2010-06-19

Contrast war

Tento týden jsem dostal do mailu link na další článek na téma "loudness war" a při jeho čtení jsem pocítil silnou touhu jeho autorovi něco sdělit. Ovšem "přispívat do diskuze mohou pouze přihlášení uživatelé", tak s tím budu budu zaclánět tady... =)

Ostatně o kompresi dynamiky už jsem dřív psal (tady a tady) a ten první článek mohl a měl končit srovnáním komprese dynamiky u zvuku a obrazu. Tak teď je možná vhodná chvíle to napravit...

Takže co mě vlastně otrávilo?

Oko je vnímavější než ucho, alespoň co se představivosti týká. Abychom vám přiblížili rozdíl mezi přirozenou krásou hudby a její zkreslenou a komprimovanou podobou, vypůjčili jsme si slavnou Monu Lisu Leonarda da Vinciho:

Blbá ukázka komprese

První obrázek je nezměněnou reprodukcí obrazu. Druhý obrázek byl vytvořen "kompresí" prvního, tj. změnou rozlišení na nižší. Do třetího obrázku je zaneseno "zkreslení". Myslím, že není potřeba k tomu něco dalšího dodávat. Už chápete, jaký paskvil nás nutí nahrávací společnosti poslouchat?


Tak tudy ne, pánové! Pokud si někdo myslí, že obrazovým ekvivalentem zvukové komprese dynamiky je datová komprese JPEG, tak by se do psaní podobného článku neměl vůbec pouštět. JPEG komprese sice taky má svůj zvukový ekvivalent, ale tím je formát MP3. To, co mělo být vidět na ukázkových příkladech, jsou funkce, které pracují s dynamikou barev - tedy funkce, které v grafických programech jmenují jas, kontrast, sytost, úrovně a podobně. Vůbec nejbližší analogie komprese dynamiky audia je funkce "křivky" nastavená tak, aby zvyšovala kontrast. Podobně jako u komprese dynamiky zvuku umožní, aby více vynikly "tišší" středové odstíny, ale "hlasitější" barvy na kraji dynamického rozsahu se slévají do jediného sytého odstínu.

Takhle to má vypadat

(První obrázek je původní, druhý má pomocí křivek barevnosti kontrast lehce zvýšený a třetí ho má už trochu "přepálený".)

Ale pokud už mluvíme o analogii mezi obrazem a zvukem, tak co takhle srovnat i přístup posluchačů a diváků?

Připadá mi, že zatímco nářky o degradaci hudby vlivem komprese dynamiky nebo mp3 komprese jsou slyšet v podstatě neustále, tak grafici jsou (poměrně) v klidu. Nebo kdy jste naposledy slyšeli, že by si někdo stěžoval, že formát JPEG je pro losery a že uživatelé prohlížející si na webu JPEGy snižují kvalitu estetického vnímání? Nebo dokonce že by si někdo stěžoval, že někdo jiný zvýšil u fotky kontrast a tím diváka připravil o plnohodnotný zážitek z jejího vnímaní v celém jejím barevném dynamickém rozsahu? Nebo že jsou fotky v dnešních časopisech příliš barevné a že dřív mívaly přijemné pastelové odstíny, které tak neunavily oko diváka? =)

No dobře, na fotowebech se občas někdo takový najde, ale audiofilové jsou v tomhle nějak hlasitější. (Že by to bylo tím, že jsou zaměření na zvuk, kdežto výtvarná činnost je poměrně tichá a introvertní? =)

Tak či tak mi to připadá lehce absurdní, protože celý ten boj vychází z předpokladu, že před tím "masteringem" máme k dispozici nějaký ideální a naprosto dokonalý záznam reality (zvuku nebo hudby), což je samozřejmě nesmysl. Celý řetězec při vytváření záznamů je vždycky plný omezení – omezený dynamický rozsah má mikrofon, zesilovače, pásek nebo vinyl a s podobnými omezeními se potýká i objektiv, film, digitální senzory, monitory nebo fotopapír. Realitu prostě už z principu není možné zaznamenat bez nějakého zkreslení. A aby to nebylo málo, tak na konci celého řetězce jsou „konzumenti“ (lepší slovo, který by se dalo použít na obě oblasti, jsem nenašel), z nichž každý má oči a uši a každé z nich je trochu jinak citlivé a dokáže vnímat jen určitý frekvenční rozsah barev nebo zvuků a samozřejmě v různém dynamického rozsahu. Konzument tak bude vždy nevyhnutelně vnímat záznam jinak než ve skutečnosti, ale nikde není řečeno, že tu změnu bude vnímat jako zhoršení – tedy pokud se nejedná o militantního audiofila. ;)

Samozřejmě, nic se nemá přehánět (ano, touto kouzelnou větou si vytvářím pozice pro případný částečný ústup z dobytých pozic ;), ale jsem v tomhle bodě spíše optimista. O všem důležitém rozhodne vkus průměrného konzumenta, který tu hypotetickou "ideální kvalitu" sice do určité míry degraduje, ale nakonec se to stejně vždycky ustálí na nějaké úrovni, která ještě bude použitelná (koneckonců všechny fotky dnes taky nemají přepálený kontrast ;), takže by mi udělalo radost, kdyby se o té kompresi dynamiky přestalo psát jako konci světa, ale tuším, že to bych toho chtěl moc… =)
Okomentovat