2009-02-19

Z nástěnky

Pavel Novák v DK Akord

2009-02-18

Trestný poslech

Předpokládám, že pravidelným čtenářům zatrnulo už při čtení nadpisu - ano, je tu další kolo naší interní zábavy jménem „hrajeme si na hudební projekt“. =)

Vlastně k tomu mohlo dojít už mnohem dřív, protože některé tracky se nezměnily už tři roky a velké kusy textů jsou ještě mnohem starší, ale nemohli jsme se shodnout na tom, co by se ještě mělo předělat, případně jestli je to vůbec publikovatelné - jak už to tak bývá, tak každý vidí nedostatky někde jinde. Jednoznačného závěru jsme se nedobrali do teď, ale vím jistě, že na další předělávání už nemám dost sil, kolega Z. nervů a navíc cítím silnou potřebu tuto "tvůrčí etapu" nějak uzavřít. Takže vzhůru do zapomnění! ;)

Demo Days

1. Chvála ptačího zpěvu (0:49)
2. Marnost (3:55)
3. Zasněně (3:01)
4. Předseda měl včera narozeniny (0:16)
5. Políčko filmu (3:03)
6. Kamenec (3:21)

5fold - Demo Days (2008) / ZIP (256 kbps/ 27,6 MB)

2009-02-16

Z Marsu a Venuše

Tak ale rychle, protože by se taky mohlo stát, že to odvysílají dřív, než něco napíšu. Nebo to mezitím zapomenu a všechny ty okamžiky budou ztraceny v čase, jako slzy... v dešti.

Ladí neladí
Youcoco + Please The Trees
5.2.2009 Fabric Ostrava


Youcoco

Večer celkem tradičně zahajovala slovenská strana v podobě dvoučlenné dívčí/mladoženské squadry Youcoco a bylo to celkem netradiční - totiž myslím na poměry Ladí neladí, protože například z pohledu PJ Harvey by to asi až tak netradičně nepůsobilo. =) Obě slečny se nerozpakovaly a suverénně nám začaly předvádět, že své nástroje (kytara a baskytara) zvládají na solidní začátečnické úrovni, že se obě neúspěšně učí bubnovat a že jedna z nich velice slušně zpívá a překvapivě se ukázalo, že tahle směs dílčích nedostatků dohromady vytváří (téměř) dokonale fungující celek. I když taky je možné, že kromě toho výčtu působily ještě některé nehudební složky, protože jak jsem se dověděl, tak Youcoco jsou prý tak sexy, že by si daly říct i některé posluchačky v publiku. Tomu by možná napovídala i skutečnost, že si z hudby nic konkrétního nepamatuju, ale vím jistě, že to působilo úpřímně, takže to prostě nemohlo být špatné. =)

Please The Trees

Youcoco navíc zřejmě pozitivně ovlivnily i můj dojem z koncertu Please The Trees, protože najednou o to víc vyniklo, že pánové opravdu umějí hrát! Po personálních změnách, které později vysvětlovali v debatě (studijní přestávka a podobně), teď hrají v klasické rockové čtyřčlenné sestavě (g+g+b+d), ale i tak ve Fabricu hravě vyplnili veškerý hudební prostor (ať už to znamená cokoliv =). Přitom PTT nejsou zrovna můj šálek čaje a u jejich nahrávek obvykle jen pokývám hlavou a postupuju dále do vozu, ale tenhle koncert byl příjemný a navíc určitě lepší než sedět zamčený v šatně po basketbalu. (Omlouvám se za soukromou narážku. =)

Diváci debaty

Debata po koncertě byla tentokrát docela vtipná. Ondřej Formánek s Luďkem Staňkem se dlouze dohadovali o tom, do kterého amerického města která skupina patří (konkrétní jména jsem naštěstí zapomněl) a nakonec se dobrali toho, že Youcoco zní velice moderně a že dokonale trefily aktuální hipsterskou (následný výklad tohohle slova moderátory asi úplně neuspokojil =) vlnu z New Yorku, což dievčence trochu zaskočilo a začaly vysvětlovat, že o New Yorku nic neví, protože pocházejí z vesnic u Trenčína, a že takhle hrají, protože to líp neumí. Jejich rodák Mišo Kaščák se ale nechtěl nechat dát: kdyby prý přidaly elektroniku, tak by zněly jako The Ting Tings a taky nechápe, proč někdy nezpívají společně. "Hm, to bysme možno mohli, ale my máme iba jeden mikrofón a na dalšie vybavenie nemáme peniaze." Byla to vlastně pěkná ukázka jednoty autora a jeho díla - holky prostě odpovídaly stejně jednoduše, jako zněly. =)

Podobný efekt se ostatně projevil i u PTT. Ti pro změnu mluvili o tom, jak je důležitá harmonie mezi členy skupiny, jak se ovlivňují a jak je inspirativní chodil v létě kolem řeky a na obnažených kamenech nacházet stopy měnící výšky hladiny. Kromě toho pochválili holky, že to bylo fajn, a ty jim na oplátku oznámily, že začátek a konec PTT se jim líbil, ale mezitím to byla nuda. Václav Havelka si ovšem zachoval svou vnitřní harmonii: "Já chápu, že to někomu může připadat monotónní, ale mně třeba, když se něco opravdu líbí, tak mi tam monotónnost vůbec nevadí." Moderátoři se z něj pak ještě snažili vydolovat nějakou kontroverzi na téma angličtina, protože "opravdové emoce se dají naplno vyjádřit jen v rodném jazyce", ale Vašek statečně odolával s tím, že nechápe, na co se ho ptají, a že vždycky poslouchal anglicky zpívající písničkáře. Nakonec došlo i na hlavní téma týdne: melodie nebo slova? "Nejdůležitější je mít dobrý text - jinak bych se ubrnkal, protože dobrých slov je míň než melodií."

Pak už stačilo, aby Rodriquez oběma skupinám zavěštil, že se musí pokusit alespoň o nějaký průnik do zahraničí, protože jinak je hraní do zdi otráví, a mohli (a měli) jsme jít domů...

(Konkureční reportáž a fotky najdete na ov-kluby.net.)

2009-02-09

Dva s pseúdonymy

Ladí neladí
Ján Boleslav Kladivo + Xindl X
4.2.2009 @ Fabric Ostrava


Česká televize se už zřejmě nemohla dále dívat na zde přítomné projevy tématické krize, a tak uspořádala natáčení dalších dvou pořadů Ladí neladí a to hned dva dny po sobě, abych měl konečně o čem psát. =)

Návštěva byla tentokrát poměrně uspokojivá, což měl zřejmě na svědomí Xindl X (detaily později), ale i tak si to organizátoři raději pojistili a do prostoru před pódiem strategicky rozptýlili lavičky, které měly zajistit potřebný rozptyl diváctva.

Ján Boleslav Kladivo je hubený a tichý čtyřicátník v brýlích a jeho vystoupení ve Fabriku jeho poklidnému vzhledu naprosto odpovídalo. Všechny písničky poněkud nejistě odzpíval s velmi minimalistickým doprovodem klavíru, u kterého nebylo jasné, jestli se tak prostinký záměrně, nebo si na hraní složitějších pasáží netroufá. O to osobněji to všechno působilo a všechno se točilo kolem poetických textových obratů, ale vzhledem k tomu, že většina publika přišla na Xindla X, tak to pro většinu návštěvníků bylo poněkud hůře stravitelné a ti, co byli dále od pódia, mírně hlučeli a u baru se debatovalo o tom, kde byl kdo na dovolené.

Ján Boleslav Kladivo

Nakonec to jeden z organizátoů nevydržel a v jedné z pauz vylezl na pódium, aby nám všem domluvil: "Klidně se bavte, ale tišeji! To je tichá hudba a třeba Petr Fiala už si musel sednout až k pódiu, aby z toho vůbec něco slyšel!" Kladivo se tím ovšem nenechal rozhodit a vzniklou proluku využil k tomu, aby si u klavíru vytáhnul z termosku a zapracoval na svém pitném režimu. Pak ji zase pečlivě zašrouboval, uklidil do tašky a začal smířlivě vyprávět o skladně 4'33" Johna Cage a že tohle je vlastně něco podobného a že to je normální hluk v klubu, se kterým se musí počítat.

Ondřej Ládek aka Xindl X se hlukem vypořádal jinak - přehlušil ho. Tím mě do jisté míry zklamal, protože jsem očekával spíše baumaxovské výpady proti publiku, ale na druhou stranu i potěšil. Já jsem jeho existenci totiž poprvé zaregistroval prostřednictvím soutěže Česko hledá písničku a po přečtění kusu textu písničky Mamut ("má úd") jsem si ho zařadil do kategorie "špatný plagiát Xaviera Baumaxy" a na těch moudrostech o významu prvního dojmu určitě neco bude, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem milého Xindla vzal na milost a přeřadil ho do kategorie "dobrý souputník Xaviera Baumaxy". =)

Xindl X

Ládek zahájil koncert sám s kytarou a v pauzách toho s mládežníky, kteří se brzy shromáždili pod pódiem, poměrně hodně namluvil, ale všechno se to neslo v poměrně přátelském duchu. Dokonce došlo i na omluvu, že na svých stránkách uvedl fanoušky v omyl, že je vstup zdarma a přitom se jako obyčejně platilo vstupné 80 Kč. (Mám ovšem podezření, že to neplatilo pro všechny!)

Pak ho doplnila tříčlenná doprovodná skupina a ke konci to zase prostřídal sólovou částí, takže se mu - jak později Fiala s Kaščákem chválili v debatě - povedlo koncert oživit. Raritou bylo, že dvě písničky (samozřejmě Anděl =) odehráli dvakrát se zdůvodněním, že dostal od režie pokyn, že publikum poprvé málo tleskalo a že to tentokrát musí být lepší. Pak to sice popřel s tím, že prostě zatím mají malý reportoár, ale mám dojem, že na pár písniček vůbec nedošlo (rozhodně chyběl zmiňovaný Mamut), takže těžko říct, co bylo skutečnou příčinou.

Debatní kroužek

Besedy se tentokrát účastnili Vojtěch Lindaur a Marek Dvořáček (aspoň doufám - úvod jsem neslyšel a seděl jsem ve špatném úhlu =) a dramaturgie už chválabohu upustila od vnášení dalších témat, takže se mluvilo jen o vystupujících a to poměrně poklidně. Na pana Kladiva padla mimo jiné otázka, proč používá právě pseudonym je-be-kladivo, když hraje takhle tiché písničky a on začal vysvětlovat, že má na to připravenou odpověď, že jeho děda byl klempíř a z toho randálu přišel o sluch. Jinak ovšem bylo poměrně obtížné z něho dostat cokoliv konkrétního, protože "je to všechno složité", on by to "možná rád zkusil", ale "ještě neví, jak na to", a "nikoho nechce hledat" a "lidé se mu nehlásí", takže opravdu těžko říct... =)

Petr Fiala a Michal Kaščák

Ládek i jeho doprovod byli naštěstí výrazně hovornější, takže objasnili velké množství saxofonu na desce ("já jsem tam toho tolik nechtěl ani nahrávat, ale Ondřej měl poslední slovo") a potěšili Petra Fialu ("několik lidí nám říkalo, že to kvůli tomu zní jako Mňága"). Ten se pak zajímal o to, jak se z Ládka stal Xindl X a dostalo se mu vysvětlení: "Já jsem před tím hrál ve skupině a část z toho byly i ty písničky, které hrajeme teď, ale kromě toho jsme hráli i nějaké věci, co zněly jako grunge, a třetina byl takový popíček. Mysleli jsme si, že se to dá brát jako výhoda, že je to pestřejší, ale spíš jsme sami nevěděli a asi jsme byli nečitelní i pro posluchače. Ten popíček byly většinou původně písničky ve svahilštině, které jsem textoval dodatečně, a prostě to nebylo ono. Takže když jsem začal hrát sám, tak jsem ty dvě třetiny repertoáru zahodil a ty nové věci vždycky začínají od textu. A pokud tam pak v melodii něco přesně nevychází, tak to nevadí, tak to má být."

A totéž pravidlo můžete aplikovat i na případné nedostatky v téhle reportáži... =)

2009-02-03

Dokud jsme v tempu, tak to hezky napružíme

Těžko říct, jestli je Neil Gaiman tak pracovitý, nebo je to jen běžný efekt sněhové koule, ale poslední dobou generuje spoustu nových zpráv.

Tak především se 6.února bude konat americká premiéra animovaného filmu Coraline podle jeho úspěšné hororové knížky pro děti a mládež. Režíruje to bývalý parťák Tima Burtona Henry Selick, takže by to nemuselo dopadnout špatně, přestože to všechno samozřejmě vypadá úplně jinak, než jsem si to představoval. =)



Trailer ve slušném rozlišení je taky na stránce o Coraline na ČSFD, kde jsem zaregistroval tu druhou novinku:

Především je tady adaptace nejnovějšího bestselleru Neila Gaimana The Graveyard Book (v češtině vyšlo jako „Kniha hřbitova“). Oblíbený fantasy autor během tiskovky k premiéře animované Coraline (rovněž podle jeho knížky) prozradil, že film o chlapci, který vyrůstá na hřbitově a jeho pěstouny jsou duchové, vlkodlaci a jiní laskaví tvorové, bude téměř čistě britská produkce. Režírovat by chtěl renomovaný Neil Jordan, takže rozhodně nečekejte další standardní dětskou fantasy.

Na to, že knížka vyšla teprve na podzim (americké vydání 30.9.2008), to je docela fofr!