Tak nějak jsem si uvědomil, že jako hudební kritik jsem už naprosto nepoužitelný. Ty tam jsou doby, kdy jsem byl schopen bodovat desky podle toho, jak se mi líbily.
Postupem času jsem totiž zjistil, že leckdy stačí trochu déle poslouchat a člověk se do desky dostane. Přesněji řečeno u libovolné desky stačí déle poslouchat a pokud se posluchači nezačne líbit, tak se s ní většinou aspoň smíří. =)
(Samozřejmě nemluvím o dramaturgii většiny rádií, kde to zřejmě funguje podobně, ale ne na mě - tam mi to většinou zábrany nedovolí. =)
A tak závidím naším předním hudebním bloggerům (všem třem =), že mají ve všem vždycky jasno. Já mám většinou maximálně polojasno (pozdravy samozvanému primáři Janu Burianovi).
Teď jsem si dal takový závazek, že si poslechnu i něco jiného, než je moje obvyklá škatule, abych si po čase zase trochu rozšířil obzory, protože mám dojem, že moc "nedržím prst na tepu doby".
Tak tedy plán je splněn, obzory se rozšířily, ale asi do těch míst nebudu zase tak často chodit… Rozhodně ne do všech. =)
A výsledkem jsou jenom tyhle nesouvislé subjektivní komentáře...
The Mars Volta: Frances the Mute (2005)
Tak tohle ROZHODNĚ není pro mě! Ty kytary jsou nějaký historický relikt z metalové scény osmdesátých let, přepjatý zpěv ala Střihavka... ale třeba je to jenom tím, že jsem po třech písničkách nevydržel. =)
Doves: Some Cities (2005)
Ještě se ti rozmyslím - asi to chce trochu víc poslechů =), ale určitě jim dám šanci. Nevím, jak je to možné, ale na mnoha místech mám dojem, že tam slyším zpívat Rolanda Orzabala z Tears for Fears (!!!).
Roots Manuva: Awfully Deep (2005)
Vzhledem k tomu, že hip-hop jde mimo mě, tak považuju za slušný úspěch už to, že jsem si to poslechnul (přesněji řečeno nechal dohrát =) až do konce. Můj převažující dojem je chaos.
The Kills: No Wow (2005)
Hele, zpěvačka! To ovšem všechno posouvá úplně jinam, než jsem čekal.
Když už člověku pořád něco připomíná, tak je to zlé znamení, ale nemůžu si pomoct - zpěvačka docela často zní jako PJ Harvey. A vlastně nejenom zpěv - ty odsekáváné zabustrované kytary by tam PJ taky dala.
Vrcholem vtipnosti ale bylo, když jsem teď o víkendu zapnul GoTV a zrovna tam běžel nějaký alternativní duet. "Sakra, ta zpěvačka zní jako PJ Harvey! To je tento týden už druhá. Kde se pořád berou?" No, nebyla to druhá zpěvačka - byli to opět The Kills. Je vidět, že jeden poslech nestačí. =)
Zatím mi v paměti uvízl motiv ze skoro-country Rodeo Town.
Modest Mouse: Good News for People Who Love Bad News (2004)
Hmm, americké „alternativní“ kytary, ledabylý zpěv, kde jde víc o emoce a nasazení než o kvalitu (ale přece jenom to není Tom Waits! =), sem tam banjo, trubky, metličky, "irské" housle...
Mě to teda až tak nebere, ale jinak je to asi přesně deska, kterou "indie-tradicionalisti" milují.
Sigur Rós: Ágaetis Byrjun (1999)
Skoroambientní klasika, která mě původně minula. Tohle by šlo…!
LCD Soundsystem: web demos + Daft Punk Is Playing at My House (2005)
Sice jsem ještě neslyšel celou desku, ale zatím z toho mám smíšené pocity. Subjektivně mi to připomíná Franz Ferdinand, ale možná jsem jenom mimo. =)
A Daft Punk se mi vždycky zdál monotónní a nudný.
Kasabian: Kasabian (2004)
EMF žije! (Nebo možná spíš Oasis začali experimentovat s elektronikou? =)
Asi to je hodně pitomé přirovnání, ale mám z toho takový podobně nevyvážený pocit. Mít celou desku Processed Beats by asi bylo stejně divné jako mít celou desku Unbelievable.
Jako oddychovka v pohodě.
Bloc Party: Silent Alarm (2005)
Že by přece jenom takový zabustrovaný funk? Krátké, odsekáváné kytary, ale docela zostra.
Asi nejvíc mě překvapuje, že zpěvák (mimochodem mu to docela jde =) je černoch - poslední černošská rocková skupina, kterou jsem zaregistroval, byli Living Color a to už je docela dávno. (No dobře... tak třeba Kravitz a určitě by se našli další... Ale není jich mnoho!)
Ale pokud bych měl já hodnotit Bloc Party, tak to bude zhruba stejné, jako kdyby měl medvěd hodnotit kvalitu letošní úrody pšenice. =)
Tori Amos: The Beekeeper (2005)
…raději se stanu folkařem! Starší věci od T.A. vlastně neznám, takže tuhle desku těžko zařadím do nějakého kontextu, ale dělá takový folkově upřímný dojem.
Zajímavé je, že už na druhý (a hodně ledabylý!) poslech mi některé písničky začínaly být hodně povědomé. Jen by ta deska asi měla být kratší.
Scissor Sisters (2004)
Fakt vůbec nerozumím tomu, proč jsou tak úspěšní. Takové neučesané "Gay Disco One Go"? =)
Žádné komentáře:
Okomentovat