Scan téhle raritky se dá najít tady a myslím, že i přes trochu nižší technickou kvalitu stojí za průzkum.
2008-08-30
Braková kultura
A to víte, že kreslíř Jamie Hewlett se zabýval populární hudbou už několik let před tím, než (spolu)vytvořil Gorillaz? Přesněji řečeno v devadesátých letech nakreslil pro speciální vydání singlu Common People od Pulp krátký komiks ilustrující celý text písničky a zahrnující i Jarvise Cockera. =)
Scan téhle raritky se dá najít tady a myslím, že i přes trochu nižší technickou kvalitu stojí za průzkum.
Scan téhle raritky se dá najít tady a myslím, že i přes trochu nižší technickou kvalitu stojí za průzkum.
2008-08-08
Malá noční
Milosh: iii (2008)
Od vydání Meme už uplynuly dva roky a Mike Milosh je zodpovědný hudebník, a tak musel tenhle citlivý hoch z Toronta obdařit svět další (třetí) dávkou své elektronické idyly. Mike má totiž jeden problém - jeho desky jsou taky citlivé. Tedy vlastně jsou až uspávací, ale Mike je v tom opravdu dobrý. Je docela dobře možné, že v oblasti elektronických ukolébavek je nejlepší na světě.
Milosh: My sound huh… hmmm it’s electronic in that I produce the tracks electronically but the songs are very sentimental almost folky in some weird way. The tracks have intricate beats and all the synth patches I make myself so the sounds are, dare I say unique. My music has been for the most part pretty melancholic with some sort of happiness infused in there. Oh yeah and I think I sing like a woman in some way.
(The Pompomist)
Docela dobře se dalo čekat, že nová deska bude úplně stejná jako předchozí dvě, ale trochu optimismu mi dodala informace, že závěrečným mixem Milosh pověřil Joshe Eustise (ano, z Telefon Tel Aviv =). Ten přece nemůže dopustit, aby se celé album slilo do jedné dlouhé ukolébavky!
No, jak bych to... Josh se asi snažil (Remember the Good Things), ale vypadá to, že Miloshův styl má natolik pevné kořeny, že se oživení většinou úspěšně vzpírá a inovace v podobě občasné přítomnosti akustické kytary dokonale splynula s Miloshovým klasickým zvukem. Když totiž jádro písniček tvoří přelévající se hřejivé syntezátorové plochy a Mikovy reverbované vícehlasy, tak z toho hardcore jen tak lehce neuděláte. K nějakému oživení beaty přece jen došlo a občas se objeví náznak dynamiky, ale ani tentokrát bych nikomu nedoporučil tuhle desku pouštět dříve než hodinu před spaním. Pokud jí ale vyčleníte vhodný čas, tak zabere dokonale! =)
PS: V tom rozhovoru jsem se konečně dověděl, odkud pochází jeho příjmení. Z Ukrajiny.
Od vydání Meme už uplynuly dva roky a Mike Milosh je zodpovědný hudebník, a tak musel tenhle citlivý hoch z Toronta obdařit svět další (třetí) dávkou své elektronické idyly. Mike má totiž jeden problém - jeho desky jsou taky citlivé. Tedy vlastně jsou až uspávací, ale Mike je v tom opravdu dobrý. Je docela dobře možné, že v oblasti elektronických ukolébavek je nejlepší na světě.
Milosh: My sound huh… hmmm it’s electronic in that I produce the tracks electronically but the songs are very sentimental almost folky in some weird way. The tracks have intricate beats and all the synth patches I make myself so the sounds are, dare I say unique. My music has been for the most part pretty melancholic with some sort of happiness infused in there. Oh yeah and I think I sing like a woman in some way.
(The Pompomist)
Docela dobře se dalo čekat, že nová deska bude úplně stejná jako předchozí dvě, ale trochu optimismu mi dodala informace, že závěrečným mixem Milosh pověřil Joshe Eustise (ano, z Telefon Tel Aviv =). Ten přece nemůže dopustit, aby se celé album slilo do jedné dlouhé ukolébavky!
No, jak bych to... Josh se asi snažil (Remember the Good Things), ale vypadá to, že Miloshův styl má natolik pevné kořeny, že se oživení většinou úspěšně vzpírá a inovace v podobě občasné přítomnosti akustické kytary dokonale splynula s Miloshovým klasickým zvukem. Když totiž jádro písniček tvoří přelévající se hřejivé syntezátorové plochy a Mikovy reverbované vícehlasy, tak z toho hardcore jen tak lehce neuděláte. K nějakému oživení beaty přece jen došlo a občas se objeví náznak dynamiky, ale ani tentokrát bych nikomu nedoporučil tuhle desku pouštět dříve než hodinu před spaním. Pokud jí ale vyčleníte vhodný čas, tak zabere dokonale! =)
PS: V tom rozhovoru jsem se konečně dověděl, odkud pochází jeho příjmení. Z Ukrajiny.
2008-08-07
Síla nostalgie
The Prodigy nadchli na festivalu Oxegen lidi tím, že je, řečeno slovy frontmana Maxima, "vzali zpět do roku 1991", rozuměj, zahráli své staré věci včetně slavného singlu Out Of Space z počátku devadesátých let. Kdo by byl tehdy řekl, že mladá, progresívní, až revoluční parta takhle rychle zestárne a takhle svižně bude těžit z lidské nostalgie (která přišla zatraceně rychle)? A to je náhodička, že na začátku srpna vycházejí jejich první dvě desky v luxusní reedované podobě ...
Jana Kománková, Reflex 30/2008
"Kdy by to byl tehdy řekl"?
(...) Zkušený raver ocení stará videa Out Of Space, Charly, Wind It Up a Everybody In The Place, videopurista si zanadává na šílený obraz a ještě horší zvuk živých spotů, a zbytek se dá vidět maximálně jednou. Zakopu tuhle kazetu na neznámém místě a za dvacet let mě u ní možná píchne u srdce. Možná.
Filip Křivský, recenze VHS(!) Electronic Punks, Volume 16 (leden 1996)
Jana Kománková, Reflex 30/2008
"Kdy by to byl tehdy řekl"?
(...) Zkušený raver ocení stará videa Out Of Space, Charly, Wind It Up a Everybody In The Place, videopurista si zanadává na šílený obraz a ještě horší zvuk živých spotů, a zbytek se dá vidět maximálně jednou. Zakopu tuhle kazetu na neznámém místě a za dvacet let mě u ní možná píchne u srdce. Možná.
Filip Křivský, recenze VHS(!) Electronic Punks, Volume 16 (leden 1996)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)