Nevím, co jsem dělal tohle léto

Asi před dvěmi týdny jsem začal psát nějaké komentáře desek, ale kvůli tomu vadnému disku jsem to nějak nedotáhnul do publikovatelného tvaru. Tak snad že bych to prošel a trochu doplnil... =)

Troissoeur: Trah Njim (2002)
Tahle belgická skupina letos pod krycím názvem "belgický Radiohead" velice kladně zapůsobila na Colours. Sice už jsem se o nich zmínil v reportáži, ale pro zopakování hlavní body: rozmáchlý, ale jistý zpěv, klasické strunné nástroje, elektronické podklady a náladotvorné videoprojekce. To vše na hlavním pódiu v pátek večer, kde se Troissoeur pro spoustu lidí stali jedním z největších překvapení festivalu. (Pro mě úplně ne, protože jsem viděl až konec. =) Vzhledem k tomu, že sláva skupiny zatím příliš nepřekročila belgické hranice a ani doma nejsou Troissoeur zrovna v pozici superhvězdy (ale jak je to vlastně možné?), je třeba pogratulovat paní Holušové k výbornému čichu.

Jediným kazem vystoupení bylo zřejmě to, že málokomu z nadšeného publika se podařilo najít stánek, kde se po koncertě prodávaly CD skupiny (viz vzkazy na fóru Colours). Skupina zatím vydala dvě alba, ale nezdá se, že by se dostaly do naší distribuce, takže jsem chvíli pátral po webu. Trochu mě překvapilo, když jsem narazil na nějaké zmínky o "vlámském folku" a vzpomněl si na výslovné upozornění jejich zpěváka, že "prodávají i CD s novým materiálem", ale bral jsem to trochu s rezervou.
Nakonec jsem desku Trah Njim dostal "od dobrého přítele" (nejmenovat! =) v mp3 a teprve při poslechu do sebe všechny záhady a indicie kolem skupiny zapadly.

Tahle deska prostě JE folk! =)

Totiž je to folk, pokud za folk považujete třeba Tara Fuki (na které se do omrzení odvolávám u každé skupiny s violoncellem =). Vlastně mě docela překvapilo, jak moc jim jsou (byli) Troissoeur zvukově podobní. Místně i hudebně sice vycházejí úplně odjinud, ale došli téměř na stejné místo. Na druhou stranu to vysvětluje, proč (zatím?) nejsou příliš známí - oni totiž opravdu zněli úplně jinak, než když si je vzal do parády Daniel B. z Front 242. Ačkoliv ono to "úplně jinak" asi není moc přesný popis, protože spousta prvků (kromě té elektroniky) byla ke slyšení už na téhle desce. A taky není špatná, i když je to folk. Ovšem já ji asi moc poslouchat nebudu. =)

Ladytron: Witching Hour (2005)
Členové skupiny sice v rozhovorech naznačovali, že ten jejich elektroclash jim na první desce vzniknul pod rukama spíš z nouze a že teď hodně hrajou živě, takže nová deska bude mnohem sevřenější a rockovější, ale tohle jsem stejně nečekal. Sakra! Ne že by mě ta první deska nějak extra vzala za srdce, ale připadala mi pestřejší. Witching Hour jakoby jela celou dobu v jednom (rychlém) tempu i stylu a zatím se v ní dost ztrácím. Opravdu si Ladytron myslí, že je možné udělat zajímavou desku z písniček s prakticky stejným zvukem jen na třech akordech, které se pravidelně mění po taktech? Mě to nějak nebaví.

Sigur Rós: Takk (2005)
Tohle je, myslím, jasná ukázka toho, že zavděčit se recenzentovi (byť amatérskému =), není snadný úkol.
První dojem byl jednoznačný - je to Sigur Rós. K druhému dojmu zatím nedošlo, protože tu desku nějak nemám chuť poslouchat a sám nevím přesně proč. A to přesto, že narozdíl od Ladytron Sigur Rós nahráli skoro přesně to, co jsem od nich čekal. Záhada!