Už se bojím otevřít ledničku

Je zvláštní, že jakkoliv se v poslední době neustále mluví o tříštění společnosti na uzavřené skupiny, které se prý zabývají jen svými tématy a zbytek je nezajímá, tak v médiích se projevuje spíše opačný trend. Možná to je pochopitelné - média se snaží nacházet témata, která by oslovila co největší počet lidí, takže když se objeví cokoliv výraznějšího, tak se to jako epidemie šíří do okolí a najednou o tom mluví, píšou a točí všichni.

Tento týden se do médií vrhnul Grandhotel.

Raději se nebudu snažit spočítat, kolik článků, ve kterých bylo použito slovo "grandhotel", jsem za poslední týden viděl, ale občas mě ještě něco dokáže překvapit i na poměrně nečekaných místech.

Tak kupříkladu pořad styl. Člověk by si třeba povrchně řekl, že z této strany nebezpečí nehrozí, ale chyba lávky. Když se objevila Lenka Trčková (v šatech?!) a oznámila, že dnešní díl pořadu bude věnován hotelům, bylo mi jasné, odkud vítr vane. Z Ještědu. "A co myslíte? - Měl ho tam!"

Za prozatimní mediální vrchol Grandhotelu ovšem považuju něco jiného.



Ano, Jaroslav Rudiš s Grandhotelem dosáhl spisovatelského Olympu a dostal se na titulní stranu magazínu Kauflandu! Opakuji - žádné Literární noviny nebo Host, tam se dostane kdejaký pisálek (nic proti Jiřímu Dědečkovi! =), ale Kaufland! Tam se z českých spisovatelů mohou dostat jen ti nejslavnější - Michal Viewegh, Václav Havel a s trochou štěstí snad i Jiří Stránský. Jaroslav Rudiš je rozhodně v dobré společnosti.

Blahopřeji! =)

PS: Samozřejmě opět zdravím "člověka, který kdysi udělal ilegální stránky k Šeptej"! =)

Je to rebel!

Když nemám chuť řešit něco důležitého, tak raději řeším nepodstatné drobnosti. =) Třeba tohle:

Minulý týden se Timberlake objevil jako host v populární talk show Davida Lattermana. (sic!) Během večera musel odpovědět na řadu nepříjemných otázek, dotýkajících se například incidentu s Janet Jacksonovou, které během přenosu z finále amerického Superbowlu v roce 2004 odhalil ňadro.

Byl nucen také vysvětlovat, proč při rozhovoru pro hudební časopis Rolling Stone v Amsterdamu kouřil marihuanu s novinářem magazínu. "Slibuji, že se už nikdy nedotknu drog," odvětil zpěvák, rudý až za ušima. V roce 2004 se při předávání cen Grammy veřejně omluvil i za kauzu s Jacksonovou. V tom světle je téměř k nevíře, že tenhle holomek dokáže nahrát tak jemnou desku.

napsal Jaroslav Špulák na Novinkách.

Ehm... cože? Za prvé jsem nepochopil tok jeho myšlenek (Timberlake je tak drzý, že se omlouvá za cokoliv a dokonce - považte! - rudne =) a za druhé mě zaujalo, co všechno Špulák po nocích sleduje. Tedy - sleduje? Nebo to jenom odněkud opsal?

Dnes se dá naštěstí rychle pátrat pomocí YouTube a kousek ze zmiňované The Late Show with David Letterman tam je taky a mi z toho vyplynuly dvě možnosti - buď ten záznam někdo dodatečně odbarvil, nebo si Špulák naopak přibarvil tu historku (a vlastně i Timberlaka =). (Třetí variantu navrhnul P.S.: "třeba to je vidět jen na HDTV", ale osobně jí příliš nevěřím. =)

Musím přiznat, že Špulákovy informační zdroje mi to tedy příliš neodkrylo, ale nemusí všechno končit jasnou pointou. Kromě toho zbývá naděje, že si z toho čtenář něco odnese i tak. =)

Roman a duchové

Vypadá to, že minulý týden jsem poslouchal skoro samé "české" interprety. Milosh, Smutny a Roman. Možná jsem mohl přidat ještě někoho (Jelinek, ...?), ale nemůžu stihnout všechno. A všimněte si, že kromě "českého" jména mají všichni jmenovaní společný obor - elektroniku. Že by jméno mělo rozhodující vliv na žánrové směrování? =)
Milosh je asi dostatečně známý, takže toho klidně opomenu, Smutneho pro změnu nechám na recenzi panu Smutnému, a tak mi tu na holení zbývá Roman.

Roman: So Ghost? (2005)

Toho bych vlastně asi taky mohl vynechat, protože to hlavní si můžete přečíst v recenzi (nebo průvodci?) desky "So Ghost?" Pavla Zelinky na Freemusic (i linky na ukázky tam jsou), ale Roman Podeszwa (takže na Čecha zapomeňte! =) u nás zatím není příliš známý, a tak jsem si chtěl přiložit vlastní polínko.
Jak napovídá příjmení, tak Roman je ze všeho nejvíc Polák, pak taky trochu Francouz, žije v Německu a zpívá (především) anglicky - vítejte v EU! =)

Deska "So Ghost?" původně vyšla už na přelomu roku 2005, ale za hranice se dostává pomalu, což dost dobře nechápu, protože kvalitu na to má a není to žádný nesrozumitelný experiment. Takhle nějak by mohla znít deska "Selmasongs", kdyby Björk byla chlap - Roman dokonce v některých pasážích podobně chraptí. Jinak je tam všechno - nasamplovaný orchestr, ticho, elektronické zvuky, energie i úlety, kdy se ke smyčcům sebejistě připojí archaický zvuk levného FM syntezátoru. Největší problém desky je asi v tom, že nejlepší písnička je hned na úvod (Saving Juno) a další tracky zůstávají trochu ve stínu, ale ten rozdíl není nijak kritický. Až na samém konci čeká úkrok stranou - polská smyčcová miniatura "Modlitwa", která mi po delší době opět dává příležitost zmínit Tara Fuki. (Už jsem se bál, že to nepřijde. =)

Hvězdičkovat nebudu, ale kdyby vám to bylo málo, tak nějaké hvězdičky můžete mimo soutěž připočíst za název písničky "True Love Owes Us Shit".

Když jsem takhle po ránu...

Tahle poznámka vlastně souvisí s předchozím zápisem. Když jsem poslouchal "In the Morning" od Razorlight, tak mi ten titulní kousek textu začal připadat trochu povědomý. Po chvilce pátrání jsem zjistil, že to je proto, že něco podobného už použili Razorlight v písničce "Kirby's House", která před časem vyšla na jedné kompilaci. Moment...! "Kirby's House" je přece i na té nové desce, jen nahraná v trochu jiné verzi!

In the morning when you know he won't remember a thing (Kirby's House)
In the morning, you know you won’t remember a thing (In The Morning)

Není to tedy ÚPLNĚ stejná věta, ale rozhodně je hodně podobná a Razorlight ji použili v podstatě třikrát. Tak nevím - buď to má být symfonický způsob psaní textů, kde se motivy vracejí v různých variantách (vlastně i ta melodie je taková... hm...?), nebo v tom prostě mají bordel a ta věta se jim vnucuje odněkud z podvědomí. Osobně bych si vsadil spíš na druhou variantu.

In the middle of the night
It feels alright but then tomorrow morning

Nic? Mi to tedy připadá jako hodně podobná formulace nebo by na to Razorlight spíš mohli rovnou navázat. Pokud jste to nepoznali, tak tohle je Sorted for E's and Whizz od Pulp a myslím, že to vrhá nové světlo na výrok Johnnyho Borrela, že v "souboji" Oasis a Blur fandil Pulp. Vtipné. Jen jestli se na něm ten jeho vzor nepodepsal trochu moc... =)

Já vím - jako odhalení nic moc. Popravdě řečeno bych o tom asi vůbec nepsal, jenomže tento týden Karl na MS do Jukeboxu zařadil mimo jiné track "In The Morning" (!!!) od Junior Boys. To už je myslím trochu moc! Je to nějaké znamení (že o tom mám napsat) nebo to je spíš globální spiknutí? A co Jan Tleskač a Jarvis Cocker? =)

(A mimochodem lidé, kteří si myslí, že Live Bed Show je romantická písnička skutečně existují!)

(Tento zápis vznikl na základě podnětu S.B. =)