Boskovice 2006, part I.

Úvod do problematiky, aneb Česťa po roce opět zasahuje

Tak letos asi budu muset tvořit hru (rozumněj report) sám, pomyslel jsem si, když mi Česťa Huňát sdělil, že Tonda K., něco jako "živoucí legenda" festivalu, se letos neúčastní. Pro představu, jeho loňskou recenzi najdete zde. No snad má připravenou alespoň nějakou rozumnou omluvenku :-). A Gunny to zase vzdal neb rekonstruuje. Neoficiální prameny však uvádějí, že připravoval svůj hrad na reciproční festivalový nájezd Dua Sviní, povídaj že až z dalekých Čech. Ten je však podle posledních zpráv zrušen (což bych vám ale, svérázné blogerky, vřele nedoporučoval... :-)

Přiznávám se bez mučení, že tenhle festival je má srdeční záležitost. Nestydím se za to. Témeř všechny, kteří mi za to stojí, jsem už o kvalitách této akce přesvědčil. Tento příspěvek budiž dalším z řady pokusů jak zaujmout i ty poslední…

Boskovický festival pro mě znamená hodně. V dobách mého náctiletého “období” mi poskytl naproto unikátní přehled toho, co se děje v menšinových žánrech české, slovenské, maďarské a rakouské kotliny. Není to místo, kde by člověk strávil prodloužený víkend s jazykem na vestě, běhajíc mezi scénami se snahou nepropásnout nic důležitého… (Těším se vlastně na ty Coloursy a nebo se na ně netěším?) Jestli dobře počítám, tak jsem tam byl letos už podeváté, takže snad tak trochu vím, o čem to mluvím.

Koneckonců, Boskovice jsou pro mě důležité i jako město, mimo jiné jsem se tady naučil jezdit na tříkolce… :)

Než se dostaneme k programu, neodpustím si několik komentářů, které nebudou příliš korelovat s mým tvrzením, že Boskovice jsou pro mě ten nejlepší festival v Čechách… Zní to jako rouhání, ale letošní ročník měl své mouchy.

Lehkou komplikací se stal fakt, že tradiční, ale podle mnohých ta nejvychytanější - scéna za muzeem - se letos nekonala (díky tamním stavebním pracem). Jejím programem byla částečně pokryta nově zbudovaná scéna u kafírny (nebyla špatná, ale za muzea je to takové “sevřenější”), část “alternativního” programu byla přenesena na hlavní scéna do letňáku, se začátkem ve 14, respektive po změně dokonce ve 13hod. Nepříjemností byla i doslova otřesná kvalita filmového materiálu promítaného v pátek v 9:00 v sekci Filmové školy uvádějí... I.

Zbytečnou komplikací (až do letošního ročníku nevídanou) se stal taktéž fakt, že alternativní scéna (čili to co se až do loňského roku konalo za muzeem) se nikdy časově nekryla s programem na scéně hlavní (nějak mi neleze do huby Colours Music stage). To však letos až tak neplatilo, takže člověk si mohl z následujících dvojic vybrat vždy jen jednoho účinkujícího: folk3mail / Timudej, Atlantic Cable / Načeva + DJ Five + Pavlíček... Není to trochu škoda?

Naprosto fatální přehmat však byla absence jakéhokoliv popisu jednotlivých účinkujících ve festivalovém zpravodaji. Čtyři čísla tohoto čtiva (čtvrtek až neděla) dávala vždy spoustu prostoru pro vyjmenování členů, obsazení a styl účinkujících. A letos tůdle. A je to škoda, protože komu z běžných účastníků co říkají jména jako folk3mail, Vítrholc, atlantic cable atd.

Festival už tradičně zahajuje ve čtvrtek, oficiální úvod v 17hod jsem však už po několikáté v řadě nestihl. Vlastně, z celého čtvrtka se program smrskl na večerní Dvojí život Veroniky. Ač byl tento součástí letošního Projektu 100, stál za to i podruhé...

A popis dalšího programu festivalu bude brzy následovat...