V práci nám hraje rádio. Naštěstí není moc nahlas, takže se mi obvykle snadno povede něčím ho lokálně přehlušit, ale tentokrát jsem nic puštěného neměl. Moment...?! Oni opravdu v rádiu dávají něco takového jako staré německé pecky U96? Zaposlouchal jsem se pozorněji. Nebylo to U96, ale "Fade to Grey" od Visage.
Teprve teď (kolik let je to zpoždění? =) mi došlo, že track "I Wanna Be a Kennedy" z desky U96 "Das Boot" (1992) je zhruba z poloviny postavený na samplech ukradených od Visage (konkrétně analogový synth, který obstarává basy, a taky lead). U96 dodali prakticky jen nepříliš invenční bubny (4/4 =) a lo-fi samply "I wanna be a Kennedy" a "I wanna fuck Marilyn Monroe", takže mě poněkud překvapilo, když jsem se ohledně autorství dočetl toto:
Music by Lagonda, Castioni, Wycombe and Alex Christensen. ... [In music are used motives of Visage's song Fade To Gray. (sic!)]
Na jiném místě jsou jako autoři uvedení pro změnu Helmut Hoinkis, Alex Christensen, Ingo Hauss a Hayo Panarinfo, což na první pohled vypadá jako poměrně velký rozdíl, ale dá se snadno zjistit, že Helmut Hoinkis používal alias Wycombe, Hayo Panarinfo přezdívku Harry Castioni a (Alberto) Ingo Hauss krycí jméno Bela Lagonda, takže vlastně všechno souhlasí. Ačkoliv kdyby byla skutečná jména a přezdívky naopak, tak by mě to taky nepřekvapilo, ale v každém případě ani jedno z těch jmen nepatří nikomu z Visage. =)
To je docela vtipný kontrast s poměrně známou historkou, která se přihodila The Verve s písničkou "Bitter Sweet Symphony". Krátká verze příběhu, která svého času proběhla našimi médii, říkala, že The Verve použili bez dovolení část písně Rolling Stones, a tak se museli vzdát celého autorství a jako autoři písničky jsou teď uvádění Jagger a Richards. To je docela tristní, ale celý případ je ve skutečnosti ještě mnohem zamotanější. =)
Když v roce 1965 vykradli Mick Jagger a Keith Richards do své písničky "The Last Time" stejnojmenný americký tradicionál proslavený skupinou The Staples Singers (1955), tak těžko mohli tušit, jak se všechno zkomplikuje. O rok později Andrew Loog Oldham (tehdejší manažer The Rolling Stones) nahrál pod hlavičkou The Andrew Loog Oldham Orchestra desku orchestrálních úprav písniček Stounů "The Rolling Stones Songbook" a tahle písnička se tam (samozřejmě ve velice upravené verzi) dostala taky. A právě část z téhle nahrávky se rozhodli roku 1997 The Verve použít. Samozřejmě si nemohli dovolit riskovat, takže požádali o souhlas s použitím části nahrávky a ten souhlas dostali.
Pak se ale z písničky stal obrovský hit a Andrew Oldham usoudil, že by z toho mohl dostat víc. Výsledkem byl soudní spor, který skončil závěrem, že The Verve použili větší část nahrávky, než jakou podle dohody směli. Nevyhnutelně musel následovat druhý spor o autorství. Nevedli ho ovšem Jagger a Richards, ale Allen Klein a jeho firma ABKCO Records, která vlastní autorská práva na všechny písničky The Rolling Stones z šedesátých let. Když začalo hrozit stažení desky z obchodů, tak The Verve přistoupili na mimosoudní vyrovnání a skutečný autor písničky Richard Ashcroft se vzdal všech svých autorských práv.
Co z toho vyplynulo? The Verve (kdyby se nerozpadli) a Richard Ashcroft smějí i nadále hrát na koncertech písničku "Bitter Sweet Symphony", jen z toho finančně nic nemají. (Nepomůže ani to, když ji hrají bez toho smyčcového motivu!) Andrew Oldham, který má ten smyčcový motiv vlastně na svědomí, ale určitě to osobně nenahrál, pravděpodobně dostal podíl z interpretačního honoráře. Keith Richards a Mick Jagger, kteří nemají nic společného s písničkou "Bitter Sweet Symphony", ani s upravenou orchestrální nahrávkou "The Last Time" a jejich autorství písničky "The Last Time" je poněkud diskutabilní, byli za "Bitter Sweet Symphony" nomimováni na Grammy. Ovšem to nejdůležitější - peníze za autorská práva - skončily všechny u firmy ABKCO Records. A to je ten pravý showbusiness. =)
Jen by zajímalo, kdo tedy vlastní autorská práva k písničce Fade to Grey. Zřejmě má dost mizerné právníky, protože jinak by nebylo možné, aby to U96 prošlo takhle levně. Nebo že by to bylo všemi těmi krycími jmény, které pánové z U96 používali? Vsadím se, že nikdo pořádně nevěděl, komu doručit žalobu. =)
(Mimochodem tohle měla být jenom taková krátká poznámka, ale taky se to nějak zkomplikovalo. =)
2 komentáře:
Moc nerozumim poznamce, ze Ashcroft smi na koncertech hrat BitterSweetHarmony, jen za to nic nema.To je snad blbost,ne?Asi ma normalni honorar za koncert a velmi pravdepodobne tuhle skladbu zive vubec nehraje.No a pokud jde o nahravku,kde tahle skladba byla-rekneme,ze se ji prodalo 10mio ks (cisla hrube strelena jen pro predstavu a aby se to dobre pocitalo),rekneme 15eur za kus takze 150mio trzba, dejme tomu max.50% pro interpreta je 75mio (vcetne pripadneho singlu, hrube zaokrouhleno),pro zjednoduseni kdyby slo o 1/10 alba (10skladeb) tak pro Kleina (nebo jak se ten vykuk jmenuje) 7,5mio eur, pro cleny Verve necelejch 70mio.Minus minimalne 10%za pravniky,furt slusnejch cca 6mio Klein a cca 65mio Vervaci.Tohle chtel rict celej ten rozbor?Z pohledu Stoneovskejch financi pidi-louzicka,ale pro Kleina milej bonbonek.To je fakt.Pro Verve docela rozporuplna vzpominka,hit kterej je udelal,obohatil a vlastne i ochudil:)
On jim prý tehdy hrozil zákaz tu skladbu vůbec hrát, ale Ashcroft ji teď pochopitelně hraje (na YouTube je hafo různých záznamů).
"Nic" jsem samozřejmě myslel ty autorské honoráře, protože peníze za koncert mu/jim těžko někdo vezme. Celý tenhle výpočet by se mi opravdu nechtělo dělat, ale myslím, že by to taky bylo komplikovanější, protože by bylo třeba započítat kromě alba i singl a především poplatky z rádií a televize - tam se jiné písničky Verve skoro nehrají, takže bych tipoval, že ta prohra Verve odvádí celkem tak třetinu potenciálních zisků.
Rozbor ale chtěl říct hlavně to, že autorská práva jsou jedna velká džungle, kde se na fair play nehraje. A taky jsem chtěl trochu upozornit na to, že narozdíl od té všeobecně známé zkrácené verze v téhle aféře samotní Stones nebyli příliš angažovaní.
Okomentovat