Pozor! Následuje rozvleklá úvaha! (Co taky ode mě čekat... =)
Jak jsem tak dumal o tom, co všechno se vlastně dá psát do blogu, tak jsem narazil na myšlenku, že je to docela ošidné - na první pohled to totiž vypadá, že se sem dá psát cokoliv, ale ta deníková forma brání tomu, aby se nějaké téma pořádně uleželo. Blogy většinou nežijou včerejškem nebo dneškem, ale spíše zítřkem nebo rovnou pozítřkem, takže si připadám jako v Sovětském svaze. =)
Tohle tedy platí minimálně pro hudební blogy (ale vlastně pokud si vzpomenu na nějaké technické weby, tak to asi bude obecnější) - to jsou pořád nějaké trendy, směry a tendence, ale na samotný poslech už nezbývá čas.
Mě se to samozřejmě taky týká - ty tam jsou doby, kdy jsem vydržel celý rok poslouchat 3 kazety (tj. 6 alb), ale současný stav už snad bloudí poblíž hraniční čáry a každou chvíli čekám pohraničníky se psem a samopaly. (Nebo je to jen můj subjektivní dojem?)
Otázkou je, jestli je to vůbec řešitelné. O tom, že v současné hudbě existuje šílená nadprodukce, se mluví docela dlouho, ale nikdo se nezabývá těžkým životem hudebních publicistů =), kteří by měli být schopní všechny tyhle informace nějak zpracovat a předat dál čtenáři. (A vlastně jsem rád, že se mě to přímo netýká.)
Naštěstí proti expanzivní síle nadprodukce a atomizace jednotlivých žánrů pořád působí síla stádnosti, která drží společnost pohromadě.
Vzniká tím ten (ne)populární střední proud, kolem kterého celá populární hudba osciluje. (Nebo možná naopak automaticky pohybuje tak, aby se "střed" v tom středu udržel, ale to vlastně vyjde nastejno.)
Vždyť kde by byla hudební scéna nebýt Britney Spears? My bychom si ji snad museli vymyslet a podle objednávky vyrobit! (Ale to se vlastně stalo, že? =)
Ale abych se vrátil k té metafoře ohřívače...
Jakýkoliv autor se dá z matematického hlediska považovat za funkci. Na jedné straně do něj vstupují dojmy a vjemy a na druhém konci (samozřejmě - metaforicky! =) z něj vystupuje dílo, které je nějakou tranformací (interpretací) vstupů. Ale takhle se dá vlastně pohlížet na libovolný tvůrčí proces - třeba i na kuchaře.
Smutná část téhle alegorie je v tom, že - pořád mluvím hlavně o hudebních publicistech - zatímco dřív se i z jednoduchých surovin vařila poměrně složitá jídla, tak teď je taková nabídka surovin, že není čas pořádně je prozkoumat a použít, a místo toho se všechno vaří "z pytlíku" nebo jenom ohřívá v mikrovlnce.
Tak vznikly blogy. =)
Ale to samozřejmě kecám - zakuklená forma blogu existovala už dávno před tím ve formě "promo-recenzí" na jeden odstavec, prvních dojmů, preview, novinek a podobných minirubrik v časopisech. Skoro bych se odvážil tvrdit, že emrya blogu jsou uloženy v samotných základech publicistiky (libovolného oboru), možná i s mosaznou cedulkou o místě původu a sponzorech. Asi hlavně sponzorech.
Jenomže co se dá dělat - před průmyslovou revolucí se nedá utéct a teď v podobě počítačů a internetu dorazila i k autorské tvorbě (nebo jak to nazvat). Technologie vždycky mění společnost. Tak jako stroje "sebraly práci" řemeslníkům a vynutily si specializaci, rozdělení výroby a pásovou výrobu, tak internet bere práci profesionálním publicistům.
Není čas vymýšlet a ručně vyrábět celou postel, stačí když každý vyrobí menší prefabrikovaný kousek a zákazník už si postel doma z náhradních dílů poskládá sám. Od bloggerů a podobně nahraditelných námezdných sil (a to zase kecám, protože většina bloggerů si ten svůj prefabrikát ráda vyrobí zadarmo a ještě z toho mají radost =) se teď očekává jen malý kousek celkové stavebnice a nemusejí se příliš zabývat tou transformací a osobním přínosem. Brainstorming bez stormu. (A možná i bez brainu. =)
Prostě to stačí trochu přihřát a poslat dál...
Já mám pro dnešek hotovo.
Tak dobrou chuť! =)
Žádné komentáře:
Okomentovat