Analogová telefonní linka

Tohle bude určitě příliš dlouhé na to, aby se to dalo na NMM vydávat za krátkou recenzi (nebo vůbec za recenzi =), takže sem s tím!

Joshua a Charlie mě docela překvapili. Přesněji řečeno mě překvapil už singl Helen of Troy (a nebylo to úplně pozitivní), protože ten se vydal nečekaným směrem. Tedy ne úplně nečekaným, protože něco naznačoval už předloňský pražský koncert, ale šok to byl i tak.

V Praze totiž TTA jako poslední přídavek odehráli novou písničku The Sky is Black (And So is Your Heart), která se od starších věcí dost lišila, ale zůstala tam ještě spousta známých prvků, kdežto v Helen of Troy už nezůstal na kameni kámen. Zmizel všudypřítomný rhodes, táhlé smyčce, hostující rnb zpěváci a dokonce i nejtypičnější znak TTA čili drcení bubnů i zpěvu na granule, "zastavování" zvuků a jiné chutné pazvuky a jako bonus při masteringu zřejmě ještě trochu ořízli basy, protože to by mohlo výsledný dojem trochu zachránit a tomu bylo třeba zabránit.

Místo toho radikálně změnili taktiku a naservírovali nám analogové syntezátory ženoucí si po šestnactinách zběsile a monotónně vpřed, sterilní samply elektronických bubnů (no jo, zase se to dá svést na 808) a zpěv samotného Joshe Eustise se spoustou reverbu, který se ovšem v mixu beznadějně ztrácí a způsobuje, že se vám při poslechu začne hlava samovolně sklánět dolů a vy začínáte bedlivě zkoumat tkaničky svých bot. U toho posledního bodu drze předpokládám, že tohle nebyla koncepce, ale že se spíš Josh pokusil nějak zamaskovat svou chybějící pěveckou praxi, ale čert to vem - tímhle syndromem v menší míře trpěl i John Lennon a časem se z toho dostal. =)

Pak mě taky překvapil pp, že si u TTA stěžuje na "nudnou melancholii" a přitom slyšel obě předchozí studiová alba. Těch samých TTA, které v níže citovaném článku jistý Shaun Bateman popisuje jako "dva chlápky, kteří tvoří smutná a srdceryvná díla zaskakující geniality, zatímco se neustále rozcházejí se svými přítelkyněmi nebo sedí o samotě v temných místnostech obklopení různými cinkajícími předměty." Pravda, cinkající předměty zmizely, ale to ostatní včetně "nudné melancholie" pořád souhlasí. Podle toho rozhovoru s Joshem Eustisem to vlastně vypadá tak, že je zázrak, že ta nová deska vůbec vznikla:

"Neplánovali jsme žádnou další hudbu. Naše přátelství kvůli skupině dost trpělo a protože si přátelství ceníme víc než skupiny, tak jsme se rozhodli dát si pauzu, abychom se navzájem neuškrtili. (...) Na začátku roku 2004 jsem se přestěhoval zpátky do New Orleans, abych vypadl ze studeného Chicaga - bez peněz a na dně. Totiž abychom mohli udělat to album, tak jsem předtím musel prodat většinu svého vybavení. Šel jsem teda bydlet k rodičům do New Orleans, abych dal svůj život zase dohromady a pracoval na nové hudbě."

Tolik k názvu "immolate yourself". =) A mimochodem pokud jste tu novou desku už odněkud stáhli, necítíte se teď trochu provinile?

Každopádně léčebná pauza nakonec zabrala - TTA začali znovu hrát (i do té Prahy dorazili), začali produkovat desky dalších projektů (však víte), zařídili nové studio a začali blbnout.



"Chtěli jsme naše depresivní a sebevražedné texty převléct do rychlejších temp a jaksi optimističtějšího zvuku, ale nakonec by z toho stejně měla vylézt depka."

"Zkoušeli jsem nějaké ty mikro-triky i na téhle desce, ale prostě nám to znělo blbě. A taky jsme líní. Teď je tolik muzikantů, kteří to dělají, a software, který to udělá za vás (modul Beat Repeat v Ableton Live - pozn. překladatele =), že to pro nás ztratilo kouzlo. Už to vůbec nezní nově nebo zajímavě. Děcka s Abletonem a laptopy sekají svoje beaty na prach. Jenže Autechre budou stejně vždycky 17 kroků daleko před všemi ostatními v tom, kam se může vyvíjet elektronická hudba, takže každý dalši pokus používat sekání nebo řezání nebo dělat něco fakt zběsilého je prostě marnost, aspoň tak to vidím. Takže i když celková textura pro nás bude vždycky hodně důležitá, tak máme pocit, že musíme zkoušet věci, které jsou nové pro nás, a zkoumat územi, kde jsme ještě nebyli - proto smyčky na páskách, všechny ty křupavé analogové synthy, míchání na čtvrtpalcovou pásku, dlouhé, rozvíjející se textury a důraz především na psaní samotných písniček a ne na produkci."



Ano, ona celá nová deska zní skutečně dost podobně jako Helen of Troy. Bojím se zjišťovat, co se členům TTA od vydání minulé desky DOOPRAVDY stalo, ale nepřipadá mi úplně normální, aby v roce 2008 elektronický (!) projekt nahrával desku pomocí stejné "technologie" jako The Cure v roce 1980 - čili pomocí zasmyčkovaných pásek natáhnutých po studiu. Já vím - i cesta může být cíl - ale ty konce! =)

TTA se naštěstí sabotování vlastní desky nepodařilo dotáhnout úplně do konce, protože ty tracky (ne, písničky podle mě nenapsali ani tentokrát) nakonec na nějaké specifické úrovni fungují a při bedlivějším poslechu zjistíte, že se v nich dokonce "něco děje", ale tentokrát to bylo dost těsné a opravdu se neodvažuju tipovat, kde bude Josh Eustis bydlet následující dva roky.

EDIT:
Tohle je dost smutná pointa, ale asi by to tady mělo být komplet:

Hudebník pohřešovaný od minulého týdne nalezen mrtvý
Charles Cooper byl pohřešován od půlnoci 21.1., kdy po hádce opustil byt své přítelkyně. Jeho tělo bylo nalezeno v pondělí 26.1.

"Ten živý chlapec?"

Knihkupectví nedlouho před Vánocemi:
"Tak já bych si vzal tuhle sadu knížek od Gaimana."
"Máte dobrý vkus."
Hm, asi na té krizi vážně něco bude - situace na knižním trhu se přiostřila natolik, že už knihkupci musejí podlézat zákazníkům průhlednými lichotkami!

O Neilu Gaimanovi jsem se tady už několikrát zmiňoval (asi před deseti lety =), ale teď si uvědomuju, že jsem mu nikdy nevěnoval patřičný úvod pro nezasvěcené, takže bych to měl možná tentokrát napravit, jenomže ono je mnohem jednodušší odkázat se na článek na české Wikipedii a jenom podtrhnout skutečnost, že Gaimanova první významnější knížka byla Nepropadejte paníce o Douglasu Adamsovi a pozadí vzniku Stopařova průvodce po Galaxii a později napsal spolu s Terry Pratchettem knížku Dobrá znamení, čímž se snažím naznačit, že do jaké literární společnosti patří. A aby byl namedropping kompletní, je ještě třeba zmínit Tori Amos, o které se Gaiman pravidelně zmiňuje v doslovech a v poděkováních, zatímco Tori se o něm nepravidelně zmiňuje v některých písničkách, ale to už je příliš mnoho zmiňování, protože jsem se chtěl věnovat především Knize hřbitova.



Za zmínku myslím stojí skutečnost, anglický originál vyšel teprve na podzim a česká verze ještě stihla vánoční trh, což se myslím dá považovat za pozitivní projev globalizace. =)

Trochu mě mrzí, že první hlavolam související s příběhem, jsem nemohl sám vyřešit, protože mi ho prozradil nějaký propagační text - totiž z čeho příběh vychází. Vy se ještě můžete na chvíli zamyslet: Kniha hřbitova neboli anglicky The Graveyard Book je příběh chlapce, který se jako batole dostane na hřbitov a tam ho začnou vychovávat duchové a další napřirozené bytosti, aby se jednou mohl postavit nepříteli, který mu zabil rodiče. Nic?

V doslovu Gaiman píše, že prvotní nápad přišel, když viděl svého malého syna jezdit na tříkolce po hřbitově, ale živě si představuju, jak musel být nadšený, když si uvědomil, že je to vlastně variace příběhu Mauglího z Knihy džunglí (čili The Jungle Book) Rudyarda Kiplinga. Ovšem Gaiman místo toho, aby se snažil podobnosti s Mauglím vyhnout, tak z jeho příběhu naopak vybrakoval všechno, co se dalo - od struktury kapitol (ovšem bez vedlejších příběhů, takže mi tu chybí třeba Rikki-Tikki-Tavi) až po některé postavy, což celé knížce přidává jednu úroveň navíc.

Já jsem Mauglího bohužel četl už před mnoha (a mnoha) lety, takže si nepamatuju všechny detaily, ale i tak bylo pro mě zábavné ty paralely hledat, i když bylo například trochu problematické rozhodnout, kdo z dvojice upír a vlkodlak je medvěd Balů a kdo had Ká... =)

Co mě potěšilo trochu méně, je celkové ladění knížky. Gaiman se evidentně snažil o to, aby byla přístupná i pro mladší čtenáře, takže knížka není tak hororová a komplikovaná, jak by mohla. Těžko říct, jestli to další projev paralel s Knihou džunglí, nebo to spíše souvisí s úspěchem Gaimanovy knížky Koralina, která byla vyloženě pro děti, ale můžeme to alespoň brát jako další hádanku přichystanou pro čtenáře. =)

Je zajímavé, že přes tu lehkost a ty "vypůjčené" věci zůstala celá knížka velice gaimanovská, ale to ve skutečnosti není zase tak překvapivé, protože předchozí Gaimanovy knížky taky často používaly motivy, které nebyly "zcela původní" (Američtí bohové a Anansiho chlapci rozvíjejí podobné téma jako Malí bohové Terry Pratchetta i Dlouhý temný čas svačiny duše Douglase Adamse - tedy problematiku existence bohů v "běžném" každodenním životě), a přesto se jinak od svých možných inspiračních zdrojů liší prakticky ve všem.

Jedinou výraznější výtku bych měl k závěru knížky, který mi nepřipadal dostatečně monumenální, ale musím uznat, že i v tomto směru Gaiman dodržel tradici, protože ten pocit "to už je konec?" mívám na konci téměř všech jeho knížek. Ale možná se to dá brát jako výhoda, pokud byste náhodou chtěli Knihu hřbitova číst dětem na dobrou noc, protože to zvyšuje pravděpodobnost, že ještě někdy usnou. =)

PS: Zatím jsem nepřišel na to, čím si u Neila Gaimana zasloužili Victor Hugo a Harry Truman osud horší než smrt a proč v knize nevystupuje třeba někdo z rodiny Guggenheimů, takže pokud máte nějaký tip, tak sem s ním!

Čas se vypíná

Dobří lidé mě nakonec přesvědčili, že jako normální PF je to příliš depresivní, ale čtenáři blogu by to snad ustát mohli, ne? =)

Přestřelka v Hudebním bazaru

Nevím, jak to bude v Krnově vypadat letos na Silvestra, ale připadalo mi, že přibližně polovina obyvatel si to pár dní před koncem roku přijela natrénovat do Ostravy a při té příležitosti se ve velice večírkové atmosféře uskutečnil i koncert krnovské legendy Posledního výstřelu (včetně krokodýla Geni =).

Top ten podle návodu

Se sestavováním výročního žebříčku mám zřejmě už teď zpoždění, ale co se dá dělat - bodování desek mi prostě tradičně nejde a s žebříčky je to ještě horší. Naštěstí mě z bryndy vytáhl Karlův link na článek, jak se takové žebříčky sestavují. Tedy doufám, že jsem správně pochopil, že je to návod... Přidávám i volný a dost zkrácený překlad vysvětlivek, protože bez nich bych to nemuselo úplně dávat smysl. =)

01 - The Consensus Pick
"V 95% případů kritik zvolí z bezpečnostních důvodů kulturní produkt, který se líbí i většině ostatních lidí, protože alibi se vždycky hodí."

* Ladyhawke - Ladyhawke (pro elektronická média) nebo Portishead - Third (pro tištěná média)

02 - The Real Number One
"Tohle by v ideálním případě mělo být první, ale pokud to není masově uznávaná záležitost, tak je jistější to usadit raději do závětří kousek pod vrcholem."

* Lykke Li - Youth Novels

03 - The One They Will No Longer Like Next Year
"Sice se to kritikovi moc nelíbí, ale má to určitě ohromnou uměleckou hodnotu, a on má provinilý pocit, že by se mu to líbit mělo."

* The Matthew Herbert Big Band - There's Me and There's You

04 - The Disappointment
"Tohle mělo být původně číslo jedna, ale s více poslechy nadšení postupně opadlo."

* The Notwist - The Devil, You + Me

05 - The Sentimental Favorite
"Sem doprostřed může kritik nacpat jakýkoliv úlet, ke kterému má citový vztah, ale který by na předních příčkách všichni oponenti strhali."

* Milosh - iii

06 - Wish They Liked It More Than They Do
"Některé desky se setkávají s téměř úplným odmítnutím, takže se jich někdo musí zastat."

* Že by Ohm Square - Taking Shapes? =)

07 - The Popular Kid
"Sem musí přijít něco, co všichni chváli a kritik je to přitom ještě schopen skousnout, aby čtenáře ukonejšil a ten pak dokázal strávit i zbytek žebříčku."

* Cut Copy - In Ghost Colours

08 - The Token
"Je třeba ukázat rozhled i jiných žánrech. Ovšem ať je to cokoliv, tak to znalce zvoleného žánru obvykle pobaví, protože oproti zbytku seznamu je to tady jako pěst na oko."

* The Kills - Midnight Boom

09 - The Anonymous
"K dotvoření dojmu, že kritik slyšel opravdu všechno, je třeba vybrat něco z temných hlubin veřejného nevědomí, prohlásit to za nedoceněné, a pak si vzniklý výtvor znalecky přeměřit z odstupu několika kroků. Teď je to teprve ono!"

* Camille - Music Hole

10 - The Catch-All
"Protože předchozích devět míst nemohlo ani zdaleka pokrýt všechno, tak se kritik na poslední chvíli pokusí náhodně vybrat zástupce nějakého trendu, který až dosud naprosto ignoroval. Taky je dobré naznačit, že se mu do seznamu nevešla spousta dalších kvalitních věcí, ale desítka není nafukovací, však to znáte..."

*Vladimir 518 - Gorila vs. Architekt

Made in Australia

Tak se mi zdá, že se už poměrně dlouho v našich médiích neobjevila žádná zpráva o českých hudebních úspěších v zahraničí, tak možná by se dalo použít tohle:



Lenka (born Lenka Kripac in 1978) is an Australian television actress turned ensemble musician with Decoder Ring, turned solo singer-songwriter, most famous worldwide for her song "The Show" (...) Her father immigrated to Australia from Czechoslovakia (last name correctly written Křipač) and her mother is Australian.

Ne že by mě to na první poslech nějak výrazně hudebně zasáhlo, ale když jde o pozvednutí národního sebevědomí, tak je třeba přimhouřit oči. ;) No a taky jsem zvědav, jak jí půjde to dobývání USA. Na to, že tvrdí, že nikdy nechtěla být hvězda, má až podezřele profesionálně upravený myspace profil (teda až na to ořezávání komentářů =), ale těžko říct, jestli to bude stačit...

Forever Delayed

New Music hledá new music, ale co teď mám sakra dělat s touhle old music?

Na podzim roku 2002 vydali EOST Slowthinking a v datové části CD byly i samostatné stopy se zpěvem k písničkám Happy R a Local Distortion. Už o rok později jsem si na disku udělal adresář "happyr" a začal něco zkoušet, pak jsem tam něco přidal ještě v roce 2004, a pak jsem se na to vykašlal. Až letos v listopadu jsem dělal úklid na disku a přepadlo mě nutkání buď to smazat nebo to nějak dodělat. Nesmazal jsem to.



Původním záměrem bylo zkombinovat zvuky strunných nástrojů se samply z 808 (Kanye mi evidentně krade nápady! =), ale podle prvních ohlasů mám dojem, že to úplně nevyšlo:

H: Ty první zvuky mi připomínají dětství, takové to brnkání na klávesky, chuť si hrát. (..) Pohádkové hudební doprovody v 80.tých letech, což je asi v poho, když jsou vánoce, že?..:-)

P: Na první poslech to pro mě zní moc "lo-fi". Jako takové demo remixu :-) Představuji si, že ten úvodní motiv hraje nějaký chlápek na své klávesy na vesnické zábavě. Není to tak "primitivně" analogové, aby to bylo cool, spíše jak ze začátku 90.let, což dneska je stejně "uncool" jako byly ty 80ties zvuky v těch 90.letech :-) Takže musíš počkat, až to za 5-10 let dozraje. Vem si příklad z g'n'r - 15 let a nakonec to nezní tak špatně. :-)

J: Já jsem rád, že lidi aspoň se snažej dělat něco jako smysluplnýho, než kdyby - jak říkají důchodci vždycky - šli rozbíjet auta třeba.

No nic, tak ta "new music" snad bude někdy příště... =)

The Ecstasy of Saint Theresa - Happy R (5fold remix) (256 kbps/ 7,6 MB)

Infiltrace mainstreamu

Podle koláčových grafů to sice všichni viděli, ale stejně si nemůžu odpustit vypíchnout pár vět z nedávného Uvolněte se, prosím, kde byl hostem Jana Krause Jan Budař a snažil se pohovořit o své nové desce. (Už 24. listopadu! ;)

K: Dvě stě dvacet?
B: Možná jenom dvě stovky.
K: Simtě, si tě stáhnu v empétrojce zadarmo!
B: No jo, já vim.
K: Půjdu na Rapid a tam budeš vodpoledne. (...) Já mám hodinu starého Prince zadarmo a za tebe budu platit...?!
(...)
B: No, ale když my to neprodáme, ty desky, tak už nebudeme moct nahrát další a tím pádem nebudou moct nic poslouchat ani zadarmo.
K: To nám je jedno. My si stáhnem jiný! -
B: Já vím, je to tak.
K: - My si stáhnem jiný. A teď je ten novej program, co ti ukáže všechny podobný.
B: Všechny podobný? Fakt?
K: Tam dáš Budaře a von ti ukáže dalších sto Budařů. Řekne: Ty zpívaj jak Budař.
B: To ani nevím.

Když teda odhlédnu od pregnantního souhrnu situace v hudebním průmyslu, tak mě zaujala ta zmínka o nejmenovaném novém programu. Že by Last.fm? Zdá se, že tímto inkognito prorazilo i do hlavního večerního vysílání České televize a tudiž jeho popularita právě dosáhla prozatimního historického maxima. Možná je trochu zneklidňující, že jako nejvěrnější dvojník Jana Budaře byla vyhodnocena Hana Hegerová, ale mě hlavně tíží otázka, jaké aliasy na Last.fm vlastně všichni Krausové používají...? A co Jan Tleskač?

Ein süßes Paar

Asi nenecházím vhodná slova, která by popsala zážitek, který mi připravila dvojice Bushido + Karel Gott, ale pokud jste klip Für immer jung ještě neviděli, tak neváhejte!



Opravdu už se těším na účast Bushida na letošním vyhlášení výsledků Slavíka!

Otcovi chlapci v komoře

Tata Bojs + Ahn Trio
smetana tour
DK Ostrava 3.11.2008

Osud - ve formě shody několika okolností - tomu chtěl, že jsem se v pondělí ve večerních hodinách dostavil na koncert Tata Bojs a Ahn Tria v divadelním sále ostravského kulturáku. S Tata Bojs mě stále spojují nostalgické vzpomínky a naopak rozdělují všechny ty koncerty, na kterých jsem byl, ale nakonec jsem si řekl, že zrovna tu akustickou verzi koncertu jsem ještě neviděl (Nekonečnou stanici jsem naživo nepotkal) a jindy asi hned tak v Ostravě neuvidím, a risknul to. Navíc se před koncertem už nedaly koupit lístky (vyprodáno bylo v podstatě už ráno), což exkluzivitu celé akce ještě zvyšovalo. ;)

Před koncertem jsem se za sebe obával (skoro) nejhoršího, ale nakonec se ukázalo, že zbytečně. Koncert začal téměř včas a od počátku měl příjemnou atmosféru. Tata Bojs vybalili všechny hity, Ahn Trio přizvukovalo, mezi písničkami se mnohojazyčně žertovalo, došlo i na velmi komorní vsuvku i pouťovou atrakci v podobě Mardoši s velkým bubnem a nakonec na nezbytné focení publika. Byl to prostě příjemný večer, ale ne všechno bylo ideální...

Asi chápu snahu zachovat aranžmá poměrně jednoduchá a nezahltit je smyčci, ale často se mi zdálo, že Ahn Trio místo hudby hralo spíše zvukové efekty, takže aranžmá nakonec působila jednodušeji než originály a tenhle hudební rozměr pak písničkám trochu chyběl - zvlášť když ty další rozměry jsou poměrně malé.

Ono je pěkné udělat komorní vystoupení, kde "vystoupí na povrch syrová krása samotných písniček", ale napřed musíte nějaké písničky mít a především starší věci Tata Bojs typické písničky nejsou - tedy rozhodně ne Toreadorská otázka (přestože ta byla slušně vystavěná i v té akustické podobě) a takové Jaro nebo Lasičky taky zrovna nepřekypují melodickými nápady nebo textem (párkrát zopakujeme tři čtyři slogany a balíme), takže Tata Bojs prostě hra na folkové písničkáře nemůže úplně projít.

Nepochopitelný (i pro diváky na místě) byl taky závěrečný přídavek: "To jsme si nerozuměli. Můžete si vybrat, co vám zahrajeme, ale něco z toho, co už jsme hráli, protože v téhle sestavě už nic jiného fakt neumíme." Myslím, že by místo toho bývalo vhodnější natrénovat jakoukoliv jednoduchou hříčku. Originalita by v takovém případě byla určitě zajímavější než téměř identické opakování některé z přechozích písniček (v Ostravě to byla Šťastnější).

Dohromady to bylo prostě fajn, ale ne skvělé, takže to všeobecné mediální nadšení kolem smetany úplně nechápu - ostatně stejně jako závěrečné povstání publika a standing ovation. Doufám, že to bylo myšleno jako součást hry na umělecký koncert v divadle, ale nejsem si tím úplně jistý. Bohužel.

(Fotky viz ov-kluby.net)