Jugoslávie v kostce

Protože už pár dní běží Euro, tak hudba momentálně trochu ustoupila do pozadí, ale ona si cestičku najde:

Trenér chorvatských fotbalistů Slaven Bilič se postavil proti kritice hudby, kterou v šatně pouští hráčům. Bývalý reprezentant byl kritizován za výběr ultranacionalistické kapely Thompson, která ve svých písních podle mnohých oslavuje fašistický režim, jenž v Chorvatsku vládl za druhé světové války.

"Je to pěkná písnička, která je o tom, jak je naše země krásná," řekl Bilič na adresu písně "Lijepa li si" - Jsi překrásné (Chorvatsko), kterou fotbalistům pustil po výhře 1:0 v úvodním duelu skupiny B nad Rakouskem. "Navíc to ani nebylo moje cédéčko, ale brankáře Stipeho Pletikosy," dodal kouč, sám nadšený rocker a kytarista kapely Rawbau, se kterou nahrál pro národní tým hymnu pro Euro.

Thompson patří v Chorvatsku k nejpopulárnějším skupinám, jméno si kapela dala podle slavného amerického samopalu. V minulosti dokonce měla kvůli svým nacionalistickým výrokům zákaz vstupu do Nizozemska a loni proti jejímu turné po USA protestovali američtí Židé.

(ukradeno z webu Týdne)

Zdá se, že mezi Chorvaty a Srby leží opravdu nepřekonatelná bariéra. Zatímco Chorvati se drží amerického Thompsonu, tak Goran Bregović (lehce neurčité národnosti, ale žijící u Bělehradu) nabídl ke zlidovění Kalašnikov. To jsou ty národní kulturní tradice. =)

...
Mimochodem Goran Bregović si údajně shodou okolností právě dnes dopoledne poranil páteř při pádu ze stromu (zřejmě už zrají třešně). Netuším, co to v takovém případě znamená, ale jeho stav je prý "stabilizovaný bez neurologických komplikací".

Člověk, zahrada širá

Jedna z věcí, které mě dlouhodobě baví, je sledování vazeb nebo rozdílů mezi tím, co různí hudebníci hrají, a tím, co sami poslouchají. Mimo jiné se pak nabízí otázka, která z těch dvou věcí o jejich hudebním vkusu a vlastně i o nich samotných více vypovídá, ale na to asi neexistuje jednoznačná a všeobecně platná odpověď.

Tento týden jsem (samozřejmě na GoTV =) viděl výběr oblíbených klipů Ellen Allien (pár slov pro náhodné kolemjdoucí: german, electronic, minimal techno) a taky tam bylo pár věcí k zamyšlení:

Björk: Wonderlust
Coldplay: Speed of Sound ("Líbí se mi, že hrajou jako skupina.")
Thom Yorke: Harrowdown Hill ("Skvělý zpěvák. Ráda jsem mu udělala remix.")
Aphex Twin: Windowlicker (překvapivě téměř bez komentáře)
Metallica: Nothing Else Matters (Ale pustili jinou verzi, než čekala. =)
Squarepusher: Come on My Selector (taky no comment)
Portishead: Machine Gun ("Na tohle album jsme čekali deset let!")
Modeselector: Black Block
Massive Attack: Angel
Radiohead: Jigsaw Falling Into Place ("Ještě jednou Yorke.")
David Bowie: Heroes ("Můj hrdina. A možná i váš.")
Ellen Allien & Apparat: Way Out ("A nakonec něco mojeho." - O Apparatovi ani slovo. =)

Mimochodem Ellen to uváděla s německou pečlivostí - tvářila se vážně (a mluvila pomalu =) a skoro u všeho oznamovala, ze kterého alba písnička pochází a ve kterém roce vyšla. Je vidět, že elektronická hudba přitahuje technické typy. =) Ale jak je vidět, tak nejen je...