Se sestavováním výročního žebříčku mám zřejmě už teď zpoždění, ale co se dá dělat - bodování desek mi prostě tradičně nejde a s žebříčky je to ještě horší. Naštěstí mě z bryndy vytáhl Karlův link na článek, jak se takové žebříčky sestavují. Tedy doufám, že jsem správně pochopil, že je to návod... Přidávám i volný a dost zkrácený překlad vysvětlivek, protože bez nich bych to nemuselo úplně dávat smysl. =)
01 - The Consensus Pick
"V 95% případů kritik zvolí z bezpečnostních důvodů kulturní produkt, který se líbí i většině ostatních lidí, protože alibi se vždycky hodí."
* Ladyhawke - Ladyhawke (pro elektronická média) nebo Portishead - Third (pro tištěná média)
02 - The Real Number One
"Tohle by v ideálním případě mělo být první, ale pokud to není masově uznávaná záležitost, tak je jistější to usadit raději do závětří kousek pod vrcholem."
* Lykke Li - Youth Novels
03 - The One They Will No Longer Like Next Year
"Sice se to kritikovi moc nelíbí, ale má to určitě ohromnou uměleckou hodnotu, a on má provinilý pocit, že by se mu to líbit mělo."
* The Matthew Herbert Big Band - There's Me and There's You
04 - The Disappointment
"Tohle mělo být původně číslo jedna, ale s více poslechy nadšení postupně opadlo."
* The Notwist - The Devil, You + Me
05 - The Sentimental Favorite
"Sem doprostřed může kritik nacpat jakýkoliv úlet, ke kterému má citový vztah, ale který by na předních příčkách všichni oponenti strhali."
* Milosh - iii
06 - Wish They Liked It More Than They Do
"Některé desky se setkávají s téměř úplným odmítnutím, takže se jich někdo musí zastat."
* Že by Ohm Square - Taking Shapes? =)
07 - The Popular Kid
"Sem musí přijít něco, co všichni chváli a kritik je to přitom ještě schopen skousnout, aby čtenáře ukonejšil a ten pak dokázal strávit i zbytek žebříčku."
* Cut Copy - In Ghost Colours
08 - The Token
"Je třeba ukázat rozhled i jiných žánrech. Ovšem ať je to cokoliv, tak to znalce zvoleného žánru obvykle pobaví, protože oproti zbytku seznamu je to tady jako pěst na oko."
* The Kills - Midnight Boom
09 - The Anonymous
"K dotvoření dojmu, že kritik slyšel opravdu všechno, je třeba vybrat něco z temných hlubin veřejného nevědomí, prohlásit to za nedoceněné, a pak si vzniklý výtvor znalecky přeměřit z odstupu několika kroků. Teď je to teprve ono!"
* Camille - Music Hole
10 - The Catch-All
"Protože předchozích devět míst nemohlo ani zdaleka pokrýt všechno, tak se kritik na poslední chvíli pokusí náhodně vybrat zástupce nějakého trendu, který až dosud naprosto ignoroval. Taky je dobré naznačit, že se mu do seznamu nevešla spousta dalších kvalitních věcí, ale desítka není nafukovací, však to znáte..."
*Vladimir 518 - Gorila vs. Architekt
Zobrazují se příspěvky se štítkemMilosh. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMilosh. Zobrazit všechny příspěvky
2008-12-23
2008-08-08
Malá noční
Milosh: iii (2008)
Od vydání Meme už uplynuly dva roky a Mike Milosh je zodpovědný hudebník, a tak musel tenhle citlivý hoch z Toronta obdařit svět další (třetí) dávkou své elektronické idyly. Mike má totiž jeden problém - jeho desky jsou taky citlivé. Tedy vlastně jsou až uspávací, ale Mike je v tom opravdu dobrý. Je docela dobře možné, že v oblasti elektronických ukolébavek je nejlepší na světě.
Milosh: My sound huh… hmmm it’s electronic in that I produce the tracks electronically but the songs are very sentimental almost folky in some weird way. The tracks have intricate beats and all the synth patches I make myself so the sounds are, dare I say unique. My music has been for the most part pretty melancholic with some sort of happiness infused in there. Oh yeah and I think I sing like a woman in some way.
(The Pompomist)
Docela dobře se dalo čekat, že nová deska bude úplně stejná jako předchozí dvě, ale trochu optimismu mi dodala informace, že závěrečným mixem Milosh pověřil Joshe Eustise (ano, z Telefon Tel Aviv =). Ten přece nemůže dopustit, aby se celé album slilo do jedné dlouhé ukolébavky!
No, jak bych to... Josh se asi snažil (Remember the Good Things), ale vypadá to, že Miloshův styl má natolik pevné kořeny, že se oživení většinou úspěšně vzpírá a inovace v podobě občasné přítomnosti akustické kytary dokonale splynula s Miloshovým klasickým zvukem. Když totiž jádro písniček tvoří přelévající se hřejivé syntezátorové plochy a Mikovy reverbované vícehlasy, tak z toho hardcore jen tak lehce neuděláte. K nějakému oživení beaty přece jen došlo a občas se objeví náznak dynamiky, ale ani tentokrát bych nikomu nedoporučil tuhle desku pouštět dříve než hodinu před spaním. Pokud jí ale vyčleníte vhodný čas, tak zabere dokonale! =)
PS: V tom rozhovoru jsem se konečně dověděl, odkud pochází jeho příjmení. Z Ukrajiny.
Od vydání Meme už uplynuly dva roky a Mike Milosh je zodpovědný hudebník, a tak musel tenhle citlivý hoch z Toronta obdařit svět další (třetí) dávkou své elektronické idyly. Mike má totiž jeden problém - jeho desky jsou taky citlivé. Tedy vlastně jsou až uspávací, ale Mike je v tom opravdu dobrý. Je docela dobře možné, že v oblasti elektronických ukolébavek je nejlepší na světě.
Milosh: My sound huh… hmmm it’s electronic in that I produce the tracks electronically but the songs are very sentimental almost folky in some weird way. The tracks have intricate beats and all the synth patches I make myself so the sounds are, dare I say unique. My music has been for the most part pretty melancholic with some sort of happiness infused in there. Oh yeah and I think I sing like a woman in some way.
(The Pompomist)
Docela dobře se dalo čekat, že nová deska bude úplně stejná jako předchozí dvě, ale trochu optimismu mi dodala informace, že závěrečným mixem Milosh pověřil Joshe Eustise (ano, z Telefon Tel Aviv =). Ten přece nemůže dopustit, aby se celé album slilo do jedné dlouhé ukolébavky!
No, jak bych to... Josh se asi snažil (Remember the Good Things), ale vypadá to, že Miloshův styl má natolik pevné kořeny, že se oživení většinou úspěšně vzpírá a inovace v podobě občasné přítomnosti akustické kytary dokonale splynula s Miloshovým klasickým zvukem. Když totiž jádro písniček tvoří přelévající se hřejivé syntezátorové plochy a Mikovy reverbované vícehlasy, tak z toho hardcore jen tak lehce neuděláte. K nějakému oživení beaty přece jen došlo a občas se objeví náznak dynamiky, ale ani tentokrát bych nikomu nedoporučil tuhle desku pouštět dříve než hodinu před spaním. Pokud jí ale vyčleníte vhodný čas, tak zabere dokonale! =)
PS: V tom rozhovoru jsem se konečně dověděl, odkud pochází jeho příjmení. Z Ukrajiny.
2006-11-22
Zaoceánská družba
Tak jsem si musel zase trochu upravit svá měřítka.
Minulý týden jsem jako domácí úkol pátral po tom, jak je to tedy s původem příjmení Mikea Miloshe. Nezjistil jsem bohužel nic, ale zato jsem našel něco jiného. Tak třeba Mike kromě nahrávání desek taky fotí. I akty. A kromě jiného fotil i na natáčení klipu Imogen Heap (to akty ovšem nebyly =). To je ale náhodička!
A nejen to! Jak se píše zase jinde (ale to záhlaví... ehm?!), tak v Torontu dělal Mike s posilou na koncertu Imogen předskupinu. Svět je malý, jak říká David Lodge.
V každém případě je to zajímavý protiargument pro obvyklé nářky, že česká nezávislá (elektronická, indie, emo, ... dosaďte si co chcete) scéna je malá a každý zná každého. Zdá se totiž, že pokud nejste zrovna Madonna nebo U2, tak ono to jinde funguje podobně (zvlášť od doby co existuje internet, myspace a podobné výmoženosti), takže z Anglie do Kanady to je někdy možná blíž než z Ostravy do Prahy.
(Co na to Richard K.? "Praha je dál a nebe blíž"? =)
Minulý týden jsem jako domácí úkol pátral po tom, jak je to tedy s původem příjmení Mikea Miloshe. Nezjistil jsem bohužel nic, ale zato jsem našel něco jiného. Tak třeba Mike kromě nahrávání desek taky fotí. I akty. A kromě jiného fotil i na natáčení klipu Imogen Heap (to akty ovšem nebyly =). To je ale náhodička!
A nejen to! Jak se píše zase jinde (ale to záhlaví... ehm?!), tak v Torontu dělal Mike s posilou na koncertu Imogen předskupinu. Svět je malý, jak říká David Lodge.
V každém případě je to zajímavý protiargument pro obvyklé nářky, že česká nezávislá (elektronická, indie, emo, ... dosaďte si co chcete) scéna je malá a každý zná každého. Zdá se totiž, že pokud nejste zrovna Madonna nebo U2, tak ono to jinde funguje podobně (zvlášť od doby co existuje internet, myspace a podobné výmoženosti), takže z Anglie do Kanady to je někdy možná blíž než z Ostravy do Prahy.
(Co na to Richard K.? "Praha je dál a nebe blíž"? =)
2006-09-12
Roman a duchové
Vypadá to, že minulý týden jsem poslouchal skoro samé "české" interprety. Milosh, Smutny a Roman. Možná jsem mohl přidat ještě někoho (Jelinek, ...?), ale nemůžu stihnout všechno. A všimněte si, že kromě "českého" jména mají všichni jmenovaní společný obor - elektroniku. Že by jméno mělo rozhodující vliv na žánrové směrování? =)
Milosh je asi dostatečně známý, takže toho klidně opomenu, Smutneho pro změnu nechám na recenzi panu Smutnému, a tak mi tu na holení zbývá Roman.
Roman: So Ghost? (2005)
Toho bych vlastně asi taky mohl vynechat, protože to hlavní si můžete přečíst v recenzi (nebo průvodci?) desky "So Ghost?" Pavla Zelinky na Freemusic (i linky na ukázky tam jsou), ale Roman Podeszwa (takže na Čecha zapomeňte! =) u nás zatím není příliš známý, a tak jsem si chtěl přiložit vlastní polínko.
Jak napovídá příjmení, tak Roman je ze všeho nejvíc Polák, pak taky trochu Francouz, žije v Německu a zpívá (především) anglicky - vítejte v EU! =)
Deska "So Ghost?" původně vyšla už na přelomu roku 2005, ale za hranice se dostává pomalu, což dost dobře nechápu, protože kvalitu na to má a není to žádný nesrozumitelný experiment. Takhle nějak by mohla znít deska "Selmasongs", kdyby Björk byla chlap - Roman dokonce v některých pasážích podobně chraptí. Jinak je tam všechno - nasamplovaný orchestr, ticho, elektronické zvuky, energie i úlety, kdy se ke smyčcům sebejistě připojí archaický zvuk levného FM syntezátoru. Největší problém desky je asi v tom, že nejlepší písnička je hned na úvod (Saving Juno) a další tracky zůstávají trochu ve stínu, ale ten rozdíl není nijak kritický. Až na samém konci čeká úkrok stranou - polská smyčcová miniatura "Modlitwa", která mi po delší době opět dává příležitost zmínit Tara Fuki. (Už jsem se bál, že to nepřijde. =)
Hvězdičkovat nebudu, ale kdyby vám to bylo málo, tak nějaké hvězdičky můžete mimo soutěž připočíst za název písničky "True Love Owes Us Shit".
Milosh je asi dostatečně známý, takže toho klidně opomenu, Smutneho pro změnu nechám na recenzi panu Smutnému, a tak mi tu na holení zbývá Roman.
Roman: So Ghost? (2005)
Toho bych vlastně asi taky mohl vynechat, protože to hlavní si můžete přečíst v recenzi (nebo průvodci?) desky "So Ghost?" Pavla Zelinky na Freemusic (i linky na ukázky tam jsou), ale Roman Podeszwa (takže na Čecha zapomeňte! =) u nás zatím není příliš známý, a tak jsem si chtěl přiložit vlastní polínko.
Jak napovídá příjmení, tak Roman je ze všeho nejvíc Polák, pak taky trochu Francouz, žije v Německu a zpívá (především) anglicky - vítejte v EU! =)
Deska "So Ghost?" původně vyšla už na přelomu roku 2005, ale za hranice se dostává pomalu, což dost dobře nechápu, protože kvalitu na to má a není to žádný nesrozumitelný experiment. Takhle nějak by mohla znít deska "Selmasongs", kdyby Björk byla chlap - Roman dokonce v některých pasážích podobně chraptí. Jinak je tam všechno - nasamplovaný orchestr, ticho, elektronické zvuky, energie i úlety, kdy se ke smyčcům sebejistě připojí archaický zvuk levného FM syntezátoru. Největší problém desky je asi v tom, že nejlepší písnička je hned na úvod (Saving Juno) a další tracky zůstávají trochu ve stínu, ale ten rozdíl není nijak kritický. Až na samém konci čeká úkrok stranou - polská smyčcová miniatura "Modlitwa", která mi po delší době opět dává příležitost zmínit Tara Fuki. (Už jsem se bál, že to nepřijde. =)
Hvězdičkovat nebudu, ale kdyby vám to bylo málo, tak nějaké hvězdičky můžete mimo soutěž připočíst za název písničky "True Love Owes Us Shit".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)