2007-03-10

Záznam mezinárodního hovoru

Telefon Tel Aviv + Sonority, 2. 3. 2007, Palác Akropolis, Praha

Když se člověk zúčastní koncertu v převleku za největšího fanouška Telefon Tel Aviv v ČR, tak se mu pak dost špatně píše reportáž, ale zkusím to aspoň nějak stručně odfláknout - zvlášť když už mám tradičně zpoždění.

Jako na každé akci, na kterou jdu, i tentokrát jsem měl obavy, jestli přijde dost lidí a zpočátku jsem trochu trnul, ale během vystoupení Sonority se plocha pod pódiem postupně zaplňovala a se začátkem koncertu TTA se dostala do poměrně slušného stavu jak z hlediska dostatku volného místa, tak (doufám) i pořadatelů.

Jednočlennná předskupina Sonority mě docela překvapil(a). Jak jsem zjistil, tak fanouškům balkánských dechovek sice Sonority i TTA znějí jako naprosto stejná hrůza, ale ono je tam těch rozdílů poměrně dost. Sonority bylo zvukově studenější, elektroničtější, drsnější a taky (relativně) tanečnější. Dojem, že se jedná o nějaké alternativní house-party, podporovalo i to, že během vystoupení nebyly žádné pauzy a všechno tak splynulo v jeden dlouhý (ale členitý) mix.

Já jsem ze svého pohledu samozřejmě postrádal nějaký ten zpěv a Bůh mě (ateistu =) nepřímo podpořil, protože když Sonority dohrál, tak došlo ke krátké a trochu rozpačité scénce "hudebník pantomimicky děkuje a loučí se publikem" - neměl totiž na dosah ani jeden mikrofon. =)

TTA nastoupili poměrně brzy po něm ke stolkům na druhé straně pódia a v podstatě plnili očekávání - tedy alespoň moje. (Netuším, co si od koncertu sliboval třeba Hoge na MZ, ale tam mám místy problém s pochopením některých vět.) Cynik by mohl říct, že největším překvapením bylo, že Josh Eustis má opravdu potetované obě paže, ale že už se aspoň ostříhal, zatímco Charlie Cooper si konečně oblekl něco, co není úplně zmuchlané, ale to jsou samozřejmě zcela nepodstatné detaily. =)

Telefon Tel Aviv

Dělba úloh na pódiu pak vypadala tak, že Cooper zíral na svůj notebook (jablíčko na zvednutém krytu pěkně zářilo do tmy), zatímco Eustis se střídavě přesouval od mixu s efekty za klaviaturu rhodese.

Bohužel TTA zřejmě došlo místo na disku a nepřivezli s sebou skoro žádný zpěv. Ach jo... Jinak ovšem předvedli to, co jsem od nich čekal - tedy souboj rhodes piana a nasamplovaných smyčců s hroutícími a kroutícími se r'n'b beaty. Souboj evropské a americké elektronické scény. Souboj dvou vydaných desek, ale kvůli tomu chybějícímu zpěvu z druhé desky to místo souboje dopadlo spíš smírem - prostě u tracků z Map of What Is Effortless zpěv chyběl, místy došla řada jen na zdeformovaný dívčí skoro-rap (který jsem ovšem nedokázal zařadit a nejsem jsem si jistý, jestli to je těmi efekty, nebo to byl nový track).

Oproti Sonority ovšem TTA dělali normální pauzy mezi písničkami a dokonce měli mikrofon, do kterého Josh čas od času prohodil téměř neslyšitelné "thanks" nebo něco podobně inovativního. Z toho pohledu to byl takový normální elektronický koncert. =) O tom víc mě na konci překvapilo, když si před přídavkem konečně mikrofon zesílil a oznámil, že teď zahrajou něco, co ještě nikdy nehráli, protože to dali dohromady minulý týden a ještě to není úplně hotové. A zahráli a Josh do toho zpíval - tedy aspoň to tak vypadalo, ale věřte laptopové skupině! V každém případě se zdá, že třetí deska bude směřovat trochu jinam než obě předchozí, ale to si asi budeme moct ověřit až za nějaký ten čas.

Tady, na konci textu, jsem chtěl původně ještě pozdravit všechny význačné osobnosti našeho kulturního života, se kterými jsem se na koncertu potkal, ale už se neodvažuju... =) Ale snad víte, koho myslím!
Okomentovat