2005-04-30

Nová hrozba z internetu!

Ostrava, Praha - od našeho zpravodaje

Digitální technologie se v posledních letech staly nedílnou součástí našich životů, ale ne všechny jsou neškodné. Naopak řada z nich má spoustu vedlejších vlivů, které negativně působí na uživatele.
Po závislosti na počítačových hrách, instant-messagingu a digitální pornografii se teď ukazuje, že ani tak povznášející věc, jakou může být hudba, není zcela bez rizika. Objevují se totiž první případy závislosti na digitalizované hudbě.

„Laická veřejnost si z toho zatím dělá legraci, ale jen proto, že si nedokáže představit, v jaké peklo se změnil život postižených,“ říká MUDr. Miroslav Šmíd. „V léčebně už máme tři postižené pacienty a mohu vám říct, že na počátku léčby na ně byl opravdu hrozný pohled. Jejich stav totiž zmírňujeme jen místním rozhlasem po drátě, kde přebíráme vysílání rádia Čas. Teď už jsme totiž v pokročilejší fázi terapie. Na počátku musíme začínat Rádiem 1, kde se objevují i nějaké hudební novinky, aby přechod nebyl tak tvrdý.“

Většina pacientů přitom původně byli relativně normální hudební fanoušci, kteří poslouchali hudbu z kazet nebo z CD.
„Samozřejmě, každý člověk asi začíná s jednou kazetou zkopírovanou od kamaráda,“ přiznává Jiří Lasica (jméno bylo změněno - pozn. redakce), kterého jeho ošetřující lékař považuje za relativně lehčí případ.
„S nástupem vypalovaček CD jsem začal poslouchat mnohem více různé hudby. Brzy jsem ji z CD začal digitalizovat do formátu mp3, protože to zjednodušovalo manipulaci. Formát mp3 se postupně stal natolik rozšířený, že jsem vlastně všechno poslouchal z počítače.“
U většiny postižených ale problémy vyvolal teprve internet.
„Najednou bylo skoro všechno dostupné na síti. Postupem času jsem si přestal CD půjčovat, protože už jsem byl tak líný, že jsem si je raději rovnou stáhnul z internetu, abych to sám nemusel grabovat a tagovat...“

U dalších postižených má choroba mnohem vážnější průběh.
„Prvních problémů jsem si všimnul zhruba před pěti lety,“ říká Petr Veselý (jméno opět změněno – pozn.redakce). „Tehdy jsem se setkal s Napsterem a už nebylo cesty zpět.“
Z dnešního pohledu se zdá, že u závislosti na digitalizované hudbě sehrál Napster podobnou úlohu, jakou často plní marihuana - totiž jako iniciační droga. Přesto se zdá, že k propuknutí závislosti jsou třeba ještě další faktory, které ještě nejsou dostatečně zmapovány.
„Můj stav byl dlouho poměrně stabilizovaný - za týden jsem stáhnul v průměru zhruba jednu desku, takže jsem si ji pohodlně stihnul poslechnout. Situace se ale drasticky změnila s rozběhnutím internetové služby Audioscrobbler.“

Audioscrobbler vypadá na první pohled neškodně. Uživatel se na serveru zaregistruje pod nějakým krycím jménem (skutečné jméno nemusí nikde uvádět), u sebe nainstaluje plug-in pro svůj přehrávač a od té chvíle se informace o všech písničkách, které pouští, ukládají na serveru Audioscrobbleru.
Tam se z nich generují nejrůznější statistiky - žebříčky poslechovosti, souvislosti mezi interprety, posluchači s podobným vkusem a spousta dalších, které ocení milovníci statistik. Především ale průběžně zobrazuje, co který uživatel právě poslouchá. Spolu s P2P sítěmi je to pro některé lidi nebezpečná kombinace.
„Největší chyba asi bylo, že jsem přinutil používat Audioscrobbler i některé své přátele. Od té chvíle se mezi námi začala vyvíjet taková nezdravá rivalita. Vlastně jsme soutěžili, kdo si stihne poslechnout více nových písniček. Neustále jsem sledoval, co kdo poslouchá, a abych měl navrch, tak já sám jsem si pouštěl jenom nové věci, aby ostatním ‚nenápadně’ naznačil, co mám nového.“
Od toho okamžiku se Petrova situace rychle zhoršovala.
„Úplně se mi to vymklo z rukou. Stahoval jsem pořád více a více hudby. Tři desky denně se ještě daly zvládnout, ale v poslední fázi jsem stahoval tolik písniček, že jsem je ani nestíhal poslouchat. Nechával jsem pak počítač přehrávat novinky i v noci a přes den jsem máloco nechal dohrát do konce. Většinou jsem každou písničku nechal dohrát zhruba do jedné třetiny (to je přibližný časový limit potřebný pro přenos na server - pozn. redakce), a už jsem přeskakoval na další.“
V té době už Petr samozřejmě byl vědom toho, že svou závislost nezvládá.
„Pravidelně jsem míval krize, kdy jsem přicházel s prohlášením typu ‚A dost, končím, přestávám stahovat!‘, ale dlouho mi to nevydrželo, maximálně týden, a pak jsem se to stejně snažil dohánět. To už jsem ty písničky ani nepouštěl, sotva jsem je stíhal stahovat. A tak jsem se skončil tady.“

„Bohužel se obávám, že se bude v budoucnosti počet podobných případů dále zvyšovat. Rádia novou hudbu nehrají a na internetu je stále dostupnější, takže láká stále více posluchačů. A jak klesá její kvalita, tak narůstají objemy stažených dat a počty postižených,“ varuje doktor Šmíd.

Opačný názor mají zástupci policie. „Podle našich průzkumů se ukázalo, že velký podíl na šíření problému mají právě některá rádia. Zbytečně uvádějí do programu novinky, a tak svádějí posluchače na scestí. Raději je ani nebudu jmenovat, abych jim nedělal reklamu. Naopak jiná rádia s námi vzorově spolupracují. Doufáme, že v parlamentu projde nový návrh zákona, který by přesně určoval, kolik novinek smějí rádia hrát a za jakých podmínek. Čím méně se bude nová hudba pouštět, tím méně lidí o ní bude vědět,“ uzavírá major Kormorán.

Součástí nového zákona by také mělo být nařízení, podle kterého by všechny nové desky měly být výrazně označeny nápisem „Poslech nové hudby může vyvolat psychózu“. To se samozřejmě nebude týkat klasické a lidové hudby, protože ta už je prověřena dlouhými léty. U reedic je situace komplikovanější, protože se objevila obava z obcházení podmínek, takže nálepka nebude nutná teprve v případě, že od prvního vydání uplynulo pět let. U cover verzí a remixů se o přesné podobě pravidel teprve diskutuje, definitivní rozhodnutí by mělo padnout nejpozději příští měsíc.

(zpráva z lehce paralelního vesmíru, publikováno pravděpodobně na www.ydnes.cz)
Okomentovat