Retrospektivní recenze futer

Původně se mi zdálo zbytečné psát sem svoji soukromou recenzi na Retrofutro, protože jsem předpokládal, že těch recenzí vyjde spousta - a ono nic. Tedy skoro nic (asi Xavi jako vydavatel rozesílá málo CD =), tak to přece jenom proberu.

No nebudu to odhalení protahovat - CD mě spíše zklamalo. Je škoda, že teď, když se Xavi proslavil (a všiml si ho i Reflex! =), vydal své zatím nejslabší CD. Je možné, že v mém případě je to trochu ovlivněno syndromem "starý fanoušek", ale všechno se tím asi zdůvodnit nedá.

Slabinou (dá se říct jedinou) prvních dvou alb bylo to, že si byly vzájemně zvukově příliš podobné a z toho pohledu Retrofutro uspělo (dokonce tam jsou trubky!), jenomže mi připadá, že je to znouzectnost (s malým "z" =). Aranžmá a hosté jsou sice docela fajn, ale desce nepřidávají na osobitosti, ale spíše normálnosti - zní to víc jako nahrávka nevyvážené skupiny a ne jako deska zuřivého kytaristy a vtipného a bezprostředního folkového zpěváka.

Bohužel tam, kde starší desky sázely na vtip, přesněji řečeno spoustu vtipů, teď Xavi musí spoléhat na podání. Dříve všechno sypal se samozřejmostí a rychlostí Miroslava Horníčka v době Hovorů H, zatímco na na Retrofutru se často dostává do pozice Petra Rychlého v Natočto, který jeden vtip natahuje do podoby minutové scénky, mění hlas a převleky, ale nedokáže tím vším zakrýt skutečnost, že má v záloze jen jednu pointu. Jako typická ukázka by se možná dala použít úvodní hříčka Budíček (Leoš Suchařípa), kde Xavi sice s plným nasazením třičtvrtě minuty suchařípovsky chroptí, ale to je jaksi vše. Na desce se navíc opakovaně objevuje hlas Miroslava Moravce a tím myslím opravdu hlas Miroslava Moravce (jestli se nepletu, tak pochází z nějakého jeho TV vystoupení) - to je další nečekaný ústupek. Xavi je přece živelný imitátor a ne jen Petr Čtvrtníček hrající si ve střižně s ukradeným materiálem!

Nejhorší ale je, že se Xavi vzdává své nejsilnější zbraně - češtiny. Anglické písničky sice nejsou úplně bez vtipu, ale je jich na můj vkus příliš mnoho a vybroušeným českým hříčkám ze starších desek nedokážou konkurovat. Navíc největší hit desky Nazijazz pro mě nemůže být "domácí skladbou roku 2007" (Petr Korál), protože jako Nad dopisy diváků jsem ho slyšel už více než před rokem a od té doby ještě mnohokrát. V dalších (jinak solidních) písničkách se Xavi pro změnu dostává do tématické spirály - např. Maroko by mohlo být pokračování Pažitky (ale kdo je sakra pan Jendrýsek?) a Hněddá je doslova píseň o hovně. =)

Tím pádem se do mé hitparády dostaly bez výhrad vlastně jen Retrofutro Discotheque (Xavi jako The Edge a generační pamětník), Když muž sám snídá a německá říkánka Frigidenleute a to je trochu málo, ne?

Možná by bývalo lepší s vydáním třetí desky ještě chvilku počkat a více se vyhrát s texty. Na koncertech to asi nebude vadit, protože tam je na výběr ze širší palety, ale sama o sobě tahle deska bohužel nedělá Xavimu nejlepší reklamu. Tak snad zase příště. A já tentokrát klidně počkám i více než dva roky.

PS: Mimochodem "Jerzy" se polsky nevyslovuje "Jeržy", ale "Jeřy". To "ř" je sice trochu přitlumené, ale "rž" fakt ne.