Už to tak vypadá, že tohle bude hit týdne.
Studiová nahrávka se mi sice moc nelíbí - zní jako ten nejtradičnější středněproudý pop - ale živé provedení čtyřicetitisícového sboru má něco do sebe i v TV. =)
Ale proč bych (asi nepřesně) necitoval jednoho z nadšených posluchačů: "Číčo, máme ho! Patrik Berger! Máme ho, Číčo!"
*
Edit 1.6.2005: Dolehla ke mně stížnost, že je prý tenhle zápis příliš nepochopitelný. Něco na tom možná bude, takže přidávám vysvětlivky. =)
You'll Never Walk Alone - hymna fotbalového klubu Liverpool FC
Ale zatímco o nás podobné nahrávky obstarávají různé rockové skupiny (nebo Michal David =), tak oficiální liverpoolská verze spíše zní jako něco, co by mohl vydat Cliff Richard. (Vysvětlivka vysvětlivky: to je takový britský Karel Gott.)
Minulý týden to ale moc nevadilo, protože celou tuhle popovou břečku po finále Ligy mistrů přeřvalo alternativní aranžmá liverpoolských fanoušků.
A tak mohl Vladimír Šmicer líbat liverpoolský klubový znak na svém dresu a nakonec česky hulákat do kamery pozdravy Patriku Bergerovi. (Ovšem včera na idnes.cz odmítl vysvětlit, proč mu říká "Číčo". =)
2005-05-26
2005-05-18
Komerce, komerce, všude samá komerce
Posledních pár dnů je mým nejoblíbenějším TV pořadem jistá reklama.
Asi bych měl upřesnit, na co to je reklama, ale to bohužel nepůjde - tohohle nepodstatného detailu jsem si totiž nevšimnul (vlastně jsem ji zatím viděl jen asi třikrát - dobrého jen pomálu! =), takže se budete muset spokojit s informací, že hudbu v té reklamě obstarávají Bloc Party (EDIT: tedy téměř - viz komentáře =).
Nejlepší část je hned na začátku - Gregory Finn ze Southpaw a známé hudební rodiny si u baru kupuje pivo a dostane dva. Vždycky si v tu chvíli všimnu, že mám ve tváři speciální křečovitý úsměv ve smyslu "Je to on!".
Ještě pořád mi to totiž připadá neuvěřitelné, protože v méně používané části své paměti mám uloženou nejasnou vzpomínku, jak před pár lety při koncertě rodinného seskupení BuBuBu byl problém oba mladší Bu dostat před kameru nebo dostat z nich delší souvislou myšlenku. (Doufám, že mi oba bratři nesplývají v jednoho - uznávám, že mnohem radikálnější byl ten druhý.)
A vida - po pár letech už je Gregory schopen si každý večer suverénně před celou republikou objednávat pivo. Ačkoliv - to musím přiznat - pořád toho moc nenamluví. Jeho strhující herecký projev totiž bohatě vystačí s pohyby a mimikou.
Aby nedošlo k omylu: já proti tomu nijak nebrojím, jenom mi to připadá jako pěkná ukázka toho, jak se lidé a celá společnost v průběhu času mění. Alespoň v některých ohledech.
Asi bych měl upřesnit, na co to je reklama, ale to bohužel nepůjde - tohohle nepodstatného detailu jsem si totiž nevšimnul (vlastně jsem ji zatím viděl jen asi třikrát - dobrého jen pomálu! =), takže se budete muset spokojit s informací, že hudbu v té reklamě obstarávají Bloc Party (EDIT: tedy téměř - viz komentáře =).
Nejlepší část je hned na začátku - Gregory Finn ze Southpaw a známé hudební rodiny si u baru kupuje pivo a dostane dva. Vždycky si v tu chvíli všimnu, že mám ve tváři speciální křečovitý úsměv ve smyslu "Je to on!".
Ještě pořád mi to totiž připadá neuvěřitelné, protože v méně používané části své paměti mám uloženou nejasnou vzpomínku, jak před pár lety při koncertě rodinného seskupení BuBuBu byl problém oba mladší Bu dostat před kameru nebo dostat z nich delší souvislou myšlenku. (Doufám, že mi oba bratři nesplývají v jednoho - uznávám, že mnohem radikálnější byl ten druhý.)
A vida - po pár letech už je Gregory schopen si každý večer suverénně před celou republikou objednávat pivo. Ačkoliv - to musím přiznat - pořád toho moc nenamluví. Jeho strhující herecký projev totiž bohatě vystačí s pohyby a mimikou.
Aby nedošlo k omylu: já proti tomu nijak nebrojím, jenom mi to připadá jako pěkná ukázka toho, jak se lidé a celá společnost v průběhu času mění. Alespoň v některých ohledech.
Smutné výročí...
Dnes, 18. května, je tomu právě 25 let od smrti Iana Curtise, frontmana skupiny Joy Division, která násilně ukončila slibně se rozjíždějící kariéru této kapely.
A zároveň začala éra neméně významná, zbyvší členové Joy Division zakládají New Order...
A zároveň začala éra neméně významná, zbyvší členové Joy Division zakládají New Order...
2005-05-13
Zvuková nekompatibilita
Nine Inch Nails: With Teeth (2005)
Trent Reznor dělá mezi deskami takové pauzy, že zapomínám, jaká byla ta minulá, ale naštěstí jsem nedávno náhodou narazil na zajímavý technický článek o nahrávání The Fragile, takže jsem si to docela oživil.
Co jsem si všimnul, tak Reznor od té minulé desky vyházel prakticky všechny členy, kteří si pak pořídili svoje vlastní truc-projekty (Doom 3 anyone?) nebo se z nich stali propagátoři hudebního softwaru.
U The Fragile Reznor tvrdil, že je celá deska postavená na strunných nástrojích, rezonancích a disonancích. Na čem stojí With Teeth? Podle singlu to vypadalo, že si Trent vybral aktuální trend (ehm =) a že to bude relativně (na poměry NIN!) pohodová a jednoduchá kytarovka, ale u zbytku desky to tak docela neplatí. Tam se totiž tradičně ozývají i nějaké podivné pazvuky a bzučení, jakoby někdo zapomněl vypnout zesilovač a ten teď moduloval nějaké šumy. Analog voodoo? Možná - ale o dost jiné, než jaké je teď v kurzu. Spíše než "trenty" to je "reztro". =)
Ovšem nedá se popřít, že With Teeth je oproti The Fragile mnohem přímočařejší. To je asi pro většinu posluchačů dobrá zpráva, ale je tady i určitá skupinka, která čekala na ty ambientní hlukové plochy a rozlehlé kompozice a ono (skoro) nic. Jenomže kdo by se dneska ohlížel na nějaké fanoušky noise-ambientu, když je v čele amerického albového žebříčku? =)
Emilie Simon: The Emperor's Journey (2005)
Asi zase zrovna objevuju objevené, ale "dyš je člověk něuroda, něpomuže mydlo voda".
Tohle rozhodně není recenze, protože jsem zatím slyšel jenom pár ukázek, ale tohle stejně není normální řadová deska, ale soundtrack ke stejnojmennému francouzskému polodokumentárnímu filmu o těžkém životě tučňáků (Příběh tučňáka).
Schválně si teď udělejte přestávku a popřemýšlejte, jaká hudba se vám v souvislosti s tučňáky vybaví. Za chvilku si odpovědi vyhodnotíme... Už?
Tučňáci samozřejmě patří na jižní pól (doufám, že nikdo neřekl slovo "Island", ačkoliv...), ale autorka hudby nikoliv - ta patří do Francie, kde zatím vydala jednu desku (kterou jsem samozřejmě neslyšel =).
Ale to pořád jenom zdržuju před tím, než se dostanu k tomu popisu hudby:
Kníkající holka (na tohle spojení bych měl dát TM =), xylofon, smyčce a drobky elektronických granulí na ozvláštnění chuti - co může být lepšího? =)
Přiznávám, že těch smyčců je možná až moc, ale přece jenom to není přeslazené natolik, abych to nedokázal strávit, a tak mě trochu překvapilo, že zatím jediné dva komentáře filmu na IMDB zmiňují, že hudba je hrozná nebo že se k filmu nehodí. Vypadá to, že titul "wannabe-Bjork" nebo ještě lépe "cheap imitation of Bjork on a really bad day" se s Emilií asi potáhne, ale mi na první poslech připomněla spíše Emilianu Torrini (že by to souviselo s křestním jménem?) nebo Stinu (Nordenstam), takže to si když tak vyhodnoťte sami. Emilie určitě není interpretka, která by hlasem rozbíjela sklo nebo která by dokázala nadchnout lidi, kteří nesnášejí Lamb a žerou špunty do uší =), ale u zbytku populace by šanci mít mohla.
Krátké ukázky jsem našel třeba tady, ale spíš si poslechněte celou písničku The Frozen World.
Trent Reznor dělá mezi deskami takové pauzy, že zapomínám, jaká byla ta minulá, ale naštěstí jsem nedávno náhodou narazil na zajímavý technický článek o nahrávání The Fragile, takže jsem si to docela oživil.
Co jsem si všimnul, tak Reznor od té minulé desky vyházel prakticky všechny členy, kteří si pak pořídili svoje vlastní truc-projekty (Doom 3 anyone?) nebo se z nich stali propagátoři hudebního softwaru.
U The Fragile Reznor tvrdil, že je celá deska postavená na strunných nástrojích, rezonancích a disonancích. Na čem stojí With Teeth? Podle singlu to vypadalo, že si Trent vybral aktuální trend (ehm =) a že to bude relativně (na poměry NIN!) pohodová a jednoduchá kytarovka, ale u zbytku desky to tak docela neplatí. Tam se totiž tradičně ozývají i nějaké podivné pazvuky a bzučení, jakoby někdo zapomněl vypnout zesilovač a ten teď moduloval nějaké šumy. Analog voodoo? Možná - ale o dost jiné, než jaké je teď v kurzu. Spíše než "trenty" to je "reztro". =)
Ovšem nedá se popřít, že With Teeth je oproti The Fragile mnohem přímočařejší. To je asi pro většinu posluchačů dobrá zpráva, ale je tady i určitá skupinka, která čekala na ty ambientní hlukové plochy a rozlehlé kompozice a ono (skoro) nic. Jenomže kdo by se dneska ohlížel na nějaké fanoušky noise-ambientu, když je v čele amerického albového žebříčku? =)
Emilie Simon: The Emperor's Journey (2005)
Asi zase zrovna objevuju objevené, ale "dyš je člověk něuroda, něpomuže mydlo voda".
Tohle rozhodně není recenze, protože jsem zatím slyšel jenom pár ukázek, ale tohle stejně není normální řadová deska, ale soundtrack ke stejnojmennému francouzskému polodokumentárnímu filmu o těžkém životě tučňáků (Příběh tučňáka).
Schválně si teď udělejte přestávku a popřemýšlejte, jaká hudba se vám v souvislosti s tučňáky vybaví. Za chvilku si odpovědi vyhodnotíme... Už?
Tučňáci samozřejmě patří na jižní pól (doufám, že nikdo neřekl slovo "Island", ačkoliv...), ale autorka hudby nikoliv - ta patří do Francie, kde zatím vydala jednu desku (kterou jsem samozřejmě neslyšel =).
Ale to pořád jenom zdržuju před tím, než se dostanu k tomu popisu hudby:
Kníkající holka (na tohle spojení bych měl dát TM =), xylofon, smyčce a drobky elektronických granulí na ozvláštnění chuti - co může být lepšího? =)
Přiznávám, že těch smyčců je možná až moc, ale přece jenom to není přeslazené natolik, abych to nedokázal strávit, a tak mě trochu překvapilo, že zatím jediné dva komentáře filmu na IMDB zmiňují, že hudba je hrozná nebo že se k filmu nehodí. Vypadá to, že titul "wannabe-Bjork" nebo ještě lépe "cheap imitation of Bjork on a really bad day" se s Emilií asi potáhne, ale mi na první poslech připomněla spíše Emilianu Torrini (že by to souviselo s křestním jménem?) nebo Stinu (Nordenstam), takže to si když tak vyhodnoťte sami. Emilie určitě není interpretka, která by hlasem rozbíjela sklo nebo která by dokázala nadchnout lidi, kteří nesnášejí Lamb a žerou špunty do uší =), ale u zbytku populace by šanci mít mohla.
Krátké ukázky jsem našel třeba tady, ale spíš si poslechněte celou písničku The Frozen World.
2005-05-12
Je čas! zajet do Valmeza
(Petr Fiala tour 2005, 9. 5. Valašské Meziříčí, M klub)
Hned na úvod, aby se předešlo možným reklamacím (hlavně stran Víti...): tentokráte můj blogový příspěvek nebude má tak oblíbená dvojkombinace recenze nové desky Je čas! a zážitky koncertu v jednom, neb mi z Vltavy desku ještě nedodali. Taky proto, že jsem kromě jiného objednával i CD „Power, Corruption, and Lies“, jakožto poslední chybějící řadovou desku od mých oblíbených New Order. Ale o tom snad jindy.
Takže jen ten koncert, který byl mimochodem úplně první zastávka devíti „štacové“ šňůry P.F. Tour 2005...
Počasí si zahrávalo, kroupy, hromy, blesky, a tak by konstruktivně naladěný pesimista Fialova formátu očekával možné změny plánu v podobě ryze akustický setu z důvodu výpadku elektrické sítě (nestalo se tak), podobně mi nevyšla předpověď, že v M klubu bude hlava na hlavě (nebyla).
V klubu se to však hemžilo hvězdičkama i stálicema místní hudební scény. Od téměř kompletní Mňágy, přes kluky z Funkové brigády až po Františka Zuzu Dobeše či již téměř domestifikovaného Glena Hansarda (k jehož tvorbě se Fiala hrdě hlásil tričkem The Frames - For the Birds).
A samozřejmě taky spousta omladiny, která v době vydání první sólovky Nečum a tleskej! (vol. 2) v roce 1994 možná ještě chodila po čtyřech. Ale alespoň to slušně vyrovnalo věkový průměr.
Z vlastního vystoupení Petra Fialy jsem měl trochu strach. Přece jenom, po přečtení několika posledních rozhovorů s ním jsem si nebyl příliš jistý, jestli toho na něj není za poslední dobu příliš (i když každopádně jako současný rožnovák mám radost z toho, že bydlíme ve stejném městě). Některé mé pochybnosti Petr v průběhu koncertu vyvrátil, některé spíše potvrdil („tahle píseň je věnovaná pozitivnímu vlivu THC, ... ehm ... když o tom tak přemýšlím, tak si dneska už nejsem tak jist...“ - úvodní slovo k písni Na eskalátorech).
Vystoupení obnášelo přibližně 20 písní z obou sólových desek Petra Fialy (jak bylo ostatně přislíbeno), plus dva bonusy v podobě coververzí domovské M&Ž (Nejlíp jim bylo a pak ještě něco novějšího - tady jsem čekal lehce větší záběr do archivu, vždyť je tolik písní, které Mňága na svých koncertech nehraje, a přitom by se svojí řekněme intimnější náladou slušně hodily do krámu).
K oživení na pódiu došlo při singlové Měsíc!, kdy spolupachatelem byla současná vokalistka Mňágy Zuzana.
Při písni Noc za nocí si člověk mimoděk uvědomí, že Morava přisla (po Jaromíru Švejdíkovi, který se mi okamžitě vynořil z paměti) o dalšího barda. Verše jako: „po střechách až do Střešovic, vysmátý na Smíchově u Anděla...“ (tedy dle nedávného rozhovoru s P.F. návštěva Pavla Anděla) či „...tak ještě pozdravit Přemysla Oráče v Radlicích, a pak už jen letím po Letné...“ (pro změnu u Petra Zelenky) jasně dávají tušit, že Valmez / Rožnov už není ta správná inspirace. Byť Petr dodává: „Mám rád Prahu, nesmírně rád z ní odjíždím pryč“. Tak to možná zase není tak špatné, říkám si v duchu...
Důležitou (skoro se mi chce říct nejdůležitější) součástí písní jsou texty... Namátkou třeba „já někdy rád - bývám doma sám - tluču hlavou o zeď - a hezky si to užívám“ v písni Tluču nebo „přežil jsem všechno - dechovku i techno“ v Jen Tebe...
A když došlo na druhý přídavek, tak už nebylo co hrát, a tak se začalo opět zezačátku první písní, včetně obligátního: “Dobrý den, milé děti, dnes večer vám zahrajeme asi 20 písní...“
Napodruhé už nezahrál... :-)
První sólovku Nečum a tleskej! (vol. 2) mám nesmírně rád. Komorní deska, která vznikla za notného přispění Karla Plíhala v jeho studiu v Olomouci už před 11ti lety mi vždy, když jsem potřeboval, poskytla potřebnou dávku depresí a neoptimistického vidění světa. Toto pondělí jsem ale dávku, navíc zpívanou sborově (a z vesela) všemi přítomnými, pravděpodobně nepotřeboval.
A jestli mi zbude čas ještě na Je čas! se uvidí...
(ani ty špatné nálady už nejsou co bývaly)
Hned na úvod, aby se předešlo možným reklamacím (hlavně stran Víti...): tentokráte můj blogový příspěvek nebude má tak oblíbená dvojkombinace recenze nové desky Je čas! a zážitky koncertu v jednom, neb mi z Vltavy desku ještě nedodali. Taky proto, že jsem kromě jiného objednával i CD „Power, Corruption, and Lies“, jakožto poslední chybějící řadovou desku od mých oblíbených New Order. Ale o tom snad jindy.
Takže jen ten koncert, který byl mimochodem úplně první zastávka devíti „štacové“ šňůry P.F. Tour 2005...
Počasí si zahrávalo, kroupy, hromy, blesky, a tak by konstruktivně naladěný pesimista Fialova formátu očekával možné změny plánu v podobě ryze akustický setu z důvodu výpadku elektrické sítě (nestalo se tak), podobně mi nevyšla předpověď, že v M klubu bude hlava na hlavě (nebyla).
V klubu se to však hemžilo hvězdičkama i stálicema místní hudební scény. Od téměř kompletní Mňágy, přes kluky z Funkové brigády až po Františka Zuzu Dobeše či již téměř domestifikovaného Glena Hansarda (k jehož tvorbě se Fiala hrdě hlásil tričkem The Frames - For the Birds).
A samozřejmě taky spousta omladiny, která v době vydání první sólovky Nečum a tleskej! (vol. 2) v roce 1994 možná ještě chodila po čtyřech. Ale alespoň to slušně vyrovnalo věkový průměr.
Z vlastního vystoupení Petra Fialy jsem měl trochu strach. Přece jenom, po přečtení několika posledních rozhovorů s ním jsem si nebyl příliš jistý, jestli toho na něj není za poslední dobu příliš (i když každopádně jako současný rožnovák mám radost z toho, že bydlíme ve stejném městě). Některé mé pochybnosti Petr v průběhu koncertu vyvrátil, některé spíše potvrdil („tahle píseň je věnovaná pozitivnímu vlivu THC, ... ehm ... když o tom tak přemýšlím, tak si dneska už nejsem tak jist...“ - úvodní slovo k písni Na eskalátorech).
Vystoupení obnášelo přibližně 20 písní z obou sólových desek Petra Fialy (jak bylo ostatně přislíbeno), plus dva bonusy v podobě coververzí domovské M&Ž (Nejlíp jim bylo a pak ještě něco novějšího - tady jsem čekal lehce větší záběr do archivu, vždyť je tolik písní, které Mňága na svých koncertech nehraje, a přitom by se svojí řekněme intimnější náladou slušně hodily do krámu).
K oživení na pódiu došlo při singlové Měsíc!, kdy spolupachatelem byla současná vokalistka Mňágy Zuzana.
Při písni Noc za nocí si člověk mimoděk uvědomí, že Morava přisla (po Jaromíru Švejdíkovi, který se mi okamžitě vynořil z paměti) o dalšího barda. Verše jako: „po střechách až do Střešovic, vysmátý na Smíchově u Anděla...“ (tedy dle nedávného rozhovoru s P.F. návštěva Pavla Anděla) či „...tak ještě pozdravit Přemysla Oráče v Radlicích, a pak už jen letím po Letné...“ (pro změnu u Petra Zelenky) jasně dávají tušit, že Valmez / Rožnov už není ta správná inspirace. Byť Petr dodává: „Mám rád Prahu, nesmírně rád z ní odjíždím pryč“. Tak to možná zase není tak špatné, říkám si v duchu...
Důležitou (skoro se mi chce říct nejdůležitější) součástí písní jsou texty... Namátkou třeba „já někdy rád - bývám doma sám - tluču hlavou o zeď - a hezky si to užívám“ v písni Tluču nebo „přežil jsem všechno - dechovku i techno“ v Jen Tebe...
A když došlo na druhý přídavek, tak už nebylo co hrát, a tak se začalo opět zezačátku první písní, včetně obligátního: “Dobrý den, milé děti, dnes večer vám zahrajeme asi 20 písní...“
Napodruhé už nezahrál... :-)
První sólovku Nečum a tleskej! (vol. 2) mám nesmírně rád. Komorní deska, která vznikla za notného přispění Karla Plíhala v jeho studiu v Olomouci už před 11ti lety mi vždy, když jsem potřeboval, poskytla potřebnou dávku depresí a neoptimistického vidění světa. Toto pondělí jsem ale dávku, navíc zpívanou sborově (a z vesela) všemi přítomnými, pravděpodobně nepotřeboval.
A jestli mi zbude čas ještě na Je čas! se uvidí...
(ani ty špatné nálady už nejsou co bývaly)
2005-05-09
Dva filmy: Odplata
(aneb další nehudební post =)
Mediální odborníci si často stěžují, že se v novinách obvykle nějaké téma nadhodí, ale už se mu nikdo souvisle nevěnuje, tak bych chtěl jít příkladem a vracím se k souboji koncepcí dvou filmů. (Tedy pokud se tomu vůbec dá říkat "souboj" a pokud slovo "koncepce" není příliš nadnesené. =)
Fever Pitch (2005)
Tržby (asi za čtyři týdny): $39M
IMDB: 6.6/10 (1,664 votes)
Rotten Tomatoes: 61%
The Hitchhiker's Guide to the Galaxy (2005)
Tržby (po dvou týdnech): $35.1M (čili odhad za 4 týdny tak 40-45M?)
IMDB: 6.9/10 (6,563 votes)
Rotten Tomatoes: 61%
Řekl bych, že na tomto místě by bylo vhodné přidat nějakou myšlenku a výstižný závěr, ale bohužel nic pořádného nemám. Jediný výraznější rozdíl, který se tu dá najít, je množství lidí, kteří na IMDB hlasovali. Z toho se dá asi uhodnout, že fanoušci Průvodce mají k internetu o něco blíže než diváci (úmyslně nepíšu fanoušci!) romantických komedií, ale jinak je to prašť nebo uhoď. Vznikly prostě dva filmy, které se asi nedostanou mezi All-time-best, ale taky to nejsou propadáky, protože nějaké publikum si našly.
My si naštěstí pořád ještě můžeme vybrat, ke které skupince se přidáme.
Mediální odborníci si často stěžují, že se v novinách obvykle nějaké téma nadhodí, ale už se mu nikdo souvisle nevěnuje, tak bych chtěl jít příkladem a vracím se k souboji koncepcí dvou filmů. (Tedy pokud se tomu vůbec dá říkat "souboj" a pokud slovo "koncepce" není příliš nadnesené. =)
Fever Pitch (2005)
Tržby (asi za čtyři týdny): $39M
IMDB: 6.6/10 (1,664 votes)
Rotten Tomatoes: 61%
The Hitchhiker's Guide to the Galaxy (2005)
Tržby (po dvou týdnech): $35.1M (čili odhad za 4 týdny tak 40-45M?)
IMDB: 6.9/10 (6,563 votes)
Rotten Tomatoes: 61%
Řekl bych, že na tomto místě by bylo vhodné přidat nějakou myšlenku a výstižný závěr, ale bohužel nic pořádného nemám. Jediný výraznější rozdíl, který se tu dá najít, je množství lidí, kteří na IMDB hlasovali. Z toho se dá asi uhodnout, že fanoušci Průvodce mají k internetu o něco blíže než diváci (úmyslně nepíšu fanoušci!) romantických komedií, ale jinak je to prašť nebo uhoď. Vznikly prostě dva filmy, které se asi nedostanou mezi All-time-best, ale taky to nejsou propadáky, protože nějaké publikum si našly.
My si naštěstí pořád ještě můžeme vybrat, ke které skupince se přidáme.
2005-05-06
Velmi dlouhé vedení
Nevím, jestli to je zrovna věc, kterou bych měl chlubit, ale dneska mi konečně došlo, co znamená "Melon Collie and the Infinite Sadness". Zhruba devět let po vydání - to není tak špatné. =)
Teď se samozřejmě můžu vymlouvat, že jsem Smashing Pumpkins nikdy moc neposlouchal, takže - nic zlého netuše - jsem si celou dobu mohl myslet, že "melounová kólie" je šílená metafora z nějakého textu, ale asi už to nezachráním.
Jediný pozitivní závěr, který mě napadl, je naděje do budoucna. Už teď se totiž můžu těšit, až za deset let pochopím věci, které mi v současnosti nedávají žádný smysl. Jenom by bylo fajn alespoň vědět, které věci to budou. =)
A asi bych měl ještě zmínit to řešení, co?
Takže "melancholy".
Teď se samozřejmě můžu vymlouvat, že jsem Smashing Pumpkins nikdy moc neposlouchal, takže - nic zlého netuše - jsem si celou dobu mohl myslet, že "melounová kólie" je šílená metafora z nějakého textu, ale asi už to nezachráním.
Jediný pozitivní závěr, který mě napadl, je naděje do budoucna. Už teď se totiž můžu těšit, až za deset let pochopím věci, které mi v současnosti nedávají žádný smysl. Jenom by bylo fajn alespoň vědět, které věci to budou. =)
A asi bych měl ještě zmínit to řešení, co?
Takže "melancholy".
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)