2007-01-24

Bez tónů a bez rozmyslu

Je překvapivé, kolik překvapivých věcí se pořád stává. Posledních pár týdnů to vypadalo, že do Toneless si chce každý kopnout, ale přesto mě hodně překvapilo, že se minulý týden do boje proti Toneless zapojili i Toneless. =)

Mluvím o natáčení dalšího dílu pořadu Ladí neladí, které se konalo v den větrné smršti (18.1. 2007) ve Fabricu. Toneless dělali společnost slovenská punková skupina s nepunkovým smyslem pro humor Vandali a malé množství diváků, což bylo zřejmě způsobeno jak méně známými jmény účinkujících, tak opravdu mizerným počasím.

Obě skupiny své vystoupení v pohodě odehrály, ale bez většího publika to nějak nebylo ono (pravda, ke konci koncertu Toneless pár studentů začalo tančit), ale o tom vlastně psát nechci. Zlatým hřebem večera totiž byla tentokrát jednoznačně diskuze.

Začalo se tradičně poklidně, ale když došla řeč na texty Toneless, tak začala atmosféra houstnout. Přítomná kritická veřejnost (nanoru, Formánek, Bureš) se víceméně shodla, že ty texty jsou o ničem, s čímž můžu i bez nějakého podrobného analyzování (ano, uznávám, domácí úkol jsem taky nedělal úplně důsledně =) souhlasit, protože to, co jsem zaslechl, byly samé povědomě znějící větičky a otřepané rýmy (tohle je pro změnu otřepaná fráze =) - prostě nic, co by mě donutilo k pozornějšímu poslechu. A co na to Toneless? "Nás texty nezajímají, stejně to je anglicky a skoro nikdo tomu tady nerozumí."

Kdyby v tu chvíli oznámili, že podle nich je země placatá, tak by to na ostatní účastníky diskuze asi zapůsobilo podobně. Hlavně Petr Fiala vypadal, že nenadále ztratil sluch a že jim na druhé straně stolu nerozumí ani slovo. "Takže vy nic nechcete sdělit?", "Proč hrajete?" a další podobné otázky, které se pokaždé jinými slovy ptaly na to samé. Ale Toneless si už trochu podrážděně vedli pořád tu svou: "Děláme hudbu, texty nejsou důležité. Stejně to nikdo neposlouchá a to, že to vadí pár kritikům, kteří tomu rozumí, nás nezajímá."

Fiala to ale nechtěl vzdát: "Tak proč nehrajete bez zpěvu?" - "Protože rádi zpíváme." No dobře, koneckonců je tu přece scat a třeba taková Iva Bittová si často s texty hlavu moc neláme a Jana Koubková vůbec. A tak Toneless prostě zpívají skládačky z anglických slov, které se rýmují, a jsou spokojeni. My ostatní už tak spokojeni nejsme.

Jenomže Toneless v tu chvíli už taky moc spokojeni nebyli - spíš už měli nervy na pochodu, takže zpěvák Filip Gemroth začal obviňovat Ondřeje Formánka z toho, že prý tvrdí, že v písničkách jsou nejdůležitější texty (pokud vím, tak to tam do té doby opravdu nikdo neřekl). Pak už pro jistotu napadal skoro všechny a sypal do všech směrů ironické poznámky. Jak pak poznamenal Radek Bureš: "byla to taková mediální sebevražda". Jsem opravdu zvědavý, co z toho se nakonec dostane do televize, ale Gemroth poskytl do záznamu dostatek materiálu k tomu, aby ze sestřihu vyšel s naprostým přehledem jako ten úplně nejzlejší (nezaměňovat se slovem nejhorší! =) český zpěvák.

Ale abych se vrátil k důležitosti textu - podle mé "teorie písničky (TM)" jsou v písničce tři podstatné složky: melodie, text a aranžmá (neboli produkce). Dobrá písnička by samozřejmě měla mít vyvážené a kvalitní všechny tři složky, kdežto Toneless jednu složku záměrně ignorují, takže vytvářejí písničkové invalidy, a vůbec jim to nevadí. Jejich písničky mají nohy a ruce, takže se dokážou samy pohybovat, ale nemají ústa, takže vás neosloví.

Ale jak to, že si to Toneless neuvědomují? Vodítkem by mohla být poznámka, kterou prohodil Matěj Porteš: "My u anglických skupin, které posloucháme, taky vůbec nesledujeme texty. Občas si přečteme o čem to je, ale to vůbec není podstatné." (cituju samozřejmě jen přibližně zpaměti)

Toneless prostě neumí vnímat texty, a tak ani neví, o co přicházejí. Stejně jako člověk, který je od narození slepý, si nikdy nebude vědom toho, o co přišel. Bude ovšem působit směšně, když se rozhodne stát se malířem.

Oba hlavní členové Toneless jsou už vlastně porevoluční generace. Ve škole se už učili jen anglicky a od dětství jsou vystaveni anglické hudbě. To by prý mělo pomoct v učení angličtiny, ale zřejmě to nepomáhá dost, protože místo většího porozumění se u nich projevila spíše ztráta schopnosti vnímat písničkové texty (zřejmě i české?). A protože sami texty nevnímají, tak si myslí, že je to norma, ale jaksi přitom zapomínají na to, že Anglii a v USA těm textům jejich oblíbených skupin většina posluchačů rozumí a hodně lidí je i vnímá.

Když se později začal probírat pojem "silná melodie" a jejich nedostatek u Toneless, tak Matěj Porteš argumentoval tím, že novější desky Radiohead taky žádné výrazné melodie nemají, ale to myslím nebyl nejšťastnější argument. Zrovna Yorke považuje své texty za hodně důležité a anglicky mluvící fanoušci Radiohead taky, takže Yorkovy texty jsou pro ně možná důležitější, než ty chybějící výrazné melodie.

michal nanoru ve svém úvodním textu pro tohle Ladí neladí o Toneless napsal, že se dostali do kategorie "nepopulárního popu" (hlavní představitelé jsou prý Southpaw =), což je myslím dokonale vystihuje. Debata nakonec dospěla k závěru, že příčinou tohohle stavu je hlavně ten zmiňovaný nedostatek "silných melodii", ale já bych jim přesto doporučil, aby se ještě zkusili zamyslet i nad tím jedním chybějícím rozměrem, o který svoje písničky vědomě ochuzují - říká se tomu sdělení. To prozatímní sdělení, které jsem si minulý týden z koncertu odnesl ("jsme mladí, povrchní a arogantní parchanti, chodili jsme osm let do hudebky a rádi zpíváme"), totiž asi moc lidí k jejich kytarovému popu nepřiláká. Ale možná je problém jenom v tom, že si vybrali špatný žánr - třeba v hip-hopu by tohle sdělení bylo naprosto dostačující. =)
Okomentovat