsky bychom s kapelou v sobotu přejeli na koncert v Novém Jičíně. Ale slavili jsme narozeniny, a tak brzy chyběl jak řidič, tak i vůle neustále někoho přesvědčovat, že tohle by vidět rozhodně měl. MY už HK viděli.
Semínko vzešlo. Jsou dva týdny po koncertě a desky HK nám doma hrají stále. Tentokráte je již pouští žena... =)
PS: Nadpis jsem více méně ukradl z nějaké staré recenze HK. Nějak si ale nemůžu vzpomenout komu. =)
PPS: V pátek 30.4. přijede do Modrého salónku v Místku další lokální kapela/klenot, příborsko-kopřivničtí LU. Naviděnou.
Náčelník toho teď musí mít fakt hodně... Fotbalová sezóna a boj o titul vrcholí, MS klepe na dveře, teďka zahrada, že, zaměstnání, 5F tahá už několik let vlastně sám a do toho ještě milé povinnosti. =) Neměl bych ho v tom nechat úplně, říkám si. A lepší důvod než koncert Houpacích koní už asi nenastane...
Ústí nad Labem jako město neznám vůbec, ale tamní Houpací koně zbožňuji. Jejich desky nám doma hrály celý měsíc před koncertem. Je potřeba zasít semínko, vysvětloval jsem ženě.
To, co mám rád, se snažím i mít. To, co mám rád, se snažím vidět. Mít všechny „rozumné“ desky, ale doposud nevidět, takový rest jsem měl až do 9.4.2010 u Houpacích koní. Ostuda. Možná, že další takový už ani mít nebudu... Chvatně procházím seznam desek, identifikuji nemnohé další, až na výjimky již neexistující: Helmutova stříkačka, Sebastians, Vanessa, Toyen, Ylo - Africký slon... Omluva, že Ústí je z Valašska „trochu příliš z ruky“, neomlouvá. Nesčetné díky proto klukům z Galerky z Nového Jičína za to, že HK na tohle moravské miniturné vytáhli.
Z tohoto trochu možná komplikovaného úvodu vyplývá jediné, očekávání před koncertem byla nemalá. Modrý salónek knihovny akorát plný, mám z toho dobrý pocit, zabíráme celou jednu řadu. HK začínají písní „Město piják“. Mají mě v hrsti od první minuty. Nemůžu hodnotit předchozí sestavy HK, raritní dvojkonzerva Koňské síly 1991 – 2007 mi taktéž, jakožto nepamětníkovi, moc nenapoví. Mám ale pocit, že ideální poloha kapely je přesně taková, jako byla prezentována na tomto koncertě. Byť bych ji možná přejmenoval na „Jiří Imlauf a Houpací koně“ =). Zde by měla nyní následovat snůška superlativů... Ale tím, že jsem se už trochu zamotal v úvodu, se do toho pouštět nebudu. Místo toho trochu nelogicky napíšu to, co se mi nelíbilo. Asi od třetiny koncertu se do playlistu prosadily zcela nové písně z plánované nové desky. (Už aby byla!) Nepamatuji si na názvy, ale ve dvou z nich by se kapela podle mě měla vykašlat na komentáře typu „fakt dobrý věci, kluci, až na ty texty“ a dál to dělat po svém (rozuměj po staru). Texty v nich se mi zdály příliš popisné a, skoro se mi příčí to psát, s rádiovými ambicemi. Možná pánové Velká sedma na R1, ale kam dál?!?
Koncert se povedl. Nechybělo mnoho a fanouškovsky bychom s kapelou v sobotu přejeli na koncert v Novém Jičíně. Ale slavili jsme narozeniny, a tak brzy chyběl jak řidič, tak i vůle neustále někoho přesvědčovat, že tohle by vidět rozhodně měl. MY už HK viděli.
Semínko vzešlo. Jsou dva týdny po koncertě a desky HK nám doma hrají stále. Tentokráte je již pouští žena... =)
PS: Nadpis jsem více méně ukradl z nějaké staré recenze HK. Nějak si ale nemůžu vzpomenout komu. =)
PPS: V pátek 30.4. přijede do Modrého salónku v Místku další lokální kapela/klenot, příborsko-kopřivničtí LU. Naviděnou.
2010-04-26
Pochybné teorie (vol.II)
Zdá se, že činnost sopky Eyjafjallajökull ovládá český režisér Marek Najbrt. Asi je to trochu odvážná teorie, ale není tak docela nepodložená…
"Český snímek Protektor režiséra Marka Najbrta vyhrál hlavní cenu na třetím ročníku festivalu nezávislého filmu Off Plus Kamera (sic!), který skončil v neděli v Krakově." (iDnes)
Pokud se podíváte na web festivalu Off Plus Camera, tak je tam uvedena i festivalová porota: Zbigniew Preisner, John Cooper, Mike Figgis, Thomas Vinterberg a Lili Taylor.
Ovšem v polském denním tisku se dá dočíst i něco jiného: „Z powodu kłopotów z komunikacją lotniczą w Europie zmieniono także skład jury“ neboli "z důvodů problémů s leteckými komunikacemi v Evropě se změnilo také složení poroty". Tak se stalo, že se kvůli sopce stal na poslední chvíli členem festivalové poroty Petr Zelenka a při vší úctě k jeho nestrannosti si myslím, že bez něj by hlasování poroty vypadalo trochu jinak.
Sice nevím, jak to Najbrt dokázal všechno zařídit a ohlídat, ale klobouk dolů! ;)
"Český snímek Protektor režiséra Marka Najbrta vyhrál hlavní cenu na třetím ročníku festivalu nezávislého filmu Off Plus Kamera (sic!), který skončil v neděli v Krakově." (iDnes)
Pokud se podíváte na web festivalu Off Plus Camera, tak je tam uvedena i festivalová porota: Zbigniew Preisner, John Cooper, Mike Figgis, Thomas Vinterberg a Lili Taylor.
Ovšem v polském denním tisku se dá dočíst i něco jiného: „Z powodu kłopotów z komunikacją lotniczą w Europie zmieniono także skład jury“ neboli "z důvodů problémů s leteckými komunikacemi v Evropě se změnilo také složení poroty". Tak se stalo, že se kvůli sopce stal na poslední chvíli členem festivalové poroty Petr Zelenka a při vší úctě k jeho nestrannosti si myslím, že bez něj by hlasování poroty vypadalo trochu jinak.
Sice nevím, jak to Najbrt dokázal všechno zařídit a ohlídat, ale klobouk dolů! ;)
2010-04-21
"Fakt dobrý věci, kluci, až na ty texty"
Houpací koně @ Modrý salónek, Knihovna FM, 9.4.2010
Hudební sekce knihovny v Místku pokračuje ve své snaze oživit kulturní život ve FM (hm, sem by se hodila nějaká narážka na rádia =), a tak se v Modrém salónku tentokrát zastavili/y na svém krátkém moravském turné Houpací koně.
Nebylo myslím úplně plno, ale salónek byl téměř zaplněn místními bohémy i nemístními indie nadšenci a vlídnou atmosférou, takže skupina snad nelitovala, že se vydala z rodného Ústí na tak dalekou cestu a že to nebylo marné volání.
Houpací koně neznám natolik, abych se pouštěl do nějakých hlubších analýz, takže mě nejvíc překvapilo, že z posledního alba Tiché dny na Klíši zazněla snad jen jedna písnička, ale Houpací koně už toho mají za sebou poměrně hodně, takže mají z čeho vybírat. Jinak celý koncert odehráli ve čtyřech lidech bez nějakých předtáček, takže občas proti deskám chyběly nějaké vychytávky nebo nástroje, ale řekl bych, že to bylo ku prospěchu věci - všechno to bylo trochu syrovější a bezprostřednější. Zvlášť zpěvák Jirka Imlauf vypadal, že do toho dává všechno. =)
Během koncertu mě sice napadlo, že si někteří přítomní znalci (však vy víte! ;) budou dodatečně stěžovat na fádní aranžmá, protože často se jen tak "drhla kila", jenomže ono to k těm písničkám prostě sedí, a tak po koncertě nikdo ani neceknul. Nevím, jestli to bude z pirátského videozáznamu poznat, ale byl to jednoduše povedený koncert pro pamětníky devadesátých let - a to i pro ty, kteří si z té doby Houpací koně nepamatují. ;)
PS: S citátem v nadpisu sice ve všech bodech nemůžu souhlasit, ale někam jsem ho musel vnutit. =)
Hudební sekce knihovny v Místku pokračuje ve své snaze oživit kulturní život ve FM (hm, sem by se hodila nějaká narážka na rádia =), a tak se v Modrém salónku tentokrát zastavili/y na svém krátkém moravském turné Houpací koně.
Nebylo myslím úplně plno, ale salónek byl téměř zaplněn místními bohémy i nemístními indie nadšenci a vlídnou atmosférou, takže skupina snad nelitovala, že se vydala z rodného Ústí na tak dalekou cestu a že to nebylo marné volání.
Houpací koně neznám natolik, abych se pouštěl do nějakých hlubších analýz, takže mě nejvíc překvapilo, že z posledního alba Tiché dny na Klíši zazněla snad jen jedna písnička, ale Houpací koně už toho mají za sebou poměrně hodně, takže mají z čeho vybírat. Jinak celý koncert odehráli ve čtyřech lidech bez nějakých předtáček, takže občas proti deskám chyběly nějaké vychytávky nebo nástroje, ale řekl bych, že to bylo ku prospěchu věci - všechno to bylo trochu syrovější a bezprostřednější. Zvlášť zpěvák Jirka Imlauf vypadal, že do toho dává všechno. =)
Během koncertu mě sice napadlo, že si někteří přítomní znalci (však vy víte! ;) budou dodatečně stěžovat na fádní aranžmá, protože často se jen tak "drhla kila", jenomže ono to k těm písničkám prostě sedí, a tak po koncertě nikdo ani neceknul. Nevím, jestli to bude z pirátského videozáznamu poznat, ale byl to jednoduše povedený koncert pro pamětníky devadesátých let - a to i pro ty, kteří si z té doby Houpací koně nepamatují. ;)
PS: S citátem v nadpisu sice ve všech bodech nemůžu souhlasit, ale někam jsem ho musel vnutit. =)
2010-04-18
Matematická úloha
Zadání:
Jaká je pravděpodobnost, že na hudebních cenách Anděl vyhrají ve třech různých kategoriích tři různí interpreti pocházející z Třince?
Pozn.: Předpokládejte homogenní rozložení hudebních interpretů v populaci všech obcí ČR, přičemž počet obyvatel ČR je přibližně 10 000 000 a počet obyvatel pocházejících z Třince 40 000.
Řešení:
Pravděpodobnost, že v některé kategorii zvítězí třinecký rodák, je 1 : 250 (40 000 / 10 000 000 = 250). Pro tři kategorie je to tedy 1 : 250^3 čili 1 : 15 625 000. Pro srovnání: pravděpodobnost, že uhodnete hlavní výhru ve Sportce je 1 : 13 983 816 - tedy je to pravděpodobnější. Dá se tedy říct, že letošní ročník Andělů nás všechny neobyčejně obohatil a je obrovské štěstí, že se Lešek Wronka jako hlavní pořadatel narodil v Českém Těšíně a ne v Třinci, protože jinak by se pravděpodobnost takové shody dostala k takovým hodnotám, že by hrozila okamžitá imploze vesmíru.
Jaká je pravděpodobnost, že na hudebních cenách Anděl vyhrají ve třech různých kategoriích tři různí interpreti pocházející z Třince?
Pozn.: Předpokládejte homogenní rozložení hudebních interpretů v populaci všech obcí ČR, přičemž počet obyvatel ČR je přibližně 10 000 000 a počet obyvatel pocházejících z Třince 40 000.
Řešení:
Pravděpodobnost, že v některé kategorii zvítězí třinecký rodák, je 1 : 250 (40 000 / 10 000 000 = 250). Pro tři kategorie je to tedy 1 : 250^3 čili 1 : 15 625 000. Pro srovnání: pravděpodobnost, že uhodnete hlavní výhru ve Sportce je 1 : 13 983 816 - tedy je to pravděpodobnější. Dá se tedy říct, že letošní ročník Andělů nás všechny neobyčejně obohatil a je obrovské štěstí, že se Lešek Wronka jako hlavní pořadatel narodil v Českém Těšíně a ne v Třinci, protože jinak by se pravděpodobnost takové shody dostala k takovým hodnotám, že by hrozila okamžitá imploze vesmíru.
2010-04-16
Extáze v pojišťovně
Včera jsem zjistil, že okruh fanoušků české hudební scény a diváků TV seriálů se příliš nepřekrývají, tak kdyby vám to náhodou (taky) uniklo:
Klára Koutná (Kateřina Winterová - herečka a zpěvačka skupiny The Ecstasy of Saint Theresa, 34 let), nová tvář Pojišťovny štěstí
Komentář si dodejte dle vlastního uvážení... =]
Klára Koutná (Kateřina Winterová - herečka a zpěvačka skupiny The Ecstasy of Saint Theresa, 34 let), nová tvář Pojišťovny štěstí
Komentář si dodejte dle vlastního uvážení... =]
2010-04-05
Шоколад Корона - новая реклама
Tak pokračujeme na ruské - ehm, vlastně asi spíš ukrajinské - vlně.
Kde jsou ty časy, kdy v Praze ještě točily hollywoodské filmy...? Asi nenávratně pryč. Všechno se změnilo, takže se tam teď točí ruskojazyčné reklamy na čokoládu - jen Karel Dobrý jako záporák zůstal na svém místě. =)
Hrají: Zuzana Šulajová, Jiří Havelka, Karel Dobrý
Hudba: Jan P. Muchow
Kde jsou ty časy, kdy v Praze ještě točily hollywoodské filmy...? Asi nenávratně pryč. Všechno se změnilo, takže se tam teď točí ruskojazyčné reklamy na čokoládu - jen Karel Dobrý jako záporák zůstal na svém místě. =)
Hrají: Zuzana Šulajová, Jiří Havelka, Karel Dobrý
Hudba: Jan P. Muchow
2010-03-03
Sportovní kosení
Ech, asi bych měl začít tradičním výkladem, proč jsem tuhle reportáž psal tak dlouho, ale to si když tak najděte u nějakého / libovolného staršího článku... ;)
Ladí neladí
Kosa z nosa + Sporto
18.2.2010 Garage, Ostrava - Martinov
Z přestěhování pořadu Ladí neladí do klubu Garage (přesněji řečeno Rock and Roll Garage Marcela Woodmana =) do Martinova jsem velkou radost neměl, protože to pro mě znamená cestu přes celou Ostravu, takže jsem teď nějaké natáčení vynechal, ale účast Sporto v únorovém dílu mě přece jen vylákala z ukrytu.
Mimo jiné mi nebylo jasné, jak velkou účast publika organizátoři očekávají, protože sál v Garáži je opravdu velký a nezdálo se mi pravděpodobné, že by ho Sporto a Kosa z nosa dokázali naplnit, ale řešení bylo prosté – koncert se nekonal v hlavním sále, ale ve vedlejším baru, kde je jen maličké pódium a před ním jen velmi málo místa. A protože lidí přišlo zhruba stejně jako za starých časů ve Fabricu (řekněme sto a to ještě většina obsadila stolečky, které stojí trochu stranou), tak to nakonec bylo ku prospěchu věci. Slova „nakonec“ si povšimněte, protože se to týká až Sporta.
Kosa z nosa
Kosa z nosa na pódiu vypadala, že si skupina hraje jen tak pro sebe a bohužel nedokázala lidi od stolečků zvednout, takže pod pódiem postávalo asi pět lidí, ale jak později vyplynulo z debaty, tak to snad ani jinak dopadnout nemohlo…
Jak střídavě Mišo Kaščák a členové skupiny odvyprávěli, tak Kosa z nosa vznikla už roku 1986 (!) jako součást bratislavské punkové scény (odtud zřejmě typicky slovensky praštěný název), ale postupem času se od scény oddělila jak hudebně, tak společensky, takže zůstala tak trochu bezprizorní a především pozoruhodně neambiciózní, protože za celou dobu své existence nenahrála žádné album a jejich nemnohé nahrávky se dají najít jen na několika kompilacích. Když se pak nemohli shodnout, jestli je to jejich čtvrtý nebo pátý koncert mimo Bratislavu, tak už jsem začínal mít pocit, že si z nás dělají srandu, ale to se mi k jejich seriózní image příliš nehodilo.
Po punku nebylo na pódiu ani stopy a místo toho se sálem linula melancholická kytarovka, která občas zasahovala až ke country nebo Tomu Pettymu. Dva zakládající členy, kteří dokonale ztělesňovali archetyp „unavený rocker po čtyřicítce“, doplňovali tři mladší chlapci (z toho jeden anglicky mluvící cizozemec) a jedna velmi mladá slečna s elektrickým cellem, které jsme se ovšem zapomněli zeptat, čí je dcera. =) Jak už se pro mě stalo na Ladí neladí nepříjemnou tradicí, tak jsem měl problém rozumět slovenskému zpěvu, takže jsem to poměrně brzy vzdal a nechal písničky plynout kolem jen jako kulisu, za což se pánům dodatečně omlouvám, protože mi celou dobu připadalo, že jsou pro ně texty důležité, ale zachytil jsem jen krátkou mluvenou vsuvku na téma „narodil jsem roku 1969, v roce 1989 jsem měl dvacet, v roce 2009 čtyřicet, takže jsem první polovinu života prožil před revolucí a druhou po ní“. Škoda, protože jinak mají co říct.
Sporto
Na Sporto se naštěstí ctěné diváctvo probudilo a u pódia se vytvořil i menší kotlík. Pánové dorazili v plné čtyřčlenné sestavě + notebook, který byl ale v mixu tak potichu, že jsem si říkal, že by ho možná mohli vynechat úplně. Možná i proto zněla většina písniček jinak než původní nahrávka (napsal bych deska, ale u Sporta by to bylo trochu zavádějící =), což mě většinou potěšilo. Naopak mě trochu štvalo, že si Šampón aka Arab (aka Proč si vlastně Sporto furt vymýšlí nové přezdívky a komu prodali práva na svá vlastní jména?) měnil i melodie, ale nakonec jsem se s tím smířil. Poměrně vtipná drobnost byla, že koncert zahajovala písnička Temný síly, která je na albu až na konci a naopak poslední před přídavkem byl otvírák desky Manifesto, což můžete brát jako další potvrzení toho, že na koncertě je proti desce skutečně všechno vzhůru nohama. =)
Beseda
Beseda se konala v místnosti s druhým barem a začala s dost velkým zpožděním, které způsobil pískající mikroport Petra Fialy (nebo možná spíš jeho wifi přijímač), a později ještě oživilo pípání bezpečnostního zařízení a těsně před koncem hučení klimatizace, ale to už se debata rozbouřila natolik, že si toho asi nikdo z účastníků nevšimnul.
Styl celé besedy předznamenal Braňo „Špako“ Špaček, když se po tradiční první otázce „jak se vám hrálo?“ dlouze zamyslel, a pak si vzpomněl, že ho vlastně bolely prsty, protože si vzal příliš tvrdé struny, což nebyl přesně ten typ odpovědi, který na tuhle otázku obvykle padá, jenomže Kosa z nosa asi taková prostě je. Dál se slovenský monolog nesl na vlně „důležité jsou písničky a ne jejich propagace“ a „je nám jedno, kolik na nás chodí lidí“.
Za Sporto podle očekávání většinou mluvil Bourek, který taky odvyprávěl celou osobní historii včetně Ememvoodoopöka, a pak se pustil do výkladu o tom, že je pro ně důležité vytváření nějaké scény nebo komunity jako ostrova "v tomhle hnusným světě", což probudilo Petra Fiala, aby v duchu své nové životní filosofie (viz například rozhovor pro Musicserver) protestoval "neříkejme hnusný svět, protože pak hnusný bude". ;) Kosa z nosa toho pro změnu využila k obvinění, že Sporto kvůli budování nějaké distribuční sítě (Silver Rocket a spol.) zanedbávají samotnou tvorbu a příliš je neobměkčila ani Bourkova zmínka o pořádání odpoledních koncertů pro děti.
Publicistickou obec tentokrát zastupovali Pavel Kučera a Benjamin Slavík a měli docela těžkou úlohu. Pavel Kučera se jako zkušený debatní harcovník nedal a snažil se slovenskou dvojičku přesvědčit, že to s tou okázalou introvertností už trochu přehánějí, ale příliš se mu to nedařilo. Naopak Špako začal postupně obhajovat stále absurdnější pozice, takže ke konci už byl ochoten tvrdit i to, že pokud je písnička dobrá (jak se to vůbec pozná?), tak ji nemusí vůbec nikdo slyšet.
Ben Slavík spořádaně čekal, až dostane slovo, takže za celou dobu stihnul říct jen asi šest vět a to si ještě celkem nevinnou poznámkou o „retru devadesátých let“ vykoledoval od Borise Ondreičky hodnocení, že „tomu nerozumí a určitě ani nezná moderní blues a country skupiny, které my posloucháme“.
Po nezbytné vsuvce Petra Fialy „proč se taková hudba nehraje v rádiích?“ a „Sporto by klidně mohli být slyšet na Evropě2, protože tou lehkostí mi připomínají až Michala Davida“ ještě přišla řeč na módní trendy (podle Kosy jsou samozřejmě všechny fuj =) a krátkou zasvěcenou debatu mezi Pavlem Kučerou a Borisem Ondreičkou o tom, jestli je pro kubismus důležitější mediální propagátor Pablo Picasso nebo ideový původce Georges Braque, ale samozřejmě bez toho, že by to vedlo k nějakému závěru.
Na závěr mě pobavila tradiční otázka, jak vidí obě skupiny svou budoucnost, protože mi připadalo, že Kosa z nosa už nemá vůbec žádné ambice (a měla je vůbec někdy? - tuším, že poslední věta Bena Slavíka byla, že si „celou dobu vytvářejí alibi pro svou neúspěšnost“ ) a ambice Sporto zahrnují asi jen další samizdatové desky, nadšenecké koncerty a odpolední koncerty pro děti, ale i tak to bylo zajímavé česko-slovenské srovnání.
Když jsme totiž začali probírat všechny možné předchozí vystupující, tak se nám začal zhmotňovat obrázek mnoha českých skupin, které se v neurčité naději o „proražení venku“ snaží zpívat anglicky (to se týká i první desky Sporto), a naopak slovenských skupin s žertovnými názvy a slovenskými texty plnými lokálního humoru, které nejsou schopné vysvětlit, proč vlastně hrají, ale dělají to rády. Nedokázali jsme se sice úplně shodnout, jestli se tenhle rys týká všech slovenských skupin nebo to zkresluje Kaščákova dramaturgie, ale myslím, že je to zajímavý příspěvek do debaty o existenci typických národních vlastností, takže si Ladí neladí vlastně může připsat další splněný úkol. ;)
(Za všechny nepřesné citace se omlouvám, ale to víte - po čtrnácti dnech se začnou některé detaily z paměti ztrácet nebo transformovat. =)
Ladí neladí
Kosa z nosa + Sporto
18.2.2010 Garage, Ostrava - Martinov
Z přestěhování pořadu Ladí neladí do klubu Garage (přesněji řečeno Rock and Roll Garage Marcela Woodmana =) do Martinova jsem velkou radost neměl, protože to pro mě znamená cestu přes celou Ostravu, takže jsem teď nějaké natáčení vynechal, ale účast Sporto v únorovém dílu mě přece jen vylákala z ukrytu.
Mimo jiné mi nebylo jasné, jak velkou účast publika organizátoři očekávají, protože sál v Garáži je opravdu velký a nezdálo se mi pravděpodobné, že by ho Sporto a Kosa z nosa dokázali naplnit, ale řešení bylo prosté – koncert se nekonal v hlavním sále, ale ve vedlejším baru, kde je jen maličké pódium a před ním jen velmi málo místa. A protože lidí přišlo zhruba stejně jako za starých časů ve Fabricu (řekněme sto a to ještě většina obsadila stolečky, které stojí trochu stranou), tak to nakonec bylo ku prospěchu věci. Slova „nakonec“ si povšimněte, protože se to týká až Sporta.
Kosa z nosa
Kosa z nosa na pódiu vypadala, že si skupina hraje jen tak pro sebe a bohužel nedokázala lidi od stolečků zvednout, takže pod pódiem postávalo asi pět lidí, ale jak později vyplynulo z debaty, tak to snad ani jinak dopadnout nemohlo…
Jak střídavě Mišo Kaščák a členové skupiny odvyprávěli, tak Kosa z nosa vznikla už roku 1986 (!) jako součást bratislavské punkové scény (odtud zřejmě typicky slovensky praštěný název), ale postupem času se od scény oddělila jak hudebně, tak společensky, takže zůstala tak trochu bezprizorní a především pozoruhodně neambiciózní, protože za celou dobu své existence nenahrála žádné album a jejich nemnohé nahrávky se dají najít jen na několika kompilacích. Když se pak nemohli shodnout, jestli je to jejich čtvrtý nebo pátý koncert mimo Bratislavu, tak už jsem začínal mít pocit, že si z nás dělají srandu, ale to se mi k jejich seriózní image příliš nehodilo.
Po punku nebylo na pódiu ani stopy a místo toho se sálem linula melancholická kytarovka, která občas zasahovala až ke country nebo Tomu Pettymu. Dva zakládající členy, kteří dokonale ztělesňovali archetyp „unavený rocker po čtyřicítce“, doplňovali tři mladší chlapci (z toho jeden anglicky mluvící cizozemec) a jedna velmi mladá slečna s elektrickým cellem, které jsme se ovšem zapomněli zeptat, čí je dcera. =) Jak už se pro mě stalo na Ladí neladí nepříjemnou tradicí, tak jsem měl problém rozumět slovenskému zpěvu, takže jsem to poměrně brzy vzdal a nechal písničky plynout kolem jen jako kulisu, za což se pánům dodatečně omlouvám, protože mi celou dobu připadalo, že jsou pro ně texty důležité, ale zachytil jsem jen krátkou mluvenou vsuvku na téma „narodil jsem roku 1969, v roce 1989 jsem měl dvacet, v roce 2009 čtyřicet, takže jsem první polovinu života prožil před revolucí a druhou po ní“. Škoda, protože jinak mají co říct.
Sporto
Na Sporto se naštěstí ctěné diváctvo probudilo a u pódia se vytvořil i menší kotlík. Pánové dorazili v plné čtyřčlenné sestavě + notebook, který byl ale v mixu tak potichu, že jsem si říkal, že by ho možná mohli vynechat úplně. Možná i proto zněla většina písniček jinak než původní nahrávka (napsal bych deska, ale u Sporta by to bylo trochu zavádějící =), což mě většinou potěšilo. Naopak mě trochu štvalo, že si Šampón aka Arab (aka Proč si vlastně Sporto furt vymýšlí nové přezdívky a komu prodali práva na svá vlastní jména?) měnil i melodie, ale nakonec jsem se s tím smířil. Poměrně vtipná drobnost byla, že koncert zahajovala písnička Temný síly, která je na albu až na konci a naopak poslední před přídavkem byl otvírák desky Manifesto, což můžete brát jako další potvrzení toho, že na koncertě je proti desce skutečně všechno vzhůru nohama. =)
Beseda
Beseda se konala v místnosti s druhým barem a začala s dost velkým zpožděním, které způsobil pískající mikroport Petra Fialy (nebo možná spíš jeho wifi přijímač), a později ještě oživilo pípání bezpečnostního zařízení a těsně před koncem hučení klimatizace, ale to už se debata rozbouřila natolik, že si toho asi nikdo z účastníků nevšimnul.
Styl celé besedy předznamenal Braňo „Špako“ Špaček, když se po tradiční první otázce „jak se vám hrálo?“ dlouze zamyslel, a pak si vzpomněl, že ho vlastně bolely prsty, protože si vzal příliš tvrdé struny, což nebyl přesně ten typ odpovědi, který na tuhle otázku obvykle padá, jenomže Kosa z nosa asi taková prostě je. Dál se slovenský monolog nesl na vlně „důležité jsou písničky a ne jejich propagace“ a „je nám jedno, kolik na nás chodí lidí“.
Za Sporto podle očekávání většinou mluvil Bourek, který taky odvyprávěl celou osobní historii včetně Ememvoodoopöka, a pak se pustil do výkladu o tom, že je pro ně důležité vytváření nějaké scény nebo komunity jako ostrova "v tomhle hnusným světě", což probudilo Petra Fiala, aby v duchu své nové životní filosofie (viz například rozhovor pro Musicserver) protestoval "neříkejme hnusný svět, protože pak hnusný bude". ;) Kosa z nosa toho pro změnu využila k obvinění, že Sporto kvůli budování nějaké distribuční sítě (Silver Rocket a spol.) zanedbávají samotnou tvorbu a příliš je neobměkčila ani Bourkova zmínka o pořádání odpoledních koncertů pro děti.
Publicistickou obec tentokrát zastupovali Pavel Kučera a Benjamin Slavík a měli docela těžkou úlohu. Pavel Kučera se jako zkušený debatní harcovník nedal a snažil se slovenskou dvojičku přesvědčit, že to s tou okázalou introvertností už trochu přehánějí, ale příliš se mu to nedařilo. Naopak Špako začal postupně obhajovat stále absurdnější pozice, takže ke konci už byl ochoten tvrdit i to, že pokud je písnička dobrá (jak se to vůbec pozná?), tak ji nemusí vůbec nikdo slyšet.
Ben Slavík spořádaně čekal, až dostane slovo, takže za celou dobu stihnul říct jen asi šest vět a to si ještě celkem nevinnou poznámkou o „retru devadesátých let“ vykoledoval od Borise Ondreičky hodnocení, že „tomu nerozumí a určitě ani nezná moderní blues a country skupiny, které my posloucháme“.
Po nezbytné vsuvce Petra Fialy „proč se taková hudba nehraje v rádiích?“ a „Sporto by klidně mohli být slyšet na Evropě2, protože tou lehkostí mi připomínají až Michala Davida“ ještě přišla řeč na módní trendy (podle Kosy jsou samozřejmě všechny fuj =) a krátkou zasvěcenou debatu mezi Pavlem Kučerou a Borisem Ondreičkou o tom, jestli je pro kubismus důležitější mediální propagátor Pablo Picasso nebo ideový původce Georges Braque, ale samozřejmě bez toho, že by to vedlo k nějakému závěru.
Na závěr mě pobavila tradiční otázka, jak vidí obě skupiny svou budoucnost, protože mi připadalo, že Kosa z nosa už nemá vůbec žádné ambice (a měla je vůbec někdy? - tuším, že poslední věta Bena Slavíka byla, že si „celou dobu vytvářejí alibi pro svou neúspěšnost“ ) a ambice Sporto zahrnují asi jen další samizdatové desky, nadšenecké koncerty a odpolední koncerty pro děti, ale i tak to bylo zajímavé česko-slovenské srovnání.
Když jsme totiž začali probírat všechny možné předchozí vystupující, tak se nám začal zhmotňovat obrázek mnoha českých skupin, které se v neurčité naději o „proražení venku“ snaží zpívat anglicky (to se týká i první desky Sporto), a naopak slovenských skupin s žertovnými názvy a slovenskými texty plnými lokálního humoru, které nejsou schopné vysvětlit, proč vlastně hrají, ale dělají to rády. Nedokázali jsme se sice úplně shodnout, jestli se tenhle rys týká všech slovenských skupin nebo to zkresluje Kaščákova dramaturgie, ale myslím, že je to zajímavý příspěvek do debaty o existenci typických národních vlastností, takže si Ladí neladí vlastně může připsat další splněný úkol. ;)
(Za všechny nepřesné citace se omlouvám, ale to víte - po čtrnácti dnech se začnou některé detaily z paměti ztrácet nebo transformovat. =)
2010-02-13
Теория Большого Взрыва
Asi to je trochu ironie, když se člověk o pirátském TV pořadu dozvídá z pirátského záznamu, ale docela to vystihuje ducha doby... =)
A Chuck Lorre nekecá, protože na YouTube se dá najít príma promo video s herci a štábem "původního" beloruského seriálu "Теоретики" jehož podobnost s "The Big Bang Theory" je zřejmě čistě náhodná...
Zatím si z toho odnáším dvě ponaučení:
1. V době internetu se něco takového už asi nedá utajit.
2. V Bělorusku to zřejmě i tak projde. ;)
A Chuck Lorre nekecá, protože na YouTube se dá najít príma promo video s herci a štábem "původního" beloruského seriálu "Теоретики" jehož podobnost s "The Big Bang Theory" je zřejmě čistě náhodná...
Zatím si z toho odnáším dvě ponaučení:
1. V době internetu se něco takového už asi nedá utajit.
2. V Bělorusku to zřejmě i tak projde. ;)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)