2006-03-02

Navždy na útěku

Escape Forever 2
Palác Akropolis, Praha, 23.2. 2006

Umakart Revival už ne-ný! =)

Co může být staršího než včerejší noviny? Asi včerejší reportáž z koncertu... =)

Z Prahy jsem se sice vrátil už v neděli, ale musel jsem se věnovat i jiným věcem, než je psaní reportáží, a navíc jsem úplně ztratil tvůrčí elán. Buď se mi doma zakutálel pod postel nebo mi vypadl z kapsy už cestou z Abatonu, ale v každém případě to vypadá, že to budu muset zkusit napsat i bez něj.
Ačkoliv muset vlastně nebudu - kdyby mě opravdu opustily síly, tak už se můžu odkázat na reportáž MS nebo MZ.

Do Akropole jsme (jako obvykle v poslední době) přišli pozdě - jestli to bylo tím, že jsme chvíli lehce dezorientovaně kroužili sousedními ulicemi a zachránil nás až přítel na telefonu, nebo tak docela nesouhlasil čas zahájení vytištěný na vstupence (19:30), to se nám zjistit nepodařilo (vlastně jsme se zapomněli zeptat =), ale faktem zůstává, že z vystoupení Ivy Frühlingové jsme slyšeli jen jednu písničku a přání hezkého zbytku večera. Stihl jsem si tak jen všimnout, že Iva už začíná na pódiu působit trochu sebejistěji, což je pozitivní.

Pak se začalo připravovat vystoupení našeho ideového vzoru - Umakart Revivalu, a tak jsem měl čas zkonfrontovat si svoji představu o Akropoli se skutečností. Po pravdě řečeno nesouhlasilo skoro nic (je menší, starobylejší a divadelnější), ale tím rozhodně nechci naznačovat, že bych proti Akropoli něco měl. =)
V mezičase se taky začaly udělovat ceny Escape. Už u první jsem pochopil, že i tady budu muset svoji představu trochu zkorigovat. Nečekal jsem sice žádné ceny Thálie, ale kategorie jako Klid roku (stejně jsem napoprvé rozumněl "klip"=), Single roku (myšleno osoba) nebo Nanoru roku a Luňákův pokřik "Čajánek na hrad!" místo tradičního poděkování rodičům mě trochu zaskočily. V tu chvílu už ale bylo jasné, že tohle OPRAVDU nebude koncert, ale prostě večírek. =)

Umakart Revival překonal naše očekávání. Hudební výkon se neodvažuji hodnotit, ale pódiová šou byla na vysoké úrovni a je opravdu škoda, že se z celého večera nepořizoval profesionální obrazový záznam. Naštěstí vám díky neustálému rozvoji techniky mohu nabídnout alespoň záznam amatérský, který sice kvůli snížené kvalitě obrazu dostatečně přesně nezachycuje elektrizující atmosféru, ale podařilo se tam vtěsnat alespoň hudbu, která by koneckonců měla být na koncertě tím nejpodstatnějším. Tedy obvykle.

Umakart Revival Band live on YouTube

Následující vystoupení Roe-deer bohužel Umakart Revival nepřekonalo - zřejmě to bylo způsobeno příliš čistým zpěvem Andrzeje (whatever) Palce. Zatímco nanoru udržoval publikum v neustálém napětí, protože nikdy nebylo jasné, pro který tón se v následujícím okamžiku rozhodne, Roe-deer zněli příliš profesionálně a tím pádem chyběl ten pravý moment překvapení. =)

Dalším bodem bylo sólové vystoupení Jana P. Muchowa. Když se na scéně vynořil stolek s nějakým monitorem a spoustou kabelů, tak mě nejdřív napadlo, že to bude asi hodně netypické, ale když začal nanoru coby moderátor řečnit o tom, že JPM si připravil vystoupení v tom, čím se opravdu zabývá (za přesnost citátu samozřejmě neručím), tak se mi rozbřesklo: Playstation!
A skutečně...
Moderátoři se vmžiku změnili v ne úplně kompetentní komentátory a zápas Escape Family versus Česká Republika mohl začít. Naneštěstí hrající trenér JPM byl ten večer nějak z formy nebo kapři nepřipluli ze správné strany, protože rozhodčí po poločase nepochopitelně vyloučil virtuálního Richarda Krajča a Escape horkotěžko dotáhlo zápas alespoň do prodloužení (1:1 po základní hrací době, gól Escape dal střídající michal nanoru). K nelibosti části publika (evidentně té nefotbalové) se JPM pokusil zápas v prodloužení ještě zvrátit, ale zdecimované mužstvo dostalo v obou částech prodloužení po gólu a celkově prohrálo 3:1.

Z útlumu tak musel fanoušky vytáhnout Priessnitz historickou procházkou po všech deskách. Novinku Střepy jsem před koncertem jednou slyšel z webu, a tak jsem si ji už mohl současně s Jaromírem XCIX pro sebe prozpěvovat, což je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu to postihuje moji hlavní připomínku - zní to až příliš povědomě a priessnitzovsky. Je otázkou, co vlastně od plánované desky Stereo čekám nebo co bych tam chtěl slyšet, ale to si budu muset ujasnit sám. No uvidíme!

Pak byl konec. Pořadatelé nás vypudili do předsálí, takže většina publika zamířila domů, kdežto menšina se rozptýlila po okolí a věnovala se klábosení se starými známými nebo mírnému otravování hudebních hvězd večera, které se přesto tvářily přívětivě. (Díky! =) Původně jsem trochu počítal s tím, že narazím na nějaké "kolegy publicisty", ale pokud jsem nějaké potkal, tak jsem je nepoznal. Sorry, pánové! (Asi to chce dát na web ještě víc fotek - a hlavně v předstihu! =)

Když se tedy závěrem hlavního doberem, tak to sice nebyl zrovna tradiční koncert ani (mini-) festival, ale zato to byl takový příjemný domácký večer - a to včetně sledování fotbalu v televizi. =)

(K podobně beznadějně neaktuální zprávě ze Spermfestu se snad dostanu do konce týdne.)
Okomentovat