2008-06-06

Člověk, zahrada širá

Jedna z věcí, které mě dlouhodobě baví, je sledování vazeb nebo rozdílů mezi tím, co různí hudebníci hrají, a tím, co sami poslouchají. Mimo jiné se pak nabízí otázka, která z těch dvou věcí o jejich hudebním vkusu a vlastně i o nich samotných více vypovídá, ale na to asi neexistuje jednoznačná a všeobecně platná odpověď.

Tento týden jsem (samozřejmě na GoTV =) viděl výběr oblíbených klipů Ellen Allien (pár slov pro náhodné kolemjdoucí: german, electronic, minimal techno) a taky tam bylo pár věcí k zamyšlení:

Björk: Wonderlust
Coldplay: Speed of Sound ("Líbí se mi, že hrajou jako skupina.")
Thom Yorke: Harrowdown Hill ("Skvělý zpěvák. Ráda jsem mu udělala remix.")
Aphex Twin: Windowlicker (překvapivě téměř bez komentáře)
Metallica: Nothing Else Matters (Ale pustili jinou verzi, než čekala. =)
Squarepusher: Come on My Selector (taky no comment)
Portishead: Machine Gun ("Na tohle album jsme čekali deset let!")
Modeselector: Black Block
Massive Attack: Angel
Radiohead: Jigsaw Falling Into Place ("Ještě jednou Yorke.")
David Bowie: Heroes ("Můj hrdina. A možná i váš.")
Ellen Allien & Apparat: Way Out ("A nakonec něco mojeho." - O Apparatovi ani slovo. =)


Mimochodem Ellen to uváděla s německou pečlivostí - tvářila se vážně (a mluvila pomalu =) a skoro u všeho oznamovala, ze kterého alba písnička pochází a ve kterém roce vyšla. Je vidět, že elektronická hudba přitahuje technické typy. =) Ale jak je vidět, tak nejen je...
Okomentovat