Fink different

Asi bych neměl zase začínat citátem, ale "nemohu jinak"... =)

Hm, prostě jsem se ocitl na žebříčku trendovosti hned za ústeckým Kolumbem. Budu si muset vymyslet nějakou kapelu, co ještě nikdo nezná a postnout o ní na svůj blogísek. Nevíte o nějaký?
(Destroyer)

O té kapele, která by se dala objevit, fakt nevím, ale myslím, že tomu zvolání rozumím. Na internetu je skutečně těžké napsat o jakémkoliv vlastním objevu, aniž být vám brzy někdo další nenapsal, že tu skupinu už zná dávno, což je způsobeno dílem googlovskou gravitací témat a dílem vysokým počtem posluchačů, kteří desky neposlouchají pro radost z poslechu, ale pro radost z překonávání rekordů.

Naštěstí tu pořád zůstává nějaký prostor pro psaní o deskách, které všichni slyšeli, ale nikdo o nich nic nenapsal. Tedy česky. Nebo aspoň skoro nic.

Tak třeba Fink. Na recenzi pro NMM už je asi fakt trochu pozdě (asi tak dva měsíce =), ale to mi nezabrání v tom, abych něco málo nenapsal sem. A nebude to recenze, bude to promo. =)

Fink je Finn Greenall a je rarita. Nevzpomínám si totiž momentálně na žádného dalšího DJ, který by vydával folkové desky. Navíc to je u tradičně (mno...) elektronického labelu Ninja Tune. Fink tam organizovaně dýdžejoval tak dlouho, až ho ta dokonalá umělá hmota přestala bavit, a tak oprášil rodinné dědictví, což byla kytara, posléze sehnal dva kumpány a začal hrát téměř čistě akustické písničky, ve kterých byste jen těžko hledali nějaký rotující kus vinylu. (Naopak i bez hledání tam můžete narazit na písničku Model původně od Krafwerk, ale to trochu odbíhám.) A vida - ono to funguje!

V Anglii se už sice stihl dostat i do pozice komerčního zaprodance, protože písnička This Is The Thing se dostala do TV reklamy, ale nezdá se, že by to jemu samotnému nějak vadilo.



Jako určité doporučení desky Distance and Time jsem bral i producentskou účast Andy Barlowa (jak je vlastně možné, že čím je Lamb rozpadlejší, tím víc Andy i Lou Rhodes směřují k akustické hudbě?), i když ten zůstal docela v pozadí, kde se staral hlavně o technické a zvukové záležitosti a do samotných písniček příliš nezasahoval, takže zůstaly sympaticky komorní a přitom často docela úderné. Vlastně se trochu divím, že z téhle desky nemá Selfbrush komplexy...

Ale co bych se to snažil popisovat, když to dokonale popsal už samotný Fink v jednom rozhovoru:

'Blueberry Pancakes totally sums up my music now,' says Greenall. 'It's acoustic but heavy-sounding, it's got a dub feel without being a reggae track, and it's intensely close to me. I'm cool with laying my soul bare.' ... 'I like songs that sound like something could explode at any minute.'

Z pro mě nepochopitelných důvodů tohle rozchodové drama odvyprávěné od stolu (Tom's Dinner anyone? =) v restauraci "where it all began for us" vyšlo jen jako béčko singlu, takže k němu neexistuje žádný klip a budete se muset spokojit s velmi lo-fi záznamem z koncertu, ale ten mizerný zvuk tomu přidává na autenticitě! =)



Blueberry Pancakes

I really miss your blueberry pancakes
I don't buy maple syrup in Asda no more
Sunday morning cooking em up
wearing my t-shirt, I’m lifting it up

And now I’m in the Holly Bush baby, the Holly Bush
The Holly Bush baby
Sitting at the table where it all began for us...

And everything else is momentary and
Everything else just stops

I'll have another pint of Stella please Brooke
And I remember before this place was so cool and so full and
I remember you wearing a yellow t-shirt
and you had a friend, I was dying to meet her and we did
back in the day

And now I’m in the Holly Bush baby, the Holly Bush
The Holly Bush baby
Sitting at the table where it all began for us...

And everything else is momentary and
Everything else just stops

Everyone else is secondary
Everyone else is temporary
and I read into the letter that is filled with beauty
the beauty of what was, what is, and what won't be

Sitting at the table where it all began for us...
Sitting at the table where it all began for us...