Česko hledá superpublikum

(Populistický titulek když tak ignorujte. =)
Elektronická scéna má evidentně svoje specifika.
Sice oni asi všichni "praví" hudební fanoušci jsou trochu zvláštní (viz Všechny moje lásky neboli High Fidelity - ať se podržím nedávno zmíněného Hornbyho), ale přece jenom bych řekl, že specifičnost fanoušků elektroniky (základní měřící jednotkou je 1 weirdo) dosahuje výrazně nadprůměrných hodnot.
Typickým znakem už je například to, že sami hrdinové elektronické scény jsou mnohdy excentričtí samotáři, kteří vlastní tvorbu používají jako prostředek sebepropagace (kdyby neexistoval nikdo jiný, tak Aphex Twin by vydal za deset příkladů! =).
Pak se navíc ukáže, že spoustu fanoušků ani tak nezajímá, co svou tvorbou chtěl jejich idol říct, ale spíše jak to udělal. A "jaké používáte vybavení?" Nebo "kruté zvuky! jaký soft používáš?". Takže slovo "idol" ten vztah vlastně dost dobře nepopisuje, přesnější by asi bylo "vzor".
Narazit na fanouška elektronické hudby, který se ji současně nesnaží vytvářet, je událost srovnatelná se setkáním s živým jednorožcem na severním pólu. Poměr autorů a fanoušků se nebezpečně blíží číslu jedna a u projektů ho možná i překračuje, protože tvůrčí autor má samozřejmě několik paralelních projektů! =)

Elektronické projekty pak samozřejmě velice těžko shánějí posluchače a ještě horší to je s recenzenty. Dochází pak k paradoxním situacím, že se autoři musejí recenzentům vnucovat, aby se dočkali alespoň negativní recenze! (Mimochodem moje ceny jsou relativně nízké a je možné se mnou dohodnout i na splátkách. =)
Pokud projekt není čistě elektronický, je to ještě horší - mimoelektronické publikum ho zavrhne rovnou jako podivnost, kdežto elektronici ho závistivě odsoudí, protože co může být horšího než elektronický projekt, který umí na něco hrát.

DownThere: One Day Sessions EP (2004/2005)
Asi se dá uhodnout, že předchozí text jsem nepsal jen tak do větru, ale proto, že to s DT nějak souvisí. A skutečně! =)
DownThere je elektronicko-akustický projekt (výhledově skupina?), který má ty nejlepší předpoklady k tomu, aby do žádné škatule nezapadl. Základem jsou spíše tradiční nástroje, jenomže nahrávka je pak ještě různě rozsekaná, takže tradicionalisté začnou při poslechu dýchat natolik zhluboka, že už zbytek neuslyší. =)
Naopak vláčné a minimalistické ambientní motivy nejsou zrovna styl, který by byl třeba v rádiích v poslední době příliš populární, takže je jasné, že význam slova "úspěch" je hodně relativní a DownThere by ho možná neměli používat vůbec, protože by to mohlo třeba Karla Gotta dezorientovat.
Přiznávám, že na mě je toho minimalismu taky trochu moc a délka skladby kolem devíti minut je dost velké sousto, ale přesto se mi DT docela líbí. Když jsou totiž tyhle prvky použité vědomě a úmyslně, tak je člověk těžko může kritizovat. (To kyselo je moc kyselý! Ten ambient je moc ambientní! =) Navíc DT jsou zatím odhodlaní svoji hudbu dopravit opravdu ke každému posluchači, který by o ni mohl mít zájem, a odhodlanému autorovi se těžko vzdoruje. =)
Takže co s nima? Asi o nich prostě napsat a já už si píšu čárku.
Ostatně celé EP je na webu ke stažení, takže si můžete názor udělat sami a následně jim to v diskuzním fóru nandat.
Třeba se ten výše zmiňovaný poměr dá ještě zvrátit. =)